Pavučina snů
Stephen King
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/501317/bmid_pavucina-snu-tEL-501317.jpg
4
1353
1353
Kdysi dávno se v proklatém městě Derry (dějišti klasických románů To a Nespavost) spojili čtyři kluci a odhodlali se ke statečnému činu. K činu, jenž je všechny změnil způsobem, který nikdy nebudou schopní pochopit. Teď, o pětadvacet let později, jsou z kluků dospělí muži, každý se svým vlastním životem a starostmi. Ale vzájemné pouto přetrvalo. Každou loveckou sezónu se čtveřice schází v lesích severního Maine. Letos do jejich chaty zabloudí dezorientovaný cizinec, který mumlá cosi o světlech na obloze. Jeho nesrozumitelné blouznění se brzy ukáže až nepříjemně blízké pravdě. Zanedlouho jsou čtyři přátelé vtaženi do děsivého souboje se stvořením z jiného světa. Jejich jediná naděje na přežití leží ve společné minulosti – a pavučině snů.... celý text
Literatura světová Horory Sci-fi
Vydáno:
2022
,
Beta-Dobrovský
Originální název:
Dreamcatcher, 2001
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Román spočiatku pôsobil veľmi záhadne, čo mu dodalo šarm. Hlavné postavy mali hĺbku a boli dobre predstavené. Bežný pobyt na chate sa pre ne začal meniť na nočnú moru. Autorovi sa podarilo vytvoriť znepokojivých a nechutných záporákov. Bol som však prekvapený, že autor sa rozhodol opäť pre mimozemskú tematiku.
A hoci bol úvod pútavý, vysvetlenie situácie bolo dávkované veľmi opatrne a po malých častiach. Viedlo to ku klasickému Kingovskému problému – rozťahanosti deja. Platí to pre celý román. Pokojne by sa dal skrátiť o 200 strán a všetko hlavné by sa stále zachovalo. Napriek tomu bolo zábavné sledovať postup americkej armády, telepatiu a finálnu naháňačku, ktorá sa však tiahla naozaj pridlho. Oceňujem aj vykreslenie vírusu a jeho príznakov, Dudditsa, puto priateľov, či pozíciu mesta Derry v celkovom príbehu. Najväčším negatívom je rozťahanosť a v niektorých prípadoch zbytočné zachádzanie do detailov. Napriek tomu ide o solídny román so silnými postavami, znepokojivými scénami, rozhovormi s prekvapivou hĺbkou i povrchnejšou akciou.
„Pořád na prd, den za dnem“ je jedna z hlášek chlapeckého spolku, který i po letech stále společně jezdí na lovecké výpravy do Jeffersonova traktu v Maine. Nebýt návštěvníků z cizího světa, mohl to být jen další výlet do divočiny. Takhle se z toho stal boj o záchranu lidské rasy. Vždy, když Stephen King vybočí z tenat klasického horroru a vydá se na výpravu do hájemství science-fiction, je výsledek nepředpověditelný a očekávání jsou proto o to větší. Pavučina snů je román o mimozemské invazi, mimosmyslovém vnímání a vojenské psychologii, zahalený oparem teroru, krve a strachu. Jak je u Kinga dobrým zvykem, setkáme se s hlubokým rozpracováním charakterů postav a vpravdě opulentním budováním atmosféry. Promyšlený je každý sebemenší detail, byť by se mělo jednat o značku bot hlavního záporáka nebo barvu zubního kartáčku největšího hrdiny. Přitom člověk nemá ani na chvíli pocit, že ho King tahá za fusekli nebo že zbytečně krouží kolem zápletky. A poučení? Nejdůležitější je vědět, „kdo nám zazpívá ukolébavku a pomůže nám usnout, když nám bude smutno nebo budeme mít strach.“
King je moje slabost. Po skvělé Pohádce tak přišel čas na další knihu s nádhernou obálkou. Fakt jsem se na tohle těšila, ale bohužel se Pavučina snů stává zatím mojí nejméně oblíbenou kingovkou. Tohle mi prostě nesedlo. Kdybych se musela pokusit pospat proč, tak mě napadá jen klišé a to, že to na mě bylo až moc snové. (A taky mě nebaví téma invaze mimozemšťanů, ale s tím jsem do knihy šla a většinou mě King utáhne i "na vařené nudli".) Chvílemi jsem se v myšlenkách postav ztrácela a splývali mi dohromady. (Chápu záměr, ale na mě to už bylo prostě moc.) A ač jsem tohle nenapsala u žádné z knih od Kinga, tak tady mi to přišlo fakt šíleně roztahané. U jiných jeho knih si v tom libuju a s chutí čtu veškeré rozvláčné popisy, ale tady mě druhá třetina knihy hodila do solidní čtecí krize a musela jsem se donutit se tím prokousat. Konec už byl zase celkem napínavý a trochu tu pachuť zmírnil.
