Pán much
William Golding
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/30600/bmid_pan-much-Pr4-30600.jpg
4
2866
2866
Románová prvotina anglického spisovatele (básníka, romanopisce a dramatika), která získala autorovi přední místo nejen v současné anglické, ale i ve světové tvorbě. Román, který autor (jako všechny své prózy) nazývá bájí nebo mýtem a pro který autor doslovu navrhuje termín symbolické podobenství. Příběh zasazený do utopistického rámce ne příliš vzdálené budoucnosti. Na pustém ostrově se zachrání část chlapců, kteří byli při letecké evakuaci z atomicky zasažené Británie vojensky napadeni. Chlapci čekají na vysvobození a pokoušejí se žít v nějaké životaschopné organizaci. Nejprve si vybudují jakousi ideální společnost na základě demokratických principů, vštípených rodinou a školou, ale vše se začne hroutit, jakmile je třeba, aby se vydělili „lovci“ symbolizující barbarskou živočišnou touhu po krvi. Autor zde předvádí svou vizi společnosti a odvěký svár dobra se zlem v lidském nitru.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2010 , Naše vojskoOriginální název:
Lord of the Flies , 1954
více info...
Přidat komentář
Tato kniha mě bohužel moc neoslovila. Možná nejsem stavěný na takový styl vyprávění, ale nedokázal jsem se začíst. Ačkoliv má kniha jen lehce přes 200 stran, je strašně rozvláčná a dlouhá a v podstatě se v ní nic nestane. Golding mi nesedl a ačkoliv chápu nadšení některých zdejších přispěvatelů, k tomuto autorovi se pravděpodobně vracet nebudu.
Ač jsem před čtením slyšela velmi pozitivní ohlasy na tuto knihu, mě samotnou nijak neoslovila.
V začátku jsem tam našla několik logických nedostatků (které možná nebyly pro příběh nijak podstatné, ale mě při četbě velmi rušily) a poté jsem se většinu knihy soustředila na další nesrovnalosti, kterých tam sice již tolik nebylo, ale já stále měla nutkání je vyhledávat.
Pokud se však nebudu zaměřovat na rušivost při četbě, tak stále mohu říct, že mi neseděl styl psaní, který byl dle mého nudný, zdlouhavý a někdy až umělý.
Však abych jen nekritizovala, musím ocenit mašlenku a celé poselství knihy, které bylo velmi dobré a o to více mě mrzí zpracování...
Jedním slovem - znepokojivé. Ze začátku nevinný příběh, který se vyvine v šílený hon a boj. Nejdřív se mi zdálo, že je knížka spíš takové chlapecké čtení, ale postupem času mě to přešlo. Moc mi neseděl styl vyprávění, proto jdu s hodnocením trochu níž, ale určitě je to knížka, kterou bych doporučila do povinné četby.
Z thrillerů jsem zvyklý na krev a násilí ovšem tady mě to nějak více zasáhlo a jedna scéna celkem dost znechutila, myslím, že je dobré se připravit na trochu znepokojivější části.
Nevím proč, ale čekala jsem víc. Problém byl hlavně v tom, že se mi příběh z nevysvětlitelného důvodu špatně četl (krkolomné věty možná?).
Udivuje mě, že to jak se chlapci na ostrov dostali, že nikde nejsou žádné trosky (nebo mrtví cestující?) se tak nějak přešlo bez povšimnutí, jakoby nic..
Soucítila jsem s Čuňasem, ten kluk měl sakra potenciál, ale všichni na něj kašlali, protože byl prostě tlustý a nosil brýle (naštěstí měl aspoň ty a byl jim díky tomu "užitečný", ale i tak mi občas vrtalo hlavou, jestli je fakt tak snadné brýlemi rozdělat oheň, protože podle četnosti a rychlosti použití to bylo pomalu jako škrtnout sirkou..)
Golding v "báji", jak sám román popisuje odhaluje mnohé lidské vlastnosti, především ty zlé. Člověk má sklony ke zlu, lehce podlehne davu. S nasazenou maskou, která ho skrývá před společností následuje diktátora, budícího strach a stojí proti rozumu. Při čtení tohoto románu se člověk musí zamyslet: Co bych dělal já? Je to opravdu tak snadné přejít z civilizace k barbarství?
Oceňuji, že Golding nenabádá, jak by se měl člověk zachovat ani nemoralizuje, ale nutí člověka k zamyšlení. Během čtení, jsem si říkala, proč vybral děti a ne dospělé. I to mělo svůj důvod. V dětech vidíme nevinnost a jejich prohřešky promíjíme, protože jsou přece ještě děti. V tomto případě, ale chlapci přestávájí být dětmi a dospívají, jenže už nemají žádného "moudrého" dospělého, který by jim ukázal jak.
