Pláč němého boha. 1. svazek přehled

11.12.2024

Česká spisovateľka Tereza Matoušková sa po niekoľký raz vracia do svojho rozsiahleho sveta Podmoří. V tomto prípade ide o veľkolepý návrat, keďže ide o rozsahovo najväčší príbeh, navyše rozdelený do dvoch zväzkov. Napriek tomu ale nie je nutné mať načítané nič z predchádzajúcich kúskov. Toto dobrodružstvo totiž funguje aj osve a navyše otvára svoje dvere aj tým, ktorí o tomto podivuhodnom podmorskom svete nikdy nepočuli.

Čitateľ však nedostane len vysvetlenia fungovanie sveta. Tempo je totiž od prvej strany pomalšie. Pretože text je plný pomerne hutných opisov nielen prostredia, ale aj spoločenských konvencií. Tiež sa čo-to dozvie o histórii, kultúre, ale hlavne o postavách. Z ktorých mnohé sú pre blížiace sa udalosti doslova kľúčové. Znie to tak, že by kniha mohla byť v istom smere až zahltená informáciami. Tie sú však odhaľované postupne. Navyše tiež pomáha aj fakt, že do dejovej línie zasahuje niekoľko hlavných aktérov z rôznych kútov sveta.

Postavy však nedelí len vzdialenosť. Občas sa až zdá, akoby ich linky nemali nič spoločné. Snáď len tenučké nitky. Niekedy ide o náhodnú zmienku, inokedy o spoločnú minulosť. Ale až postupne sa ukazuje, že tie nitky vedú k väčšiemu obrazu a je nutné pozorne ich sledovať, aby všetko dávalo zmysel. Matoušková totiž dáva zabrať čitateľovej pozornosti. No zároveň drží opraty pevne v rukách.

Zaujme určite aj tým, že píše o rôznorodých postavách z rôznych spoločenských vrstiev. Na jednej strane je tu veľmágova dcéra Denyela, na tej druhej mrzák Worlih alebo jeho sestra Revena. Nehovoriac o mágoch či bohoch. Nájde sa tu veľa zaujímavých postavičiek. Tie sú predstavované tiež postupne, podobne aj ich pohnútky. Je teda pomerne jednoduché pochopiť ich konanie, hoci je niekedy náročné s nimi súhlasiť. Vďaka tomu ale nikto nie je len taký alebo onaký, všetci sú krásne morálne siví.

Tiež sa naplno prejavuje odlišnosť ich názorov. Niektoré pramenia z výchovy, iné z pohľadu na svet. Mnohé sú však následkom kultúry a prostredia, z ktorého pochádzajú. Čo v niektorých momentoch vytvára zaujímavé napätie. Tiež sa tým čiastočne osvetľujú dôvody, prečo sú skrátka niektoré ríše od začiatku odsúdené na zánik. A určite to nebude tým, že by sa tie rôznorodé národy dokázali medzi sebou rešpektovať.

Postupom strán sa ale nabaľujú aj zákulisné intrigy, mocenské hry a rôzne úklady. Nehovoriac o mnohých oveľa väčších hrozbách, ktoré niektorí ani len nevnímajú. Tempo síce vďaka tomu nie je vyslovene rezkejšie, ale zato napätie, to by sa dalo doslova krájať. Je jasné, že nech sa na túto ríšu valí čokoľvek, bude to ozrutné a zasiahne to každého. Pána, sluhu, čarodeja, ale aj chudáka. Lebo rozklad ríše začal a čitatelia boli pozvaní, aby si sadli do prvého radu.

Prvý zväzok románu Pláč němého boha otvára bránu k veľkolepým udalostiam. Najskôr je ale potrebné všetkých predstaviť a vysvetliť, čo sa deje a prečo. Tempo je teda pomalšie, čo neulahodí každému. Takže na svoje si prídu skôr tí, ktorí preferujú texty orientované na postavy a rozprávanie.

30.11.2024

Tereza Matoušková se nebojí implantovat do svého fiktivního magického světa současná témata, ale dělá to vždy citlivě, takže z příběhu netrčí, naopak jsou jeho organickou součástí. Při čtení vám pravděpodobně vyvstanou na mysli dvě jména. Frank Herbert, jehož Dunu připomíná výše zmíněný politický boj o vliv a také témata, která stejně jako v knihách o planetě Arrakis probublávají na povrch. Náboženství a nebezpečí jeho zneužití, zodpovědnost nejen za svůj život, ale také za svět, v němž žiji, a mnoho dalších. Sapkowského drsnou poetiku a krásný jazyk pak připomíná většina popisů měst a míst, která hrdinové navštíví. Zkrátka a dobře, nejen příběh, ale i vybroušený vypravěčský styl považuji za jednu z předností knihy. Tou další bude pro mnohé originální a propracovaný svět se vším všudy včetně mytologie. Autorka taktéž umně nabourává zažité představy o postavách. Například takový Toreus boří mýtus o zlých nekromantech razancí buldozeru. I tím je Pláč němého boha výjimečný.

Vzhledem k tomu, že jde o první svazek, autorka věnuje mnohem více prostoru jednotlivým hrdinům, jejich pocitům, myšlenkám a motivacím. Protože jsou hlavní postavy čtyři, není v knize příliš místa pro větší akci. Ne že by se toho v Podmoří dělo málo, ale mnohdy se o epických povstáních a státních převratech čtenář dozvídá spíše z rozhovorů a dopisů. Proto je dynamika vyprávění zajištěná přeskakováním mezi čtveřicí hlavních postav a děj nikam zběsile neuhání. Stejně tak autorka věnuje dost prostoru minulosti postav, což na jednu stranu může hrdiny čtenáři více přiblížit a odhalit mu jejich motivy, zároveň to ještě více zpomaluje tok děje. To by mohlo některým čtenářům trochu vadit. Ale pravdou je, že Tereza Matoušková za těch sedm let autorsky vyzrála a na knize je to velice dobře vidět.