Pěna dní
Boris Vian
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/178370/pena-dni-ayI-178370.jpg
4
1386
1386
Nejpůsobivější román o lásce napsal pařížský provokatér Román Pěna dní napsal Boris Vian v roce 1946, tedy ve svých šestadvaceti letech, a snad právě proto jej lze považovat za dílo do značné míry hraniční: nepostrádá rozkošnou naivitu bezstarostného a nespoutaného mládí, pro niž se kniha stala "povinnou" četbou revoltující generace šedesátých let, současně se však její krásná iluze o všemohoucí lásce a touze láme v pohledu autora "dospělého", poučeného životní skepsí. Podle spisovatelova vyznání "jsou tu pouze dvě věci: láska na všechny způsoby k hezkým dívkám a hudba z New Orleansu nebo od Duke Ellingtona. Všechno ostatní by mělo zmizet, protože všechno ostatní je ošklivé…" Jenomže právě to ošklivé se v příběhu mladíka Colina, muže, který má buď dobrou náladu, anebo spí, přihlásí ke slovu se zdrcující razancí, když jeho krásná milenka Chloé smrtelně onemocní… Navzdory skličujícímu vyznění obsahuje Vianův román řadu vtipných peripetií, je kořeněný autorovou fantazií a odlehčený svérázným humorem od lehké ironie až po sžíravý sarkasmus; nadto vyniká zcela bravurní jazykovou originalitou. To jsou ostatně také důvody, proč o Pěně dní francouzský spisovatel Raymond Queneau prohlásil, že je to nejpůsobivější román o lásce, který byl kdy napsán.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1967 , OdeonOriginální název:
L'Écume des jours, 1947
více info...
Přidat komentář
Příběh o tragičnosti a kráse lidského bytí, nevyhnutelnosti smrti a marnosti veškerého snažení, plný snových, neskutečných, iracionálních, přeludových, kafkovských situací, jako když autor blouzní z horečky. Krásné čtení, kde si každý čtenář najde svojí interpretaci...
"...tráví dny v jedné vinárně, pije a píše spolu s jinými lidmi, jako je on sám, tam chodí pít a psát, popíjejí vždycky čaj Mořské dálavy a jemné alkoholické nápoje, což jim nedovoluje myslet na to, co píší, a spousta lidí přichází a zase odchází, tím se myšlenkami zamíchá ode dna a každý si vyloví tu či onu, žvásty se neeliminují, vezme se trocha myšlenek, přidá se trochu žvástů, zředí se to. Lidé to tak lépe stráví, zvláště ženy nemají rády nic, co je příliš jasné." str. 211, překlad Svatopluk Horečka, ARGO 2015
Ejha. To bola smršť pre moju logiku, na druhej strane pohladenie pre všetky poetické a iracionálne cítenie čo v sebe mám. Popravde som sa strácala vo význame viet, nevedela som prísť na to, čo ktorá časť môže metaforicky označovať . Preto som si tam mohla vložiť hocijakú tému, ktorá mi tam sedela, od materialistického sveta, kedy chudobní a zlí sú ešte horší a bohatí a krásny sú ešte lepší až po reálne zobrazenie života človeka, náhody, osudu, choroby a bolesti. Veď taká menlivá je láska ako tá pena.
Zajímavá a zvláštní kniha a chápu, že někoho uchvátit může, bohužel mě se to netýká.
Než jsem se dostala ke knize, shlédla jsem film. Pro Michela Gondryho mám tak trochu slabost a byla jsem tedy hodně zvědavá, z jakého textu asi tak mohlo vycházet jeho filmové ztvárnění. Kniha s přehledem dostála mým vysokým očekáváním a v mnohém je dokonce předčila. Byl to doslova útok na smysly, na představivost, na emoce. Když jsem četla ty řádky plné úžasně fantastických popisů a obratů, nepřestávala mě strhávat jejich obnaženost, která dosáhla až k naprosté "opravdovosti" lidského bytí a prožívání. Autorovy metafory skrze mou mysl nacházely své protějšky v realitě. Text neoslovoval mou racionální část, ta v těch "hala bala" naházených větách a slovech jen ztuha hledala nějaký smysl a pochopení. Avšak moje část emocionální a intuitivní, smysl nacházely zcela přirozeně. A odtud, jak se mi zdá, i pramení ta neuvěřitelná hřejivost a hravost textu. Pro mne se v příběhu střetává jakési racionálno a emocionálno a tyto střety často vedou k převrácení zaběhlých rolí. Závěrem snad jen malá asociace s filmem Requiem za sen.
Nevím, co mám ke knize říct, ze začátku jsem se nudila, později, když mi došlo, jak celý děj dopadne, jsem měla chuť četbu odložit. Pro mě kniha dějově průměrná, občasné "mindfuck" situace mě akorát rozčilovaly.
Během čtení Pěny dní jsem zažila mnoho pocitů. Kniha je zároveň romantická, krásná, líbivá, krutá, hnusící se. Má mnoho rychlých spádů, které mě velmi překvapily. Krásně se čte a má své kouzlo, na které musí mít čtenář náladu.
Pěnu dní jsem odkládala dlouho. Mylně jsem totiž předpokládala, že je to těžké čtení, a že člověk potřebuje být správně naladěn, aby si knihu užil. Když jsem si ovšem přečetla první kapitolu, byla jsem tak mile překvapená, že jsem knížku slupla během dvou dní, ze kterých si pamatuju zejména svůj nezadržitelný smích a pak také pár těch melancholických slz. Je to naprosto BOŽÍ kniha, která má v sobě vše co miluju - absurdní scénky, které člověka překvapí naprosto nepřipraveného, spoustu citu a krásný jazyk. Moje první Vianovo dílo a už teď se pouštím do dalších jeho knih!! Krásné, milionkrát krásné, smutné a silné.
