Píseň o Nibelunzích
neznámý - neuveden
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/47280/pisen-o-nibelunzich-47280.jpg
4
69
69
První básnický překlad rytířského eposu štaufské doby, nejslavnější literární památky německé středověké literatury, kterou milovali romantikové a vážili si jí Goethe i Heine. Dílo, jež bylo objeveno v 2. polovině 18. století, stvořil neznámý autor na počátku 13. století, a to tak, že do rytířské dvorské kultury přenesl látku z doby kolem stěhování národů za Attilova vpádu. Knihu doplňuje bohatý poznámkový aparát a fotografický materiál.... celý text
Přidat komentář
Ja jsem si také myslela že půjde o částečnou tvrdohlavost podmíňěnou vášní pro věc ale rychle jsem se z toho bludu otřepala a do veršů se jaksi zamilovala. Čtu již po druhé a nemohu se dočkat na vlastní vytisk, který mi dorazí z antíku. Je to o tom nakolik vás chytne jazyk a nakolik to máte e s čím propojit. Prijemné setkání povidam vam. Přijemné...
Všem milovnikům eposů a váhavavým duším doporučuji.
....a tak se spolu sťastně bili až do smrti...
Tahle kniha mi dala neskutečně zabrat. Přiznávám, že chvílemi šlo o čirou tvrdohlavost. Jako historiomil jsem si vytkla za cíl tohle přečíst, ale místy mi docházely síly, protože v té spoustě slov se místy ztrácel příběh sám. Což jistě nesnižuje historickou cenu díla, ale v tomhle případě se vrátím k jiným zpracováním a filmům.
Pobavilo mě, jak v tomhle chlapském eposu vlastně muži zase byli hříčkou v rukou rozhádaných žen. Cherchez la femme...
Na to, jak starý příběh to je, je to neskutečně čtivá a zajímavá kniha. Sice se to hemží postavami, ale není to tak, že by se v nich člověk nevyznal. Skvělý příběh o lásce, zradě a moci...
Jeden z nejhezčích eposů. Měla jsem ho povinně ke zkoušce z německé literatury a ze začátku jsem se trochu bála, jaké to bude, přece jen eposy běžně nečtu. Ale byla jsem pozitivně překvapená, jak se mi líbil. Pokaždé, když jsem pak v Německu šla okolo Nibelungenstraße, tak jsem si na hlavní hrdiny vzpomněla.
Středověký rytířský epos o bájném pokladu Nibelungů, o lásce, zradě a pomstě, snad nejznámější a nejslavnější dílo německé středověké literatury. Mě se to líbilo, dokonce moc. Četlo se mi to hezky, v ději jsem se neztrácela.
Vášeň, intriky, nenávist, bolest. Hrdinové tohoto nesmrtelného eposu bojují, vítězí, ale i prohrávají. Co dokáže láska, co dokáže nenávist. V co se promění člověk, když ho stravuje bolest nad ztrátou. Možná to nedokážeme pochopit - a možná ano. Ale stejně si myslím, že každá nenávist člověka dřív nebo později zadusí.
A ponaučení na konec: Zhrzená žena nikdy neodpouští ;)
Poměrně obsáhlé dílo, které má kořeny hluboko v historii a přesto se do něho člověk rád začte. Četla jsem jej kdysi k maturitě z němčiny a rozhodně jsem nelitovala času, který jsem četbou eposu strávila.
Perfektní a přitom přístupné i nenáročnému čtenáři. Kdyby podobnou literaturu četli příznivci Hry o trůny, myslím, že spousta v nich by po Martinovi už ani nevdechla.
Vždycky když čtu knihu podobného ražení si říkám, jaká je to vlastně škoda, že se kvůli formě epické básně nezařadí do repertoáru více čtenářů.
Přesto si myslím, že poznávat to, co bylo a přemýšlet u toho je mnohem důležitější než číst jedno a to samé pořád dokola.
Jedná se o starogermánský rytířský epos. Děj se odehrává evidentně v hlubokém středověku ( Ve zkazkách zašlých věků...) jsou v něm však patrné prvky pozdější středověké dvorské kultury (12.-14.století?), snad i starověké vlivy (souboje, dvornost, prvky rytířské cti a oddanosti, ale také až antická touha po pomstě) a vliv pověstí a pohádek, (plášť neviditelnosti).
