Píseň oceli
Michaela Merglová
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/426248/pisen-oceliQCkr6z-AwC-.png
4
311
311
Píseň oceli série
1. díl >
Každý příběh někde začíná. Tenhle shodou okolností mezi stehny jedné vdané paničky a končí, no končí tam, kam se může dostat jen fantazie jedné z nejtalentovanějších autorek české fantastiky. Básník Minangar nemá v kapse ani vindru a doma v Údolí ho čekají leda tak modřiny od nakrknutého manžela, kterému chodil za ženou. Ani horal Cuchenan na tom není o moc lépe, po smrti mistra kováře, jemuž sloužil, se sbalil a odešel na jih za nejistou budoucností. Osud je ale svede dohromady, a tím začíná cesta za dobrodružstvím, na níž nechybějí draci, démoni z lesů, král zlodějů a samozřejmě spousta žen! Zaposlouchejte se do písně oceli, která se vydává ke kořenům toho nejlepšího z žánru fantasy.... celý text
Přidat komentář
Nesnáším se za to, že jsem s knihou tak dlouho otálela - hlavně proto, že je to za poslední rok první knížka, která mě do sebe doslova vtáhla, a od které jsem se nemohla odtrhnout.
Mám načteno hodně a s čistým svědomím můžu napsat, že je to ta nejlepší česká fantasy, jakou jsem zatím četla. Dokonce mě bavila i víc než Zaklínač a knihy od Maasové a to je co říct.
Čtivé, velmi vtipné, napínavé i místy temné.
Obě postavy jsem si zamilovala okamžitě (hlavně Minangara, který mi přirostl k srdci nesmírně).
Souboj bardů společně s Cuchenovou minulostí byl pro mě asi nejvíce emotivní, souboje s bandity napínavé, povídka s nalezeným chlapcem zase zahřála u srdce.
Opravdu se mi nedostává slov.
Nezbývá mi, než se vrhnout na další díl.:)
Co když se na dobrodružnou výpravu vydá trošku nesourodá dvojka - stydlivý, avšak odvážný bojovník Cuchenan a bard Minangar, který nenechá jedinou sukni bez povšimnutí? Kromě akce a napětí je pro vás připravena spousta humoru v oddychovém, dobrodružném fantasy, které je autorčiným knižním debutem.
Má to své mouchy, ale pokud jste si oblíbili ze Zaklínače dvojici Geralt-Marigold, mohla by vám i tahle povedená dvojka sednout. Čeká na vás spousta tajemných bytostí, monster, ale také prostých lidských nepřátel a nějakých těch dam v nesnázích. Píseň oceli vypráví hned několik příběhů a dobrodružství.
Ačkoliv se jedná o knihu ze série, je uzavřená a dá se tedy číst samostatně.
Kniha byla zpracována vydavatelstvím Audiotéka také do formy audioknihy. Namluvena Janem Medunou, který se do toho opravdu parádně opřel, intonací a rychlostí mluvy výborně vykreslil nastalé situace. Samotnou tečkou celého díla jsou pak audio předěly podtrhující charakter barda a bojovníka.
Zrovna nedávno jsme s kamarádem vedli odbornou diskuzi na téma – echt rytířská fantasy se středověkou atmosférou. A po přečtení Písně oceli mám další námět, jak tuto diskuzi rozšířit. Krásná kniha. Čtivá. S úžasnými hlavními hrdiny, u kterých není nic jednoduchého a jejich vzájemný vztah se neustále vyvíjí. Zajímavé na knize je, že ač je poměrně velká, nenabízí nosnou příběhovou kostru z ranku epických. A ani ji, podle mě, nenačíná. Spíše každá z těch šesti kapitol nabízí samostatný příběh, který se ale v rámci časové osy postupně odvíjí a občas i proplétá. Takže jako když byste se dostali do prostředí barda a šermíře a procházeli jejich šlamastykami. Což pro mě vlastně během čtení byla docela čest, protože kde jinde dnes narazíte v šenku na barda a bojovníka, aby Vám pověděli pár svých neotřelých příběhů. Pravda, že hned z počátku na Vás kniha vychrlí docela dost postav, ale postupem času se to vyčistí, určí a naspecifikuje tak, že do toho středověkého světa tak spadnete, že se nebudete chtít zvednout. Opravdu skvělý kousek a těším se na pokračování.
