Pí a jeho život
Yann Martel
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/1537/bmid_pi-a-jeho-zivot-Jp3-1537.jpg
4
981
981
Po tragickém ztroskotání japonské nákladní lodi Tsimtsum, převážející bývalého ředitele zoo s rodinou i jeho zvířata z Indie do Kanady, se na rozbouřené hladině Tichého oceánu pohupuje osamělý záchranný člun. Posádka člunu se skládá z hyeny skvrnité, zebry (se zlomenou nohou), samice orangutana Bublinky, dvoumetrákového bengálského tygra – a šestnáctiletého indického chlapce jménem Pí. Kulisy jsou připravené pro jeden z nejpozoruhodnějších anglosaských románů současnosti. Román Pí a jeho život (Life of Pi, 2001) mladého kanadského spisovatele Yanna Martela (*1963) je formativní dílo plné ohromující imaginace. Inteligentní humor, neustálá konfrontace člověka a jeho náboženských vyznání se světem zvířat, mytologický rozměr a působivé poselství románu těší a okouzlují čtenáře na celém světě. Promyšlená struktura, překvapivý konec a neobvyklá šířka záběru navíc zaručují, že se ke knize budete chtít znovu a znovu vracet. Kniha, ověnčená několika cenami včetně britské Man Booker Prize, byla přeložena do více než čtyřiceti jazyků.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 2004 , ArgoOriginální název:
Life of Pi, 2001
více info...
Přidat komentář
Měla jsem čekat, že když budu číst knihu, která obdržela Man-bookerovu cenu (čtenářská výzva 2019, snažím se zpětně dokončit výzvy, které jsem nezvládla), nebude to lehké čtení. Prvně mne vyděsilo, že čtu knihu, která se výrazně zabývá náboženstvím, vírou a přesahy toho, co je a není pravdou. Pak ale příběh přešel do velmi realistického boje o život a přežití s popisem všeho, i toho ošklivého, živočišného a krutého. A já si říkala, že filozofické otázky pokládané ze začátku knihy vlastně nebyly tak špatné... lepší než číst o zvratkách a požírání zvířat a zabíjení pro přežití apod. Příběh má zvláštní pointu a rozhodně jsou tam věci, které nutí člověka přemýšlet o tom, co nám vlastně chtěl autor říct a jak to celé bylo zamýšleno. Oceňuji všechny ty podrobnosti o životě zvířat, byť díky nim byla kniha hodně rozvláčná a děj plynul jen velmi pozvolným tempem. Pět hvězdiček si dílo zaslouží za svou neotřelost a nápaditost, nicméně nejde o nic, k čemu bych se někdy v budoucnu vracela.
(SPOILER)
Bomba! Kniha je neuvěřitelným stylem poutavá. Jsou v ní srdceryvně popsané tragické chvíle i okamžiky naprosté beznaděje, ale zároveň nádherně vtipné situace, věrné popisy zvířat a charakteristiky jejich chování. Kniha má rozhodně i duchovní přesah. A závěr? Shrnutý do dalšího (jiného) příběhu? Než jsem se k závěru dostala, sežrala jsem autorovi všechno i s navijákem. A pak najednou, moment, cože? Tak co je vlastně pravda! Říkám jen: WOW, Martel umí.
"Ty možná nevěříš v život, zato já rozhodně nevěřím ve smrt."
"Když trénovali prsa, vypadali, jako když jdou pralesem a rozhrnují před sebou vysoké stonky trávy. Když měli plavat kraul, mávali rukama, jako by běželi dolů z kopce a báli se, že upadnou."
"Všechna náboženství jsou pravá. Já chci jen milovat Boha."
"Když budeš chodit ve čtvrtek do chrámu, v pátek do mešity, v sobotu do synagógy a v neděli do kostela, zbývá ti už jen konvertovat ke třem dalším náboženstvím a nebudeš muset do konce života pracovat, protože budeš mít svátek každý den."
"Přítomnost tygra mě zjevně zachránila před hyenou - opravdu učebnicová ilustrace úsloví z deště pod okap."
"Proč máte takový problém s věcmi, ve které je těžké věřit?"
U ďasa !!! Knihu mi doporučil kamarád a zřejmě má silný žaludek - sorryjako!!! Je to spoiler? Asi... popis, jak se chlapec živil na moři a co vše dělal s těmi zvířátky.. barvitě popsané... musela jsem knihu několikrát odložit... asi jsem vážně přecitlivělá... nezvládám ani guláš z daňka, protože daněk (srnečka) má "hezký vočička" ;-) Ale ten příběh je vážně silný!!! A jak se duchovní otcové hádají, které náboženství je nejlepší a pravé... haha chacha... báječné !!!
