Pařížský venkovan / Anicet neboli panoráma
Louis Aragon
https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/136156/parizsky-venkovan-an-136156.jpg
4
8
8
Dvě prózy zařazené v pátém svazku spisů připomínají autora „Komunistů“ z doby, kdy byl vyznavačem surrealismu. Upoutají pozornost nejen jako jeho vynikající ukázky, ale i sugestivním zachycením jak snové, tak reálné tváře Paříže a Pařížanů.
Literatura světová
Vydáno: 1964 , SNKLU - Státní nakladatelství krásné literatury a uměníOriginální název:
Le Paysan de Paris / Anicet ou le panorama, 1926
více info...
Přidat komentář
Ak bolo cieľom tohto surrealistického textu (Pařížského venkovana) opísať a navodiť stav niekde medzi realitou a snom, podarilo sa. Nečakajte súvislý príbeh s množstvom postáv a napätia. Ide skôr o úvahy, postrehy, obrázky (Paríža a ľudí v ňom) popísané textom, tu humorným spôsobom (o holičstve, kúpeľoch, o rozkoši, súčasných modlách), tu vážnym (nadčasové dumky o mytológii či chaose sveta).
Část díla
Autorovy další knížky
| 1963 |  Aurelián |
| 1947 |  Basilejské zvony |
| 2000 |  Irena |
| 1965 | Velikonoční týden |
| 1968 | Usmrcení |
V jednotlivých pasážích mnohdy dechberoucí a inspirující, jako celek ovšem poněkud mlhavé a sotva soudržné. Můj pocit z knih(y) Aragon velmi trefně shrnul hned na začátku Pařížského venkovana: "Všechno mě nesmírně rozptyluje, ale mou vlastní rozptýlenost nerozptýlí nic." Anicet už byl potom trošku snazší díky své narativní uchopitelnosti a humoru, nicméně na druhou stranu neposkytl tolik filosoficko-existenciálně relevantních myšlenek. Lepší tři hvězdy.
"Nuda si prohlíží lidi na ulici. Vstoupí do kavárny: ale hned jde zas dál. Zajde k děvkám: jde dál. Zničí něčí život: jde dál. Třeba i zabije: jde dál. Zabije třeba sebe: j`en sors."