Pán much
William Golding
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30600/bmid_pan-much-Pr4-30600.jpg
4
2866
2866
Románová prvotina anglického spisovatele (básníka, romanopisce a dramatika), která získala autorovi přední místo nejen v současné anglické, ale i ve světové tvorbě. Román, který autor (jako všechny své prózy) nazývá bájí nebo mýtem a pro který autor doslovu navrhuje termín symbolické podobenství. Příběh zasazený do utopistického rámce ne příliš vzdálené budoucnosti. Na pustém ostrově se zachrání část chlapců, kteří byli při letecké evakuaci z atomicky zasažené Británie vojensky napadeni. Chlapci čekají na vysvobození a pokoušejí se žít v nějaké životaschopné organizaci. Nejprve si vybudují jakousi ideální společnost na základě demokratických principů, vštípených rodinou a školou, ale vše se začne hroutit, jakmile je třeba, aby se vydělili „lovci“ symbolizující barbarskou živočišnou touhu po krvi. Autor zde předvádí svou vizi společnosti a odvěký svár dobra se zlem v lidském nitru.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2010 , Naše vojskoOriginální název:
Lord of the Flies , 1954
více info...
Přidat komentář
Mám ráda knihy, které se zabývají "anatomií" zla, ale tady jsem čekala trochu víc. Možná to bylo jen autorovým stylem psaní, který mi nesedl, ale ve výsledku mě kniha spíše zklamala.
Pokud bych to bral čistě jako dobrodružný příběh, tak tato kniha skutečně moc neobstojí. Nic moc děj, otravné dialogy, omílání těch samých věcí dokola (schúze, oheň, lov, obluda) a nuda. Má to zachránit jakési morální poselství o tom, že demokracie a humanismus jsou křehké a neschopné a jakmile se najde příležitost měníme se ve smečku zvířat. Oh, jak překvapivé. Šokuje vás, že uvnitř sebe máte zvíře? Mě ani tak ne. Právě jsem si skřípl jazyk, když jsem se snažil vyndat zapadlý kousek pizzy z klávesnice, ruce jsem k tomu použít nemohl, protože jsem se zrovna drbal na koulích. Takže zjištění, že jsme zvířata považuji za objevení Ameriky. Vzpomeňte si na to až si zase budete okusovat nehty na rukou (nedejbože i na nohou), vy dobytci!
Wauu, knížka byla skvěle napsaná. Kluci, kteří ztroskotají na ostrově a snaží se jednat jako dospělí... a ta symbolika... na jedné straně dobro a logické uvažování a na straně druhé zlo, nenávist a zabíjení...
Myslela jsem si, že ho taky zabijou a lovci tak navždy zůstanou na ostrově... ale spíš jsem jim přála, že už je konečně najdou..no dopadlo to tak, jak to dopadlo.
Děj se tak nějak dal předvídat, ale ani to neubíralo na síle příběhu. Docela by mě zajímalo, jestli by to tak probíhalo i ve skutečnosti, ale věřím, že by to tak být mohlo. Z příběhu mě mrazilo a člověka to dovede k úvahám, co se opravdu ukrývá v dětech a čeho jsou schopné.
skvěle popsaná psychologie postav, vždy jsem si dokázala do puntíku představit, jak se Ti hoši tvářili, co si mysleli. Dobře se mi to četlo. Možná ten závěr mohl být jiný, na druhou stranu to úplně vystihlo nesmyslnou podstatu chování kluků.
Čtení o tom, že demokracie a humanismus jsou dosti křehké a při životě uměle udržované záležitosti. Je-li všeho kolem dostatek, mohou fungovat. Je-li o základní komodity nouze, dostane se na povrch naše povaha z říše zvířat. Zavládne právo silnějšího a zájem většiny.
Což by samo o sobě bylo na zajímavou diskusi na téma: "Jsme-li skutečně stvořeni k obrazu Božímu, proč jsou lidé takové potvory?"
Civilizační slupka je neuvěřitelně křehká a bortí se, jakmile není nikdo, kdo by chování lidí usměrňoval. Společenská smlouva, jak jí definoval Rousseau, má velmi omezenou platnost a není tak daleko od toho, aby i navýsost civilizovaní lidé spadli zpět do stadia homo homini lupus. Golding tenhle ústup od morálky a úpadek hodnot popsal dokonale.
Čtenářská výzva 2018 - kniha, která byla zmíněna v jiné knize.
Začátek jsem se musela hodně nutit, pak přechod kdy to docela šlo a od 68% to stálo za to :) (čteno na čtečce)
Styl, kterým byla kniha psaná, mě nebavil. Nemohla jsem se pořádně začíst, dost jsem se ztrácela v textu, který byl plný frází a slov, které se dnes už nepoužívají. Taky mi vadilo, že jsem z knihy nepochopila, o jak dlouhý časový úsek se jednalo. V době, kdy kniha vyšla, byla jistě přelomová a přínosná, ale v dnešní době si myslím, že jsou i jiné knihy, které stojí za přečtení víc, než tato.
No... Musím říct, že kniha má velmi zajímavou myšlenku, a už jenom kvůli tomu je třeba jí dočíst do konce, i když vás neuchvátí hned od začátku, stejně jako mě. V poslední části knihy se dostaví drama a stává se tak zajímavější. Pro mě osobně, je to dílo, které mi předalo tu ústřední myšlenku, ale prokousávala jsem se jim opravdu hodně dlouho...