Já myslím, že příběh je rozhodně nadprůměrný. Za čtyři hvězdičky. Trochu jsem tápal a vlastně do teď přesně nevím, co si s vyprávěním počít. Možná by ale stačilo, kdyby se kniha jmenovala třebas "Pí a jeho neuvěřitelný život".
Tohle mě bohužel vůbec nebavilo. Strašně těžko jsem se prokousávala filozofickými úvahami a lyrikou celého příběhu. Závěr knihy rozhodně nemůžu ocenit.
Kniha mě příliš neoslovila, nebavil mě jazyk ani rytmus příběhu. Naopak se mi líbilo vykreslení hlavního hrdiny, jeho způsob přemýšlení a vnímání světa.
Miluji knihy o zvířatech, knihy o moři a knihy o přežití. A tohle všechno mi tato kniha nabídla, a to ještě v naprosto výborném vypravěčském stylu. Je to beletrie, ale i tak jsem dostala dost zajímavých informací o exotických zvířatech a jejich přirozeném chování, bavil mě hlavní hrdina a jeho vyprávění o rodině, líbil se mi styl psaní, vtip, ironie, sebeironie, sarkasmus, upřímnost, kniha ve mě vyvolávala spoustu emocí - od radosti a smíchu až po hlubokou lítost, smutek. Hlavní hrdina se nebere vážně a možná díky tomu celou situaci zvládá tak, jak ji zvládá. Realistické a přímé popisy zabíjení a umírání zebry a orangutana mi vehnaly slzy do očí, zrovna tak netečný odchod Richarda Parkera. Popis obstarávání jídla je také drastický, ale je to nutné, jde o přežití. Ani jedna věta v knize není zbytečná, vše má své místo, žádné zdlouhavé nudné pasáže a "omáčka" kolem. Kniha je rozdělena na tři části a všechny tři jsou skvělé, každá úplně jiným způsobem. Doporučuji, TOP!
Před pár lety jsem viděla stejnojmenný film, který byl pohádkově kouzelný. A tak jsem sáhla po této audioknize, abych jí mohla s tímto filmem porovnat. Film byl krásný, ale kniha je naprosto dokonalá. Přišlo mi velice vtipné, jak pan Martel vykreslil hlavního hrdinu Pí, jako věřícího hned ve tři náboženství současně. Já v tom vidím lehký výsměch všem fanatickým uctívačům. Seznámení se s prací a s chováním různých zvířat v ZOO bylo důležitým prvkem k tomu, abych mohla uvěřit ve věrohodnost tohoto příběhu. Až teprve pobyt na ostrově byl spíš z říše světa fantasy, ale v závěrečné části se mnohé vysvětlí a tak mně osobně nakonec právě tento ostrov pomohl nasměrovat správným směrem. Kniha totiž nabízí vysvětlení jak pro věřící, tak také pro ateisty, ale pro všechny bez rozdílu nutí k zamyšlení. Čís podobné knihy není jenom zábavné, ale je to obohacující pro duši i mysl. Audiokniha je dokonalá a opravdu velice dobře ji načetl pan Matouš Ruml.
(SPOILER) Při četbě touto knihou jsem si prošel dost divným vývojem. Zpočátku (život v Indii, zoologická zahrada a duchovní hledání) to bylo ryzí nadšení, potom (při ztroskotání a během prvních dnů na člunu) velké napětí, poté (dlouhé přežívání na moři) čím dál tím sílící čtenářská únava až vyčerpání chvilku vystřídané zaujetím (pobyt na liánovém ostrově) a nakonec (vyšetřování) obrovské zklamání až naštvání. Pod dojmem toho závěru mám dojem, že mě ta kniha obelhala. Čekal jsem, že všechno to utrpení a brutalita bude vykoupené nějakým dechberoucím duchovním prozřením a osvícením, ale nic takového se tu nekoná. Pokud je poselstvím knihy závěr, že věřit v Boha je přece krásnější a smysluplnější než hledat pravdu, tak to mi za to opravdu nestálo. Kniha má navíc divně nevyváženou kompozici (autor/vypravěč se v závěru úplně vytratí ve prospěch úředního protokolu, zbytečně natahované dialogy...) a především obě hlavní části knihy nejsou dost dobře navázané a propojené, takže hrdinovo duchovní hledání a zaujetí pro vše náboženské se na moři jaksi vytratí. Snad se jen párkrát pomodlí, ale že by svoji dosavadní víru a náboženské představy nějak konfrontoval tváří tvář základním otázkám přežití a nesmírnosti moře, tak to tu prakticky nenastává (snad jen s výjimkou pěkného mystického zážitku mořské bouře). Hlavní hrdina tu vlastně navzdory krajním zážitkům vůbec neprodělává nějaký vývoj a duchovní zrání. Kniha má ambici skloubit teologii se zoologií, ale to se bohužel moc nedaří. Takže jako teologický román je to příliš povrchní až nicneříkající a jako robinzonáda je to málo dobrodružné, ani trochu romantické a příliš brutální (aniž by to tu mělo nějaký další smysl). A jako dokument (třeba jak přežít na moři ve člunu spolu s tygrem) si to hraje na schovávanou s výmluvou, že není pravda jako pravda, a že to všechno třeba byla jen nějaká alegorie. I to moře samotné je tu zdrojem utrpení a naprostého zmaru, nikoli krásy nebo povznesení. Takže co je tu vlastně tématem? A proč jsem to vůbec četl..? Podle mě jde o přeceněnou knihu, která si (i přes své světlé stránky) trochu hraje na něco, čím není. A nebo sama neví, o čem vlastně chce být.
