Plachetnice na vinětách
Jiří Hájíček
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/428846/bmid_plachetnice-na-vinetach-EWo-428846.jpg
4
985
985
Marie, rozvedená sedmačtyřicetiletá docentka literatury, se přes léto ocitá v poloprázdném bytě své sestry v Českém Krumlově. Dojíždí odtud na venkov za těžce nemocnými rodiči a ve volných chvílích brouzdá mezi davy turistů krumlovskými uličkami. Seznámí se přitom s mladičkým knihkupcem Filipem. Jejich začínající románek dýchá atmosférou horkého července a četnými literárními konotacemi. Marie však chce především urovnat vztahy se svou sestrou a postarat se o rodiče – dominantního otce a mírnou, obětavou matku. A vyrovnat se se svou osamělostí. Tu vnímá jako uvíznutí v čase, kdy na ni z minulosti doléhají vzpomínky – a z druhé strany vyhlídky na stáří. V rodinné tradici silných mužských vzorů Marie přemítá o tom, co bylo, a současně se ptá, jak žít dál a co si počít se „shakespearovskou láskou“…... celý text
Přidat komentář
Typický Hájíček a věrně ztvárněná jihočeská vesnice.Tak dlouho jsem čekala na novou knihu,že jsem si ji pak užívala každým řádkem.
Velmi příjemná kniha, dobře se čte, autor jako vždy dovede vtáhnout do děje, i když popisuje drobné a zdánlivě nevýznamné každodenní události. Jako pokaždé u Hájíčka mne velmi bavila to nostalgická rovina knihy, vzpomínky na minulost, popis drobností v chalupě rodičů, tato rovina příběhu vždy působí tak autenticky a nutí vzpomínat na vlastní dětství... Zajímavý je i kontrast v myšlení a prioritách městských a venkovských lidí.
Hajíčka mám ráda, líbilo se mi od něj všechno, co jsem četla: Rybí krev, Selský baroko, Dešťová hůl a teď také Plachetnice na vinětách. Tentokrát mi bylo čtení blízké i tím Krumlovem. To byl od dětství takový můj prázdninový rajón, jezdili jsme tam k tetě a strejdovi. Takže už tím mi byla knížka blízká. A pak se mi líbila komplet celá i příběhem, postavami. Kontrast město/vzdělání x vesnice/děti brzy, staré jizvy, nezhojené rány, nepřátelské sousedské vztahy, stará ukřivděnost a nepochopení, rozdílné názory na život. U Marie pak také její vyrovnávání se z rozvodem a životem po - nové vztahy, rodinné vztahy, nemocní staří rodiče. Opravdu pěkný, opět silný příběh, který mě oslovil.
Číst tohle brzy po Rybí krvi, která je tak výborná, nebyl nejlepší nápad. Nemohla jsem se začíst...Tedy tentokrát trošku zklamání.
Hájíčkovy knihy mám ráda, baví mě spojení zajímavých témat s komplikovanými životními příběhy postav. Tady jsme se ale minuli. Nejsem asi cílová skupina... Hrdinka mi nebyla ničím blízká a jiné téma (genealogie, vltavíny...) mi kniha nenabídla. Je to prostě jen kvalitně napsaný "román pro ženy". Pokud vám bude hrdinka věkově či životní situací blízká, určitě se vám bude líbit. Jinak spíš jen jednodušší dovolenková četba.
Kniha se mi nelíbila, proč nedám jednu hvězdičku je důvod, že si připouštím možnost , že jsem nepochopila o co Hájíčkovi šlo...Když to shrnu, totálně nesympatická hlavní hrdinka, způsob psaní vyumělkovaný chvílemi až trapný, to bych od takového autora doopravdy nečekala...že by to bylo tím, že se muž snaží vtělit do ženské mysli? tak si nás představuje? námět? napůl červená knihovna napůl již omletá historická fakta...
Jiří Hájíček má dar napsat text o běžných, až fádních věcech a přitom nepůsobit otřepaně, kýčovitě, nudně. Mariin příběh, okořeněný vzpomínkami, které zasahují do přítomnosti, mě bavil. Postavy reálné, odpozorované z života, s běžnými starostmi. Uvěřitelné, čtivé, prostě dobré.
Kniha se moc hezky čte, má poklidne, odpočinkové tempo... akorát mi nebyla sympatická hlavní postava. Spousta zajímavých dějových linek tam zůstalo jen nakousnutych a je skoda, ze nebyly víc rozvinuté. Za mě zatím nejslabší kniha od autora. Ale neodradí mě to a přečtu si další.
