Piknik u cesty
Arkadij Strugackij , Boris Strugackij
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/468038/bmid_piknik-u-cesty-NZC-468038.jpg
4
1529
1529
Román Piknik u cesty je zřejmě nejslavnějším dílem bratrské dvojice. V tomto dnes již klasickém románu hraje ústřední úlohu Zóna – oblast plná tajemství a záhadných jevů, kterou po sobě zanechala mimozemská Návštěva. V Zóně může nebezpečí přijít odkudkoli a každý krok může znamenat smrt. Přesto však stalkeři, ilegální hledači mimozemských artefaktů, noc co noc riskují životy, aby získali zázračné poklady, jež nepochází z našeho světa. Daň, kterou si Zóna vybírá, je vysoká. A platit musí všichni – bez výjimky. Ale možná, že se někde hluboko, velmi hluboko v Zóně za desítkami vražedných pastí nachází něco, co dokáže zcela změnit osud nálezce a s ním i celého lidstva… Nový překlad románu vychází z úplného, zrestaurovaného textu originálu. Po téměř padesáti letech si tak čeští čtenáři mohou přečíst Piknik u cesty přesně takový, jaký ho autoři chtěli mít.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2021 , TritonOriginální název:
Пикник на обочине (Piknik na obočině), 1972
více info...
Přidat komentář
Samotný sci-fi koncept nemá chybu a je naprosto nadčasový. Motiv mimozemské civilizace, která se na Zemi objeví a zanechá za sebou "zónu" plnou záhadných artefaktů a nebezpečných fenoménů, je fascinující a byl v době vzniku knihy zcela originální. Myšlenka, že jsme jen náhodní příjemci odpadu nebo zbytků něčeho, co nás naprosto přesahuje a co nemůžeme plně pochopit, představuje prostor pro úvahy nad lidskou (ne)významností, (ne)poznáním a limity vědy.
Reálie života stalkerů byly podle mě neúmyslně vykresleny jako sovětské, protože autoři vlivem tehdejší informační izolace v SSSR s ničím jiným do styku nepřišli. Tvrdost, cynismus, nedůvěra, hulvátství a brutalita ve vztazích mezi lidmi se zde jeví jako něco, co je organicky spojeno s prostředím, ve kterém autoři žili a tvořili. Možná se v knize snažili kritizovat západní společnost, děj je totiž umístěn do blíže neurčené západní země mimo Evropu, ve skutečnosti ale poskytli unikátní pohled na tu sovětskou. Díky tomu vznikl velmi zajímavý mix, v podstatě dystopická alegorie o společnosti, způsobech moci, a příběh zároveň nutí zamýšlet se nad lidskou povahou. Jak sci-fi linka, tak vykreslené "reálie", mohou mít mnoho interpretací a poskytují velký prostor pro přemýšlení.
Přečteno bez dechu. Kdysi jsem četla ten okleštěný český překlad, i tak se mi to líbilo, ale tohle bylo neskutečné.
(SPOILER)
Tak nějak nevím, co si o této knize myslet. Často jsem četl, že je to nejlepší dílo bratří Strugackých. Mně se kniha líbila i nelíbila. Jsme vhozeni do děje, ve čtyřech kapitolách sledujeme střípky událostí a pak náhle přijde konec. Vše je v náznacích, nic nejde do hloubky a nic není vysvětleno. Jako kdyby si autoři nachystali základ pro román, načrtli to nejdůležitější, co tam má být, a pak to vydali s předstihem, aniž by se k tomu kdy vrátili.
Novela byla poprvé vydána v roce 1972 a odehrává se pravděpodobně v 80. nebo 90. letech 20. století ve městě Harmond, které se zdá být někde v Kanadě. Ve světě existují tzv. Pásma, která jsou obehnána zdí a nikdo neví, co vlastně jsou zač. Nacházejí se tam mimozemské artefakty, a neplatí tam některé fyzikální zákony. Tajně tam pronikají tzv. Stalkeři (slídiči), kteří sbírají artefakty a prodávají je. Jedním z nich je Zrzek Rod, hlavní postava knihy. Který je hnán touhou po zisku. Setkává se s dalšimí stalkery, narodí se mu zmutovaná dcera, pár let si posedí ve vězení, ale stále se musí vracet do Pásma.
