Pí a jeho život
Yann Martel
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/1537/bmid_pi-a-jeho-zivot-Jp3-1537.jpg
4
981
981
Po tragickém ztroskotání japonské nákladní lodi Tsimtsum, převážející bývalého ředitele zoo s rodinou i jeho zvířata z Indie do Kanady, se na rozbouřené hladině Tichého oceánu pohupuje osamělý záchranný člun. Posádka člunu se skládá z hyeny skvrnité, zebry (se zlomenou nohou), samice orangutana Bublinky, dvoumetrákového bengálského tygra – a šestnáctiletého indického chlapce jménem Pí. Kulisy jsou připravené pro jeden z nejpozoruhodnějších anglosaských románů současnosti. Román Pí a jeho život (Life of Pi, 2001) mladého kanadského spisovatele Yanna Martela (*1963) je formativní dílo plné ohromující imaginace. Inteligentní humor, neustálá konfrontace člověka a jeho náboženských vyznání se světem zvířat, mytologický rozměr a působivé poselství románu těší a okouzlují čtenáře na celém světě. Promyšlená struktura, překvapivý konec a neobvyklá šířka záběru navíc zaručují, že se ke knize budete chtít znovu a znovu vracet. Kniha, ověnčená několika cenami včetně britské Man Booker Prize, byla přeložena do více než čtyřiceti jazyků.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 2004 , ArgoOriginální název:
Life of Pi, 2001
více info...
Přidat komentář
Na začátku jsem umíral nudou - nezajímavý popis výletu do Indie, poté zoologické plky promísené s popisem Píova obydlí a pořád samá zvířata a náboženství... Měl jsem chuť knihu odložit, ale ještě jsem si přečetl část nějakého vysvětlujícího komentáře na konci, což mě zaujalo a nakonec jsem tu první část přetrpěl, až konečně začala plavba. Předchozí průběh šel shrnout do několika stran, protože pro plavbu je významné pouze minimum (např. krmení tygra). Na moři už se to četlo příjemně nepřerušovaně a trochu to připomínalo Stařec a moře. Setkání s jiným trosečníkem bylo vylíčeno velmi zmateně, jinak to bylo fajn včetně zastávky na ostrově. I závěr se povedl - alternativní příběh vypadal skoro jako parodie na běžné trosečnické příběhy (a to díky své neuvěřitelné brutalitě zhuštěné na minimálním prostoru), jakože si Pí z Japonců utahuje. Vše zkazil až vysvětlující komentář na konci, který zcela zpochybnil celou knihu a velmi z ní zkazil dojem. Navíc se zde uvádí, že jde o fiktivní rozhovor s Japonci, ačkoliv autor knihy uvádí, že jde o doslovný přepis. Není vůbec patrné, zda jde o skutečnost, nebo fikci - komentář to navzdory svému názvu vůbec nevysvětlil, jen vše zrelativizoval. V českém vydání zůstalo i několik pravopisných chyb. Na vrub autorovi jde i příslib, že uvěříte v Boha - nikoliv. ... Tak prý je to vše vymyšlené, a prý je to tak v postmoderním románu normální (a mělo se to prý poznat ze jména Richard Parker...). Jenže kniha to podává jako pravdivý příběh. Autor tedy čtenáře sprostě obelhal a nedokázal ani vymyslet originální jméno tygra. Hrůza.
Tak s tímhle se budu dlouho srovnávat.
Nemůžu jinak než dát 5 hvězdiček, ani vlastně nevím proč. Snad za to poselství? (i když se mi vlastně nechce - divný, co?)
Jak byl začátek pozvolný, poklidný, rozvláčný, místy až poněkud nudící, tak jsem závěrečné kapitoly hltala dlouho do noci. Od té doby nemohu na knihu přestat myslet. Stále se mi to všechno honí hlavou. Vůbec nevím, jak mám své pocity popsat, aniž bych vyzradila to zásadní.
Myslím, že už nikdy nebudu lidi posuzovat stejně jako dřív, protože nikdy nevíme, kdy se sami ocitneme v mezní situaci za hranicemi vlastních schopností. Nejdůležitější ale je, najít zase sebe sama, když krize pomine.
