Paní Dallowayová
Virginia Woolf
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/421203/bmid_pani-dallowayova-lh7-421203.jpg
4
819
819
Londýnské jitro, červen 1923. Paní Clarissa Dallowayová jde do květinářství pro výzdobu na svůj dnešní večírek. Než však tahle událost pro lidi z lepších kruhů nastane, strávíme v její společnosti obyčejný den, který nás nenechá na pochybách, že pod slupkou stárnoucí, průměrné středostavovské paničky bije srdce se stejně vroucí pravidelností, s jakou se na Toweru každou čtvrthodinu hlásí Big Ben. Woolfová však nejenže rozbíjí klišé o jedné snobské madam. Technikou proudu vědomí a s přispěním vedlejších postav tohoto okouzlujícího letního capriccia před námi postupně odhalí skutečné nitro paní Dallowayové, které působí věrněji než sebetrefnější realistický popis, a také její obrovskou žízeň po životě. Próza inspirovala světoznámý román M. Cunninghama Hodiny a stejnojmenný oscarový film.... celý text
Přidat komentář
Táto pani nepíše (nepísala) pre tuctového čitateľa. Navyše je k nemu prísna, vyžaduje si ho celého, telom i duchom. Takže čítanie jej kníh určite nie je odpočinkové, ale pomerne tvrdá práca. Odmena za trpezlivosť však nie malicherná záležitosť. Kto ju pochopí, pripúta si ho natrvalo. Aspon taký pocit mám z jej zarytých obdivovateľov. Mne sa to zrejme zatiaľ celkom nepodarilo (hlavne pri jej Orlandovi).. Snáď,keď budem "väčšia".. No v prípade Pani Dallowayovej ma okúzlila originalitou štýlu, s ktorým som sa v literarúre zatiaľ nestretla. Treba uznať, že je to geniálne napísané, plynulé prelínanie v čase a postupné spájanie všetkých spočiatku samostatne sa rozvíjajúcich línií pôsobí ako nádherná symfónia, akoby niekde v pozadí textu znela hudba. Človek sa musí spisovateľom narodiť, aby dokázat písať tak, ako ona.
Bylo to něco úplně jiného, než čtu obvykle. Především popisy a myšlenkové pochody mě vtáhly do děje, dokonalá přirovnání. Znovu jsem pochopila léto, přestože venku nyní existuje jen chlad a studený vítr a podivná ospalost zimy. Těžko se o tom mluví, stejně jako se těžko mluví o abstraktních obrazech. Byla to změť pocitů, volně běžících myšlenek, všech smíchaných dohromady. A bylo to letní. A bylo to bezútěšné. A já se těším, že si to za pár let přečtu znovu.
Možná to je významné dílo modernistické literatury, mě se to ale moc nedotklo. Příběh zůstal nepochopen a jsem ráda, že nebyl obsáhlejší.
Četl jsem asi před dvěma lety. Anglicky. Nepochopil. Česky. Nepochopil. Tak možná zkusím za pár lety znovu.
Obdivuji Woolfovou kvůli tomu,že měla odvahu jít za to,co říkáme slovy,popsat všechny ty situace,krásu a zmar a radost a nepatřičnost a neklouzala po povrchu-lépe se asi nedokážu vyjádřit.
Na tenhle druh psaní a tedy i čtení je zapotřebí dost trpělivosti a prožitek se pak dostaví.
Autorovy další knížky
| 2008 |  Paní Dallowayová |
| 2004 |  K majáku |
| 1994 | Orlando |
| 2006 | Deníky |
| 1998 | Vlastní pokoj |
Zkoušela jsem číst před lety, ale nepovedlo se. Nemohla jsem se prokousat dál než na 20. stranu. Chystám se to zkusit znovu. Třeba bude na knihu lepší konstalace.