Pláč němého boha. 1. svazek

05.08.2023

Pláč němého boha nás zavede do poněkud ponurého světa Podmoří. Zemský povrch se pro lidi stal neobyvatelným, a tak nyní naprostá většina z nich žije pod mořskou hladinou. Před obrovskou masou vody je chrání magická kupole, světlo jim každý den zajišťuje mechanické Slunce. Ptáte se, jak tohle všechno může fungovat? Za pomoci magie, samozřejmě! Ačkoliv příběh vychází z 19. století, nenajdete zde jediný parní stroj, jelikož veškerá technologie funguje právě díky magii.

Hlavních postav má příběh hned několik. Jako první je nám představena Denyela, dcera velemága Xandria Balogy, která o svého stárnoucího otce zdánlivě obětavě pečuje a pasuje sama sebe do role hloupoučké šlechtičny, avšak ve skutečnosti má mnohem větší vliv na události v Podmoří, než se na první pohled může zdát. Když se rozkřikne, že velemág chřadne, začnou celou říši zmítat nepokoje. Například v pouštních oblastech se začíná formovat odboj, jehož vůdcem je od narození chromý a zohyzděný Worlih, jehož nástupci věří, že mu jeho znetvoření propůjčuje zvláštní síly. A právě Worlih je naší druhou hlavní postavou. Se třetí z nich se setkáváme o pár kapitol později. Je jí víla jménem Kajam, která je nucena opustit svůj milovaný hvozd a utéct před nemilosrdným krveprolitím, které se mezi vílami rozpoutá. Později se z děje vyčlení další dvě důležité a velmi zajímavé osoby, a sice nekromant Toreus, nesmírně vzdělaný muž věnující se prastarému řemeslu, kterým lidé opovrhují, a také Revena, Worlihova sestra, která svou tvrdohlavostí a výbušností zavede čtenáře na jedno velmi zajímavé místo.

Musím říci, že ze všech postav jsem si nejvíce oblíbila právě Worliha. Navzdory svým indispozicím se z něj stal velmi vlivný muž, který to má v hlavě opravdu srovnané. Navíc prahne po vědomostech, rád čte knihy a dopisuje si s jejich autory. A jezdí na hadovi! Myslím, že by z nás byli dobří přátelé. Také jsem si velmi oblíbila právě Torea. Jedná se o velmi charakterního muže, a to navzdory tomu, že si z mrtvol dělá své loutky. Postava Kajam je rozhodně zajímavá, ovšem zatím jsem neměla dostatek příležitostí si k ní vytvořit bližší vztah. A pokud jde o samotnou Denyelu, na začátku jsem jí fandila, po nějakém čase mi ovšem začala lézt na nervy.

Co se týče samotného prostředí děje, autorka vytvořila opravdu komplexní a velmi zajímavě fungující svět, který tak trochu připomíná steampunk bez páry. Přiznám se, že mě trochu mrzelo, že spousta věcí nebyla vysvětlena podrobněji, vážně by mě zajímalo, jak funguje mechanické Slunce, mechaničtí ptáci tahající kočáry nebo jak se kruci stavěla ta obrovská kupole pod hladinou. Ovšem chápu, že kdyby se autorka do toho všeho měla pustit, kniha by nejspíš měla o pár set stran víc.

Jelikož se jedná o 1. svazek ze dvou, není děj nijak ukončen a končí takřka v tom nejlepším, což jsem ovšem dopředu věděla, takže jsem po dočtení nebyla zklamaná, nýbrž natěšená na další díl. Vzhledem k rozsahu příběhu jsem však místy měla trochu pocit, že vlastně vůbec nevím, kam příběh směřuje a co je jeho hlavní zápletkou, trochu jsem se ztrácela v minulosti jednotlivých hrdinů. Myslím však, že v 2. svazku se to spraví.

V neposlední řadě chci také vyzdvihnout jazyk, kterým autorka příběh vypráví. Třeba výraz "popelit se" jsem už opravdu dlouho neslyšela. To, že autorka sama je úžasná bytost působící, jako by právě vylezla z jedné ze svých knih, je příjemným bonusem navrch.

31.07.2023

(SPOILER) Terezu Matouškovou alias temnařku sleduju ráda při jejích literárních akcí. Proto jsem byla upřímně hodně zvědavá i na to, jak píše. A lidi, tato vačice si klidně může podat ruku s Tolkienem!
Že přeháním? Blbost!

Pláč němého boha, nám představuje tak sestavený svět Podmoří, že jsem asi v půlce musela autorce napsat. Měla jsem při čtení pocit, jakoby se přede mnou otevíral ne jen 3D svět. Já se stala součástí, cítila jsem nepříjemné pachy, otevíraly se přede mnou divotvorná místa, vnímala zradu, bezmoc, i napětí, a hlavně svět, který se bortil pod mechanickým sluncem. Říši stvořenou velemágem Xandriusem magickými kouzly, dělenou na tři kasty tajemnými bytostmi, sledujeme hned několika hlavními hrdiny a nahlížíme na tento svět jejich úhlem. A nečekejte nic obyčejného, ale absolutní kontrasty. Čarodějku jsem si asi oblíbila nejvíc, nicméně každý byl v příběhu velmi důležitý. Dobrák nekromant Toreus, ošklivý mrzák, děti pouště, bílovlasé ženy, k tomu jsou však i vedlejší postavy sakra podstatný, takže při čtení jsem si ani na chvíli nevydechla.
A do toho mi srdce zaplesalo, když v tomto nebezpečném světě nechyběla i milostná linka.
Kniha je však na pokračování, které se dočkáme naštěstí už velmi brzy, a tak se ptám, jaký je život Denyely ve vyhnanství? Co podnikne vůdce povstalců Worlih? A co do háje ty trhliny?!

Kniha je dokonalá, ale není to čtení pro každého, ani já ji nedala za jeden večer. O to víc však ve mě zůstane déle :-)

Neodpustím si ukázku, protože mně se toto vážně líbí!

"Když velemág vstal z trůnu, hučení v síni na okamžik utichlo. Moje neteř je ztracena. To, co se skrývá v jejím nitru, nelze nazvat jinak než čirým zlem. Schovávalo se v ní už v okamžiku, kdy se narodila. Poprvé jsem si oné špatnosti všiml, když mi ji přinesli ukázat zabalenou v zavinovačce. Přehlížel jsem to a staral se o ni jako otec, kterého nepoznala. I ve chvíli, kdy se ke mně obrátila zády, jsem byl připraven jí odpustit a přijmout ji zpátky. Jenomže její zlovolná povaha se po čase projevila znovu. Každé slovo, které vypustila z úst, bylo lživé. Každý její čin pošetilý. Nakonec ji temné šílenství ovládlo natolik, že zapřela i samotné bohy. Obávám se, že jí není pomoci. Nezbývá mi než ji předat do rukou mistra popravčího. Ústa mluvila o otcovské lásce, ale oči říkaly něco jiného."