SPOILER - komentář obsahuje informace, které prozrazují část děje
Knížku jsem četla dvakrát, poprvé když byla ještě docela neznámá, viděla jsem film... A pořád nevím, co si mám myslet. Je to pro mě kniha, stejně jako "Algernon" či "Garp", po které zůstane hlodat v hlavě červík a vždy po nějaké době mě donutí sáhnout po příběhu znovu. Filozofie, personifikace, alegorie... Je toho moc k odkrývání.
Tentokrát mě zaujala náboženská diskuze tří duchovních, hinduisty, muslima a křesťana na str. 72. A hodnocení náboženství samotným hrdinou: "Křesťanství je náboženství, které má neustále naspěch. Podívejte se například na stvoření světa za sedm dní. Dokonce i na symbolické rovině je to horečnaté tempo... Pokud hinduismus plyne pomalu jako Ganga, křesťanství se hemží jako Toronto v dopravní špičce. Je to náboženství rychlé jako vlaštovka, neléhavé jako sanitka... V momentě jste zatraceni nebo spaseni..."
Velice silný příběh o člověku a zvířeti.
Nějak nemůžu najít slova, která by vystihla dojem, který ve mě tato kniha zanechala.
Nevím co ke knize napsat, četla jsem ji kvůli výzvě a jinak mě moc nezaujala, dočetla jsem, protože jsem chtěla vědět jak to vše dopadne, ale nenašla jsem v ní žádnou pro mě hlubokou myšlenku, co se mi líbilo byl opravdu výjimečný vztah člověk-zvíře.
Nepáči sa mi, keď sa autor snaží v predslove čitateľa na niečo pripraviť, alebo navodiť nejakú atmosféru. A už vôbec nie, keď sa jedná o otázku náboženstva. Na to je predsa príbeh sám. Ak podstatné nevypovie príbeh, slová navyše nepomôžu.
Z príbehu o Pim a Richardovi Parkerovi sa však napriek môjmu počiačnému dešpektu veľmi rýchlo stalo výborné čítanie, patriace medzi najlepšie počas končiaceho roka. Fantasticky literárne zvládnuté, mnohovrstnaté a veľmi informatívne o vzťahu človek-zviera. A ako sa ukázalo, aj otázka náboženstva bola poňatá veľmi otvorene, s vtipom a nevtieravo. Toho mierne vtieravého úvodu vôbec nebolo treba. Príbeh hovorí za všetko.
Tak nějak úplně nevím, co si o tom myslet. Knihu bych rozdělila na tři části. První "náboženská" mi připadala taková průměrná. Netušila jsem, kam kniha směřuje, ani co chce říct, ale líbily se mi popisy se života v zoo. Druhá část "s tygrem v oceánu" mě uchvátila. Poté, co se potopila loď, jsem nadšeně četla, jak to bude dát. A třetí "ostrov" mě opět uvedla do rozpaků a je největším důvodem, proč nevím, co si o příběhu myslet.
Filmové zpracování je velmi povedené a věrně se drží předlohy.
Omfg.
Abych řekla pravdu, z knižky jsem zezacatku nijak odvarena nebyla. V jednu chvili jsem dokonce zvazovala, ze ji nedoctu. Pak jsem si ale rekla, ze jsem uz dost daleko, tak bych to snad mohla nejak zkousnout a splnit výzvu. Diky bohu, ze jsem ji neodlozila, protoze ted je jednou z mych nejoblibenejsich. Premyslet nad ni budu jeste dlouho a snad si brzy najdu cas na opacko.
Nelze hodnotit jinak, než plným počtem. A proč vlastně? Vždyť ten začátek mě vlastně vůbec nebavil a příběh mi v některých chvílích připomínal Hemingwayova Starce a moře.
ALE... Stařec a moře je především o boji člověka se sebou samým. Není to ani tak popis událostí, které vidíme navenek, ale spíše vnitřní prožívání a vnímání toho, co se děje. Oproti tomu je kniha Pí a jeho život příběhem odlišným. Ano, taky se tu najdou pasáže odkrývající čtenářům vnitřní myšlenkový svět šestnáctiletého chlapce, ale spíše tu najdeme barvitý a dobrodružný popis událostí, které se staly - buď s nebo bez jeho vlastního přičinění.
