Pí a jeho život
Yann Martel
https://www.databazeknih.cz/img/books/15_/1537/bmid_pi-a-jeho-zivot-Jp3-1537.jpg
4
981
981
Po tragickém ztroskotání japonské nákladní lodi Tsimtsum, převážející bývalého ředitele zoo s rodinou i jeho zvířata z Indie do Kanady, se na rozbouřené hladině Tichého oceánu pohupuje osamělý záchranný člun. Posádka člunu se skládá z hyeny skvrnité, zebry (se zlomenou nohou), samice orangutana Bublinky, dvoumetrákového bengálského tygra – a šestnáctiletého indického chlapce jménem Pí. Kulisy jsou připravené pro jeden z nejpozoruhodnějších anglosaských románů současnosti. Román Pí a jeho život (Life of Pi, 2001) mladého kanadského spisovatele Yanna Martela (*1963) je formativní dílo plné ohromující imaginace. Inteligentní humor, neustálá konfrontace člověka a jeho náboženských vyznání se světem zvířat, mytologický rozměr a působivé poselství románu těší a okouzlují čtenáře na celém světě. Promyšlená struktura, překvapivý konec a neobvyklá šířka záběru navíc zaručují, že se ke knize budete chtít znovu a znovu vracet. Kniha, ověnčená několika cenami včetně britské Man Booker Prize, byla přeložena do více než čtyřiceti jazyků.... celý text
Literatura světová Dobrodružné Romány
Vydáno: 2004 , ArgoOriginální název:
Life of Pi, 2001
více info...
Přidat komentář
Autor nás vtáhne do fantastického, napínavého příběhu, kde mladý hoch bojuje o svůj život s rozbouřeným oceánem, hladovým tygrem a svojí vlastní hlavou, a jako bonus nám nabídne životní moudra, se kterými musíme jen souhlasit. Nakonec nám nabídne dvě verze příběhu. Jednu fantaskní, neuvěřitelnou, magickou a druhou krutou, nelítostnou a lidskou. Která verze příběhu je pravdivá? A není spíše důležitější, čemu chceme v životě věřit? Nebo se raději přikloníme k první verzi, protože zvířecí vraždy můžeme obhájit pudy, ale zabití lidskou rukou můžeme přisoudit pouze krutosti a sobeckosti?
Tuto knihu jsem četla už kdysi dávno na střední, ale nikdy na ni nezapomenu. Teď se mi to vybavilo kvůli Čtenářské výzvě. Skvělý nápad, výborně zpracováno, ale mám takový pocit, že jsem si na konci nebyla jistá, jak to vlastně dopadlo. Asi si to budu muset přečíst znovu.
S Man-Bookerovou cenou se poji urcita prestiz, ale v tomto pripade, nemuzu si pomoci, nezaslouzene. Uprimne jsem cekal vic nez trivialni filozofovani a mnozstvi libovolne vylozitelnych paralel. Uz pri cteni predmluvy sem mel neblahe tuseni, ze se to nebude vyvijet dobre a dal se to jen potvrzovalo. Prvnich tretina knihy je naprosto zbytecna, coz trochu dokazuje i fakt, ze v audio verzi knihy tato cast textu temer nebyla pouzita. Survival cast na mori, gradujici nekde kolem 3/4 knihy po me byla nejstravitelnejsi, ale i tam se obcas vluodily otravne teologicko-filozoficke vsuvky a nekoncici vycty zvirat, vybaveni, ukolu a podobne. Nektere z techto vyctu zabraly i celou stranku a jejich smysl mi unikal. Zaver mi prisel hodne hekticky a citil jsem z nej akorat snahu vsechen predchozi text prodat za vyssi cenu nez za jakou stoji - I am not buying it.
Nakonec bych asi pripojil kratky uryvek k dokresleni dojmu.