Někde jsem se dočetl, že Cuchenan a Minangar jsou dvojka obšlehnutá ze Zaklínače. Tak to pozor, na Geralta se nesahá! (Jako by nestačil Netflix.) Proto jsem ke knížce přistupoval s přetlačující se směsicí zájmu a pochybovačnosti. A prdlajs! I když to jsou oba archetypy málomluvného siláka a rozšafného barda, o vykrádaní Zaklínače nemůže být řeč.
Píseň oceli mě uhranula. Působila na mě jako takové milé, spíš pohádkové, fantasy, i když politikaření ani násilí nechybí. Jen nenavozuje tak temnou atmosféru, jako třeba právě v Zaklínačovi. Asi je to tím, že díky neustálému pošťuchování mezi hlavními postavami člověk to "špatné" tak nevnímá, a nechává se rozesmívat neustálými narážkami. Nikdy bych neřekl, že mě knížka, kde je tolik prostoru věnováno jen dialogům mezi dvěma postavami, bude tolik bavit.
Co mě ale nejvíc učarovalo, je styl, kterým Míša Merglová píše. To se čte samo, člověk vlastně ani neví, že čte. A to, že popisy děveček, které se točí okolo Minangara, nejsou nijak prvoplánové a laciné, ale i tak podnítí fantazii obdivovatele ženské krásy, je jen milý bonus. Šest hvězdiček.
Überkjůt. V knize nechybí temné pozadí, politické tahy a mocenské šarády, jen jsou toliko pozadím či hřištěm pro postavy. To, co umí autorka nejlíp, je totiž dynamika mezi postavami, která je uvěřitelná, a to nejen na úrovni hlavních postav, ale i postav vedlejších (třeba o Raíkovi, Bordachovi a Merionovi by měl být seriál na netflixu). Kniha se napočátku tváří spíš jako série provázaných (navazujících) příběhů, ale je to jen trik. Vše se sbíhá a kapitoly 5 a 6 jsou famózním propojením předchozího děje. Lahůdka!
„Kdyby tě něco přepadlo, tým ostrým bodej tak dlouho, dokud se to nepřestane hýbat. A klidně i chvíli po tom.“
„Ja vím, jak zacházet s dýkou!“
„Vážně? Kolik chlapů už jsi bodnul?“
„Jednoho.“
„Koho?“
„Ehm.... Sebe. Ale i to se počíta!“
Konečne som sa dostal k rozsiahlejšiemu dielu od Michaeli Merglovej. Zatial som mal česť len s poviedkami, kde som bol maximálne spokojný. Píseň oceli potvrdili spisovatelské kvality a naplnili moje očakávania.
Príbeh je o Cuchenanovi. Je to bývali otrok a nešťastnou náhodou sa dostáva do stretu s drakom. Nemá bojové skúsenosti, keďže slúžil ako kováčov pomocník, ale nachádza čarovný meč, s ktorým dokáže zdolať najlepšieho bojovníka len on. Čo sa týka záhady okolo meča, moc sa nedozvedáme, pravdepodobne v ďaľšiom diele.
Cuchenanov spoločník a bard Minangar je trošku z iného cesta. Zatial čo Cuchenan je pravý rytier v zbroji, ktorý má plno dobrých cností a dobrého správania, tak Minangar je sukničkár, ktorý si nenechá uniknúť žiadnu príležitosť, aby strávil noc v ženskej spoločnosti. Ale je to samozrejme muž na správnom mieste a keď nejde zrovna o boj naživot a nasmrť, dokáže byť tento sukničkár skvelý pomocník a hlavne priateľ.
Doporučujem a som zvedavý na pokračovanie.
