Pižďuchové
Václav Havel
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/526980/bmid_pizduchove-655ddbdd7d26b.jpg
4
69
69
Pohádky byly napsány v 70. letech 20. století a zařazeny do sborníku, který vydalo německé nakladatelství. Pro Václava Havla nebylo úplně snadné napsat pohádku pro děti. Jednak proto, že do té doby psal hry pouze pro dospělé diváky, ale také proto, že, jak sám říká, v pohádkách vystupují samí rrarraši, drraci, prrincové, rrusalky a to jsou slova, která se mu díky "r" špatně vyslovují. Pan Havel to ale vyřešil tím, že si vymyslel docela nové pohádkové postavičky bez "r" - pižďuchy. Text, který je v jedné části knihy v češtině a v druhé části v angličtině, je doprovázen barevnými ilustracemi. Čeští čtenáři si příběhy o pižďuších mohli přečíst již v knize "Uzel pohádek", která vyšla v 90. letech. Pro děti ji připravil Ivan Klíma.... celý text
Přidat komentář
Skvělá kniha, kterou bych tak úplně neřadila do kategorie: pro děti. Je třeba hodně číst mezi řádky a najít si v ní hloubku a podobnost mezi lidmi minulého režimu a vlastně i dnešních lidí ve vyšších i nižších společenských kruzích a Pižďuchy. Knihu jsem sháněla velmi dlouho a rozhodně to stálo za to, i ilustrace jsou moc krásné.
Nechtěla bych být pižďuch. Mají prázdný život, zbylo jim jen to intrikování. Musejí si pořád hlídat záda, jestli po nich nejde jiný pižďuch, a musejí jít po jiných pižďuších. Ani si nepopovídají. Zajímalo by mě, co by dělal pižďuch ve skautu. Nemohl by dělat pižďušiny.
Pižďuchy jsem četla kvůli Čtenářské výzvě. Myslím si, že je to knížka pro dospělé.
„Když potřebuje pižďuch vědět, co má dělat, vezme telefon a zavolá vyššího pižďucha, a ten mu to řekne. Když pižďuch potřebuje, aby někdo udělal to, co mu vyšší pižďuch řekl, že má udělat, vezme telefon a zavolá nižšího pižďucha a řekne mu, že to má udělat.“ (ukázka z kapitoly Telefon)
Mé první čtenářské setkání s V. Havlem. A podobně jako u Tolstého, jsem se k Havlovi dostala paradoxně přes dětskou knihu. Pižďuchy jsem objevila úplnou náhodou. Měla jsem besedu s dětmi ze speciální školy a na závěr si mohly vytahat knihy podle svého uvážení. Já je pak musela všechny zařadit:-) Mezi knihami k zařazení byla i jedna cizojazyčná a tehdy mě uhodilo do očí jméno našeho prezidenta a podivný název The Pizh´duks. Samozřejmě jsem se do ní hned začetla a celou dobu jsem dumala nad tím, co Pizh´duk znamená. Až po chvíli jsem si všimla, že je kniha dvojjazyčná:-)
Chytře absurdní, milé, vtipné a se silným poselstvím, které při troše snahy objevíte. Nejsem si úplně jistá, zda si knihu užije dítě. Spíš ne. Ale já jsem si ji užila hodně:-) Když jsem četla příběh Zálesák (The outdoorsman), tak jsem si vzpomněla na náš poslední výlet s dětmi na kopec Špičák a na tu plechovku od piva, kterou někdo mrsknul do křoví. … Kniha obsahuje ten nejkrásnější doslov, který jsem kdy četla. Jsem úplně dojatá. Napsal ho Ivan Klíma. … Je mi jasné, že kniha nebude pro většinu lidí přitažlivá nebo ji označí za nesmysl, přesto za mě vřelé doporučení:-)
PS. Přiznávám, že o panu Jiřím Sopkovi jsem nikdy neslyšela. Jeho ilustrace se ke knize vážně hodí.
Tak nevím...když to vezmu tak jak čtu, řeknu blbost. Když se nad tím však hlouběji zamyslím, má to něco do sebe. Čtenář v Pižďuších musí hledat mnohem víc, než zmatené postavičky, které se neustále opakují. Vždyť tuhle pohádku nepohádku napsal Václav Havel, tak co od ní chcete očekávat za smyslnost. Přesto vysoce ohodnotím, je to krátké, do výzvy tak akorát, pěkné ilustrace ... a možná, když si Pižďuchy přečtu někdy později, uvidím v tom hlubší smysl.
Očekávatelně chytré, očekávatelně absurdní a očekávatelně hravé. Ale nečekaně roztomilé! A že by to nemělo být pro děti? To si určitě nemyslím, řekl bych, že by děti ocenily a intuitivně chápaly bizarní zacyklenost pižďušího světa i bez toho, že by rozpoznaly nápadnou podobnost s mentalitou normalizační nomenklatury.
Kniha je skvělá, otázkou ale je, kolik lidí je schopno ji správně pochopit. Přirovnal bych ji k Exupéryho Princi.
Politický a nadčasový přesah, který tato kniha skrývá je neuvěřitelný. Je aktuální, vtipná a bohužel pravdivá.
Říkám si jen, že je škoda, že pan Havel napsal pouze jedinou pohádku.
Kdo čeká, že Havel napíše pohádku pro děti bez absurdního politického podtextu, je hlupák. A to říkám se vší úctou a mírumilovností, které jsem schopna. Je do očí bující, že text je určený dospělým. Z dětí může potěšit jedině ty úplně nejmenší, které může oslovit prosté opakování slov (nic víc jim to ale nedá), nebo dospívající puberťáky, kteří se zajímají o společenské a politické dění.
Podle mě je knížka naprosto geniální a smutně nadčasová. Rádoby pohádkovými příběhy o nepříliš sympatických pižďuších Havel ukazuje na negativní politické a prospěchářské praktiky. Pokud máte rádi jeho dramata, budete jeho "pohádky" milovat. Pokud vám nesedí hry, nechte Pižďuchy ležet, protože vás budou iritovat. Hlavně proboha nečekejte, že vám ty prapodivné postavičky sehrají pohádkový příběh.
Já vím, že se tahle šílenost drtivé většině lidí nelíbí, ale já si prostě nemůžu pomoct, pižďuchové mi připadají roztomilí, protože jsou hloupoučcí, zacyklení a neskutečně humorní. Měla jsem je ráda už jako malá holčička a teď - s odstupem času - v nich spatřuji jistou ironii a satirický odraz současnosti. A navíc to slovo "pižďuch", jen si to řekněte nahlas! Není skvělé?
Kdo je to Pižďuch?
Pohádkový hrdina, jediný, kterého vymyslel a napsal Václav Havel.
Autorovy další knížky
| 1975 |  Audience |
| 2010 | Zahradní slavnost |
| 1989 |  Moc bezmocných |
| 1990 | Dálkový výslech |
| 2003 | Pižďuchové |
Krátké, hravé, výstižné. A smutné. Pro děti? Možná ty nejmenší, které může pobavit primitivnost pižďuchů a jejich životů, nebo pro dospívající, kteří se zajímají o historii a politiku a jsou schopni číst mezi řádky. Za mě spíš pohádky pro dospělé, ale to kvalitě neubírá. Milé sběratelské zpestření do knihovny, a to i díky J. Sopkovi.