Tahle knížka je sice poetická, ale její tón se po hravém úvodu stává čím dál ponuřejší a ústí v hodně temný závěr. Přesto ve mne zanechala příjemný pocit, asi jako kdybych si dal vynikající hořký drink z Colinova pianocktailu.
Zvláštní kniha...
Ani pořádně nevím, jak ji zhodnotit. Příběh by se dal shrnout do jedné jednoduché věty, ale ta kniha je tak zvláštně napsaná, až má velmi silné kouzlo! Moc se mi líbí, jak si autor hraje s fantazií.
Některé scény z knihy budu mít před očima ještě dlouho, kniha na mě opravdu zapůsobila, proto pět hvězdiček.
Nádherný příběh o lásce, vyšperkovaný alternativní Paříží a drobnostmi, jako pianocoktail, hopsatrot, nebo úhoř v umyvadle. Já tam mám jenom kapry, ale nemám americkou ananasovou pastu. Tak až jí seženu, úhoři třeste se!
Jedna z mých nejoblíbenějších knih. Vian musel mít opravdu šílený mozek, když vymýšlel takové absurdity.
Je to jedna z mála knih, u kterých svým blízkým doporučuji se kouknout po předčtení (s nějakým časovým odstupem) na film. Když to totiž člověk čte, tak si v hlavě vytvoří hodně domněnek, jak asi tohle či tamto vypadá a co se zde právě odehrává a ve filmu je to geniálně zobrazeno a člověk se pak nasměje u toho, když to porovná s těmi domněnkami :))
Toto je velice krásná knížka... Autor zajímavým způsobem popisuje v podstatě klasický příběh. Skvěle využívá fantazii...Chvilku mi trvalo, než jsem se začetla, ale potom jsem se od knihy nemohla odtrhnout. Kniha mě chvílemi rozesmála, ale jinak je smutná, dojímavá.
Doporučuji, moc se mi líbila.. ;)... A nyní jdu na pianoktejl :)
Nezlobte se, ale tahle knížka je naprostý odpad - pod líbivou avantgardní formou se neskrývá vůbec, ale vůbec nic. Naprosto obsahově prázdná knížka vhodná maximálně pro někoho, kdo si myslí, že Sofiin svět je knížka o filosofii. Jedním slovem - pseudointelektuálština.
Vrhla jsem se do čtení, aniž bych zjišťovala, co mám od knížky čekat.(Nejsem ignorat. Vím, kdo byl Boris Vian, ale ráda si o knížce něco přečtu, než ji začnu číst.) A byl to ze začátku šok. A tak jsem se prvních dvacet stránek smiřovala s absurdními situacemi a nelogickými postupy, až mě to vtáhlo nečekaně do děje. Posledních padesát stránek se četlo už v podstatě samo. Pojem "jazykově originální" nevystihuje, jak dobré tohle dílo je a já jen smekám před českým překladem.
Pěna dní mi atmosférou velice připomíná Kafkův Zámek. Absurdní prostředí formuje absurdní bytosti. Obdobně jako v Zámku. Zatímco v Kafkovo díle vystupuje obludná mašinérie společenských poměrů na povrch mnohem zřetelněji, i když je stále ještě v principu skrytá, v Pěně dní jsou poměry ve světě Vianových postav zcela mlhavé. Všichni se ve vší samozřejmosti chovají tak nějak "debilně", avšak hlavní instinkty mají racionálně srovnané. V příběhu vystupuje jen pár postav. /spoiler/ Tyto postavy se pohybují po spirále naprosto pokřiveného prostředí od relativního štěstí k absolutní tragédii. Spolu se sílící deformací okolního prostředí se deformují i samotné postavy.
Není to četba pro každého. Jde o smutnou knížku, kde se sice tu a tam zablýskne humorná situace, ale jinak je celý příběh veskrze temný.
PS: Právě vařím žlutou hrachovou kaši a nad hrachem se před chvílí vzdmula bílo-žlutá, hustá pěna, která přetekla přes okraj hrnce a rozprostřela se po celém sporáku.... :-)
Knihu jsem z části přečetla, a to jen z důvodu, že jsem ji dostala jako příliš nepovedený dárek. Tento druh literatury nevyhledávám. Vůbec se mi nelíbila. Jednu hvězdičku dávám proto, že měla pěkný obal a ilustraci...
Očakával som knihu plnú surrealizmu, ale dej mi prišiel nemastný neslaný, takmer žiadny. Knihe chýba šťava, ktorá by ma nabádala k čítaniu ďalšej stránky. Síce som ju dočítal, ale vobec ma nebavila.
Štítky knihy
láska zfilmováno surrealismus francouzská literatura smrtelné choroby existencialismus rozhlasové zpracování absurdno
Autorovy další knížky
| 1994 |  Pěna dní |
| 2005 |  Naplivu na vaše hroby |
| 2009 | Srdcerváč |
| 1994 | Podzim v Pekingu |
| 2000 | Červená tráva |
Úžasně nápaditá kniha plná fantazie autora. Upřímně jsem se bavila nejvíce popisem věcí, které se nějakým způsobem odlišují od naší reality. Příběh celý v nádechu něčeho neobyčejného. Krásné.