Abych si dala ruku na srdce, z prvních cca 50 stran jsem byla lehce rozpačitá. Na čtenáře je totiž hned na začátku vychrleno hned několik jmen a já měla problém zorientovat se v tom, kdo že to má být vlastně ten hlavní hrdina a co se to teda děje. Řekla jsem si ale, že knihu neodložím a zkusím jí dát ještě dalších 50 stran. A jak ukazuje mé hodnocení, rozhodně jsem neprohloupila. Píseň oceli se pro mě stala velice milým překvapením a obrovskou bombou. Hlavní hrdiny (teď už vím, že jimi jsou tedy Cuchenan a Minangar :D) jsem si oblíbila poměrně rychle a spolu s nimi i další postavy, které v knize dostaly nějaký prostor. Každý z příběhů mě dokázal něčím upoutat a zapříčinit, že mi mizely stránky před očima a kolikrát jsem neměla problém přečíst 100 stran na jeden zátah. Dovolím si konkrétně zmínit příběhy "Ohava" a "Pravidla hry" jako ty, co mě bavily asi ze všech nejvíc a u kterých jsem byla velice napjatá. Stejně jako někteří ostatní zdejší čtenáři i já jsem si během četby nemohla odpustit jistého srovnání se Zaklínačem, kterému se Píseň oceli v ledasčem podobá. Mně osobně ale styl vyprávění Míši Merglové vyhovoval víc než ten Sapkowského a celkově pro mě kniha byla čtivější a lépe stravitelná. Za mě tedy jedno velké doporučení a už se moc těším, až se v blízké době pustím do pokračování :)
Upřímně jsem se trochu bála, že s touhle cihličkou budu bojovat dlouho, ale nakonec tomu tak nebylo. Píseň oceli je fakt skvělá... Děj krásně ubíhal, v žádný části jsem se nijak nenudila, naopak jsem se nemohla odtrhnout a hltala jednu stránku za druhou. Ze začátku (cca prvních 100 stran) jsem viděla neuvěřitelnou podobnost se Zaklínačem. Přátelství barda Minangara a Cuchenana, prostě automaticky mi v hlavě cvaklo "to je jak Geralt s Marigoldem" :D a taky že jsem bardovi furt podvědomě komolila jméno. Další věcí byly právě jména. Než jsem si zvykla u každého jsem se zastavovala a četla si ho aspoň třikrát. Každopádně jako celek skvělá kniha, a už teď se nemůžu dočkat až mi přijde druhý díl... P.S.: I když je Minangar vcelku posera a strašnej sukničkář tak ho žeru :)
Moje první fantasy z českých luhů a hájů a jsem moc spokojená! Živý dej, sympatické postavy, stránky pěkně utíkaly. Jsem ráda, že jsem na tuhle knížku narazila.
Velmi příjemná pohádka pro dospělé. A nezřídka i s hvězdičkou. Z horala a barda se vyklubala dobrá dvojka. Jeden silný a bojovný jako... nevím, ale prostě strašně moc, a ten druhý nejde pro přehnanou lichotku daleko a chlubí se mocnou energií nejen v hrdle. Je jen škoda, že meč se pak už neozýval.
Pojetí nadpřirozených bytostí je zajímavé a přadlena osudu mi přišla skvělá. Už jen ta myšlenka, že něco navíc se musí něčím vykoupit a úsilím se dá věštbou pohnout, přidává vyprávění dobrou vrstvu navíc.
Knihu jsem poslouchala jako audioknihu a řekla bych, že to pro mě mělo větší význam, než kdybych knihu četla, jelikož pan Meduna ví, kde má přidat, kde ubrat, aby to na posluchače zanechalo ten správný dojem.
Hodně jsem četla o tom, že se tato kniha srovnává, přirovnává k Zaklínačovi, k němu jsem se bohužel ještě nedostala, ani seriálově, natož knižně, ale chystám se fakt!
Ze začátku na mě kniha působila dost "přepatlaně", draci, čarodějnice, trollové atp.
