Bouře mečů
George R. R. Martin
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/196067/bmid_boure-mecu-80G-196067.jpeg
5
3591
3591
Píseň ledu a ohně / Pieseň ľadu a ohňa série
< 3. díl >
Z pěti uchazečů o trůn je jeden mrtvý, další upadli v nemilost, a boj, v němž se bez skrupulí uzavírají nová spojenectví a ruší se stará, zuří nemilosrdně dál. Moc rodu Lannisterů hrozivě silí, avšak Tyrion trpí stále většími ústrky od své intrikánské sestry, krutého otce i zkaženého sadistického synovce. Robb Stark je nucen bránit mladé království proti zuřivosti Greyjoyů, kteří chtějí Sever zabrat pro sebe. Divocí vytáhli zpoza Zdi a spolu s nimi i Jiní, stále silnější. O celý kontinent dál se vydává na válečné tažení Daenerys se svými draky. Každý podniká odhodlanou výpravu za své vítězství, a všichni dohromady halí svět do temné bouře mečů, která je však pouhou dětskou šarvátkou proti válce mezi silami dobra a zla, jejíž hrozba se blíží…... celý text
Přidat komentář
Bouře je snad ještě větší nářez než předchozí dva díly dohromady. Dočkame se spousty dějových zvratů, hlavně když to vypadá, že by se věci mohli začít vyvýjet k lepšímu. Smrt číhá na každém rohu, Martin se nerozpakuje nechat umřít hlavní postavy, případně nechat je zase "obživnout". A to všechno se děje tak rychle, že nestačíte ani vydechnout. Knihy z téhle serie vás prostě chytnou a nepustí. Jsem v pokušení hned se vrhnout na další díl.
prostě klasika v této serii, zvrat střídá zvrat...když si oblíbím nějakou postavu, tak...ale to by bylo spojlování :-)
Ještě jsem neviděl knihu, která by byla od první po poslední stránku narvaná tak nečekanými a krvavými zvraty. Fascinující, kterak Martin nechává bez mrknutí oka umírat charaktery, které předtím dlouze a náročně piloval. Nešetří nikoho, muže, ženy, ani děti. Působivost dosavadních knih desetkráte znásobena. Připravte se na pořádné otřesy. Oko nezůstane suché.
Triumfální pocit po zdolání této obludné bichle se pomalu rozplynul do nervózního pocitu, jak tohle může být překonáno. Uvidíme. Něco k obsahu: Děj se konečně po rozvleklém Střetu králů rozhýbal trochu svižnějším tempem, nastalo několik velkých zvratů, některé potěšili, jiné oprudili, ale vcelku lze mluvit o (mé) spokojenosti. Osobně mě nejvíce potěšila dějová linie Sansy a Jaimeho - postavy, které mě v předchozích dílech extrémně iritovaly. Naopak mé oblíbené postavy Arya a Daenerys se vyvinuly dosti zneklidňujícím směrem - z Aryi se pomalu ale jistě stává bezcitná zrůda, z Daenerys zase melodramatická dobyvatelka. Jejich sympatičtí ometáci Gendry a ser Jorah je opustili nebo byli odehnáni, což mne docela zamrzelo. Jon je pořád stejně dementní a privilegovaná figurka jako v předchozích dílech, ale tentokrát mě citelně nasíral - a už ani nepomohlo si říkat "Je to jen kniha, nerozčiluj se, prdne ti cévka, brašule". Vývoj za Zdí nicméně nepokračoval směrem, jakým jsem doufala, že bude, čekala jsem něco trochu hutnějšího, ale tak snad v příštích dílech. SPOILER Joffreyho konec taky nebyl tak krvavý a bolestivý, v jaký jistě mnoho čtenářů doufalo, ale aspoň, že už čuchá kytky zespodu. Přestože mám poprvé v této sérii nutkání napálit plný počet, neudělám to, protože jsem přesvědčena, že nás čeká ještě něco většího a dramatičtějšího, co otřese celým Západozemím i samotnou Zdí. Musí.
Tak tohle byl opravdu knižní nářez, troufám si říct - že pro mě (prozatím) nejlepší kniha série. Spousta nečekaných zvratů, náznaků, intrik, zrad, svateb (ta Freyovská asi vede) ... Jako bonus knihu nepřehlédnete a nezapomenete na ni, zabere vám totiž půlku police, nedejbože spadnout Vám na nohu... Doporučuji :-)
Pááááni...to byla jízda...SUPER..........ÚŽASNÝ......konec velmi překvapivý.