Pavučina snů má potencionál a svoje nadšené fanoušky si našla a ještě i najde, jak je vidět na hodnocení. Ale já se k nim nezařadím a budu se jen kochat obálkou ve své kingovničce.
Jak mám s některými Kingovkami problém, tak tahle kniha mi opět otočila pohled o 180 stupňů. Typicky bych to zkrátil o 100 možná i o 200 stran, protože King vždycky odbírá od hlavního příběhu několika směry, ale v první třetině jsem byl odrovnanej, kam příběh směřuje a mega mě to bavilo. Potom kniha trochu ztrácí na tempu a konec nebyl úplně tak svižnej, jak jsem čekal, ale za mě opravu parádička.
Velmi zajímavá kniha, i když později tak se konec dal odhadnout, hlavně mě pak zajímal epilog, co se tam dozvím. Nicméně knihu doporučuji, dobrý příběh, slušný spád děje, postavy tam pěkně pasují.
"Epa si, epa si, áme eso a pási", úplně ho slyším i vidím :))
Moje první knížka od S. Kinga (kde se přede mnou těch 55 let schovával?)
Krásný jazyk, bavily mě ty jeho "nejedlovské" odbočky, v největším napětí dodá takovou absurdní chujovinu :).
První půlka knížky měla spád, od půlky se to trochu seklo a příběh začal být rozvleklejší, ale knížku jsem zhltla během 4 dní.
Určitě se pustím do dalšího.
Nádhera. Klasická kingovka, která mně potěšila. Zvláštní myšlenka na konci knihy nesmí chybět.
Už se u mě stalo tradicí, že na advent čtu něco od Kinga a to si říkám, že vánoční čas se budu věnovat jen oddechové literatuře :). No letos, jsem tomu šla naproti a rovnou o nějaký tip poprosila kamarádku, která toho má načteno mnohem víc a doporučila mi Pavučinu snů - konečně sněhová vánice na Vánoce :)
Maximálně mě dostalo, jak mistrně dokáže King proplést osudy a myšlenky lidí (i mimozemšťanů). Kniha je místy nechutná, ale tak to má King rád. Asi na mě měl vliv ten vánoční čas, ale až mě dojala láska 4 obyčejných kluků k Dudditsovi.
Námět super, ale kéž by to zpracování bylo o něco kratší. Přes 600 stran dalo celkem zabrat.
Navážu na poslední větu poznámky autora a celé hodnocení s ní shrnu - A já děkuji Vám, že jste ten příběh napsal.
Přečteno skoro na jeden zátah a veliká spokojenost, ačkoliv si nejsem úplně jistá, že jsem všechno pobrala tak, jak to King vymyslel. Každopádně já razím teorii, že nemusím rozumět všemu a o to tajemnější ten příběh je. :-) Na sc-ifi si nijak nepotrpím, ale tady mě šediváci chytli. A jako ti paraziti v těle, to byl tedy super hnus! Jinak napínavé, postavy sympatické a na druhé straně psychopati, které by člověk nejradši odstranil co nejdřív osobně. Není to asi knížka pro někoho, kdo s Mistrem začíná, ale já ji řadím mezi své top.
Pavučina snů je dle mého názoru zvláštní kniha. Velmi oceňuji Kinga, jak několik hodin dokáže rozepsat na 600 stran. To se musí nechat, že mít takovou fantazii je opravdu um. Na druhou stranu je to ale občas na škodu.
První třetina knihy je naprosto skvělá, má to svižný dej, pořád se něco děje. Jenže pak přijde druhá třetina knihy a kdyby tam nebyla, asi by to ani moc ničemu nevadilo. Ten útlum mě akorát odrazoval od toho, abych pokračovala dál.
Dlouho jsem se s touto knihou prala, odkládala a nutila do čtení. Není to však tím, že by kniha byla špatná, to ne. Ale já mám ráda zkrátka Kingovi kratší knihy (tak do těch 400 stran), protože mi přijde, že to má pak větší spád a nečekáte dlouho na akci.
Když se ale prokoušete tou druhou třetinou knihy, začne se zase něco dít až do konce.