Zkrátka se příběh tváří, jako amatérská splácanina, ale opak je pravdou, po pár minutách mě audiokniha vtáhla do děje, nejraději bych si ji poslechla naráz, byla jsem pak samozřejmě překvapená, že už je konec, protože mi rozhodně nepřišlo, že už těch 600 tak uteklo a že to vlastně asi bylo čtené moc rychle (no nebylo).
Těším se na další díl, jednak se mi líbily postavy, ale také vtipné pasáže, kterými se zde opravdu nešetřilo. Rozhodně doporučuji, věřím, že kniha se musí číst sama.
Zprvu jsem nechápala, proč to tolik lidí srovnává se Zaklínačem, ale i já nakonec musím uznat, že je tu spousta podobných prvků. Především příběh je pojat formou povídek, každá s různým časovým odstupem. Stále se týká stejných postav a míst, ale není to ucelený děj v kuse. Což bylo svým způsobem osvěžující. Vystupují zde tajemné čarodějnice, skřeti, trollové a podobně.
Dalšími osobnostmi je samozřejmě ukecaný bard prohánějící ženským sukně a doprovázející velkého hrdinu. Tady mi bohužel trochu pokulhávala představa horala. Jako bývalý kovářský otrok byl až moc silný, neohrožený a moc dobrý bojovník. To mi nějak nesedělo.
Začátek knihy na mě udělal dost rozpačitý dojem. Jednak jsem si musela zvyknout na rychlé přeskakování mezi postavami a místy, ale i dlouhé kapitoly. Jakmile jsem ale pochopila, jak se věci mají, a jakmile se hlavní linka ustálila u Cuchenana a Minangara, nemohla jsem se od knihy odtrhnout.
Do čtení jsem se pouštěla s rozvahou. Už jsem zažila mnoho výborných ohlasů na něco, co si to nezasloužilo. Ale tady jsem byla opravdu příjemně překvapená a už se těším na druhý díl. Tohle bylo povedené a příjemné čtení...
Jsou na světě příběhy velkolepé, inovativní a vážné. Objevují nové hranice, nabízejí nové úhly pohledu na svět. Rozechvívají duši, nastavují zrcadlo realitě a mnohdy alespoň predstírají vysoké ambice.
No a pak jsou tu béčka. Jasná a přímá, neztrácející čas pozlátkem. Humor zkoušejí střílet od boku, tak akorát trapný na to, aby vám tu a tam zacukaly koutky, ale ještě ne dost, abyste knihu zahodili znechuceně do kouta.
Příběh je zřejmý, žádné pletichy a tajnosti a skryté významy. Cílem je pobavit za každou cenu a nebrat se přitom příliš vážně.
Béčka nemají dobrou pověst, jelikož je častěji píší lidi bez talentu, kteří jen splácají dohromady pár líbivých kousků a doufají že to stačí.
A já obecně béčka nemám rád. Ani ta slavná a úspěšná.
Podle toho jsem taky ze začátku odhadoval na tři z pěti. "Ach jo, zas nějaký trapný béčko." Tak ve třetině mi došlo, že to je natolik dobré, že méně než čtyři tomu prostě dát nemůžu. Až ke konci jsem byl přinucen spolknout svoje předsudky a uznat, že ač bezesporu béčko, je to béčko tak krutopřísné, že si holt ten plný počet zašlouží. Nechtěl jsem, bránil jsem se zuby nehty, ale fér je fér.
Skvělá výpravná fantasy na styl Zaklínače. Spousta akce a povídkový formát drží čtenáře neustále v proudu dění. Postavy dokonale vystavěné na protikladech, které se doplňují. Stran je poměrně hodně, ale díky velkým písmenům a mezerám, plyne kniha velice rychle a již jste na konci. Za mě úplně nepatřím mezi čtenáře rozsekaného příběhu do povídek, ale v podstatě mi to zde nevadilo a knihu maximálně doporučuji.
