Pí a jeho život
Yann Martel
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/1537/bmid_pi-a-jeho-zivot-Jp3-1537.jpg
4
981
981
Po tragickém ztroskotání japonské nákladní lodi Tsimtsum, převážející bývalého ředitele zoo s rodinou i jeho zvířata z Indie do Kanady, se na rozbouřené hladině Tichého oceánu pohupuje osamělý záchranný člun. Posádka člunu se skládá z hyeny skvrnité, zebry (se zlomenou nohou), samice orangutana Bublinky, dvoumetrákového bengálského tygra – a šestnáctiletého indického chlapce jménem Pí. Kulisy jsou připravené pro jeden z nejpozoruhodnějších anglosaských románů současnosti. Román Pí a jeho život (Life of Pi, 2001) mladého kanadského spisovatele Yanna Martela (*1963) je formativní dílo plné ohromující imaginace. Inteligentní humor, neustálá konfrontace člověka a jeho náboženských vyznání se světem zvířat, mytologický rozměr a působivé poselství románu těší a okouzlují čtenáře na celém světě. Promyšlená struktura, překvapivý konec a neobvyklá šířka záběru navíc zaručují, že se ke knize budete chtít znovu a znovu vracet. Kniha, ověnčená několika cenami včetně britské Man Booker Prize, byla přeložena do více než čtyřiceti jazyků.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 2004 , ArgoOriginální název:
Life of Pi, 2001
více info...
Přidat komentář
Knihu jsem si vybrala kvůli čtenářské výzvě. Byla pro mě místy hodně drastická. Zajímavý závěr.
Příběh je napsaný čtivým stylem, takže jsem neměla problém s jeho přelouskáním za pár dní. Stránky s náboženstvím jsem ale přeskakovala jak to šlo a u pasáží kde zabíjel a jedl maso mé vegetariánské já zcela trpělo. Znovu bych se k příběhu asi nevrátila.
Nemám slov. Nádherná kniha. Poutavý a nečekaný příběh. Původně nicneříkající obálka knihy mě během čtení čím dál tím víc poutala - a podle mě je to všeříkající a odráží hloubku příběhu, jsou tam zachyceny všechny emoce. Kniha začíná tak nějak nesměle, ale vtipně. Líbil se mi popis zvířat a jejich chování, náhled na různá náboženství, který byl popsán s lehkostí a snažil se bourat jednotné vnímání víry. K závěru se to začalo lámat a bylo to víc fantasy, což dalo příběhu jiný rozměr. Závěr byl odlehčený a od srdce jsem se zasmála pánům vyšetřovatelům. Opravdu začnete číst a chcete vědět, co bude dál. Jaký příběh se vyberete vy? Doslov překladatele byl třešinkou na dortu. Postrádám Richarda Parkera. Jsem ráda, že jsem sáhla zrovna po této knize v rámci Čtenářské výzvy. Myslím, že se budu vracet.
Také mě ta hra málem dostala. Chtěl jsem dát pět hvězdiček, ale po té epizodě na pustém ostrově jsem si začal říkat "tak to už je moc ustřelené" a začal jsem uvažovat o snížení hodnocení na hvězdy čtyři. Závěr knihy však účel této části nadmíru vysvětlil, a tak nakonec dávám plně zasloužené stoprocentní hodnocení.
Krásná kniha plná lásky k zvířatům a k Alláhu, Kristu, Krišnovi - vyberte, co je libo.
Moc pěkný příběh chlapce Pí, který zůstal sám s tygrem ve člunu uprostřed oceánu. Závěr dává smysl a fantazie jede na plné obrátky. Mě se knížka líbila, nyní můžu kouknout na film :)
Mám čtenářské déjà vu: stejně jako u nedávno čteného Světa podle Prota jsem znala díky filmu děj i pointu (dá-li se to tak nazvat), a to mi umožnilo UŽÍT SI četbu v pravém slova smyslu. V tomto případě tedy neřešit, co je pravda a co ne, i přes ponětí o konci se nechat strhnout příběhem, poddat se autorově fantazii a jeho krásným a drsným popisům přírody, prožívat strach i naději v boji o život, ocenit humor, zdánlivě nepatřičný, protože se týká víry a církví. A říci si (opět, stejně jako u zmiňovaného Prota): ano, VŠECHNO je to pravda! Protože i samotnému vypravěči, který původně celou pravdu znal, se mění fakta v nespolehlivé vzpomínky, které si vědomě i nevědomě upravuje. Pro mě má v tomto smyslu fantastický příběh stejnou hodnotu jako realita, vlastně i vyšší, pokud funguje – což tady pro mě naprosto ano.