Vrcholem knihy je diskuze profesora Pillmana s kapitánem Noonanem. Výborná teorie o návštěvě mimozemšťanů: přiletěli k nám, chvilku tu pobyli, zmizeli a odletěli, aniž by nás vůbec zaznamenali. Udělali si tady takový piknik, jako lidé na louce, a hmyz se pak diví odpadkům, pomačkané trávě, obalům od bonbónů, rozlitému benzínu…
Jinak, škoda, že se v knize nepíše žádná značka cigaret. Bratři Strugačtí mohli brát peníze za reklamu – každou chvilku si tam někdo připaluje další a další cigaretu. Bez ní se tam skoro nic neděje.
Závěr je takový nezávěr. Asi se ke knize už nevrátím, ale pokusím se shlédnout film z roku 1979, i když ten má být dost jiný.
Když se mi do rukou dostal Piknik u cesty (Stalker), dostal jsem strach. Očekával jsem, že to bude další bezduchá a odbornými termíny obsáhlá učebnice fyziky pro základní školu. Byl jsem ale mile překvapen. Od knížky jsem stěží odvracel zrak. Piknik u cesty (Stalker) je jedna z mála knížek, která se nechlubí nálepkou „sci-fi“. Značně se odlišuje od svých vrstevníků a klade důraz na to, že její poselství a myšlenka tkví v něčem jiném. Piknik u cesty (Stalker) si oprávněně zaslouží místo mezi nejlepšími knížkami žánru sci-fi. S přesvědčením mohu říct, že je to jedna z nejmrazivějších sci-fi knížek, co jsem četl.
Pokud váháte zda si přečíst román Stalker či raději Piknik u cesty, tak ti znalý vědí, že to je jeden a ten samý román. Ale ouha přeci jen se najde rozdíl. A to je překladatel. Až do roku 2021 byl překladatel a tedy i pojmy v románu, ktrých je hodně, nějak nastaveny. Ale v roce 2021 přišel nový překladatel a vše změnil. Důvod je prý ten, že původní dílo neobsahovalo části textů, která vypustila tehdejší sovětská moc. (Mimochodem na obsah díla to nemělo vliv).
Takže pokud si tento excelentní text, který každý scifista musí přečíst, budete shánět, tak sáhněte po jakémkoliv vydání před rokem 2021. Všechny jsou lepší.
--- Toto sú pasáže z mojej recenzie, ktorú nájdete hore v sekcií pod popisom knihy ---
Piknik u cesty - dobové posolstvo z cenzurovaného režimu ma stale jedinečný námet a atmosféru, ktorá je skrátka iná.
Svetoznámy román z východu, ku ktorému sa roky obozretne približujem ako stalker postupujúci cez pásmo ... Nakoniec som nabral odvahu a zobral preklad z roku 1974 do rúk a začal obracať strany.
Myslím že kniha musela byť originálna a nabitá novými nápadmi vo svojej dobe a hlavne svojom prostredí, kde napriek cenzúre priniesla silne posolstvo. Vedel by som ju najlepšie prirovnať k tvorbe Philip K. Dicka, ak by namiesto drog siahol na dno fľaše a písal azbukou. Román nám na štyri kapitoly rozpovie príbeh ľudí reagujúcich na návštevu mimozemšťanov, ktorý sa tu len stavili na cigaretu a šli ďalej, bez toho aby mali o nás záujem. Ľudstvo sa spolu s našim hrdinom snaží vyťažiť z toho čo po návšteve zostalo.
Dielo by sa dalo destilovať do pár kľúčových tém, no z pohľadu dnešného čitateľa by som sa už príliš nezaoberal tým kto, čo, alebo kde.
Skutočne zaujímavé témy, ktoré si aj dnes vieme v románe užiť sú práve tie, ktoré ho robia stále jedinečným.
Hoci celý Piknik u cesty pôsobí ako nekonzistentný prvý nástrel pred korekciou, myslím že stále stojí za prečítanie.
--- viac v recenzii ---
Tuhle knihu jsem přečetla někdy před sedmi lety a nyní jsem se do ní zaposlouchala jako do audioknihy. Neztrácí nic ze své aktuálnosti i nadčasovosti. Jen mě pokaždé zamrzí, že ze světa Stalkera nemáme víc. Potřebovala bych víc Zrzkových příběhů.
