Pláč němého boha. 1. svazek
Tereza Matoušková
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/536540/bmid_plac-nemeho-boha-1-svazek-661e7eb9e2547.jpg
4
50
50
Před dvěma tisíci let si velemág Xandrius podrobil národy a vybudoval světovou říši. Kouzla mu zajistila dlouhověkost a zdálo se, že bude panovat věčně. Teď se však šeptá, že se jeho čas krátí, a bez vlády pevné ruky začínají zemí zmítat nepokoje. Velemágova dcera Denyela o otce obětavě pečuje. Musí strpět nejenom starcovy vrtochy, ale taky se vypořádat s intrikány u dvora, kteří se nemohou dočkat, až si utrhnou svůj díl moci. Z odlehlých koutů říše zatím přicházejí podivné zprávy. Povstalci z pouště si do čela zvolili od narození chromého a zohyzděného Worliha. Věří, že mu znetvoření propůjčuje zvláštní sílu, která jim pomůže zvítězit. Mezitím v lesích daleko na severu zkropila kmeny stromů krev vílích žen. Na nebi se objevují podivné pukliny. Někteří dokonce tvrdí, že chrámy jsou prázdné, bohové mrtví a nebožtíci vstávají z hrobů. Denyela zkazkám nevěří a snaží se v první řadě zachránit otcovo dědictví. Jenomže se brzy sama přesvědčí, že ne všechny neuvěřitelné příběhy jsou smyšlené.... celý text
Přidat komentář
Tereza Matoušková se nebojí implantovat do svého fiktivního magického světa současná témata, ale dělá to vždy citlivě, takže z příběhu netrčí, naopak jsou jeho organickou součástí. Při čtení vám pravděpodobně vyvstanou na mysli dvě jména. Frank Herbert, jehož Dunu připomíná výše zmíněný politický boj o vliv a také témata, která stejně jako v knihách o planetě Arrakis probublávají na povrch. Náboženství a nebezpečí jeho zneužití, zodpovědnost nejen za svůj život, ale také za svět, v němž žiji, a mnoho dalších. Sapkowského drsnou poetiku a krásný jazyk pak připomíná většina popisů měst a míst, která hrdinové navštíví. Zkrátka a dobře, nejen příběh, ale i vybroušený vypravěčský styl považuji za jednu z předností knihy. Tou další bude pro mnohé originální a propracovaný svět se vším všudy včetně mytologie. Autorka taktéž umně nabourává zažité představy o postavách. Například takový Toreus boří mýtus o zlých nekromantech razancí buldozeru. I tím je Pláč němého boha výjimečný.
Vzhledem k tomu, že jde o první svazek, autorka věnuje mnohem více prostoru jednotlivým hrdinům, jejich pocitům, myšlenkám a motivacím. Protože jsou hlavní postavy čtyři, není v knize příliš místa pro větší akci. Ne že by se toho v Podmoří dělo málo, ale mnohdy se o epických povstáních a státních převratech čtenář dozvídá spíše z rozhovorů a dopisů. Proto je dynamika vyprávění zajištěná přeskakováním mezi čtveřicí hlavních postav a děj nikam zběsile neuhání. Stejně tak autorka věnuje dost prostoru minulosti postav, což na jednu stranu může hrdiny čtenáři více přiblížit a odhalit mu jejich motivy, zároveň to ještě více zpomaluje tok děje. To by mohlo některým čtenářům trochu vadit. Ale pravdou je, že Tereza Matoušková za těch sedm let autorsky vyzrála a na knize je to velice dobře vidět.
Jsem nadšená mladou českou autorkou, která zvládne napsat takovéhle fantasy! A to je teprve v začátcích. Jak už tady bylo v jednom komentáři zmíněno. Věřím, že z ní bude nový Tolkien! Teď jen tu zprávu rozšířit i dalším čtenářům.
Děj byl svižný se skvěle vykreslenými postavami i světem. Rozhodně to tedy stojí za přečtení.
Pláč němého boha se pro mě stal velkým oříškem. Jsou fantasy, které vás posadí na prdel a nepustí, a pak takové, které vám nevadí odložit. Bohužel se mi u této knihy stala druhá možnost. Děj byl na mě pomalý, bez akce, ale nevzdávala jsem se naděje. Ještě štěstí, že jsem pokračovala ve čtení.