Již několik let jsem měla tuto knihu v hledáčku a čekala na tu chvilku, kdy přijde vhod a já si ji konečně přečtu. Výzva 2018 vyloženě po ní volala a tak jsem se zakousla a četla, v půlce jsem to chtěla vzdát, ale ten bod na konci mě přesvědčil, že to dám. Pro mě to teda titul není, nemám potřebu se k němu vracet. Chápu co chtěla autor říct, ale tak nějak mi chyběl Start a Cíl.
Kdykoliv čtu něco takového (čtěte jako psychologický román), vždy mě to naprosto dostane. Proto předem upozorňuji, že nehodnotím formu, ale obsah. Tady svůj skromný komentář radši ohraničím, kdo jen kouká po kladných/záporných komentářích dál nečtěte.
!SPOILER! : Vlastně jsem se tu chtěla rozepsat hlavně o jedné kapitole, kterou jsem četla pořád dokola a dokola, dokud mi nezačala dávat smysl. Proč? Byla jsem v absolutním šoku, nevěřila bych, že nějaký autor překoná znechucení, které se mě zmocňovalo při čtení antiutopistického románu 1984. (Což není myšleno zle, koneckonců čtu, protože to ve mně vyvolává nějaké pocity - ať už pozitivní či negativní.) Simonova smrt pro mě byla naprosto úděsný zážitek. Až do konce jsem se vžila do jeho role a o to to bylo horší. Tak mladý chlapec - jistě se musel tak moc bát - a chtěl jim jen říct, na co přišel - a oni ho nazvali obludou jako jakéhosi obětního beránka a zabili.
Páni... Nevím, co napsat. Zpočátku - přesně, jak je v doslovu, vše vypadá jako parádní robinsoniáda, kluci na opuštěném ostrově se snaží přežít. A pak je z toho skoro horror ve smyslu, jak lidé dokáží zdivočet bez civilizace. Doufám, že to není spoiler :-) Co určitě spoiler je, že se mi nelíbila část, kde "lovci" zabili prasnici, která zrovna měla prasátka. To je dost neetické, ne, zvláště, když měli na výběr z celého stáda!
Vyborna kniha. Zacina to jako detske dobrodruzstvi a pres stupnujici se drama se to presouva k thrilleru. Posledni stranky jsem cetl se zatajenym dechem. Autor nemilosrdne odhaluje odvracenou stranu cloveka, kterou ma kazdy z nas, ale nechce si to priznat. Detskymi hrdiny je to akorat umocneno.
Příběh vypráví o postupném úpadku dětské důstojnosti a lidskosti, když jsou jako trosečníci zanecháni sami na pustém ostrově.
Děti si sami mezi sebou vytvoří určitou hierarchii nezbytnou pro fungování lidského společenství. Už na samém počátku jejich spolupráce ale začínají problémy. První, který jsem zpozoroval, je nestálost dětí v práci. Podle mě to hezky ukazuje, že děti nejsou schopni neustále vidět před sebou motivaci (v tomto případě záchrana a přežití), která by jim dala vytrvalost ke konání vlastního i obecného blaha. Jejich pozornost se místo toho stočí k zábavě a rozptýlení. Toto je zárodek k jejich postupnému zapomínání na to co je důležité, a k soustředění se na věci na "zvířecí" úrovni.
Následujícím nedostatkem dětí je pak jejich následování myšlenky: nechť zvítězí ten (ti) nejsilnější. Tím se ze začátku řídil jen Jack. Pak ale došlo k ním iniciovaném zformování uskupení Lovců a začínalo pohrdání demokratickým zvolením Ralpha jako náčelníka. To vedlo k nežádoucím následkům - k vraždě, k naprostému úpadku racionálního myšlení 90% dětí a dá se říct, že až k navození bezhlavého následování jednoho vůdce.
V knize jsem se nejvíce soustředil na psychologii jednotlivých postav. Došel jsem při tom například k závěru, že myšlenkové pochody Ralpha občas neodpovídají úrovni 12letého dítěte.
Kniha se mi zdála občas zdlouhavá, ale rozhodně stojí za přečtení. Je důležité si uvědomit jak málo občas stačí, aby člověk odhodil svůj intelekt a osobnost a držel se jen svých "zvířecích" pudů.
Zlo v nás. Zlo ve všech kolem nás. Co jej spustí? Zdržují a zadržují nás jen konvence a policejní stanice na rohu ulice? Standfordský vězeňský experiment dává Goldingovi za pravdu... I rok 1933 v Německu. Stačilo by jen pár dní...
Je to docela psycho... Příjde mi, že je to psané takovým ne moc poutavým způsobem. Nakonec jsem ji dočetla, ale dalo mi to zabrat.
Tři hvězdy za tu hlavní myšlenku knihy, jinak to pro mě bylo napsáno velmi nudným stylem, který mi vůbec nesedl a s předvídatelným koncem.
Štítky knihy
prvotina zfilmováno trosečníci anglická literatura napětí psychologické romány dětský hrdina rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
| 2003 |  Pán much |
| 2010 |  Věž |
| 1996 | Dědicové |
| 2005 | Ztroskotání Christophera Martina |
| 1997 | Dvojí jazyk |
Teda moc se mi to nelibilo, ale spis proto, ze to nebyl muj salek caje. Trosku jsem se u toho nudila, chvilemi jsem byla nastvana jak se kluci k sobe chovali a chvilemi me jimala hruza. Golding umi dobre psat a vykreslovat situace, rozhovory kluku mi prisly uz mene realne a obhrouble.