Tak z téhle knížky jsem nadšená! Knížka mi hodně připomínala Zaklínače. Za prvé z ní vyzařovala přesně ta stejná atmosféra a za druhé Minangar byl celý Marigold. Každopádně mě to nevadilo.
Příběh je možná trochu jednodušší, přímočarý a bez zbytečných odboček, ale to je podle mě fajn - aspoň se člověk pořád nemusí vracet a aby si osvěžil, kdo je vlastně kdo. Navíc oceňuji, že je knížka ukončená a nejedná se o sáhodlouhou ságu, kde budu muset čekat, jak ten příběh vlastně dopadne. Je bezva narazit na fantazy knížku, která se vejde do jednoho dílu, a i přesto je skvělá.
Co na knížce nejvíc oceňuji byl humor. Skvěle jsem se u ní bavila. Dialogy Cuchenana a Minangara byly prostě boží! Ale těch vtipných pasáží tam bylo víc než dost.
Už teď se nemůžu dočkat až se pustím do druhého dílu.
Mám ráda klasické fantasy s břinkotem mečů, neohroženým hrdinou, nadpřirozenými silami, podivuhodnými bytostmi a špetkou lásky.
Píseň oceli mi zezačátku přišla slabá, obzvláště první třetina. Jednoduchý příběh, slabé dialogy, povrchní představení osob a země. Literatura pro děti.
Přesto jsem si postupně hlavní hrdiny oblíbila a nakonec jsem byla docela spokojená. S prohlubujícím se vztahem Cuchenana a Minangara se dialogy staly vtipnějšími a ironický humor spolu se stydlivostí Cuchenana si mě nakonec získaly. Těšila jsem se na další příběhy a na bytosti, se kterými se poměří.
Je to prostě pohádka. Možná lepší ji číst kolem Vánoc, tam by dobře zapadla.
Takže pokud se vám líbí příběhy, ve kterých najdete draka, kouzelný meč, princezny a pidimužíky, čarodějnice a skalní trolly, samozřejmě neporazitelného cudného hrdinu, lapky a nebezpečná individua, spoustu bojů a dobrodružného putování, necudného barda a povolné děvečky, zkuste se ponořit s touto knihou do světa pohádkové fantazie. Neobjevíte nic nového, ale vrátíte se do věku, kdy jste věřili na hrdiny, víly a trpaslíky, čest a dobro a kdy bylo skoro vše možné.
Klasické fantasy meče a magie mi nikdy k srdci nepřirostlo. Ale prvotina Michaely Merglové můj chladný postoj k fantasy žánru zcela změnila. V příběhu se setkají dvě zdánlivě nesourodé dvojice mužů - prostořeký a užvaněný bard minangar, který nenechá na pokoji žádnou sukni a bývalý otrok Cuchenan, který pomocí bájného kouzelného meče skolí draka. A dobrodružství začíná. Svět je tu zabydlen postavami s krkolomnými jmény a nejen skrz jména z příběhu dýchá atmosféra irských vřesovišť a rázovitých obyvatel delavy. Setkáme se tu se skřetem, kamenným trollem, přadlenou osudů, nechybí zde napínavé souboje, ve kterých se tělními tekutinami rozhodně nešetří, vtipné slovní přestřelky, ale hlavně se v knize jako leitmotiv objevuje nenaplněná láska a pocit vlastní nedostatečnosti u obou hlavních postav. A jistá předurčenost či osudovost. Příběh vás chytne a nepustí a myslím, že výtečná psychologická propracovanost všech postav, které příběh zabydlují, mu rozhodně prospěla, protože jsou lidské, mají své chyby a pochybnosti, své vrtochy a slabé stránky a tak se s nimi může čtenář lehce ztotožnit.
za mě rozhodně deset bludišťáků z deseti a já se už nemůžu dočkat, až dočtu pokračování, kterým je neměné namakaná Píseň severu.