Ještě poznámku k tomu, že díky tomuto příběhu uvěříte v Boha. Myslím, že je to řečeno s nadsázkou. Bezvěrec ve mně spíše říká, že takové příběhy ve mně posilují víru v člověka, v jeho schopnost vypořádat se se vším – v životě i ve své hlavě.
Když jsem četla tuto knihu, tak jsem pravidelně chodila pozdě s výmluvou "četla jsem knížku a přejela zastávku". Někdy i víc jak jednu. Málem jsem nešla spát.
Ne, přečtu poměrně dost knížek za rok a tohle se mi nestává.
Viděl jsem zfilmovanou verzi, a přestože si ji nepamatuji nijak podrobně (vybavuje se mi spíš ta vizuální nádhera), zůstalo mi v hlavě dost na to, abych věděl, jak chlapcův příběh číst. A vůbec mi to nevadilo, naopak. Sice jsem přišel o ten šokující zvrat v závěru, ale to jsem oželel, na podobné věci si v literatuře stejně moc nepotrpím. Zato jsem – jako informovaný čtenář – dostal možnost pohlížet na plavbu na záchranném člunu z více pohledů, ve více vrstvách, to mě bavilo a drželo moji pozornost. A také to mírnilo moji nevoli z nerealističnosti příběhu, protože ono přece nejde vyčítat nevěrohodnost zažívaných situací postavě, jejíž nevěrohodnost je vlastně interpretačním klíčem :-)
Yann Martel je elegantní vypravěč, zdá se, že dokázal vložit do svého románu ty správné ingredience ve správných poměrech. Literární ocenění a široká obliba jsou toho důkazem. Na mě však místy docela nepříjemně působil pociťovaný nesoulad mezi formou a obsahem – mezní situace, ve které se Pí ocitl mi neladila s jeho ironií, sebeironií a svěžím stylem psaní obecně. Například, když se Pí vyskytne tváří tvář útokem hrozící šelmě, hlavou mu proběhne toto: „Doraz mě. Ale prosím, udělej to rychle. Přepálená pojistka už by se neměla dále namáhat.“ Těžko věřit, že by si vystrašené dítě v ohrožení života formulovalo věty zrovna takto. (Ale samozřejmě vím, že za příběhem o tygru je jiný příběh, že Pí vlastně vypráví něco jiného, než vypadá, že vypráví, takže fakt, že se při pohledu na tygra jeho mysl nechová jako při pohledu na tygra je možná autorův záměr, že je to součást plánu. Uf, tahle postmoderna! :-)
Duchovní rozměr románu mi přišel jako jeho nejslabší část. Martel sice často trefí nějakou svojí myšlenkou hřebík na hlavičku a jeho tolerantní přístup ke světovým věroukám je sympatický, ale přestože Pí pluje po širém moři nekonečně dlouho, na hlubinu s námi nezajede.
Představa člověka, který je věřícím tří světových náboženství je sice na první pohled krásná – jako protiklad proti často kruté nesmiřitelnosti a neochotě nahlížet na cizí církve s láskou, nebo alespoň s pochopením -, ale dokonale nereálná. Abych nebyl špatně pochopen: například křesťan může mít hluboce rád hinduistu jako člověka, může mnoho aspektů z jeho víry vnímat jako inspiraci pro svůj vlastní spirituální život, může respektovat, že pro jiného člověka je vhodnější jiný způsob uctívání Boha, než je ten křesťanský. Sám jsem toho ilustrací: jsem katolík s hlubokou úctou k judaismu a jsem přesvědčen, že židovská tradice sebezpytu a houževnatého hledání pravdy by křesťanům dramaticky prospěla. Ale křesťan nemůže považovat vzkříšení Krista za nejdůležitější bod dějin lidstva a zároveň nepovažovat, to prostě nejde. Je to podobné jako v partnerských vztazích, také nejde mít tři manželky a podle potřeby si z nich vyzobávat to nejlepší. Důležitost vztahu si vyžaduje výlučnost.
