Piková dáma
Alexandr Sergejevič Puškin
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/318003/bmid_pikova-dama-wc9-318003.jpg
4
503
503
Novela o důstojníkovi a hráči Heřmanovi, který je posedlý touhou zmocnit se tajemství tří vyhrávajících karet.
Literatura světová Povídky
Vydáno: 1931 , Josef HokrOriginální název:
Пиковая дама (Pikovaja dama), 1834
více info...
Přidat komentář
Vůbec nechápu, jak je možné, že mne Piková dáma až dosud úplně míjela. Přitom je to úžasný příběh, plný tajemství a mystérií, skvěle vystavěný na minimální ploše. Karban, mamon, starosvětský závan bývalé ruské aristokracie, zbabělost a víra v nadpřirozeno...a zasloužený trest. A k tomu ten jazyk!
Doporučuji.
Z knihy přímo dýchá starosvětský duch, a i když se z dnešního pohledu může celý příběh jevit jako velmi naivní, čte se příjemně.
(SPOILER) Mysteriózní, skoro až hororově, s ponaučením...Kdo chce víc, nemá nic . Hamižnost , ruku v ruce s potemnělym mozkem jdou světem a senilní postavička hraběnka jim otvírá dveře do pekla. Dílo pomalu 200 let staré, přitom tak moc aktuální. Smekám pŕed Puškinem, jako již mnohokrát a vřele doporučuji. Ruská literatura zastoupena Puškinem, Gogolem a Tolstym ukazuje vysokou úroveň tehdejší ruské kultury a bylo by škoda ji nečíst jen proto, že ji ruští mužíci století 20 a 21 totálně zprofanovali...
Díky synově povinné četbě jsem znova povídku přečetla a líbila se mi stejně, jako před lety. Mám ráda ruskou klasiku, i když už nemám tolik času, jako v mládí.
Na pouhých cca 50 stranách poměrně dost děje. Prostředí hazardních her mne velmi zaujalo, vyprávění o hraběti Saint-Germainovi také. Nápad skvělý, vše dotaženo do konce, dozvídáme se v závěru i o osudu postav. Jsem ráda, že dílo nedotáhl do podoby románu, bylo by rozvleklé a nudné.
Legendární, dokonalé, skvělé, u poslední kapitoly jsem se řehtala jak kůň. Na 30 stránkách dokázal Puškin naskládat všechno, co na ruské klasice miluju – bizarní úmrtí, chudáky posedlé jedinou myšlenkou, pro kterou jsou ochotni obětovat duši, staré báby, které se nedokážou srovnat s tím, že se poměry změnily a jsou jen přežívajícím odkazem dob minulých… A hlavně ty karty. Puškin miloval karty snad ještě více, jak Gogolovy nohy (že ses, ty čerte, u něho s tím koncem inspiroval?), takže by byl hřích o nich nenapsat aspoň jednu povídku.
Jinak, teď vážně, protože u Gogola za vším stojí Puškin, tak jsem se domnívala, že tato rovnice funguje i obráceně. Chápete, něco jako Marxova relativní a ekvivalentní forma. Ale pravdou je, že u Puškina za vším stojí hospodské historky, zde konkrétně kníže Golicyn, kterému se díky radě jeho babušky právě v knížce zmiňovanou kombinací karet povedlo vyhrát zpět prohrané peníze. A to ostatní jsou jen puškinovštiny.
9 bodů z 10
Kniha se četla rychle a měla zábavný děj. Líbilo se mi, že autor nic zdlouhavě nepopisoval a šel rovnou k hlavnímu ději. Povídka samotná je jednoduchá, ale přitom chytře vymyšlená a rozhodně nenudí čtenáře.
Podobnou knihu bych si rozhodně přečetl, jelikož je krátká tak nezabere spoustu času, i kdyby se mi nelíbila. To se ovšem Pikové dámy netýká, protože mě bavila, a tak dávám vysoké hodnocení.
Co více ještě dodati k této řemeslně perfektní povídce. Stojí za to číst ruskou klasiku, nestárne nejen, co do stylu, ale především obsahově je pořád aktuální. Puškinova Oněgina miluju jako málokterou knihu poezie, ale i jako prozaik je Puškin vynikající. Piková dáma nezklame, jedná se o klasický příběh vzestupu a pádu obalen do mysteriózního hávu, a to vše na poli necelých 50 stran. Mistrovské dílo zhuštěné na minimum.
Líbí se mi ruská literatura, Puškin je klasika. Mnoho lidí zde píše, jak by bylo lepší, kdyby to byl román... Nemyslím si to, je to krátké, úderné a je to tak správně.