...............Robbe.....:o(
Těším se na HOSTINU PRO VRÁNY...
DOPORUČUJI PŘEČÍST....ZATÍM NEJLEPŠÍ DÍL Z TÉTO SÉRIE.
Bouře mečů je kniha, která v polici razí především svou šířkou. Je to celkem vtipné, ale i ten Střet králů (který jsem v době vydání považoval za opravdový špalek) vedle ní vypadá jako chuďas. Byl bych rád, kdybych o tomto románu nadstandartního rozsahu mohl napsat něco nedotknutelně perfektního, velebícího. To ale neudělám, protože si nemyslím, že Bouře mečů je tak výborná kniha, jak hlásají ostatní.
Pokud GRRM umí něco perfektně, tak vykreslit postavy natolik nechutně, až je mi z toho zle. Krále Joffreyho jsem upřímně nesnášel, co víc, já měl chuť skrz papír vejít do příběhu a minimálně ho zabít. Tohle se mi u žádné jiné knihy nestalo a mnohdy jsem u četby upřímně trpěl. Co mě už tolik nevzalo, bylo systematické vyvražďování hlavních postav v druhé části knihy. Člověk by si řekl, že při takovém vylidnění mi bude alespoň několika jmen líto, ale ono ne. Jakkoliv se autor snažil (a měl na to zhruba tři tisíce stránek), s postavami jsme se sžít nedokázal, žádnou jsem si neoblíbil a jejich smrt mě lidsky minula, o nějakých emocích nemluvě. Možná to odpovídá poetice toho chladného, nelidsky krutého světa, i tak si ale myslím, že je spíše něco špatně.
Další věc, která mi u třetího dílu velmi vadila, byl neustálý sex. Aby bylo jasné, sex v knihách mi ani v nejmenším nevadí a je-li užit vhodně, bývá kořením, obvzláštněním i přínosem. Když však bezmála každých pět stránek čtu o tom, jak někdo s někým, napadá mě, že by si GRRM mohl občas (……….), předtím, než začne psát.
Je opravdu obtížné udržet tempo po celých 1200 stránek vyvážené. Vrcholem románu je dle mého názoru prostřední část knihy, kdy se děj po poněkud utahaném rozjezdu slibně rozjel. To byla část, kdy jsem si četbu užíval a se zájmem obracel stránku za stránkou. Bohužel, GRRM se v Bouři mečů nevyvaroval jisté zdlouhavosti ve stylu Simmonsových Hladových her. Mnohdy se rozepsal opravdu pečlivě, čímž mě často nudil. Jsem s tímto názorem v menšině, ale ano, Bouře mečů mě mnohem déle nudila, než bavila. Neodpustím si ještě jedno srovnání, a to s románem To Stephena Kinga, tedy rozsahem obdobnou knihou. V případě Kinga jsem ani jednou neměl pocit nudy, nehonily se mi hlavou myšlenky o tom, aby to už konečně skončilo.
I přes všechny výtky hodnotím knihu vysoce, přišlo mi však podstatné vymezit se vůči ostatním a napsat, co se mi nelíbilo (a proč narozdíl od ostatních nepoužiji maximální hodnocení). Chcete-li vědět, co je na knize dobré, přečtěte si kterýkoliv jiný komentář. Knihu považuji za dobrou fantasy, ale nikoli za geniální počin fantastiky, jak se z komentářů ostatních dovídám. Další díly si přečtu rád, už jen s ohledem na to, kolik času jsem s prvními třemi svazky strávil.
(2. prosince 2011 – 20. ledna 2012)
Nejlepší díl série? Ta slova svrbí na jazyku hůř než nějaký groteskní ústní parazit. Chce se to říci. Ale přesto tak nakonec asi neučiním, a když už ano, tak s nějakým tím falešným slovíčkem typu "zřejmě" či "patrně". S takovýmito majestátními sériemi je to totiž stejné jako s řekami. Kdo posoudí, jestli je půvabnější rozverná horská bystřina, líný střední tok vonící po hnoji a domově, kaskády vodopádů, nebo okázale rozvrkočená delta ověnčená krokodýly?
Píseň ledu a ohně zkrátka připomíná kvalitní prostibolo: nabízí lecjaké požitky.