Tahle Kingovka je zajímavá tím, že je to taková směska sci-fi, mimozemšťanů, armádních zátahů a uzavírání prostoru, roadtripu a taky občas pěkně nechutných scén, kdy se prostě King rozhodl popisovat krkání a prdění fakt dopodrobna, že sem nad tím občas kroutila hlavou, kam na ty nápady chodí.
Musím ještě podotknout grafické zpracování obálky, protože ta mě naprosto očarovala.
Rozhodně tuto knihu nedoporučuji někomu, kdo chce s Kingem začít, je to docela dost silné sousto. Ale těm zaběhlejším určitě jo, tedy pokud jste ji samozřejmě ještě nečetli. Já vím, že tahle kniha se u mě zkrátka řadí k těm slabším.
Po hodně dlouhé době, jsem se opět dostala ke Kingovi.
A můžu narovinu říct, že bylo pěkně těžké si zvyknout na to pomalé tempo příběhu ( jak tomu obvykle u toho to autora bývá). Zvlášť, když se pustím do knihy , která má 700 stran a moc to neutíká. Pak jsem se konečně začetla a už mi utíkala stránka za stránkou.
Přiznám se, že já příběhy o mimozemšťanech nemusím.... Ale tenhle byl trochu jiný. A fakt mě bavil.
Příběh byl pekelně zamotaný. Vždy když jsem si myslela, že už se chytám, tak jsem byla vyvedena z omylu. Já tyhle propracované příběhy prostě žeru.
A kromě pořádně zamotaného příběhu, se v knize nezapomnělo zahrát čtenáři i na city a mohli jsme zde sledovat partu přátel, kteří spolu vyrůstali a zůstali spolu napořád. A musím říct, že tohle pevné přátelství tomu dodalo tu správnou atmosféru, kdy vy dýcháte za každého z nich od začátku , až do konce.
(SPOILER)
Tato kniha je trochu netradiční v tom, že v sobě nese prvky sci-fi.
Sledujeme příběh čtyř přátel z dětství - Petea, Henryho, Jonesyho a “Bobra”. Prolíná se tu jejich dětství s dobou o 25 let později.
Jako děti se hrdinně zastanou postiženého Dadyce a to je všechny navždy změní.
O těch 25 let později je celá parta na lovu v horách. Jonesyho v chatě najde neznámý muž a mluví o jakýchsi světlech na obloze. Po návratu Bobra se společně postarají o toho muže. Nicméně tato noc změní naší čtveřici životy navždy.
Stává se z nich kořist pro bytosti z jiného světa. Podaří se jim přežít?
Tato kniha je celkem bichlička. Má nějakých 600 stran. A za mě by jí vůbec neuškodilo, kdyby měla o nějakou tu stovku stran méně.
Začátek byl plný akce a příběh mě vtáhl do prostředí zasněženého lesa v horách prakticky hned.
Říkala jsem si, jak mám šťastnou ruku na zajímavou knihu, protože tím myšlenka celého příběhu rozhodně je.
Ale zřejmě jsem to zakřikla.
Po nějakých 200 stránkách totiž přišla pasáž, kdy se prakticky nic nedělo a jen se popisovalo, co se děje na vojenské základně. Chápu, že to tam pro úplnost mělo být, ale za mne, by to šlo zkrátit. Měla jsem chuť knihu i odložit, ale vydržela jsem. Vyplatilo se to.
Po prokousání této části opět naběhla dramatická linka, která gradovala do vynikajícího konce.
Nesměly samozřejmě chybět ani prvky hororu a tajemné atmosféry.
Líbilo se mi i představa autora o mimozemských bytostí a jejich “návštěvy” na naší planetě. Byrus a ostatní názvy jsem si později i googlovala a určitě to doporučuji prozkoumat.
V knize jsem se i zasmála. A to u vysvětlení SSDD a Bobrových hlášek/nadávek.
Z knihy jako celkové mám ve finále smíšené pocity. Za mne patří do kategorie “nenadchne ani naurazí”.
Hodnotím 3,5/5⭐️
Štítky knihy
přátelství zfilmováno telepatie mimozemšťané
Autorovy další knížky
| 1994 |  Řbitov zviřátek |
| 1993 | Osvícení |
| 2010 | Pod kupolí |
| 2001 | Zelená míle |
| 2008 | Svědectví |
Parta kluků/mužů s osvícením se připlete k mimozemské invazi a přidružené vojenské akci. Prý jedna ze slabších Kingových knih. Vůbec jsem neměl ten pocit a parádně jsem si ji užil.