Mnohokrát jsem od lidí kdysi dávno na hodinách literatury slýchal, že jako jednu z mála knih, které jsou si ochotní k maturitě přečíst, byl Pán Much. Nejspíš, kvůli délce. Ale také jsem se od nich dovídal, že se jim to líbilo. No a tak jsem si to po více než dekádě let dal za úkol. Není to popravdě žádná sranda. Člověk čeká v podstatě robinsonku, ale s postupujícíma stranama to sklouzává k dost neutěšené dystopii. Je dost nervující zážitek sledovat partu dětí věkově mezi 6-16, kteří se snaží přežít v divočině, přičemž nemají s takovou záležitostí zhola žádné zkušenosti – navíc, když většina z nich v podstatě ani nemá pořádnou představu o závažnosti situace. Nedivím se, že svým vyzněním kniha v době svého vydání vzbudila tolik ohlasu (což jí vlastně v rámci žánru zůstalo až dodnes). V rámci porovnání pojetí daného tématu doporučuju přečíst „Prazákon – přežití v pekelném ráji
Niektoré knihy - príbehy - nám vstúpia do života a vezú sa s nami. Opakovane sa nám pripomínajú, poukazujú na udalosti a situácie. Toto je jedna z nich. Výborne odhaľuje ľudskú podstatu, princípy správania, motívy… všetko. Žiadna romantika. Človek, každý z nás má mnoho vrstiev, ktoré sa dokážu odhaliť za určitých okolností. Asi by sme sa mali začať báť.
Před cca 15ti lety mi můj kamarád řekl, že čte Pána much....a že je to těžké..........dnes díky Čtenářské výzvě jsem se k této knize dostala........a těžké mi to ze začátku nepřišlo......vždyť je to dobrodružná kniha, napínavá.........a hle....po dočtení mám pocit, že jsem nečetla pořádně, že mi unikly některé nuance........hodně o tom přemýšlím...nechám to usadit a třeba za půl roku si ji přečtu znovu a už pozorněji.............tohle mám na knihách ráda, když se mi prostě zaryjí pod kůži a já mám pocit, že ji musím číst znovu a znovu........
Parádní. Není nad to ji číst při přelétání nad Pacifikem.. doufám,že bude alespoň poblíž nějaký ostrov, kdyby něco.. nebo raději ne. Jsem přesvědčená,že by žití na ostrově mělo podobný průběh..dost drsné,ještě vzhledem k tomu,že hl. roli hrály děti. Výborná věc k přemýšlení..
Příběh je povedený a chvílemi z něj mrazí. Akorát konec mi přišel celkem useknutý. Že by autor už nechtěl zacházet až tak daleko?
Mrazivé čtení, které se, ač je kniha útlá, nečetlo lehce. Skupina chlapců se po zřícení letadla ocitne sama na pustém ostrově. Ze začátku je vše idylické , brzy se však rozhoří boj mezi chlapci zmítanými vášněmi z lovu a těmi, kteří se snaží prosadit co by bylo správné. A nemůže to skončit jinak, než tragédií, a ne jednou.
Od úvodu je jasné, že Goldingova robinsonáda bude především obžalobou lidského běsnění. "Hra" na dospěláky je hlavně soubojem o život...
Až díky doslovu jsem pochopil, že chlapci ztroskotali po výbuchu atomové pumy. Čas mohl autor charakterizovat líp. I motiv "Pána much" mohl být víc využitý.
Klasika, ze které se můžeme mnohé naučit. Až je příběh někdy až naturalistický, kniha se čte dobře.
Od počátku knihy lze cítit, že to nebude vše tak zalité sluncem, jak se zdá, a že přijde něco temného, špatného, pro normální a civilizované lidi nepřípustného. Pointa ční v názorné ukázce toho, jak vratké jsou základy naší společnosti, kterou se tolik oháníme a kterou se tolik povyšujeme nad zvířata. To vše je zabalené do dobrodružného obalu a detailního popisu ostrova, který byl sice barvitý, ale snesla bych ho v o dost menší míře. Skvěle znázorněné různé osobnosti a povahy, konec opravdu napínavý. Zajímavé čtení.
Vynikající, ale děsivá. Odraz lidského nitra přenesený do postav malých chlapců, kteří musí existovat v miniaturní a primitivní verzi světa. Nakonec nutí položit si otázku, ke které skupince těchto chlapců bychom se my samotní přidali? Budeme-li upřímní, pro mnohé z nás nebude odpověď příjemná....
Štítky knihy
prvotina zfilmováno trosečníci anglická literatura napětí psychologické romány dětský hrdina rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
| 2003 |  Pán much |
| 2010 |  Věž |
| 1996 | Dědicové |
| 2005 | Ztroskotání Christophera Martina |
| 1997 | Dvojí jazyk |
Nejzajímavější kniha jakou jsem kdy četl