Pěna dní
Boris Vian
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/178370/pena-dni-ayI-178370.jpg
4
1386
1386
Nejpůsobivější román o lásce napsal pařížský provokatér Román Pěna dní napsal Boris Vian v roce 1946, tedy ve svých šestadvaceti letech, a snad právě proto jej lze považovat za dílo do značné míry hraniční: nepostrádá rozkošnou naivitu bezstarostného a nespoutaného mládí, pro niž se kniha stala "povinnou" četbou revoltující generace šedesátých let, současně se však její krásná iluze o všemohoucí lásce a touze láme v pohledu autora "dospělého", poučeného životní skepsí. Podle spisovatelova vyznání "jsou tu pouze dvě věci: láska na všechny způsoby k hezkým dívkám a hudba z New Orleansu nebo od Duke Ellingtona. Všechno ostatní by mělo zmizet, protože všechno ostatní je ošklivé…" Jenomže právě to ošklivé se v příběhu mladíka Colina, muže, který má buď dobrou náladu, anebo spí, přihlásí ke slovu se zdrcující razancí, když jeho krásná milenka Chloé smrtelně onemocní… Navzdory skličujícímu vyznění obsahuje Vianův román řadu vtipných peripetií, je kořeněný autorovou fantazií a odlehčený svérázným humorem od lehké ironie až po sžíravý sarkasmus; nadto vyniká zcela bravurní jazykovou originalitou. To jsou ostatně také důvody, proč o Pěně dní francouzský spisovatel Raymond Queneau prohlásil, že je to nejpůsobivější román o lásce, který byl kdy napsán.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1967 , OdeonOriginální název:
L'Écume des jours, 1947
více info...
Přidat komentář
K četbě Pěny dní mě přivedl až blížící se termín maturitní zkoušky, do té doby by mne ani nenapadlo ji otevřít. Opravdu to není můj běžný žánr. Zpětně musím uznat, že v rámci své kategorie určitě nezapadne. Na autorův osobitý styl psaní si čtenáři zvyknou už během prvních vět.
Kombinace absurdních motivů, donebevolajícího přehánění a v neposlední řadě i pokus o popření veškeré reality... Originální a výjimečné. Z výběru maturitní četby určitě jedna z těch lepších. Nicméně já jsem prostě spíš na fantasy a už to tak asi zůstane.
Jeden z případů. kdy se pro mě zpočátku surrealisticky absurdní a na čtení příjemná kniha stala ke konci předeminzovaným a upatlaným kýčem. Možná jsem cynik a realista. Ale špatné to nebylo, autor měl nádhernou fantazii!
Úžasná kniha, kde autorova představivost opravdu nezná hranic. Rozhodně stojí za přečtení (nejen jednou) :)
Sú knižky, pri čítaní ktorých sa mi zdá byť dej druhoradý. To, ako dokáže Vian lámať realitu, je úplne geniálne. Miestami som mala pocit, že každá jedna veta je umenie...
Z téhle knihy mám pocit, že ji člověk nejdřív musí dočíst do konce, aby ji mohl ocenit. Zpočátku mne vůbec nebavila a uvažovala jsem, že ji odložím. Na jednu stranu obdivuji bohatství autorova jazyka a fantazie, s níž propracoval svůj imaginární svět (navíc v době, kdy fantasy a různé alternativní reality nebyly ještě tak běžné jako dnes). Na druhou stranu jsem si naprosto nebyla schopna oblíbit postavy a nějak jsem nedokázala přijmout ani jejich lásku, protože obzvlášť Chloe mi připadá jako naprosto prázdné, povrchní a snobské stvoření. Teprve v druhé polovině knihy se děj pořádně rozběhne, postava Colina dostává určitý rozměr a obsah a pobavily mne i různé narážky na soudobé společenské nešvary. Celkově tedy nakonec hodnotím výše, než jsem původně plánovala. Každopádně velice originální dílo.
Něco podobného jsem v životě ještě nečetl. Nebudu zde spoilerovat, takže to je všechno.