(SPOILER)
Hodnocení 5⭐/5⭐
Zajímavý příběh o spletitosti osudu otroka Cuchenana a začínajícího barda Minangara. Po smrti svého pána se otrok Cuchenan rozhodne odejít (utéct) a směruje k Dussu, cestou je ovšem překvapen dračím ohněm a lidským řevem. Jeho instinkty mu velí pomoct, proto odláká draka k sobě a pomocí šeptající ho meče z kmenu stromu, ho také zabije. Pan Dussu ho přivítá jako hrdinu a nabídne mu místo ve své družině. To vše je zastřeno věštbami a proroctvími, že snad přišel sám Luga. Tady přichází na scénu chlípný bard Minangard, který touží vystupovat ve velkých síních s velkolepými baladami, a to nejraději z dobrodružství udatného drakobijce. Jeho posedlostí jsou ženy a svým podlézavým chováním, a dokonalou poetičností dokáže uhranout každou, která mu na to skočí. Dokáže se tato nesourodá dvojice dát dokupy a zažít spolu plno dobrodružství? Nebo se snad z nich stanou přátelé na život a na smrt? Co je v tomto příběhu větší zbraň – kouzelný meč či bardova loutna a zpěv?
I když v této knize vidím jisté podobnosti s jinými světy, jinými příběhy a jinými postavami, musím přiznat, že mě kniha neskutečně bavila. Kniha jako celek byla velice čtivá a stránky doslova běželi (větší fond písmen a menšímu formát knihy),ale vůbec to nevadilo. I přes to, že kniha neoplývala originalitou, její historie byla pěkně formulována stylem balad i když bych jich tam klidně snesla i více. Dialogy byli vtipné a postavy mě bavili, historie postav byla také pěkně po částech odhalována. Jako každé správné klasické fantasy, byli postavy kladné a jako zpestření tam byly Minangardovy zálety s vdanými ženami a následovné utíkání, před manželi a otci děveček oděných jen v bílých propocených prostěradlech. Navíc jeho neukojitelnou touhou o tom psát balady, o děvečkách a o velkém a udatném drakobijci… z kterého jeho balady udělali doslova Boha s kouzelným mečem. Na to, že to byla první kniha této spisovatelky byla pro mě dokonala a už se moc těším na další příběhy této dvojice.
Podle mého mínění jde o dobrou fantasy knihu. Při četbě jsem se bavil i když je místy maličko ukecaná. Fritz Leiber to není, ale mě se líbila. V každém případě ji doporučuji.
Autorovy další knížky
| 2019 |  Píseň oceli |
| 2021 |  Krásky a vetřelci: Pulp stories |
| 2021 | Píseň severu |
| 2020 | Prokletá věž |
| 2022 | Píseň války |
Ano ano, jak už mnozí psali, určitá podoba se Zaklínačem se nedá zapřít. Nejen kombinací hlavních postav, ale taktéž formou, kdy povídka střídá povídku a vytvářejí tak celek. Když se dokonce na scéně objevila bardka, tak jsem měl pocit dejavu, jako bych zas proháněl Geralta po ulicích Novigradu (kdo hrál hru pochopí) .....ach ty vzpomínky :D
Po delší četbě čtenář/posluchač zjistí, že autorka byla ovlivněná nejen Zaklínačem, ale i třeba Hraničářovým učněm, Eragonem atp. Mě osobně se to líbí. V celku povedené fantasy z ruky českého autora vždy potěší. Na druhou stranu mi pořád vrtá hlavou proč tomu nechci dát 5 hvězd. Nevím čím to je. Nevím co přesně bych vytkl abych si svůj názor obhájil... Možná se mi to zdát až příliš škrobené, jak se autorka snažila dosáhnout vážnosti svého díla, možná špatně dávkovaná surovost/krvavost (v místech kde by bylo třeba přitlačit, je to zbytečně liknavé až lehce infantilní a naopak).... Opravdu nevím.
Každopádně je to dobrá kniha/knihy a mohu je doporučit (v audio verzi je to ještě o úroveň lepší díky skvělému panu Medunovy. Nebýt jeho výbornému přednesu, možná bych dal jen 3 hvězdy....)