Pěna dní
Boris Vian
https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/178370/pena-dni-ayI-178370.jpg
4
1386
1386
Nejpůsobivější román o lásce napsal pařížský provokatér Román Pěna dní napsal Boris Vian v roce 1946, tedy ve svých šestadvaceti letech, a snad právě proto jej lze považovat za dílo do značné míry hraniční: nepostrádá rozkošnou naivitu bezstarostného a nespoutaného mládí, pro niž se kniha stala "povinnou" četbou revoltující generace šedesátých let, současně se však její krásná iluze o všemohoucí lásce a touze láme v pohledu autora "dospělého", poučeného životní skepsí. Podle spisovatelova vyznání "jsou tu pouze dvě věci: láska na všechny způsoby k hezkým dívkám a hudba z New Orleansu nebo od Duke Ellingtona. Všechno ostatní by mělo zmizet, protože všechno ostatní je ošklivé…" Jenomže právě to ošklivé se v příběhu mladíka Colina, muže, který má buď dobrou náladu, anebo spí, přihlásí ke slovu se zdrcující razancí, když jeho krásná milenka Chloé smrtelně onemocní… Navzdory skličujícímu vyznění obsahuje Vianův román řadu vtipných peripetií, je kořeněný autorovou fantazií a odlehčený svérázným humorem od lehké ironie až po sžíravý sarkasmus; nadto vyniká zcela bravurní jazykovou originalitou. To jsou ostatně také důvody, proč o Pěně dní francouzský spisovatel Raymond Queneau prohlásil, že je to nejpůsobivější román o lásce, který byl kdy napsán.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1967 , OdeonOriginální název:
L'Écume des jours, 1947
více info...
Přidat komentář
Abych pravdu řekl, namlsán výbornými povídkami Flanďákova koupel a Vlkodlak, zažil jsem dost trpké zklamání. Ještě, že je román dostatečně absurdní na to, aby se dal, máte-li (ne)smysl pro absurdno, v klidu přečíst. Byla-li by to ale má první Vianova kniha, nevím, nevím, jestli by se mi chtělo do dalších.
Taky se přidávám k těm negativním kritikám. Kniha mě vůbec nezaujala. Příběh divný, nesmyslný. Očekávala jsem něco víc.
Příběh zajímavý, dojemný, dobře napsaný, nicméně po přečtení knihy jsem se jen utvrdila v tom, že já a existencialismus jsme si zrovna nesedli. Na druhou stranu, i přes mé nízké hodnocení, bych ji k přečtení doporučila, i kdyby jen pro rozšíření obzorů :)
Kniha mi přišla vždy neslaná nemasná a jestli to má být parodie na J.P. Sartera, tak to tedy ho asi vůbec nevyprovokovalo k nějaké reakci.
Nemůžu si pomoci, ale kniha mě prostě nudila. Asi mě vadily ty absurdity a nesmysly. Úsměvná mi nepřišla vůbec a marně se jí snažím pochopit. Prostě tohle není můj styl. Ale určitě si od autora přečtu i něco jiného.
Kniha si mě získala od začátku do konce, nečekala jsem, že mě tak krásně překvapí. Velmi strhující příběh, prvky absurdity a existencionalismu té kráse ještě dodávají. Nádhera.
Štítky knihy
láska zfilmováno surrealismus francouzská literatura smrtelné choroby existencialismus rozhlasové zpracování absurdno
Autorovy další knížky
| 1994 |  Pěna dní |
| 2005 |  Naplivu na vaše hroby |
| 2009 | Srdcerváč |
| 1994 | Podzim v Pekingu |
| 2000 | Červená tráva |
Poprvé jsem četla v pubertě, což si myslím, je nejideálnější věk na seznámení se s Borisem Vianem. Jeho svět je vyplněný zvláštnostmi od začátku až do konce, a přeci zrovna Pěna dní je krásný čistý příběh o lásce. A smutný, přestože plný vianovského humoru. Od puberty jsem už knihu četla několikrát a nikdy nezklamala.