Po dočtení téhle knihy mě napadá jediné - opravdu jsem ji četla, nebo to byl jen zvláštní surrealistický sen? Opravdu lovili úhoře ve vodovodním potrubí (... nebo to byli pstruzi?), boty samy dorůstaly, klobásy byly zaživa stahovány, slunce svítila na chodbách, podával se nápoj z pianococtailu ...? Všechny tyhle absurdity mají samozřejmě v tomto příběhu své místo ... no ... já se nakonec v tomhle zvláštním "snu" ztratila (a to i přesto, že miluju fantasy a na poměrně velkou míru absurdit a zvláštností jsem zvyklá :-)¨) ... jak tak nad tím uvažuji ... tím to tedy nebylo ... naopak, tyhle "zvláštnosti" příběhu mě bavily a udržovaly mou pozornost a taky byly důvodem, proč jsem dočetla do konce.
Proč jsem se tedy v tomhle příběhu ztratila? Vlastně nevím ... asi to byl autorův /alespoň pro mně/ netradiční smysl pro humor, netradiční smysl pro ironii, netradiční forma i netradiční hloubka jeho myšlenek ... čekám ... třeba mi to časem všechno dojde (zatím dávám *** ... pianococtail byl skvělej :-)
Jedna z mála knih, u které jsem šíleně trpěl a čím dál víc věřil, že ji nedokážu dočíst dokonce. Překvapivě jsem to dokázal, a s vidinou nepatrné naděje na zlepšení nálady jsem sáhnul po filmu, kterej mě dorazil úplně.
Pena dní –(spoiler) Ľúbostný román (?), zo sureálneho prostredia s prevrátenými sociálnymi a morálnymi statusmi a hodnotami (teda až na obraz vierovyznania). Bizarnosťami sa dej len hemží. Zo začiatku trocha samoúčelne. Hlavná postava Colin je moderný „babrák“, túžiaci po láske, a to až tak že je (samozrejme bizarne)agresívny (na prechádzkach s dievčaťom vyhľadáva tmavé zákutia). Láska v románe je zjednodušená tak plochými postavami, ako aj zámernému zjednodušeniu na pocit zaľúbenosti. Inak mi príde dosť román tak francúzky predkaný sexualitou, či skôr skrytým sexuálnym nábojom. To prečo ide o ľúbostný román (?)začína byť zrejmé až neskôr, keď sa hlavným postavám začne rúcať svet. Colin sa chce starať o chorú manželku, Alis chce pomôcť Chickovi z jeho závislosti… Na bizarnosť sa dá časom zvyknúť a čitateľ sa ocitá akoby v snovom svete budúcnosti s nevšednou morálkou. Nepripúšťajú sa tu žiadne chmáry, a najhoršie čo sa vám môže stať je choroba. Od tejto chvíle je kniha plná jednoduchých metafor na úpadok ľudského šťastia, a to formou zmien vonkajšieho prostredia. Kdesi som čítal že kniha je nesfilmovateľná, ale práve opak je podľa mňa pravdou. Nenájdete tu žiadne vnútorné monológi postáv, ani žiadneho filozofujúceho rozprávača. Obraz akoby sa rovnal myšlienke. Nedajú sa brať celkom vážne, no aj na absurdnostiach sa tu dá takmer vždy nájsť niečo hlbšie. Interakcia a dialógy postáv sú krátke a výstižne, a je ich dostatočné množstvo na to, aby sa dej mohol odvíjať novými smermi. Osou knihy je rúcanie sa (miznúca pena) životného šťastia. Je zrejmé u všetkých postáv. Dve hlavné postavy strádajú však z rozličných dôvodov. Kým Chick z rozmaru a závislosti, Colin kvôli záchrane manželky. Vedľajšie postavy, ovplyvnené hlavnými, tiež chradnú, starnú, strácajú milencov, prichádzajú o prácu… Hoc ma čítani nebavilo, ideo podnetnú knihu na diskusiu. Sto ludi na nu bude mať sto názorov. Skrytý myšlienkový presah som vnímal, pri sociálnom porovnaní *Partra (vševeda-filozofa), ktorý na všetko môže hľadieť z teplučka, a hrdinov boriacich sa s problémami. Naň nadväzuje aj pohľad Alis ako ženy, ktorá ho dokázala vyčleniť ako táraniny, no Chickovi už pomôcť nestihla. Dá sa povedať že knižka je dosť umelecká a možno preto ma extra neoslovila, no každý si v nej môže niečo nájsť, a to hlavne na jej smutnom konci, ktorý je dejovo najprepletenejší a preto pre mňa najzaujímavejší z celej knihy.