Aaach, to byl zase zásah přímo do té záludné části srdce! Pí a jeho zdařilejší verze Starce a moře mi naprosto učaroval... snad jsem i na chvíli cítila tendenci uvěřit v boha, ať už je jakýkoliv, zcela v souladu s přáním indického hrdiny. Věřím v tygra a ostrov surikat a držím se své víry tvrdošíjně dál... a co a co. Zamilovala jsrm se do vypravěčského stylu, do obhajoby mnohdy kontroverzních témat, do běžného světa viděného magickýma očima. Ne nadarmo vysoce ceněný emocemi nenápadně napěchovaný román, který by si měl čtenársky prožít snad úplně každý, i ten poslední škarohlíd. Nádherné, jiné a obohacující v tolika ohledech, s výbornou stylistikou a slohem, který naštěsťí překlad nepoškodil! Děkuji za takovou knihu a že si mě našla v ten pravý čas na víru v zázraky.
Velmi pěkný dobrodružný román. Příběh nejen o chlapci, zvířatech a oceánu.
Příběh je velmi čitelný, krásný, místy vtipný, místy nutí k zamyšlení.
Doporučuji.
Málo knih se mi líbilo tolik jako tenhle román o chlapci, tygru a Pacifiku. Paradoxně mě nejvíc neoslovila prostřední část, v níž se Pí stává trosečníkem, ani ta poslední, kde předkládá alternativní verzi příběhu a nutí k zamyšlení nad povahou reality. Mám nejradši část první, přípravnou a podle tolika čtenářů zbytečnou — totiž zoo v Puduččéri a hrdinův pokus vyznávat tři náboženství současně.
Byl to právě motiv tří vyznání, co mě v mých patnácti letech upoutalo ve filmu (2012), na který mě tehdy rodiče vzali za vysvědčení. Vrtal mi hlavou ještě dlouho. Později jsem na něj vzpomínala na univerzitním přednáškách, kde vyučující zmiňovali osoby praktikující souběžně judaismus i buddhismus — nebo ateistické buddhisty. Myslela jsem na něj, když jsem i u sebe rozpoznala sklon k syntéze ateismu a různých náboženství. A nakonec to byl právě ten nekonečně fascinující motiv o slučování neslučitelného, co mě přimělo přečíst si knihu. Mně zkrátka imponuje, jak se Pí vypořádá s odporem okolí: jeho vnitřní nutnost a potřeba vítězí nad logickou nemožností. Načež se ukazuje, že to vlastně nemožnost není.
Jinak „Pí“, pravda, není teologicky/filosoficky hluboké dílo, byť by možná chtěl. Ale nadutému příslibu z úvodu, že čtenář na konci uvěří v boha, jsem stejně nevěnovala pozornost, tudíž mě kniha nemohla zklamat. A v rovině narativní je prostě skvělá. Neuvěřitelně realistická, čehož autor dociluje i pomocí popisů. Psát tak poctivou deskripci — a provokovat tím netrpělivost mnohých čtenářů 21. století — je hrdinství. Já jsem si ty popisy hrozně užila. Ráda bych věděla, kde si autor nastudoval gesta jednotlivých zvířat; nebo kde se dozvěděl, co všechno návštěvníci zoo házejí do výběhů a jaké bylo plavat v konkrétních pařížských bazénech 1. poloviny 20. století. Smekám před ním.
Realismus, nejspíš záměrně, vyprchává ke konci. Chvíli jsem uvažovala o tom, jestli onen „slepý bratříček“ není metafora pro boha (sebeobětování, kanibalismus/eucharistie), což ale evidentně není: Pí je vegetarián a hinduista, takže silně pochybuji, že by jeho bůh jedl hovězí. V závěru pak Pí nabízí ještě další interpretaci, ale poněvadž ji očividně vytváří kvůli japonským byrokratům, je těžké brát ji vážně. Nakonec tedy knihu chápu jako příběh o přežití a víře jednoho indického chlapce. Čímž se v kategorii „robinsonáda“ zařazuje na žebříčku mých oblíbených knih hned za nedostižně geniální „Zuzanku a Tichý oceán“. Dílo hodnověrné, napínavé, poetické, drsné, brutální (zmasakrování karety!), krásné a originální. Určitě ho chci číst znovu.