CITACE: „(Schovanka) nalévala čaj a přitom poslouchala kázání, že plýtvá cukrem. Předčítala román a mohla za všechny chyby autora. Doprovázela hraběnku na všech vyjížďkách a byla zodpovědná za počasí i za kvalitu vozovky. Měla určenou gáži, kterou nikdy nedostala celou, a přitom se po ní žádalo, aby se oblékala lépe než ti ostatní. Ve společnosti hrála politováníhodnou úlohu. I přes svou krásu na plese tančila, jen když pánům chyběl protějšek. Dámy se do ní zavěšovaly, jestliže potřebovaly upravit róbu. Jasně si uvědomovala svojí situaci. Rozhlížela se kolem toužebně vyhlížejíc prince, který jí vysvobodí…“
Netušila jsem, že o téhle klasice prohlásím, jak je jednoduchá (ve smyslu stručnosti, úspornosti a srozumitelnosti). Docela se na sebe zlobím, že nyní čtu samé bestsellery a uniká mi potom něco takového. Vlastně mě k četbě donutily časté odkazy ve filmech, které se o Pikové dámě zmiňují a opera čajkovského, na níž občas narazím. Doporučuju i těm co mají rádi historické romantické příběhy z aristokratických kruhů a klasiky moc nečtou. No nic, k věci, tedy k samotné novele ( s velkými SPOILERY):
Líbí se mi pointa. Důstojník nehrál podle pravidel, touha znásobit své jmění vede k prohře finanční (bankrotu) i životní (zešílí) a naprosto si honbou za tím, mít se co nejlépe paradoxně zničí život. Nenasytnost mu zaslepila úsudek, že neviděl nic jiného, než množit majetek a tato posedlost se mu vymstila. Neuměl včas přestat a zapomínal na své závazky. Mít se dobře se naopak povedlo původně podvedené schovance, která se také chtěla mít lépe a skromně se spokojila s tím, co jí život nabídl. Příběh je říznutý mysterióznem a největším bubákem je tady věkem sešlá hraběnka nad hrobem, která taky neuměla včas přestat a stále chodila naparáděná na plesy jako za mlada, hrůzostrašně a směšně přestane působit, až když se vrátí z plesu a sundá ze sebe nepatřičně působící šaty. Člověk prostě musí znát správnou míru a znát své místo.
Zvláště v druhé polovině novely se mnoho věcí opakuje pohádkově 3 krát (3 karty, 3 hry, 3 dny a další opakováním zdůrazněné události). Hraběnčino mrknutí už je dnes zaběhnuté klišé, v Puškinově době to muselo být něco. Obdivuju, jak Puškin dokázal nedoslovně vystihnout těžké ovzduší v domácnosti, stav mysli, životní situace osoby i celé společnosti pár větami, v nichž nemusel doslovně uvádět charakteristiky jako „Líza byla nešťastná. Naopak zhýčkaná, sobecká stařena si na ní vybíjela frustraci a špatnou náladu ze ztraceného mládí. Druzí byli chladní, pokrytečtí snobové, atd.“ Prostě umělec, který si své místo v dějinách literatury právem zaslouží. Perfektní. Přečtu si ještě jednou, třeba objevím ještě něco dalšího, na první pohled skrytého.
Povídka je zajímavá a má až hororové prvky, čte se dobře. Jako povinné četby bych se jí rozhodně nebála. Prostě a jasně - chamtivost se nevyplácí! Nicméně pro mě zůstává nejlepším dílem Puškina stoprocentně Oněgin.
Nenajdete tu žádné dějové kličky ani odbíhačky, prostě jedna příběhová linka. Ale i když mám u povídek občas pocit, že jim něco chybí, a že by jim slušelo alespoň pár vět navíc, tady mi nechybělo nic. Bylo řečeno vše. Tajemná atmosféra, skvělá myšlenka!
Hra, podvod, chamtivost a................smůla, vyděsil stařenku k smrti, zemřela. Ve snu svému vrahovi odhalila 3 karty, ale jednu ze msty jinak. Prohrou mu byla Piková dáma
Jojojo, tohle mě moc bavilo! :-)
Jednoduchý, dobře vystavěný příběh vsazený do (pro nás) zajímavé doby, velmi dobře napsaný, skvěle přeložený. Paráda.
---
"Hra mě tuze zajímá," řekl Heřman, "ale neumím obětovat nezbytné za naději, že získám zbytečné."
Krátká povídka z pera ruského autora, která je kapánek mystery, kapánek tragikomická, kapánek od všeho trošku. Povídka má spád a zvláštním způsobem mě upoutala a zaujala. Hlavní myšlenka příběhu je nadčasová a v každé době vede k zamyšlení a poznání současné společnosti a povahy člověka jako takového. Zakončení příběhu má až hororové prvky a podle mě se skvěle hodil a nabízel už v průběhu četby. Za mě k přečtení můžu doporučit a dávám 3,5*.
Krátká povídka, která bohužel moc nenadchne, ale také nezkazí večer. Musím se přiznat, že se jedná o mé první dílo od Puškina. Většina z nás zřejmě začínala z Oněginem, přece jenom je známější, ale já se rozhodl pro povídky a krátké romány. A zatím toho nelituji.
Autorovy další knížky
| 1999 |  Evžen Oněgin / Евгений Онегин |
| 1955 |  Piková dáma |
| 1962 | Vyšel jsem dřív než hvězda ranní |
| 1960 | Piková dáma a jiné povídky |
| 1938 | Měděný jezdec |
Takový lehký nenáročný příběh, který mi, nevím proč, připomněl E. A. Poea