Začalo to tak krásně, že jsem si připadala jako ve snu. Pomalu začal sen temnět. Až potemněl úplně. Ten konec s myškou mě dostal.
Pro mě to je jedna z klíčových knih, co mě v začátcích mého psaní dost ovlivnila. Po letech jsem si Pěnu dní přečetl znova a musím znova uznat, že se jedná o mistrovské dílo!
Fantasmagorická smršť náročná na čtenářovu představivost, ze začátku rozverně rozpustilá, na konci tragicky beznadějná... Ač podobné kousky nevyhledávám a u tohoto mě původně zaujal hlavně název, ráda jsem si obohatila své čtenářské zkušenosti a navíc se dobře pobavila.
Líbí se mi Vianův lehce absurdní svět. Spisovatl si dělá co chce a čtenáře to baví, nechápu jak to dokáže, je to rockstar!
Román plný bezstarostnosti a nadpřirozena. Velice mě to uchvátilo a měla jsem touho to nejrychleji přečít, jen abych se dozvěděla, jak to vlastně s Chloe dopadne. Je mi velice líto, že to zkončilo tak nešťastně, ale myslím, že tím "napřirozenem" (zmenšuje se pokoj, dřevo není tak lesklé, světlo není už tak zářivé) opravdu vnesl do příběhu to, jak si člověk připadá, když mu umírá někdo milý. Také mi příjde úžasné jak popsal posedlost Collikova přítele tím spisovatelem, což v dnešním světě se rovná bulvárním reportérům, kteří se honí pořád a neustále za nějakou senzací.
Zkrátka a dobře, tento román velice zapůsobil a doporučila bych ho! :)
Podivuhodná fantasmagorie, jejíž začátek mě uchvátil. Připadala jsem si jako ve snu, který někdo napsal přímo pro mě. A ten sen byl temnější a temnější... Ale krásný.
Ach, to bylo kouzelné počtení... kdykoli jsem knížku otevřela, ocitla jsem se v Paříži v obležení vůní, pocitů, slunečních paprsků a myšek rozverných... fantazie makala na plné obrátky a i když jsem se mnohdy nechytila :) příběhu to vůbec neubíralo... ač to není ve finále úplně veselé čtení, mě tento svět plný lásky a květin nadchl a uchvátil...
Ve svém jádru velice chytrá kniha, jež se v mém případě zcela minula účinkem. Vianův rozpustilý, avantgardní styl mě upoutal jen v rozsahu několika úvodních stránek, kde jsem se ještě mylně domníval, že se jedná čistě o ódu na lásku. Nedlouho na sebe však dalo čekat autorovo socialistické já, zhmotňující se v silné kritice kapitalismu, která tak děj posunula docela odlišným směrem. Příběh je přitom vystavěn důmyslně, v prvním případě vede aristokratický Colin těžký boj sám se sebou pro záchranu své lásky, druhý naopak odkrývá hlubiny nemocné závislosti a zdeformovaných životních hodnot. Tak či onak, přes nepopiratelnou výpovědní hodnotu toho na mě bylo přespříliš. Věřím ale, že se k Pěně dozajista vrátím, a to za docela jiných okolností.
Štítky knihy
láska zfilmováno surrealismus francouzská literatura smrtelné choroby existencialismus rozhlasové zpracování absurdno
Autorovy další knížky
| 1994 |  Pěna dní |
| 2005 |  Naplivu na vaše hroby |
| 2009 | Srdcerváč |
| 1994 | Podzim v Pekingu |
| 2000 | Červená tráva |
Nádherná kniha, kde fantazie nezná hranic. Přiznám se, že při čtení prvních stránek jsem byla trochu na rozpacích, zda knihu vůbec dočtu. Vše se ale změnilo a zbytek knihy jsem dočetla na jediný zátah :)