Krátká, ale velmi hutná kniha. Poprvé jsem se zde setkal s konceptem mimozemské civilizace, která lidstvo zcela ignoruje - pokud si ho vůbec povšimne. Na několika desítek stran je námětů k přemýšlení tolik, kolik obvykle neobsahují ani pořádné špalky. Zejména Pillman je výborným zdrojem duchovní potravy. Je fakt, že v některých pasážích bych asi ocenil, kdyby byly věci více popsány a vysvětleny, jelikož něco jsem pochopil až pozdě a jiné věci možná vůbec. Velmi dobrý je i koncept Zóny, který sice není v SF tak úplně neobvyklý, ale tady velmi dobře slouží. Minimálně k tomu, že veškeré scény odehrávající se v Zóně jsou plné napětí a čtenář (stejně jako postavy v knize) neví, co může čekat. Přestože akce a napětí při pohybu v Zóně nejsou tím hlavním, co kniha žánru přináší, nebo tím, co by si zřejmě měl člověk odnést, mně se tyto pasáže velmi líbily a jsou tím, co nakonec převážilo hodnocení k pěti hvězdičkám.
Nadčasovost této sci-fi tkví v tom, že není postavena na žádném líčení technického pokroku, ale na analýze lidského myšlení konfrontovaného s tím, co nelze racionálně pojmout, co přesahuje naše schopnosti uchopit logicko pojmovým aparátem, přesto, že to ovlivňuje jevový svět, co nás obklopuje. Lze to přijmout, nebo odmítnout, ale ne zcela pochopit, či dokonce vlastnit. Proto nás to tak dráždí a dráždit bude, ať už se technický pokrok posune kamkoli. Výborně téma zpracoval Tarkovskij ve svém filmu Stalker.
Na střední škole jsem viděla film Stalker od Tarkovskeho a neskutečně mě zasáhl.Knihu jsem četla až po letech, byla pro mě v mnohém srozumitelnější, ale tu podivnou atmosféru filmu jsem si přenesla i do čtení knihy..
Mám ráda tyhle snové světy s jinou realitou, podobně jako Solaris od Lema je pro mě již klasikou ke které se zase za pár let vratim.
Kniha má skvělou atmosféru, není plná technický vymožeností a úžasných vynálezu. Zajímavý pohled jednotlivých postav. Kniha s ojedinělý pohledem na lidstvo, jeho vývoj a reakci na piknik u cesty. Čtěte pozorně! Nikdy nevíte kdy spadnete do sulcu.
Parádní nadčasový sci-fi příběh. Nevím, jestli se ještě dnes píšou takové příběhy, tenhle byl skvělý a mrazil. Poslechla jsem si v rekonstruovaném audiu (četl Jiří Zavřel) a to mělo fakt náboj.
Příběh byl hodně poutavý a četl se neuvěřitelně rychle. Vůbec bych se nezlobil, kdyby knížka byla ještě jednou tak tlustá a popisovala by o to víc oblast zóny (a její artefakty), nebo třeba výzkumy artefaktů ve výzkumných centrech (ale chápu, že by to vlastně se samotným dějem nemělo až tolik co dočinění)
Trochu mi mrzí ten konec, přišel mi takový najednou utnutý. Opět, pár desítek stránek navíc by nebylo na škodu.
potencial to malo obrovsky škoda že to bolo tak hlúpo napísané, a zaver uplne oničom. škoda času.
Dvě hvězdy za atmosféru. Bavil mě docela začátek, pak i konec, ale jinak svou roli hrála jistě i únava, že mi to nebavilo. Kniha jakoby nedotažená, dle mého i přeceněná. Beru ji jako zkušenost, teď vím o co jde, avšak zkušenost dost mizernou. I když jsem dočetl bohužel i horší věci, tak jsem rád, že jdu konečně na jinou knihu. Mohu se ztotožnit s názorem Vendy3708, který si dal více práce.