Musím uznat, že autorka vytvořila zdejší svět do nejmenších detailů, což obdivuji. I tak jsem se ale do něj neponořila tak, jak jsem doufala. Zajímavé a čtivé to pro mě začalo být až po cca stopadesáti stránkách. Magie, mechanické stroje, mechanické slunce - nešlo mi to k sobě. Dělalo mi problém se orientovat v některých postavách i společenském uspořádání.
Postavy jsou jedna velká kapitola. Denyela mi šla celou dobu na nervy. Vychloubačná a přitom nezáživná. Velký boom intrik, který je kolem čarodějky, mi přišel až přehnaný. Za zmínku stojí Worlih. Velitel povstaleckých sil si mě získal i díky části s úvodem do jeho života. Jeho sestra Revena je božanka. Její energie, náboj, zápal pro věc...wau!
Objevují se zde pouštní hadi, které jsem si představovala jako toho z Beetlejuice.
Byla jsem nakonec překvapena, jak se dějové linky postav propojí. V průběhu čtení jsem si to totiž nedokázala představit.
Taky mi chyběla mapa pro lepší představu. Osobně bych byla ráda za seznam postav a aspoň zkrácený popis jejich role v příběhu. Myslím, že ti, co čtou více knih najednou, by tohle ocenili.
Upřímně mě zamrzelo, že první svazek skončil tak nemastně, neslaně. Díky tomu, že je druhý svazek finální a taky díky postavám Torea, Worliha a Reveny, jsem dostala chuť si pokračování přečíst.
Děkuji autorce za poskytnutí e-knihy v rámci spolupráce.
Příjemné překvapení. Nejvíce se mi líbily kapitoly z pohledu Worliha a Torea.
Velmi povedený český vklad do žánru fantasy - autorka má působivý rozmach, funkčně střídá ve vyprávění úhly různých postav. V případě odstranění občasných stylistických nedokonalostí a nerozptylování se množstvím ne tak podstatných detailů by to byla naprostá špička!
Na tento příběh nejde mít jednoznačný názor. Na jedné straně výborně propracovaný podmořský svět. Na druhou nechápu, proč by si bozi tvořili něco tak ošklivého. Rozhodně oceňuji v příběhu chrliče, ale proč musí být kati? Za to ale autorka nemůže, že jsem radši, když chrlič pomáhá. Také mi trvalo než jsem se zorientovala v postavách. Zjevně to bude vícedílná fantasy, tak je pochopitelné, že jich musí být hodně, aby bylo z čeho příběh splétat. Jenže k srdci mi nepřirostla ani jedna. V podstatě kdyby je autorka všechny zabila, se mnou to nehne. Děj je čtivý, v kapitolách přeskakujeme mezi územím i postavami. Jen není moc napínavý. V klidu ho odložíte, protože víte, že na těch hadech moc daleko neujedou. A pak je najednou konec a já mám dojem, že jsem nic z příběhu nepochopila.
Na návrat do Podmoří Terezy Matouškové jsem se těšila několik let a ne marně. Autorka nabízí zcela nový příběh, mnoho velmi zajímavých a uvěřitelných postav a událostí, které se až nebezpečně podobají některým částem našich dějin. Střídání postav mi hodně vyhovovalo (přesun v prostředí je vždycky takové osvěžení). Román patří mezi náročnější fantasy, čemuž odpovídá také propracovanost celého světa a jednotlivých jeho částí.
Všadeprítomná šeď a škrípanie ozubených kolies - tak by ste si asi nepredstavili miesto vytvorené bohmi, ktoré bolo uzatvorené do vzduchovej bubliny s mechanickým slnkom a ponorené na samé dno mora. To všetko preto, lebo zemský povrch je po vojne bohov s drakmi takmer neobývateľný. Mocenské boje a intrigy nám postupne odkrývajú históriu a prepájajú jednotlivé dejové linky do komplikovaného záveru.
Nekromanti, mágovia, víly a deti púšte sú len časťou obšírneho celku s veľkým množstvom postáv, dejových liniek, miest a úvah. Najviac ma bavili postavy plné protikladov a rozmanitostí: nekromant Toreus, vodca povstalcov a mrzák Worlih, na oko vzorná dcéra velemága Denyela, rebelka Revena a bielovlasá víla Kajam. Prostredníctvom nich nám vznikol namixovaný koktejl niekoľkých žánrov fantasy obsiahnutých v jednej knihe.