Ani nevim jestli jsem od této knížky čekala víc.....Bylo to klidné a odpočinkové čtení.Chvílemi mi to přišlo smutné....,že čas se rozhodně nezastaví...,ale není špatné ještě něco prožít.Realita všedního života:o)
Knížku jsem poslouchala jako audioknihu při cestách v autě. A jako výplň jinak ztraceného času mi to přišlo ideální. Brzy zapomenu, jak se jmenovala hlavní hrdinka a její souputníci, ale určitě ve mě přetrvá pocit lehkého smutku z plynutí času a mírného údivu, jak se banální děje dají skloubit do vyprávění, od kterého neuteču k něčemu akčnějšímu. A konec potěšil.
Spolu s hlavní postavou jsem putovala po Českém Krumlovu a užívala si tento letní příběh. Sice i nadále pro mne zůstává Rybí krev tou nej knihou, ale bylo to hóódně dobré.
Příběh uvěřitelný. Vlastně nejmíň zajímavý mi přišel ten "románek" s mladíkem. To ostatní byl čistokrevný život. Asi nejsrozumitelnější mi tentokrát přišla postava sestry.
Knížky Jiřího Hájíčka mám ráda. Je to klidné, odpočinkové čtení, v případě téhle knížky možná trošku depresivní, Marie nemá zrovna šťastné období, ale kdo z nás životem protančí? Mě se příběh líbil, nemusí se v každé knížce přece stát něco závratného a uchvacujícího, tohle je popis jednoho roku jedné normální unavené ženské...
S plachetnicí na vinětách je to pohupování v lehce rozbouřených vodách. Spíše takové lehčí prázdninové čtení. Odsýpající příběh se skvělou až filmově melancholickou atmosférou. Proč ne.
P. S.: Velmi se mi líbil i téměř poetický název knihy a stále jsem nad ním přemýšlel. Musela mi napovědět až přítelkyně, který že to tradiční český nápoj má na vinětě plachetnici, čímž se vytratilo trochu poezie.
Co vše se stane během jednoho roku. Rozvod, nemoc, samota, rozchody, nová přátelství a snad nový začátek. Zajímavé, že knihu napsal muž, to jak se vcítil do myšlení ženy je neuvěřitelné.
Přečteno jedním dechem za pár hodin a líbilo se mi nejen to, že autor konečně taky zvolil ženskou hrdinku, hodně blízká mi byla věkem i péčí o rodiče, vztahem se sestrou a propojením s literaturou. Na křivdy z let minulých a návštěvu různých českých míst jsem u Hájíčka již zvyklá a opět mě moc bavily... Když už jsem se blížila na konec knížky, pořád mi nebyl jasný název, ale pak jsem záhy pochopila:-) a vůbec by mi nevadilo ani pokračování příběhu...
Děkuji za povedený vánoční dárek od mé sestry, moc hezky se mi to propojilo...
Za mě je tohle Hájíčkovo TOP dílo. V minulých letech jsem u knih pana Hájíčka občas nedočítávala a přeskakovala stránky, u téhle knihy jsem si přála, aby se četla pomalu. Dynamika a spád této knihy byl dalek nudných knih předchozích. Kniha se četla naprosto skvěle, možná i proto, že jsem ve věku Marie, rozvodem jsem také prošla, rodiče bydlí daleko a také potřebují pomoc, na rozdíl od knihy se ale my se sestrou dohodneme, protože bydlíme obě daleko a víme, jaké to jsou nervy. Četla jsem svoje myšlenky, svoje průšvihy, svoje touhy.... četla jsem svůj život. Pane Hájíčku, tohle se povedlo a já vám moc děkuji. A tobě ségro taky - nebýt tohoto dárku, asi bych sama po dalších knihách autora dobrovolně nesáhla, ale tohle se mi fakt líbilo.
Štítky knihy
přátelství Praha rodiče láska rodinné vztahy vztahy Český Krumlov pátrání v minulosti stárnutí
Autorovy další knížky
| 2012 |  Rybí krev |
| 2005 |  Selský baroko |
| 2020 | Plachetnice na vinětách |
| 2016 | Dešťová hůl |
| 2015 | Zloději zelených koní |
Takové oddychové, pohodové čtení. Příběh ze života