Je pravda, že začátek se mi moc nezamlouval, ale když přišly na řadu zajímavosti ze života zvířat, a pak když došlo ke katastrofě v podobě potopení lodi, můj zájem se najednou znásobil. Hltala jsem větu po větě, kapitolu po kapitole. A i když se kniha zdá být na první pohled jen velkým dobrodružstvím, má nespornou přidanou hodnotu. Pro mne tuto hodnotu přinesla kapitola s číslem 56, věnovaná strachu. Je to, řekla bych, skoro až psychologický rozbor toho, co nás jako lidi nejvíc sužuje. Nebo alespoň mě. Myšlenky věnované strachu jsou pro mě naprosto zdrcující a je těžké je ovládat a zbavit se jich.
Kniha Pí a jeho život není jen o Piscinovi a jeho životním dobrodružství. Je tak trochu o životech nás všech.
Začátek se mi trošku vlekl, ale kvůli výzvě jsem vytrvala a pak se už nemohla odtrhnout. Moc pěkná kniha.
Příběh určitě zajímavý a chytře napsaný, ale mě kupodivu nějak zvlášť nezaujal. Nedokážu ani přesně říct proč. Možná je to vysokou ambicí knihy, která slibuje, že "po jejím přečtení uvěříte v Boha". To se v mém případě nestalo. Možná je to taky má chyba, četla jsem ji v nesprávnou dobu apod. Tím nechci nijak snižovat její inspirativnost pro jiné čtenáře, ale u mě to nějak nezafungovalo.
Knihu jsem si nechávala jako tečku za letošní ČV a moc jsem se na ni těšila a rozhodně nejsem zklamaná, stala se z ní tečka doslova sladká.
Doporučuji přečíst doslov, který vysvětlí mnohé z literárního hlediska, ale upřímně řečeno stačí mi prostě konstatovat, že se mi příběh líbil.
Mám podobné zkušenosti s náboženstvím, jako Pí. Zažila jsem mocenský boj církví o mou duši. A těžko bych se mohla vyjádřit lépe, než on sám :
„Bapu Gándhí řekl: ‚Všechna náboženství jsou pravá.‘ Já chci jen milovat Boha“ Každý vám řekne, že to je jistě správné, ale jen do té doby, pokd to říkáte v tom „správném“ chrámu.
„Vždy se najdou lidé, kteří považují za svou povinnost obhajovat Boha, jako kdyby konečná skutečnost, životodárná studna bytí, byla něco slabého a bezmocného. Tito lidé projdou kolem vdovy znetvořené leprou a žebrající o pár pais, nebo kolem dětí oblečených v hadrech a žijících na ulici a řeknou si „No jo, to je život.“ Když si ale všimnou sebemenší urážky Boha, všechno se hned změní. Tváře zrudnou, hrudníky se vzdují, ústa začnou prskat zlostná slova. Jejich rozhořčení nabude překvapivé intenzity. Jejich odhodlání vás vyděsí.
Tito lidé si neuvědomují, že Boha je třeba bránit hlavně v srdci, a ne navenek. Měli by svůj hněv zaměřit na sebe. Neboť zlo, které vidíme kolem sebe, je jen temnota duše vypuštěná na povrch. Hlavním bojištěm dobra není otevřené prostranství veřejného života, nýbrž uzavřená mýtinka každého srdce. Vdovy a děti bez domova to mají těžké a zasloužily by si, aby farizejové spěchali na pomoc jim, ne Bohu.“
P.S. Také se mi líbil víc příběh se zvířaty
Knihu jsem z knihovny měla půjčenou již delší čas, ale nějak se mi do ní nechtělo. Před delší dobou jsem viděla část filmového zpracování, které mě ale nenadchlo, takže má nerozhodnost byla ovlivněna i touto zkušeností.