Pí a jeho život nenudí a zdá se mi, že opravdu přesahuje běžnou produkci dobrodružných knih, nabídne řadu podnětu k přemýšlení. A jestli je to příběh, po kterém uvěříte v Boha? To se mi sice moc nezdá, ale proč vlastně ne? Znám člověka, který definitivně uvěřil v Boha při poslechu slovenského bigbítu, tak proč by Bohu neposloužil jako evangelizační nástroj postmoderní román :-)
Nejspíš jsem četla jinou verzi než všichni ostatní, ale kniha mě nebavila. Jediné zajímavé místo byl konec knihy ve kterém se člověk musí rozhodnou, který příběh je pravdivý. Nebo taky nemusí.
Opět mě to přesvědčilo o tom, že ne vše co je vychvalováno, stojí opravdu za to.
Neuvěřitelný příběh, kterému jsem přesto uvěřila do posledního slova. Dvě věci mě okouzlily - spisovatelův popis zvířat všeho druhu a jejich chování v rámci celé knihy a víra v Boha, kterou měl Pí. Jemu se dostalo daru poznat tři náboženství a vybrat si z nich to podstatné - všechna mu připadala krásná a v každém si svého Boha našel. To mě přivádí na myšlenku, že v každém náboženství, pokud není ovlivněno fanatismem je spousta krásy, lásky a laskavosti. Ale jako v knize (to bylo povyku, když to prasklo, že by byl hinduista, muslim a křesťan v jednom) ani v dnešním světě není možné je propojit, protože mají i své zákony, svá dogmata, která svazují a nedovolí, aby se projevila pouhou láskou k bližním. To se stává jenom v pohádce nebo v krásném příběhu napsaném na papíře. Jsem moc ráda, že jsem si z knih, které se mohou pyšnit získáním Man Bookerovy ceny vybrala ke čtení právě tuto. Čtenářská výzva mi rozšiřuje čtenářské obzory, pouštím se i do knih, po kterých bych dříve asi nesáhla a které mě většinou velice příjemně překvapí, zrovna jako tato.
Co napsat o této knize. Vybrala jsem si jí kvůli výzvě, ale nakonec nelituji. Je to zase něco jiného než jsem zvyklá číst. Byly chvíle, kdy jsem myslela, že knihu odložím, ale jinak vcelku byla čtivá, chvílema dost drastická....Závěr byl pro mě taky překvapující, težko říct, jestli věřit nebo ne...
Velmi neobvyklý příběh! Moc se mi líbilo líčení života Pí, cesta na lodi byla fascinující! Ale příslib z počátku knihy - ten jsem nenašla.
Já se té knihy strašně bála...pořád jsem jí odkládala a četla jiné a jiné, ale pak přišla asi ta správná chvíle a já po ní sáhla stylem - tak jdeme na to, ať to máme za sebou!