"Když jsem odcházel do školy, vyprovázel mne nejen vlídný úsměv mé matky, ale i pohled bystrooké vydry, urostlého bizona amerického a protahujících se a zívajících orangutanů. Pod některými stromy jsem musel zvedat hlavu, aby mě nepřekvapil páv s naléhavou potřebou se vyprázdnit. Raději jsem chodil pod stromy, na kterých spali zavěšení kaloňové – jediný útok, kterého jsem se tak mohl brzy ráno obávat, byl pronikavý netopýří koncert plný pištění a švitoření. Po cestě ze zahrady jsem se někdy zastavil u terárií, abych se podíval na nablýskané, zářivě zelené, žlutomodré nebo hnědozelené žáby. Jindy mě zaujali ptáci – plameňáci růžoví, labutě černé, kas-uáři jednolaloční nebo menší druhy jako holubi stříbrní, leskoptve rudohřbeté, agap-ornisové růžohrdlí, aratingy černohlavé nebo kakarikové alpští. Sloni, tuleni, velké kočky nebo medvědi v tuto dobu ještě většinou spali, ale paviáni, makakové, mangabejové, gibboni, jeleni a laně, tapíři, lamy, žirafy a promyky byli ranní ptáčata. Každé ráno jsem se u hlavní brány před odchodem do školy ještě jednou naposledy otočil, abych si na okamžik vychutnal ten všední, ale zároveň nezapomenutelný pohled na želví pyramidu, duhový čumák mandrila, majestátně mlčící žirafu, otylou a zažloutlou hroší tlamu, papouška ara šplhajícího po drátěném plotě za pomoci zobáku a drápů, klapání člunozobce nebo stařecky chlípný výraz velblouda. Teprve když jsem se vrátil domů, mohl jsem beze spěchu objevovat, jaké to je, když vám slon prohledává kapsy v naději, že najde schovaný ořech, nebo když vám orangutan ve vlasech hledá klíšťata k přesnídávce a od-fukuje zklamáním nad tím, že nosíte na krku prázdnou špižírnu. Kéž bych dokázal slovy vyjádřit dokonalost lachtana nořícího se pod hladinu, eleganci chápanů pohupujících se z větve na větev, nebo důstojnost, s jakou lev otočí hlavou. V takovém oceánu zážitků a vjemů však jazyk vždy ztroskotá. Musíte si to umět představit."
Spoiler (možná)
Budu asi za blbce, ale začátek knihy na mě dělal dojem, že se ten příběh skutečně stal. Věřila bych všemu, že se někdo jmenuje podle koupaliště (lidé mají i horší jména), že jde věřit ve 3 náboženství, že lze přežít na loďce s tygrem, i ten masožravý ostrov nebyl problém. Všechno jsem to Martelovi zhltla i s navijákem. Jediná věc, která mě nehrála, byl fakt, že Pí za celou tu dobu na moři netrpěl kurdějemi. To mě mělo varovat. Ale že si to celé autor vymyslel od A do Z, to bylo pro mě hlubokým zklamáním.
Proti filmu jsem byla z nějakého důvodu předpojatá, aniž jsem ho viděla. Ale pak mi sem pásla předloha do čtenářské výzvy, tak jsem si řekla, že do toho půjdu. A jsem moc ráda, že jsem to udělala. Příběh je velmi silný, nutí člověka k zamyšlení se nad spoustou věcí. V boha/bohy jsem sice věřit nezačala, ale i tak jde opravdu o zážitek.
Ať už se příběh opravdu stal tak,jak je napsán,nebo je tu i trochu fikce,tak jde hlavně o strhující vyprávění.A opět musím poděkovat za Čtenářskou výzvu,protože jinak bych knihu asi nečetl.95%.
Překvapilo mě, jak moc mě kniha bavila, jelikož jsem si říkala, že život trosečníka na moři musí být prostě jen boj o přežití, a také, že byl, ale co všechno zahrnoval... Velmi se mi líbila i stavba celého vyprávění a vnoření příběhu se zvířaty do několika jiných příběhů včetně toho autorova, který se s hlavním hrdinou setkává a příběh sepisuje, a i závěrečná úřední zpráva dala hlavnímu příběhu vyniknout. Prostě je to celé velmi dobře promyšlené, dodává to celé knize punc reality, navíc autor používá jemný humor, díky kterému příběh plyne lehce a zábavně.
Měla jsem jiné představy.....spíš než celkový příběh se mi líbily drobné postřehy, když Pí přemýšlí o různých náboženství a z každého si něco vezme. a také konec se mi líbil, to jaký příběh nabídne japonským úředníkům, kteří si lámou hlavu nad soužitím tygra a člověka.
jestli je kniha hodna takové pozornosti a ocenění, řekněme, že pro mě ne.
Jsem ráda, že jsem si vybrala do čtenářské výzvy tuto knihu. V první části mne zaujala vyprávěním malého indického chlapce o jeho dětství v rodinné ZOO, úvahami o zvířatech , o náboženství, kdy chtěl být zároveň hinduistou, křesťanem i islámistou, meditacemi až nedětskými.Pak v druhé části najednou přesun z poklidně plynoucího příběhu do dramatického děje, prožívaných hrůz protagonisty románu, najednou sirotka a osamělého trosečníka ve vlnách Tichého oceánu. Děj syrový krutý, hrůzný, ale velice emotivní tou urputnou snahou o přežití, i neochvějnou vírou ve vyšší moc. Syrovost a temnotu děje zjemňují krásné popisy přírodních jevů, moře i oblohy ve všech jejich proměnách, živočichů, se kterými měl co do činění, i meditace a myšlenky o žití a přežívání. Jako celek byla kniha pro mne velkým zážitkem.