Opak se stal ale pravdou a do knížky jsem se začetla. Jsou zde pasáže, které čtenáře jen informují o nějaké skutečnosti, která se ale v průběhu času ukáže jako důležitá znalost k záchraně života.
Název knihy je mírně nepřesný. Na začátku knihy je v pár kapitolách shrnuto dětství hlavního hrdiny a na konci zase rozhovor s policií. Největší část příběhu ale zabírá plavba po moři, která tomuto trosečníkovi zabrala přes 200 dní. Čtenář se dozvídá útrapách, ale i malých radostech a dokonce i o samotné změně, která se v člověku v takové situaci udála. Ale také nezapomenutelné soužití s divokou šelmou - tygrem, o kterého je třeba se také postarat.
I když - byl tygr tygrem či jen pouhou metaforou ...
Knížka se mi líbila, dávám 5 hvězdiček! Stojí za přečtení, i když je zvláštní. Ze začátku jsem se musela trochu nutit, rozhodnutá, že vytrvám, přece jen recenze byly pozitivní, později jsem se těšila na každou chvíli, kdy budu číst, bylo to napínavé, zároveň drsné, ke konci jsem si říkala , že to přece jen bude fikce, dobře napsaná a čtivá. Úplný konec mě trochu rozkolísal, ale pořád si myslím, že kniha je zajímavá a stojí za přečtení nejen kvůli čtenářské výzvě. Dost jsem přemýšlela, jak bych se v podobné situaci zachovala já sama a to je asi nejdůležitější, každý se někdy ocitne na "širém moři"...
Dodávám malý dovětek-den po přečtení jsme shlédli film a byla jsem nadšená, perfektně natočeno, jak děj , tak efekty, film se líbil i mému manželovi, který knížku nečetl
Můj komentář obsahuje spoiler.
Buď budu muset počkat až si ta knížka v mé hlavě sedne, nebo si ji přečíst ještě jednou, ale nějak ve mě nic hlubokého nezanechala. Je mi divně, že tohle píšu u tak slavné knížky ověnčené Man Brooker cenou, chyba bude tedy na mé straně. Možná také proto, že se mi její čtení vklínilo do období, kdy jsem neměla moc chuť číst, nevím. Knížka se mi líbila do chvíle, než Pí potkal jiného trosečníka a pak ostrov ... protože jsem jí věřila. Potom už ne. Závěr pro mě nebyl nijak uchvacující v pozitivním slova smyslu, spíš mě rozčílilo, že možná vlastně celou dobu čtu něco úplně jiného, než co je v knize napsáno. Nevím, který příběh si vybrat. Líbil se mi ten první, dlouhý, o kterém je kniha. Na to, abych si vybrala ten druhý, jsem si o něm přečetla moc málo. A pokud by to měl být ten druhý, ta jsem naštvaná, že jsem musela na začátku protrpět to utrpení zvířat, které v každé knize nebo filmu strašně těžce nesu. No, na film koukat nebudu určitě.
Kniku som si vybral kvoli ČV2019 (Kniha, která obdržela Man-bookerovu cenu) a neľutujem, že som si vybral práve Pí a jeho život. Ale musím povedať , že je to jedna z mála kníh, pri ktorej sa mi filmové spracovanie páči viac. Kniha mi prišla totiž dost zdlhavá, rozťahaná a miestami som sa naozaj musel do čítania nútiť. Celkový dojem je ale dobrý. Je to príbeh, ktorý je iný, plný krásnych myšlienok a z toho záveru mi padla sánka. Takže tie 4 hviezdičky sú naozaj zaslúžené.
Štítky knihy
křesťanství náboženství zfilmováno zvířata, fauna islám trosečníci kanadská literatura hinduismus rozhlasové zpracování Bookerova cenaAutorovy další knížky
| 2004 |  Pí a jeho život |
| 2011 |  Beatrice a Vergilius |
| 2016 | Portugalské velehory |
| 2005 | Fakta v pozadí případu Roccamatiových z Helsinek a jiné povídky |
Originální myšlenka, neotřelý příběh s nezvyklou pointou a zajímavou náplní. O hledání sebe sama, o zvířatech, o vůli přežít, o tom, co může a nemusí být pravda.