Pískový vrch
Joanna Bator
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/245672/bmid_piskovy-vrch-ROq-245672.jpg
4
228
228
Na sídlišti Pískový vrch ve slezském Valbřichu se všechno točí kolem žen. Když do města přijede ze zapadlé vesnice Jaďa Maślaková, hned na nádraží uklouzne na schodech a spadne přímo do náruče svého budoucího manžela, horníka Stefana Chmury, syna přesídlenců z východu Polska. K oltáři jde Jaďa v šatech ušitých ze záclon po Němcích a novomanželé se brzy dočkají dcery Dominiky, která se kupodivu nepodobá nikomu z rodiny, zato babička Zofia, jež celý život skrývá jisté tajemství, je z ní štěstím bez sebe... Joanna Batorová sleduje ve své nevšedně pojaté rodinné sáze sny, trápení a naděje tří generací polských žen, úzce spojené s dějinami dvacátého století od války přes éru budování socialismu až ke kapitalistickému Polsku nedávných let. Svým širokým záběrem, lakonickým i hravým, vynalézavým jazykem, sarkastickým pohledem a strhujícím tokem příběhu vyvolal román na domácí scéně výrazný ohlas a dočkal se volného pokračování a překladu do šesti jazyků.... celý text
Přidat komentář
Krásný, bohatý jazyk, kterým je kniha napsaná mě uchvátil. Chvilku mi trvalo, než jsem si na to zvykla, ale pak jsem nemohla přestat číst dokud jsem to nedočetla. Trochu temné čtení, ale mě se to moc líbilo. Dokonale vystižená atmosféra.
Není to jednoduché čtení, čtenář se musí soustředit na postavy, uvědomit si, o které generaci je řeč a v jakém příbuzenském vztahu je popisovaná postava. Vyčerpávající sága o ženách tří generací zevrubně popisuje osudy i osob z jejich okolí a zároveň kolem nechává plynout dějiny ne nepodobné těm českým.
Tuto ságu o životě v polském Valbřichu, zaměřenou převážně na druhou polovinu 20. století, jsem četla poměrně dlouho. Asi proto, že je napsána jedinečně (mistrovsky?) , autorka skvěle ovládá bohatost jazyka, popisem trefně vyjadřuje myšlenky plejády postav, působivě vystihuje atmosféru života v nově vybudovaném hornickém sídlišti a stále jakoby rozmotává klubko osudů tří generací žen a lidiček kolem nich. Je to ukázka běžného života, sonda do snů jednotlivců, obžaloba malosti, závisti, zpátečnictví, ale i náznak toho opačného. Vyvážené tak, jak už to v životě chodí.
Pro mně měla zvláštní kouzlo vlastních vzpomínek na život v podobném hornickém městě - Havířově. Snad u nás vyjdou i jiné knihy Joanny Batorové a budou přeloženy stejně dobře, jak se to povedlo Ivetě Mikešové.
Pískový vrch
Skvělá kniha. Mistrovsky napsaná (a přeložená). Je třeba si na ni udělat čas, nečte se jednoduše, ale nevzdávejte to, za chvíli si na ten styl zvyknete a budete odměněni. Inteligentní, místy až černý humor, zabalený do syrové reality. Vřele doporučuji.