Osobne sa mi to čítalo velmi ťažko a pri chvíľkovej nepozornosti som sa ihneď stratila. Trvalo mi asi až 150 strán, kým som sa začítala a ako tak pochopila, o čo v knihe ide. Od druhej polovice sa dynamika deja mení, začínajú sa veci vyjasňovať a spájať do “aha momentov. Som zvedavá v akom duchu sa bude niesť druhá časť.
Moc ďakujem autorke za zaslanie e-knihy k recenzii.
Tato fantasy se mně bude těžko rozebírat. Na jedné straně velmi dobře propracované postavy, různé bytosti, zvířata, která normálně neexistují, Bohové, čarodějky, mágové, poměrně hodně postav.
I svět bych celkem chápala, velemág Xandrius si podrobil svět a díky kouzlům vypadalo, že bude žít věčně. Ale i jeho zdraví začne být nalomené. Jeho dcera čarodějka Denyela se o něho stará a snaží se, aby to nevyšlo najevo.
Je to poměrně těžká fantasy na čtení, protože je tam mnoho postav, mnoho rozdílných věcí, které se mi ne úplně propojili. Nevím, jestli jsem něco přehlédla i jsem se někdy kousek vracela. A konec byl takový useklý, domnívám se, že z důvodu navázání druhého dílu.
Při čtení jednotlivých částí, Denyela, Worlih, víly nebo povstalci pouště, má to skvěle zpracovaný a bavilo. Ale já vůbec nepochopila jednotlivé spojení a o co v příběhu šlo.
Opravdu nevím, jak je to možné. Kniha se mi líbila, určitě jsem se nenudila, jenže na konci jsem mírně zklamaná. Možná to je tím, že ještě neproběhl druhý díl a velké finále. Takže já si po prvním dílu nechám jednu hvězdu do zásoby.
Pustila jsem se ve spolupráci do epického fantasy z pera české autory a je to skvělý! Autorka vymyslela úžasně propracovaný svět plný politiky, magie, mytologie a různých bytostí. Dlouhověký vládce a sjednotitel pomalu umírá a rozbíhají se velmi spletité hry. Tohle není oddechovka, popravdě je to poměrně náročné čtení kvůli hodně postavám a jejich motivacím. Je to ale fascinující a promyšlené. Toto není typicky první díl, spíš je to opravdu 1. svazek 1 knihy. Nedostala jsem velkou eskalaci ke konci, naopak jsem se potěšeně culila. Seznámili jsme se se světem, postavami a mytologií a teď to vše určitě přijde. Moc děkuji autorce za PDF verzi knihy. Nechávám si jednu hvězdičku na tu bombu, co čekám v příštím dílu :)
Země je po válce draků s bohy spálená magií, zbytky civilizace přežívají ukryté pod kupolí na dně moře od paprsky mechanického slunce. Kočáry jsou tažené kovovými mechanickými ptáky, z kterých padají šupinky rzi. Energie se získává z magických krystalů. Pouštní Temnáři lidé jezdí na vycvičených hadech. Bělovlasé Víly bydlí v dutých stromech, muže využívají jen na plemenitbu, a chovají je v kotcích. Na pořádek dohlížení nesmrtelní chrliči dosazení bohy. A bohové? Ti si užívají kdesi v Zahradách rozkoší, o smrtelníky pod kupolí se nestarají. Prostředí v Podmoří je ponuré stejně jako výjevy, které se v něm odehrávají. Nejvyšší Velemág po osmnácti stoletích života chátrá, impérium, které násilím sjednotil, se pomalu hroutí. Příběhem prosakuje přídech tajemství, postavy jsou popsané trefně, jejich motivace působí uvěřitelně, ať už jsou vznešené nebo zavrženíhodné. Když jsem ten příběh četla, bylo mi z různých náznaků jasné, že nic není ve skutečnosti tak, jak se jeví, a moje zvědavost narůstala. Místy jsem laborovala s teorií, že ten svět je virtuální projekcí, že ti bohové nejsou nic jiného než programátoři, a střídavě jsem tuto teorii zpochybňovala. Nebylo to úplně snadné čtení, zasáhlo temná místa mé duše. Se zatajeným dechem jsem sledovala, jak z temnoty a bezútěšnosti příběhu postupně prosakuje naděje. První díl Podmoří mě zanechal zvědavou na ten další.
Přiznávám, že na knize mě okamžitě totálně pohltil svět, hlavně svou rozmanitostí, postupně se odkrývající historií a faktem, že je celý pod kupolí pod mořem.