V Bouři mečů většina čtenářů nejspíše ocení onoho splašeně ubíhajícího hřebce, jenž slyší na jméno Děj. To je asi v pořádku. Ovšem pozor! To, co je nejdůležitější, možná není tak docela neviditelné, ale rozhodně je to občas vybaveno dosti zákeřnými mimikrami. Vracejí se témata a motivy z minulých dílů: význam cti, konflikty přísah, láska proti věrnosti, neurčitost dobra a zla (nebo naopak jejich dost jasná určitost), lež milosrdná i nemilosrdná, vztah vazala a lenního pána... a tak dále. To všechno se rafinovaně proplétá celou knihou jako křečové žíly nohama penzionované kadeřnice.
Všechny tyhle věci ale budete vnímat spíše instiktivně. Při čtení asi nebude čas se nad nimi zamýšlet, i když jste možná přemýšlivé typy a možná byste dumali rádi. Dechberoucí scény, zvraty a převraty jsou zde zkrátka nakupeny příliš hutně. Musím se přiznat, že při každém otevření Bouře mečů jsem si musel vypomáhat plně automatizovaným respiračním přístrojem. A to jsem ji přečetl třikrát - vždy s otevřenou hubou (nebo lépe řečeno tlamou, ať zachovávám dekorum).
Fakt, že jde o třetí díl série, dost pomáhá. Martin umně zužitkovává půdu, kterou si připravil předchozími dvěma kusy: se sympatickou postavou, která vás provází už tři tisíce stran, nelze jinak než se sžít natolik, že pro vás budou její osudy skoro stejně důležité jako vaše. To je něco, čeho by se u povídky nebo i románu dosahovalo dost obtížně. Podobným případem jsou obraty, kdy zjistíte, že nenáviděný zloduch vlastně tak docela špatný chlapík není...
Kriticky zastřílet bych si mohl třeba na ne úplně obratný a přesný překlad (Martin si zaslouží víc než jen průměr!) nebo na občasné dráždění strachujících se čtenářů až na hranici únostnosti. Ale neudělám to: na to, jak moc je Bouře mečů vydařená, jsem vlastně chválil dost málo, takže začít hanět by asi nebylo fér. A jiní to jistě rádi udělají za mě.
GRRM o Tolkienovi jednou řekl, že mu nejvíce vyčítá Gandalfovo vzkříšení. Mohlo by se zdát, že se sám podobného prohřešku nevyvaroval. Ale než mu to půjdete vyčinit ozbrojeni meči, sekerami, válečnými motykami a vázanými Bouřemi mečů (přičemž tato poslední zbraň je vzhledem ke své velikosti a váze rozhodně nejvražednější), raději počkejte na to, co teprve přijde. Není dobré se unáhlovat, jak říkají páni entové, a obzvláště to platí u spisovatele, jehož druhé jméno je zákeřnost a třetí jméno intrika (a čtvrté jméno Raymond a páté jméno Richard).
Snad by bylo lepší, kdyby si autor některé dějové zvraty z konce knihy nechal až do Hostiny pro vrány, jež je - zejména po tomhletom paroxysmickém gejzíru akce - přece jen trochu pomalá. Na druhou stranu jsem rád, že Bouře mečů je taková, jaká je. Zažít toho tolik v jedné knize, to se mi asi hned tak znovu nepoštěstí.
Ačkoliv Fantasy příliš neholduji, tak tuto knížku jsem přečetla na jediný nádech. Opravdu mohu jedině doporučit.
1200, úchvatné číslo, obzvlášť když jej vidíte dole na poslední stránce knihy. Sám teď však při psaní komentáře nevím, zda napěji na knihu víc ódy nebo naopak zasypu její desky popelem...
!!!SPOILER!!! (ti kdo doposud Bouři mečů ještě nepřečtli, ať raději nečtou text níže, beru si na mušku několik překvapivých situací v ději)
Začnu střípky, které se mi nelíbili.
1.) Pravda o Tyše. V minulém díle jsme se dozvěděli podrobný příběh Tyriona a jeho krátkého manželství když jej vyprávěl Šae. Tyrion je velice vychytralý muž, který má vyspělé empatie. Sám přiznával, jak se tenkrát v Tyše mýlil a že dnes už by takovou chybu neudělal. Šae přikyvovala a použila mimo jiné tento argument: "Žena, která jen tak tak unikla znásilnění by o pár hodin později nešla do postele s jiným mužem" A teď najednou co? Martin potřeboval něco šokujicího co by vložil do úst Jaimeho, jenže opětovné tvrzení, že Tyša není děvka ale obyčejné venkovské děvče, je nedotažené a nepřesvědčující!