Jedna z nejhorších knih, které se mi podařilo dočíst až do konce. Při zobrazení ostatních hodnocení mám pocit, že každý jsme zřejmě četl jinou knihu, neboť i nyní nechápu v čem je tohle dílo tak úžasné a jedinečné?!? Příběh zde žádný v podstatě není, žádná zápletka, rozuzlení, konec...nic, jsou tu jen čtyři kapitoly (jediné plus), ale ty na sebe nijak souvisle nenavazují. Dá se říci, že i jednotlivé odstavce sami o sobě nemají hlavu a patu, co teprve celek samotný. Mám z toho pocit, jakoby šlo o nějaké fragmenty vytržené z celkového díla, nedodělaná práce. A "děj" jednotlivých kapitol je poměrně bizarní,...postavy chodí bezcílně z místa na místo, jejich dialogy připomínají absurdní drama, většina zůstává nedovysvětlena...o těch postavách nevíte zhola nic, jaká je jejich minulost, intence jednání, cíle...jenom, víte že to je stalker, hm, a to asi stačí. Rádi se napijí, zakouří, sem tam plácnou nějakou rádoby moudrost a pak si zanadávají na svůj tvrdý život stalkera. Nějaké sympatie si vybuduje sotva ke kterékoliv postavě, ale ono jich naštěstí mnoho ani není...další problém je, že je zde hromada označení pro ty tajemství, jevy, předměty z Pásma, ale o co se přesně jedná se nijak nedozvíte. Autoři se vůbec neobtěžovali s nějakým podrobnějším popisem, takže to čtete, ale většinou nevíte co si o tom vlastně máte představit. A taková nedbalost, odbytost textu a bezohlednost ke čtenáři se mi nelíbí. Co má čtenář z takové četby? Jen si neustále klade otázku, co tím chtěl autor říci. Kniha se mi stávala více a více protivnou, nakonec jsem opravdu rád, že jsem ji mohl po přečtení zahodit.
Každý autor má samozřejmě svůj styl, pro to mám pochopení, ale to i Kafka měl nějakou řádnou koherenci textu a smysl pro metafory. Tady ten námět mi sice zněl velice zajímavě, takže se z toho určitě dalo něco vymyslet, jenže tím námětem to bohužel zhola končí a z knihy se nedozvíte už nic dalšího. Kdo byli ti mimozemšťané, proč zde přistáli, co po sobě zanechali, jak to bude dál?
Další omyl je to označení v anotaci: scifi s prvky westernu, pohádky, detektivky...to si děláte legraci??? Dejme tomu scifi ano, ale opravdu hodně slabé, nevyzrálé a teprve v zárodku. A nic víc. Jestli chcete nějakou poctivou scifi přečtěte si raději Den trifidů, Nadaci, díla H.G. Wellse...
Jestli tu někdo vyzdvihuje nějaké filosofické myšlenky, tak ty se najdou v podstatě v každém díle klasické literatury, tím není tohle dílo ničím mimořádné, ani v rámci scifi. Např. taková Tma od Neffa má ten myšlenkový přesah na úplně jiné úrovni i šíři.
Už jsem to četl kdysi dávno, ale dostal jsem se k této klasice znovu. A znovu jsem si užil její prapodivnou atmosféru, podivuhodný svět plný míst, kam není radno vstupovat. A pokud už to nutné je, tak nejlépe v doprovodu člověka, který se zde vyzná - stalkera. A co teprve, pokud se potvrdí, že zlatá koule, která plná nejtajnější přání, skutečně existuje? Bral bych i nějaké další příběhy z tohoto světa, člověk má hned chuť pustit si již po několikáté Tarkovského.
Skvělá, ponurá kniha plná zajímavých myšlenek. Více než padesát let staré sci-fi a přesto má co nabídnout i dnešním čtenářům. Zajímavé postavy (zejména rozpolcenost Mrchožrouta) spolu s tajemným příběhem, respektive jeho pozadím, tvoří úžasnou směsici.
Štítky knihy
naděje zfilmováno ruská literatura mimozemšťané totalitní režimy anomálie sci-fi ruské romány postapokalyptická sci-fi
toto jsme nikdy nečetli jako „náhodnou návštěvu mimozemské civilizace na Zemi“. mezi řádky jsme vnímali mizérii života v socialistickém ráji, kde nelze dělat nic jenom tak a každá akce způsobuje reakci - čili lidi si za své svízele můžou sami. stalker jako symbol odporu, který se nakonec zmůže jenom na průvodcování panoptikem smetiště. bez vysvětlení, bez budoucnosti. a dobrodruzi, kteří si myslí, že procházkou tím panoptikem na něco přijdou a objeví zázračnou formulku na věčný život? k smíchu - kdo by v tom marazmu chtěl žít věčně?
a když ještě Tarkovskij natočil ten skvělý film, který jsme poprvé viděli v původním znění s maďarskými titulky byli jsme z toho nadranc.
prostě kdo neprožil 70. a 80. léta na vlastní kůži nedovede si vůbec představit, co se tady dělo a jak „tábor míru“ pospíchal k vlastní záhubě.
knížku jsem vždycky považoval za obžalobu nelidství zhůvěřilé ideologie a dodnes nevycházím z údivu, že prošla přes bdělé oko cenzora a autoři neskončili v jednom z neexistujících gulagů na Sibiři.
kdo ví, kde skončilo to salátové vydání, které šlo z ruky do ruky...