Příběh je vyprávěn z pohledů několika postav, které nám představí nejen národ, ze kterého pochází, ale i různé pohledy na aktuální problémy nebo střípky charakterů jiných postav, takže ne jednou se mi stalo, že můj první dojem z hrdiny byl razantním způsobem změněn. A i když to vždy nebyla změna k dobrému, pořád jsem si uchovala to nadšení, protože takhle uvěřitelné a reálně se chovající postavy jsem dlouho v knichách neměla.
Pokud čekáte epické rychlé fantasy, kde se skáče ze zvratu na zvrat, tak asi budete zklamaní. Děj plyne opravdu pomalu, protože je postaven na politice, intrikách a dlouhodobých plánech. Byla jsem opravdu mile překvapena, jak mě to bavilo a to postupné odhalování těch plánů a postojů mi přišlo přirozené.
Člověk si při čtení opravdu musí dávat pozor na dění, protože sebemnší narážka nebo nápad může mít velký význam. Hrdinové opravdu hodně přemýšlí (teda až na jednu horkou hlavu) a vše mají, minimálně pro sebe, logicky obhájené.
Závěr knihy nic neuzavře, naopak rozhodí karty takovým stylem, že prostě pro ukojení zvědavosti pravděpodobně rozečtete další svazek tentýž den.
Tereza Matoušková vedle fascinujícího prostředí a nečernobílých postav, které si snadno (ne)oblíbíte, rozehrála byť pomalu se rozjíždějící spletitou mocenskou hru plnou intrik, čar a doutnajícího nebezpečí. Na výraznější akci a jasnější směry jednotlivých dějových linek si sice budeme muset počkat do druhé části, přesto Pláč němého boha mohu jedině doporučit jedná se o skutečně kvalitní kousek na poli (nejen) české fantastiky.
Nechci autorce kazit průměr, ale i kdybyste mne zabili, nevím, co jsem četl.
Nechápejte mne špatně, kniha je nabitá dějem, postavy se míhají, někam cestují, válka na obzoru, drama na každé stránce - ale jaksi mi unikalo, o čem to je.
Podobných fantasy jsem už potkal povícero, i s vynikajícím hodnocením, takže možná je chyba na mém přijímači. S pokročilým věkem ztrácím schopnost pobrat další úžasný svět, o kterém nic nevím a vědět ani nechci.
Jak to říkal Zdeněk Svěrák, než dokonale zblbnul, ve hře Záskok? "Nová hra (či svět), přátelé? To je ale veliká, veliká chyba."
Pokud se ale prokoušete skrz prvních sto stránek, začne děj dávat smysl. To je dle mého skromného názoru mnoho. Navíc se autorka vyžívá v odbočkách. Jak by řekl Petr ze Sioraku, její vyprávění nepádí kupředu jako šíp, ale vrací se, točí se a skáče jako splašený kůň.
Na stranu druhou, autorka má cit pro odstíny šedé, takže nikdo není vysloveně černý nebo bílý, snad až na jistého hrbáče, který oplývá všemi ctnostmi - až na to, že má hrb.
Zaujalo mě poutavé vyprávění o Podmoří. Propracovaný svět je zabydlený různými rasami soupeřícími o moc a osvětluje jej mechanické slunce a nad klenbou oblohy, která toto universum uzavírá, je moře. Mají tu stroje, které pohánějí magické krystaly a vůbec magií je to prosycené celé ("... byl zaznamenán zvýšený počet magických anomálií. - Jistě to bude mít přirozené vysvětlení."). Výrazné postavy, jejichž charaktery se nám v průběhu děje odhalují, nejsou klasicky černobílé, a ty, co se nám jevily jako kladné a politováníhodné, takovými být nemusejí. Už tu mám své oblíbence a jak vidím, právě vyšel druhý svazek, takže šup do knihkupectví!
Vody je na Zemi všude dost. A tak nějak od vždycky se snažíme zjsitit, co je na jejím dně. Objevujeme nové živočišné druhy, korálové útesy, nové světy. Podvodní svět je kosmos sám o sobě, sám pro sebe. A dost možná, kdesi v temných hlubinách, tam, kam jsme se ještě nedostali, se rozkládá podivná říše mocného krále.
Terka takový svět sice přímo neobjevila, to určitě ráda nechá povolanějším, nicméně představu o tom, jak by mohl vypadat má dost jasnou. A tak se s ní, díky její novince Pláč němého boha, můžeme na takové místo podívat a detailně ho prozkoumat. A je to velmi intenzivní zážitek, na který se nezapomíná. Nutně potřebuju pokračování!!!