2.) Umírání hlavních postav je pro mě jeden z nejsilnějších momentů při četbě. Poslední stránky svatby u Lorda Freye jsem četl snad 5x. To jsem opravdu nečekal, že nechá zemřít krále severu. A poslední myšlenky Catelyn, která byla přesvědčena, že přišla o všechny své děti, včetně manžela? Ach. A aby toho nebylo málo, v další kapitole podlehne čtenář obavě, že Arya skončila s rozseknutou hlavou vejpůl. Tomu říkám nečekaný zvrat a zrada jako hrom! A v poslední kapitole? Catelyn "záhadným" způsobem ožije. S nadsázkou bych mohl říct, že mě její obživnutí vytočilo snad více, než její smrt. :) Taky mě to dost zaskočilo, to jo ale kvůli tomu už pro mě nebude Catelyn takovou mučednicí, která přišla téměř o všechno. Když obživla nemá pro mě její smrt už tu emotivní sílu.
3.) Mrzí mě, že v příběhu nedostal více prostoru také princ z Dorne zvaný "Rudá zmije." Postavy, které v sobě nosí touhu po pomstě kvůli křivdám z minulosti mam celkem v oblibě. A "Rudá zmije" vypadal, že v Králově přístavišti udělá několik pořádných průšvihů a intrikářská válka dostane další rozměr. Škoda.
4.) Ohař. Ztratí se bůhví kam. Není po něm ani vidu ani slechu a najednou se objeví u dějové lince Aryi! Tohle se mi pranic nelíbilo. S chudákem Aryou se Martin vůbec nemazlí. Neustále utíká a mění společníky. A to už to trvá zatraceně dlouho. Martin sice střídá zápletky a čtenář odhaluje s Aryou jedny z největších divů Martinovo světa, ale přesto už to začíná být maličko ohrané.
Naproti tomu vynoření Selmyho po boku Daenerys se mi líbilo daleko víc, byť jde o totožný prvek :D
Pozitiva:
1.) Konečně se nám vysvětlují události z prvních kapitol Hry o trůny. Poslední kapitola přináší úplně nový náhled na postavu Malíčka. Sice je to větší svině a daleko nebezpečnější muž, než jsem si myslel, na druhou stranu to však vypadá, že on nehraje hru o trůny ale o lásku. Čímž si zaslouží jisté sympatie a rozhodně není černobílou postavou.
2.) Babička sera Lorasa, zvaná "Trnová královna" je naprosto bombastický charakter, postavy s tak ostrým a přímým jazykem mam poslední dobou 100x radši než ty s ostrým mečem. A i Ji se dostává v závěru jakýsi tajemný závoj, který dává tušit, že tahle stará dáma ještě svůj prostor v románu dostane.
3.) Jon + Ygritte, potažmo Cersei + Jaime - motivy dvou zakázaných lásek, které ve světě zákonů a lidských výmyslů nedostanou šanci a nemohou dojít naplnění. Ta první mě sakra vtáhla, když Jon stanul v bitvě na opačné straně než Ygrite. A z náfuky a arogantního Jaimeho se stává vysoce sympatická postava, když čtenář opět dostane možnost nahlédnout pod pokličku již známých a stále omlývaných událostí.
Závěrem, na konci ledna má vyjít Hostina pro vrány v tomto formátu a pevném vydání. Tanec draka (5. díl) se PRÝ má objevit v Čr také již tento rok a na 6. G.R.R.Martin pracuje. (pokud někdo máte přesnější informace klidně mě opravte) Jsem zvědav, jestli některá jeho kniha překoná hranici 1500 stránek. :D A zároveň se těším na ten výjmečný čtenářský zážitek, kdy člověk bude muset konec celého příběhu jen odhalovat, neboť nikdo na světě jej zatím nebude znát. Bude to podobné jako dětské těšení na další díl Harryho, byť dnes už si čekání budu krátit i četbou jiných knih :D
Souhlasím, že tohle byla nejlepší (zatím) část celé ságy. Četlo se to uplně samo a nikdo mě od toho nemohl odtrhnout...dokonce jsem i poprvé použila ke čtení počítač, abych mohla číst i v práci. Doufám, že to bude jenom začátek a u dalších knih třeba nebudu ani dýchat :-))
Matko, smiluj se nad námi! Tohle bylo tak divoké tažení, až mi zamrzl úsměv radosti na rtech.