A závěr? Strach byl zbytečný, příběh krásný, místy drsný, neuvěřitelný a já přesto věřím, že se stal. Konec mě rozsekal, najednou jsem nevěděla čemu věřit...ale já se prostě rozhodla věřit. :)
Já se tedy k nadšení nepřipojím. Knihu Pí a jeho život bych si asi nikdy dobrovolně nepřečetla, ale výzva je výzva, a ze všech titulů, co získaly Man Bookerovu cenu, mi připadala nejsnesitelnější (taky proto, že McEwanův Amsterodam se mi nepodařilo sehnat). Knihu jsem odložila snad tisíckrát. Vědomí, že ji musím nejprve dočíst a teprve pak číst knihy, na které se už dlouho těším, mi znemožňovalo čtení vůbec. První část knihy mě prostě nebavila. Vím, že by se bez ní pozdější příběh neobešel a že je konstruován na základě dříve nabytých vědomostí, ale autorovy zdlouhavé popisy náboženství a chování zvířat nebyly nic pro mě. Ani samotný příběh na moři mě nijak zvlášť nezaujal, do čtení jsem se musela vážně nutit. A alternativní příběh? Byl příliš krátký a osekaný na to, abych mu mohla uvěřit a aby mě mohl odpoutat od původního příběhu. Ano, držím se zuby nehty základního příběhu se zvířaty, protože mi prostě nepřijde nesmyslný nebo neuvěřitelný. K tomu druhému mám naopak spousty výhrad.
Celkově je příběh opravdu chytrý, dobře vystavěný, nutí vás přemýšlet nad souvislostmi, nad otázkou pravdy a pravděpodobnosti. Ale vypravěčský styl mi nesedl. Spisovatel udělal z hlavního hrdiny patetického uplakánka, se kterým jsem se prostě nemohla ztotožnit. Ano, dokázal si na moři poradit, ale opravdu chápu (i když si samozřejmě nedokážu představit), jak strašná je mořská lepra, nebo mazlavé sucho v ústech, tudíž autor nemusí pořád dokola opakovat do omrzení slova jako utrpení a zoufalství. Takže ačkoli byl příběh opravdu zajímavý, kvůli stylu se k němu už nikdy nevrátím.
Kniha do sebe skvěle zapadá a každá informace má své místo - příběh je výborně promyšlen. Bavily mě všechny 3 knihy (život v ZOO, život trosečníka i život v racionálně založené společnosti). Občas dost naturalistické, magické a fantaskní. Závěr mě odboural. Zůstává ve mě víra v příběh a zároveň racionální pochybnost. Prošel jsem přesně těmi stádii pochybností a odmítnutí, které autor chtěl. Pohrál si se mnou a mě se ten nápad líbil. Je mi jasné, že několik dní tuhle knihu nedostanu z hlavy. Což je důkaz velmi dobrého díla.
Ze začátku jsem myslela, že kniha nebude nic moc. Byla napsaná čtivým způsobem, ale bylo to, jako bych četla deník, šlo převážně o události a vzpomínky ze života Pího do této knihy nezapadající. Jak jsem ale pochopila, bez této pasáže by kniha později nedávala smysl. Pak se mrknutím oka úplně všechno obrátilo a změnilo do něčeho, co se vymykalo mé představivosti. Dopodrobna se tu popisovaly až brutální a krvelačné scény, scény o přežití, na které je potřeba silný žaludek. Tato část knihy byla, ač drsná, pravděpodobně nejlepší. Ke konci už to jenom více sláblo a sláblo. Zakončení bylo až příliš fantaskní a podle mého se ke knize nehodilo.
Nehledě na to, jestli je příběh pravdivý, nebo ne, kniha byla v jistých ohledech poučná, například v tom, do jakého stavu zoufalství může člověk klesnout a co přitom všem dokáže. Rozhodně posunula mou hranici únosnosti toho, co ještě snesu.
Štítky knihy
křesťanství náboženství zfilmováno zvířata, fauna islám trosečníci kanadská literatura hinduismus rozhlasové zpracování Bookerova cenaAutorovy další knížky
| 2004 |  Pí a jeho život |
| 2011 |  Beatrice a Vergilius |
| 2016 | Portugalské velehory |
| 2005 | Fakta v pozadí případu Roccamatiových z Helsinek a jiné povídky |
Pominu-li onu náboženskou pasáž v úvodu, byla jsem osudy malého Pí uchvácena. Boj o holý život ve vodách Tichého oceánu mě zcela pohltil, autorova závěrečná pasáž ("vyšetřování" japonskými komisaři) pak doslova srazil do kolen. Román je tak mnohovrstevný, tak vypravěčsky různorodý a tak otevřený, že záleží na každém čtenáři, jak k němu přistoupí a jak ho budu číst.