S autorkou jsem o téhle knížce a její tvorbě obecně uspořádala nedávno stream.
Zase jsem se jednou odvážil dát šanci místní Fantasy a kupodivu jsem nebyl úplně rozčarován, či zklamán. Oproti jiným místním žánrovým pokusům je kniha o level, dva výše, což je velice dobře a konečně autorka z místních luhů kterou nebude škoda sledovat. Nejvíce jsem se obával "romantické" linky, ta se ale naštěstí nedostavila. Je nicméně znát, že jde spíše o příběh pro ženy...emoce, prožitky a pocity hrají prim na úkor dynamiky a akce. Mě to nevyhovuje, ale to zas tak nevadí. Než se pustím do menšího rozboru, zmíním ještě styl psaní. Kniha se četla velice dobře, popisy byly nápadité a dostačující a celkový balanc byl velice dobrý....pár slov mě ale vytrhlo, v takovémto žánru a na takové úrovni, ze čtení....konkrétně..."Kamelot, Pitomá kunhůta, Nána, Tumpachový a slovo Šíralo snad radši opravdu zanechte u Seiferta a v propadlišti dějin....následuje menší rozbor.
Postavy/ Characters- Sledujeme tři až čtyři hlavní postavy, jejich myšlenkové pochody, pocity, emoce a jejich přesuny na mapě. Postavy nejsou kdovíjak originální...každý archetyp už jsem někde zažil...ale ani nijak neurazí a svůj úkol plní. Vzhledem k tomu že jde o první knihu ze dvou...nepředpokládám že u nich dojde k velkým změnám...takže postavy funkční, ale mohly by být propracovanější charakterově. Více ukázána jejich minulost a více možností sledovat jejich chování během krize. Možná má kniha smůlu že jsem jí četl zároveň s Heroes od Abercrombieho. Worlih je prozatím nejzajímavější postavou a snad se ještě rozvine více do hloubky. Nekromant s Vílou také fajn...Čarodějka ať se jde bodnout. Postavy 3/5
Příběh/Plot- Největší problém jsem měl s příběhem....nevím kam se ubíráme a co čekat do budoucna. Obvykle v knize přichází "krize" ,, často vícekrát, které musí postavy čelit. To se zde neděje, nebo v minimální míře. Ano, je tu jakási vzpoura na jihu a na severu...my ale nesledujeme verbování vojáků v poušti, souboje a revoluci nebo bitvu o Vílí palác a divoký úprk o život....my sledujeme pocity postav a jejich pozvolné posouvání "někam"...chybí zde akce, dynamika, krize...tím pádem začíná ke konci příběh trochu nudit. Možná bude druhý díl nabitý akcí až se z toho po....tady je ale zatím placatý jak kámen. 3/5 a jen proto, že chápu že spoustu lidí více zajímají pocity postav než akce. Trochu to připomíná zdálky knihy Robin Hobb, které také nejsou nacpané akcí ale jsou vyvážené propracovanými postavami.
Svět/ Worldbuilding- Tady jde o parádní záležitost a to v čem kniha exceluje. Dostatečně originální a nápadité, že mi ani nevadilo využití bohů a draků (obligátní Fantasy kýč). Svět má očividně autorka promyšlený a modernější zasazení ve Fantasy mám rád. Naštěstí nejde o vykrádání steampunku, ale o temnější verzi mechanického světa. Podobné zasazení jako seriál Arcane či série Dishonored lehce zkombinovaná Malazem. To je za mě velké plus. Jediná výtka je k vílám...radši bych dryády či něco exotičtějšího než Rusalky...ale ok. 5/5
Velice dobré fantasy, na naše poměry přímo skvělé, které uspokojí i náročnější čtenáře. Druhý díl snad bude více dynamický a dozvíme se proč, a k čemu vlastně směřujeme. Osobně bych hodnotil 7,5/10 takže 4 hvězdy bez problému
Opětovné zavítání do Podmoří, které nám rozehrává příběh s novými postavami. Není tak potřeba znát předchozí autorčina díla a s chutí můžete naskočit do rozjetého vlaku. Podmoří je totiž kouzelný svět v bublině pod vodou, na který dohlíží mechanické slunce. Ačkoliv se jedná o fantasy, odehrává se překvapivě v 19. století, takže mu nejsou cizí ani věda a technika. A ani továrny zahlcující ovzduší.