Ke knížce jsem se dostala díky Čtenářské výzvě - a rozhodně je to jedna z knih, na které budu dlouho vzpomínat! Líbila se mi jako celek.
Úvodní kapitoly o životě chlapce Piscina (který si říká Pí) a jeho rodiny v Indii, vyprávění o škole, rodině, jejich zoologické zahradě i náboženství líčí vcelku šťastné dětství hlavního hrdiny. Zvláště mě zaujala debata představených tří náboženství - hinduismu, křesťanství a islámu - jež se Pí rozhodl vyznávat všechna najednou, protože miluje Boha. Žádný problém pro Boha, ale velký problém pro církve - divoká argumentace, proč to nejde, ani u těch náboženství, která tvrdí, že Bůh je jen jeden.
Plavba po moři a ztroskotání - dramatické chvíle, ztráta všech a všeho, kromě trochy vybavení v záchranném člunu a kapky naděje. Plavba se čtyřmi zvířaty ze ZOO na palubě, kde nakonec vítězí ten nejsilnější - tygr - přičemž ostatní zvířata poslouží jako potrava, není zrovna idyla, kterou by si člověk přál zažít. Když se ale v závěru knihy dočtete, že to mohlo být i jinak, s lidskými hrdiny namísto těch zvířecích, asi by každý zvolil raději příběh se zvířaty. U zvířat tak nějak předpokládáme, že predátor se zařídí podle své přirozenosti. Krutost a násilí u příslušníků našeho druhu, jež vyústí až v kanibalismus, jsou však příliš děsivé.
Největší část knihy zahrnuje líčení každodenního života na moři očima Pí Patela. Co dělat, aby se člověk udržel při životě. Úspěchy po mnoha neúspěších - v chytání ryb a želv, získávání vody, výcviku tygra Richarda Parkera. Co dělat, abyste se nezbláznili... Zdá se to nudné, ale zhltala jsem to. A v noci se mi zdálo, že se plavím ve člunu nebo na voru...
Ač příběh je fikcí, jak je v závěru naznačeno, nemyslím si, že by byl tak nedůvěryhodný, jak naznačuje v doslovu překladatel a jak tvrdí vyšetřovatelé z námořní společnosti vlastnící potopenou loď. Život totiž přináší nejneuvěřitelnější zážitky a situace. A i když masožravý ostrov asi Tichém ani jiném oceáně nenajdete, světové oceány jsou jistě plné ještě mnohem tajemnějších forem života - aspoň zatím, dokud jsme je nezvládli všechny vyhubit.
Nejsem příznivcem zoologických zahrad (leda tak oceňuji snahu takto udržet populaci ohrožených druhů) a také nějak neholduji náboženským disputacím, v knize to však ale bylo tak podáno, že mi to ani nevadilo. A pak, když přišlo na tu samotnou plavbu - to bylo něco. Skoro jsem tam s nimi taky byla! Poněkud příliš mi přišel ten záhadný ostrov, ale nakonec i ten tam prostě zapadl. A kniha v mých očích stoupla ještě více po dočtení doslovu - obzvlášť to evidentně prokleté jméno Richard Parker tomu všemu nasazuje dost korunu.
Naprosté nadšení! První část o náboženství a životě se zvířaty v zoo byla hravá a inspirativní. Plavba mi vzala dech, závěrečné kapitoly mě srazily do kolen...
Již dlouho jsem uvažovala, že bych si Pí a jeho život přečetla. Stále jsem to odkládala a teď, díky ČV jsem se na knihu vrhla. Netušila jsem, co mám očekávat, film jsem neviděla, a dostala jsem zajímavý příběh. Bohužel první část o náboženství mě moc nebavila, nutila jsem se do toho, chtěla jsem knihu odložit. Byla jsem však velmi zvědavá na část druhou - plavbu po moři. Poslední část mě položila, rozesmutnila, znechutila. Raději bych trávila plavbu s dvoumetrákovým bengálským tygrem, než s hyenou.
Já tak úplně nevím, co si mám o knize myslet. Oba alternativní příběhy jsou drsné, i když ten druhý daleko více, proto by se člověku chtělo věřit tomu prvnímu. A proč vlastně ne.
Nesporně zvláštní kniha: velice se mi líbila první část, zejména otázky náboženství a zoologie v podání vjemů a zkušeností malého kluka. Pak následoval klíčový příběh, dostatečně napínavý a hlavně děsivý, jehož věrohodnost získala první trhliny kupodivu až v jeho samotném závěru. Opravdu hrozná pro mne jako čtenáře byla teprve nejkratší závěrečná několikastránková třetí část, kde je navíc předložen opravdu odpudivý "alternativní" příběh, který mě rozhodil a znepokojil tak, že se mi celá kniha prakticky zošklivila.