Ústředním motivem je Kriemhildina pomsta, ale ta je spíš pomyslnou červenou nití vinoucí se celým příběhem a dávající mu jednotný ráz.
Velká část knihy se totiž zabývá popisem slavností, darů, brnění...
Proto se domnívám, že kniha byla možná i určena k tomu, aby popsala dobu, ve které, nebo o které byla napsána, a samozřejmě pobavila středověkého čtenáře.
V dnešní době možná nebude bavit každého, ale pokud se člověk dokáže začíst má své kouzlo.
Knihu jsem četla na střední škole a byla jsem překvapená tím, jak moc dobře se mi to četlo a jako moc mne tahle kniha bavila. Fakt jsem to nečekala. Bavil mne ten příběh, mělo to švih a fakt jsem do toho byla ponořená, dokud jsem to nedočetla až do konce. Je dost možné, že tomu hodně pomohl i český překlad, který mi hodně seděl.
Vzpomínám si, jak jsem byl po dočtení zděšen, jaký kolotoč utrpení a smrti dokáže rozpoutat zhrzená žena. Taktéž jsem považoval Hagena z Tronje za zkušeného politika, byť výrazně machiavellistického typu.
Píseň o Nibelunzích není čtením pro každého. Lidi jsou tu zlí a nepřejícní, od velkorysosti ke krutosti je pouhý půlkrok, nikdo vám nedá nic zadarmo a na štěstí nemáte paušálně nárok. To vše za vznosných projevů a květnatých řečí se sliby věčného přátelství, které však nezakryjí starou známou pravdu, že lidi ... se chovají zkrátka jako lidi.
Musíte být na stejné vlně. Teprve pak si obsah dokážete náležitě vychutnat!
I když mám ráda germány, tak tahle knížka se mi čte dost těžko a moc mně nezaujala.
Tato legenda patří mezi moje oblíbené...a má mnoho zpracování...toto je verze středověkého rytířského eposu...řekněme taková disco verze...každou chvíli se dovídáte, kdo se choval jako rytíř a kdo ne, co je čestné a co ne, kdo se oblékal lépe než všichni ostatní, kdo se choval čestněji, než všichni ostatní, kdo rozdal více zlata poddaným a obyčejnému lidu a kdo měl nejskvostnější hostinu ze všech králů na světě. No a potom je tam někde ten příběh. Několik verzí mi ještě schází přečíst a shlédnout, ale zatím se mi nejvíce líbila v knižní podobě verze od mistra Tolkiena http://www.databazeknih.cz/knihy/legenda-o-sigurdovi-a-gudrun-140267 a ve filmovém zpracování televizní počin Království prstenu http://www.csfd.cz/film/185306-kralovstvi-prstenu/
Píseň o Nibelunzích může za to, že jsem v dětství objevil i trochu jinou literaturu než jen dobrodružné romány a předznamenala mou dráhu čtenáře divných knížek. Příběh o princi drakobijci, krásných princeznách, bájných pokladech a neviditelných pláštích, o lásce, zradě a pomstě utopené v potocích krve má nepochybně potenciál zaujmout i dnešního čtenáře, ale obávám se, že forma středověkého eposu si do většiny knihovniček cestu nenajde. Možná je to škoda, já se o pár staletí či tisíciletí vracím rád.
Autorovy další knížky
| 2001 |  Bible |
| 1997 |  Epos o Gilgamešovi |
| 2013 |  Z rodinné kroniky Lady Fuckingham |
| 1986 | Píseň o Rolandovi |
| 2003 | Béowulf |
Rytířský epos z dob středověku je k mému údivu velmi snadno uchopitelné a nenáročné dílo na čtení. Jazyk díla je přesně takový, jaký byste ho čekali. Rytířské ctnosti, vznešenost a urozenost, zrady, vraždy a potoky krve. Občasné prolnutí s nadpřirozenými jevy a mytologií dodává příběhu tu správnou náladu. Toto dílo, z něhož Wagner čerpal inspiraci k jeho nejvýznamnějším počinům se stalo jedním z inspiračních zdrojů pro myšlenku velkého germánství za období Třetí říše.