Picasso – životopis
Patrick O'Brian
https://www.databazeknih.cz/img/books/10_/101981/mid_picasso-zivotopis-101981.jpg
4
15
15
Do rukou českých čtenářů se poprvé dostává vynikající životopis Pabla Picassa z pera Patricka O’Briana. Jde o jednu z nejrozsáhlejší biografii ze všech, jež byly napsány, a zároveň o první, jež vyčerpávajícím způsobem ocenila výrazně středomořské kořeny Picassovy povahy a tvorby. Na vše, co se týká Picassa s výjimkou postavy, je třeba uplatňovat velká měřítka. Žádný jiný prvořadý malíř nebyl tak úžasně produktivní. Málokterý se jako on dožil devadesáti let, žádný však nevzbuzoval tak horlivý a nenasytný zájem veřejnosti. Patrick O’Brian se osobně znal s Picassem natolik dobře, aby si odnesl silné zážitky dané jeho osobností. Člověk, jenž vyvstává před očima z této zasvěcené, vášnivě pojaté a skvěle napsané biografie, je osobností plnou vnitřních protikladů: umí být tvrdý i něžný, lakomý i velkorysý, citlivý i chladný a navzdory tomu, že se rád vyhřívá na výsluní vlastní slávy, si dovede chránit své soukromí. Picasso v pozdějších letech života sice vyznával komunistické učení, avšak podle O’Brianova názoru si přesto až do konce života zachoval zbytky katolického názoru na svět. Zároveň platí, že tyto věci vůbec nenarušovaly jeho intenzivní citový život. V obrovském chaosu umělcových životních zážitků se vzájemně střetávají sex a peníze, jídlo a pití, přátelé a hádky, komedie a tragédie, sebevraždy a války. Picasso byl „člověk, jenž byl téměř stejně nádherný jako slunce, jenž však sám žhnul prakticky stejně prudkým, sebespalujícím životem“. A právě takový dojem z umělce, jehož životními osudy a tvorbou se kniha zabývá, si čtenář nakonec také odnese.... celý text
Literatura naučná Biografie a memoáry
Vydáno: 2004 , BB artOriginální název:
Pablo Ruiz Picasso, a biography, 1976
více info...
Přidat komentář
Tahle knížka se nedá normálně číst, je nutné u ní mít notebook a vyhledávat a vyhledávat a vyhledávat... Obrazy, jiné malíře a mnohé další informace. Je to opravdu hodně pracné, ale moc fajn.
Mám ráda umění a Pablo Picasso je jedn z mých nejoblíbenějších malířů a musím říct, že v tomto životopise jsem se o něm dozvěděla spoustu nových a zajímavých věcí.
Štítky knihy
Pablo PicassoAutorovy další knížky
| 2017 |  Velitel šalupy |
| 2012 | Válečná štěstěna |
| 2013 | Na vlnách Baltu |
| 2015 | Jónská mise |
| 2017 | Odvrácená strana světa |
Strašlivě obtížně čtivá kniha - při jejím zdolávání si připadám, jako bych se prodírala hustým mlázím, O'Brian je opravdu důkladný... Zajímavé je, že v té knize není jediná fotografie, jediný obraz (kromě hřbetu knihy a přebalu).
z časopisu Pèl i Ploma (který sponzoroval výstavu Picassových a Casasových obrazů v jedné galerii v Barceloně), kde v roce 1901 napsal jistý Utrillo (člověk, jehož názor měl svou váhu):
"Picassovo umění je nesmírně mladistvé, je dílem vnímavého oka, jež neodpouští lidem naší doby žádné slabosti, a zároveň odhaluje i krásu ošklivosti, krásu zachycenou se zdrženlivostí a s mírou člověka, který maluje, protože vidí, a nikoli pouze poněvadž dokáže trefit podobu po paměti. Pastely jež jsou tu vystaveny..., jsou pouze jednou stránkou talentu mladého Picassa, umělce, jehož tvorba sice vyvolá značné spory, dočká se však přesto i ocenění mnoha lidí, kteří odmítají zavedené formy a hledají umění ve všech jeho projevech... Náš časopis se hluboce sklání před zavedenými umělci, jejichž práce je záslužná, a rovněž dělá vše, aby pomohl v počátečním rozletu těm, kdo se mohou stát významnými osobnostmi budoucnosti." Poté, co připomněl, že v Paříži Picassovi pro jeho vzhled přezdívali "malý Goya", Utrillo pokračoval dál: "Doufáme, že tato fyzická podoba obstojí ve zkoušce času, a srdce nám napovídá, že se nemůžeme mýlit."
Když Picasso v červnu 1901 přijel podruhé do Paříže, dojednal mu tam přítel Manyac výstavu v rue Laffitte v galerii pana Ambroise Vollarda:
Tento muž patřil mezi významné postavy pařížského světa obchodníků obrazy - ošuntělý, zarostlý, zaprášený a nápadně ponořený do vlastních myšlenek. Byl jedním z mála těch, kdo se spíš než v obchodování obrazy vyznali v samém malířství, a i když nepohrdl nějakým tím ziskem, přesto měl mnohem raději živé umění své doby. Opravdu předběhl tehdejší vkus natolik, že komerční úspěch jeho galerie hraničí se zázrakem, obzvláště vezmeme-li v úvahu, že měl v povaze tak málo z obchodníka. Gertruda Steinová musela vyvinout značné úsilí, chtěla-li si od Vollarda koupit nějaký obraz, a vylíčení galerie z jejího pera je obzvláště přesvědčivé: "Bylo to neuvěřitelné místo. Vůbec nevypadalo jako galerie, v níž se vystavují a prodávají obrazy. Uvnitř stálo několik pláten obrácených lícem ke zdi, v jednom koutě byly v nesourodé směsici naházeny velké a malé obrazy a uprostřed místnosti stál rozzářený obr. To byl Vollard, když měl dobrou náladu. Když byl skutečně bez nálady, opřel se celým svým mohutným tělem o skleněné dveře vedoucí na ulici, dal si ruce nad hlavu, přidržoval se oběma dlaněmi horních konců portálu a hleděl ponuře do ulice. Pak ovšem nikoho ani nenapadlo, aby vstoupil dovnitř."