A vrchol tomu nasadil doslov (nevyžádaný, nikoli nezbytný, velice subjektivní - jednoho z překladatelů), který mě totálně vykolejil, nevysvětlil nic, naopak rozrušil všechny dojmy, které jsem z příběhu, jeho významu a dopadu na mě ještě měla.
Já nakonec tu knihu ani nemůžu hodnotit...a takový pěkný dojem jsem z ní zpočátku měla (film jsem neviděla a ani se k tomu nechystám).
Rozhodně mne v knize oslovila celá řada mouder, ale nejvíc ze všeho to o strachu. Je to celá jedna samostatná kapitola, dala jsem do citátů a dám to i sem:
"Kapitola 56
Musím na tomto místě říct něco o strachu. Strach je jediný skutečný protivník života. Jen strach může porazit život. Je to chytrý, proradný soupeř, já to vím až moc dobře. Postrádá veškerou slušnost, nedodržuje žádné zákony ani úmluvy, nezná slitování., Vždy se zaměří na vaše nejslabší místo, které najde s neomylnou lehkostí. Začne ve vaší mysli, vždycky. V jednom okamžiku jste klidní, vyrovnaní, šťastní. Pak do vašich myšlenek jako špeh proklouzne strach, převlečený za mírnou pochybnost. Pochybnost se setká s nedůvěrou a nedůvěra se ji pokusí vytlačit. Jenomže nedůvěra je jen špatně vyzbrojený pěšák. Pochybnost si s ní bez obtíží poradí. Zmocní se vás úzkost. Do bitvy se za vás vrhne rozum. Znovu zíkáte sebedůvěru. Rozum je vyzbrojen až po zuby nejnovější bojovou technikou. Ale k vašemu úžasu je navzdory vynikající taktice a řadě nepochybných vítězství rozum sražen na lopatky. Cítíte, jak slábnete a kolísáte. Úzkost se promění v děs.
V další fázi boje se strach vrhne na vaše tělo, které si mezitím začalo uvědomovat, že se něco strašlivě pokazilo. Plíce vám uletěly jako pták a střeva se odplazila jako had. Teď vám jazyk zmrtví jako brouk, zatímco čelisti uhánějí na místě. Uši vám zalehnou. Svaly se rozechvějí, jako by je postihla malárie, a kolena se vám roztřesou, až skoro tančí. Srdce se stáhne, zatímco svěrač se uvolní. A tak to dopadne i se zbytkem vašeho těla. Každý kousek vás se zhroutí tím nejpříhodnějším způsobem, jakým umí. Jen oči vám slouží dobře. Ty vždycky věnují strachu pozornost, jakou si zaslouží.
Brzy začnete dělat neuvážená rozhodnutí. Zavrhnete své poslední spojence – naději a víru. Tak, teď jste porazili sami sebe. Strach, pouhý pocit a dojem, nad vámi zvítězil.
Je to příliš složité, abych to dokázal vyjádřit slovy. Neboť strach, skutečný strach, který otřese samotnými základy vaší duše, který cítíte, když se ocitnete tváří v tvář svému smrtelnému konci, se vám zahnízdí v paměti jako gangréna: snaží se všechno rozložit, i slova, kterými byste jej chtěli popsat. Musíte tvrdě bojovat, abyste ho vyjádřili. Musíte tvrdě bojovat, abyste jej dokázali ozářit světlem slov. Protože když to nedokážete, když se váš strach promění v bezeslovnou tmu, které se vyhýbáte, na kterou možná i zapomenete, otevíráte se tak dalším útokům strachu – protože jste se s tím soupeřem, který vás porazil, vlastně nikdy neutkali."
Pozn.: Po roce po dočtení jsem se konečně přesvědčila, abych shlédla také film. A byla jsem příjemně překvapená: skvěle natočené a hlavně vše pěkně podle knihy, což ovšem vizuálně a v kratším pojetí nakonec vychází pro porozumění lépe.
Štítky knihy
křesťanství náboženství zfilmováno zvířata, fauna islám trosečníci kanadská literatura hinduismus rozhlasové zpracování Bookerova cenaAutorovy další knížky
| 2004 |  Pí a jeho život |
| 2011 |  Beatrice a Vergilius |
| 2016 | Portugalské velehory |
| 2005 | Fakta v pozadí případu Roccamatiových z Helsinek a jiné povídky |
Mnohé scény jsou kruté, drsné, nechutné, neuvěřitelné. Mnohé nás nutí přemýšlet. Mnohokrát jsem ji odložila, že takový nesmysl číst nebudu, ale stálo za to ji dočíst a vím, že si ji budu pamatovat hodně dlouho.