Oproti předchozím počinům propracovanější dílo s několika hlavními postavami, z nichž si určitě některou zamilujete. Charaktery jsou zde rozmanité, promyšlené a vyvíjí se, což zjišťujeme průběžně, ale i zpětně pohledem do minulosti. Líbí se mi celé to proplétání osudů, intriky, ale také prosté souboje. Tedy prosté - jak které, protože nechybí ani magie či nekromancie.
Autorovy další knížky
| 2011 |  Hladová přání |
| 2015 | Vílí kruhy |
| 2023 |  Pláč němého boha - 1. svazek |
| 2017 | Válka zrcadel |
| 2016 | Mlok 2016 |
Česká spisovateľka Tereza Matoušková sa po niekoľký raz vracia do svojho rozsiahleho sveta Podmoří. V tomto prípade ide o veľkolepý návrat, keďže ide o rozsahovo najväčší príbeh, navyše rozdelený do dvoch zväzkov. Napriek tomu ale nie je nutné mať načítané nič z predchádzajúcich kúskov. Toto dobrodružstvo totiž funguje aj osve a navyše otvára svoje dvere aj tým, ktorí o tomto podivuhodnom podmorskom svete nikdy nepočuli.
Čitateľ však nedostane len vysvetlenia fungovanie sveta. Tempo je totiž od prvej strany pomalšie. Pretože text je plný pomerne hutných opisov nielen prostredia, ale aj spoločenských konvencií. Tiež sa čo-to dozvie o histórii, kultúre, ale hlavne o postavách. Z ktorých mnohé sú pre blížiace sa udalosti doslova kľúčové. Znie to tak, že by kniha mohla byť v istom smere až zahltená informáciami. Tie sú však odhaľované postupne. Navyše tiež pomáha aj fakt, že do dejovej línie zasahuje niekoľko hlavných aktérov z rôznych kútov sveta.
Postavy však nedelí len vzdialenosť. Občas sa až zdá, akoby ich linky nemali nič spoločné. Snáď len tenučké nitky. Niekedy ide o náhodnú zmienku, inokedy o spoločnú minulosť. Ale až postupne sa ukazuje, že tie nitky vedú k väčšiemu obrazu a je nutné pozorne ich sledovať, aby všetko dávalo zmysel. Matoušková totiž dáva zabrať čitateľovej pozornosti. No zároveň drží opraty pevne v rukách.
Zaujme určite aj tým, že píše o rôznorodých postavách z rôznych spoločenských vrstiev. Na jednej strane je tu veľmágova dcéra Denyela, na tej druhej mrzák Worlih alebo jeho sestra Revena. Nehovoriac o mágoch či bohoch. Nájde sa tu veľa zaujímavých postavičiek. Tie sú predstavované tiež postupne, podobne aj ich pohnútky. Je teda pomerne jednoduché pochopiť ich konanie, hoci je niekedy náročné s nimi súhlasiť. Vďaka tomu ale nikto nie je len taký alebo onaký, všetci sú krásne morálne siví.
Tiež sa naplno prejavuje odlišnosť ich názorov. Niektoré pramenia z výchovy, iné z pohľadu na svet. Mnohé sú však následkom kultúry a prostredia, z ktorého pochádzajú. Čo v niektorých momentoch vytvára zaujímavé napätie. Tiež sa tým čiastočne osvetľujú dôvody, prečo sú skrátka niektoré ríše od začiatku odsúdené na zánik. A určite to nebude tým, že by sa tie rôznorodé národy dokázali medzi sebou rešpektovať.
Postupom strán sa ale nabaľujú aj zákulisné intrigy, mocenské hry a rôzne úklady. Nehovoriac o mnohých oveľa väčších hrozbách, ktoré niektorí ani len nevnímajú. Tempo síce vďaka tomu nie je vyslovene rezkejšie, ale zato napätie, to by sa dalo doslova krájať. Je jasné, že nech sa na túto ríšu valí čokoľvek, bude to ozrutné a zasiahne to každého. Pána, sluhu, čarodeja, ale aj chudáka. Lebo rozklad ríše začal a čitatelia boli pozvaní, aby si sadli do prvého radu.
Prvý zväzok románu Pláč němého boha otvára bránu k veľkolepým udalostiam. Najskôr je ale potrebné všetkých predstaviť a vysvetliť, čo sa deje a prečo. Tempo je teda pomalšie, čo neulahodí každému. Takže na svoje si prídu skôr tí, ktorí preferujú texty orientované na postavy a rozprávanie.