Moc se mi líbil příběh. Ten byl objektivně nepravděpodobný, ale podaný tak, že jsem věřila každé slovo. Vyprávění bylo doslova barvité, popisované věci a události se mi zobrazovaly před očima. V této knize hledíte z blízka do očí smrti, ale i životu.
Neobyčejný obsah, krásná forma - úžasná kniha!
Samotný příběh znám jako filmové zpracování, které se mi líbilo, ale znovu ten film vidět nepotřebuji a ani nechci. S touto knížkou to mám podobně, líbila se mi, je dobře napsaná, ale znovu ji číst určitě už nebudu.
"Jsem přesvědčený, že právě to, že jsem doslova umíral žízní, mi toho rána zachránilo život. Teď, když jsem si svou žízeň uvědomil, nedokázal jsem už přemýšlet o ničem jiném, jako by samo slovo žízeň bylo slané."
Navíc to nejlepší, co na celém příběhu je, a to alternativní pohledy na přeživší, už mi bylo odhaleno filmem, takže ten moment překvapení už v knížce chyběl.
"Když jste si toho v životě hodně vytrpěli, každá další bolest se vám zdá zároveň nesnesitelná i malicherná."
Knížka poměrně drsně popisuje nejen samotné putování Pího, ale život zvířat. Já jsem na tyhle příběhy - ubližování zvířatům, ať už lidmi nebo zvířaty mezi sebou - hodně citlivá, takže na mě to bylo chvílemi opravdu dost drsné.
"Přežití začíná tím, že se soustředíte na to, co je bezprostředně okolo vás. Oddávat se planým nadějím znamená promrhat svůj život sněním."
Líbilo se mi, jak autor okořenil vyprávění Pího ironickými poznámky a vcelku cynickým smyslem pro humor.
"Je neuvěřitelné, jaké stěny dokáže vystavět pouhá síla vůle."
Upřímně myslím, že jako knížku bych to asi nepřečetla, už kvůli již zmíněné brutalitě ve vztahu ke zvířatům, ale jako audiokniha to byl velmi příjemný poslech v podání Matouše Rumla.
"Když nedokážete v nic věřit, pro co vlastně žijete?"
Jediné, co mi na knize vyloženě vadilo byl úplný závěr, kdy nám vlastně bylo vysvětleno, proč co a jak autor psal. Tohle v knihách opravdu nepotřebuji a udělám si názor sama a vytáhnu si, co je pro mě na knížce důležité.
A já si vážně myslela, že tam bude něco o matematice... :)
Ale jinak mi to připadalo nečekaně svižné, na to, o čem to nakonec vlastně bylo.
Bohužel jsem neposlouchala načtené M. Rumlem, ten by to určitě vytáhl o hvězdičku víc :)
Ale i tak se mi to líbilo.
No, upřímně, nevím, co na tom všichni mají... Začátek docela nuda, zdlouhavé, člověk si říká k čemu... No ale v druhé části to do příběhu západně jak p.del na hrnec...
Druhá část je jako kdyby jí psal někdo jiný... Má to nějaký děj a je to zajímavé...
A konec trochu jsem v tom tápala... než jsem si to dala dohromady.
Ano, vše je o tom v co chceme věřit...
Poslouchala jsem audioknihu doma, cestou do práce, prakticky celý den. Naprosto mě to vtáhlo, Matouš Ruml ji skvěle namluvil! Těším se na film.
Štítky knihy
křesťanství náboženství zfilmováno zvířata, fauna islám trosečníci kanadská literatura hinduismus rozhlasové zpracování Bookerova cenaAutorovy další knížky
| 2004 |  Pí a jeho život |
| 2011 |  Beatrice a Vergilius |
| 2016 | Portugalské velehory |
| 2005 | Fakta v pozadí případu Roccamatiových z Helsinek a jiné povídky |
Úžasně napsaná kniha, u které se člověk směje, zažívá chvíle smutku, znechucení, naděje, bezmocnost, ale i radost a chuť žít. Zaujal mě výstižný, vtipný popis jednotlivých náboženství a následně i různé otázky, nad kterými Pí přemýšlí. Moc mě bavil pohled do říše zvířat a popis jejich chování. Kniha má úžasný přesah v tom, že člověk musí týdny po dočtení přemýšlet o tom, jak to vlastně všechno bylo. Pí a jeho život se stala jednou z mých nejoblíbenějších knih a věřím, že se k ní vrátím.