Začátek knihy se mi zdál pomalejším na rozjezd, a to víc než u Hry a Střetu dohromady. To, co knize chybělo ze začátku, se však přivalilo někde kolem její prostřední části a mělo to takovou sílu mamuta, že to převálcovalo mé dosud tušené možnosti vývoje příběhu. Obě předchozí knihy se ve srovnání s tímto cvalíkem musí cítit jen jako předvoj a příprava na tu opravdovou bouři, která nám byla nadělena.
Těžko zde něco psát z příběhu, abych vám nekazil převapení, kterých je zde nespočet. Bouře se totiž převalí přes celý svět, a to nejen ta, co přináší mokrou sprchu, ale hlavně ta, která zvoní ocelovým zvukem. Bouře jež přináší do už tak nahlodaných srdcí další bol. Bouře, která míchá kartami tak divoce, až ze svých rukou vyhazuje krále. Bouře, která nahlodává mysl všech a nutí je dělat věci, které by v podzimním čase nikoho ani nenapadly. Bouře, která vrhá zmatek ve víru v bohy.
A až se taková bouře přežene, nezbyde nic a nikdo, kdo by jí byl ušetřen.
Pokud jste si v předchozích knihách mysleli, že hůř už být nemůže, pak vězte, že se hluboce mýlíte. Naopak někdy se může stát, že ode dna se dá odrazit už jen směrem vzhůru. Závěr knihy mi vyrazil dech jako pád do zimní krajiny a stejně jako ten, komu hoří oheň v srdci, nejsem schopen jediného slova. A tak mlčky čekám, co přinese hostina pro vrány.
Wow, to byla jízda. Ještě teď se z toho třesu. Když jsem dočetl tuhle 1200 stránkovou bichli, tak mi bylo líto, že už je konec, jsem napnutý jak struna chci vědět co budou dělat všechny přeživší postavy, které se na konci dostali do zlomových momentů. Autorova záliba v zabijení důležitých a oblíbených postav (ve chvíli kdy to nejméně čekáte) nemá obdoby. To způsobuje, že se čtením nemůžete přestat, nestačíte obracet stránky, nestačíte hltat slova. Nejednou se mi stalo, že jsem přeskočil odstavec, kde se podle mě nic moc nedělo a chtěl jsem se dostat k tomu zajímavějšímu, ale to ne proto, že by to byla nuda ale proto, že ten příběh je tak skvělý. Teď mi nezbýva než čekat na další díl.
Naprosto souhlasím s Christem ... Když porovnáte první + druhý díl zjistíte že tam se věci jen rozjíždí. Až v Bouři mečů se příběh rozjede naplno, samozřejmě je zde plno zvratů po kterých vám zůstane pusa otevřená dokořan několik minut. Za mě absolutní hodnocení a krásný čtenářský zážitek .
Tak to byl nářez...nerad bych používal klíše slovo jako nejlepší, ale skutečně tento díl je zatím nejlepším dílem této vázané ságy...pro mě bez váhání...Hra o trůny a Střet králů byly hezkou předehrou a v Bouři mečů nastala první skutečná vyvrcholení (čtenářské orgie:-))....dějový uragán s nečekanými překvapeními (někdy pěkně nemilými :-))
Štítky knihy
magie středověk rytíři králové války pomsta bitvy Locus Poll Award (ocenění) hrdinská fantasy zfilmováno – TV seriálAutorovy další knížky
| 2000 |  Hra o trůny 1 |
| 2017 | Hra o trůny |
| 2019 | Oheň a krev |
| 2014 | Rytíř Sedmi království |
| 2015 | Svět ledu a ohně |
Musím se přiznat, že až v tomto díle mě naplno zasáhl fakt, že celá sága vůbec nemusí dopadnout tak, jak by se mohlo zdát během dílu prvního a že autor spíše než román s klasickou zápletkou píše kroniku fantasy světa, pohledem jeho obyvatel.
Na jednu stranu mě pak těší to, že takřka nikdy neodhadnu, kdo zemře v tom či onom souboji, na druhou stranu mi dějové zvraty přijdou místy už trošku překombinované a někdy až příliš přitažené za vlasy.
Při čtení epilogu to došlo tak daleko, že jsem si vzpomněl na to jediné, co jsem si pamatoval ze seriálu Dallas, ve kterém dějovou slepou uličku vyřešili tím, že prostě řekli, že to celé byl jen Bobbyho sen:)