Planéta opíc
Pierre Boulle
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/120053/bmid_planeta-opic-NC4-120053.jpg
4
509
509
Kozmická výprava pánov tvorstva zo Zeme sa premení v kruté poznanie: človek nie je vrcholom evolúcie ani stvorenia. Na planéte Soror síce žijú ľudia, ale vyvinuli sa len na úroveň divokých zvierat. Pánmi planéty, ovládajúci rozvinutú technológiu, sú opice. Dobrodružný dej tejto sci klasiky ženie čitateľa k šokujúcemu rozuzleniu.
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1991 , DLX SlovakiaOriginální název:
La Planète des singes, 1963
více info...
Přidat komentář
Knižní a filmová klasika mě chytila svou originalitou. Velmi tenká hranice mezi naším světem a fiktivním, ale velmi podobným světem opic je k zamyšlení. Pokud bych byl opicí, bylo by skvělé být členem výjimečných a mírumilovných šimpanzů Bonobo. I když s inteligencí filmových opic by se ona "výjimečnost" nezdála být takovou výhodou spíš naopak.
Planeta opic je jednodušší, než šutrem po hlavě, beze zbytku plní, co v názvu slibuje a čtenářsky je určitě přívětivější, než ty ponuré jazykolamy ze slabikáře, kde masožravá ema mele do nádoby, kterou má. A to se počítá.
3 starosvětsky milé ***
Člověk je na vrcholu evolučního vývoje na naší planetě, pánem tvorstva, tím kdo ovládá dění na Zemi...skutečně? Co když se tahle neměnná konstanta náhle promění v naši noční můru..., co když se šimpanzi, orangutani, gorily budou na nás chodit dívat do ZOO, tak jako se chodíme dívat mi na ně. Co když nás budou vodit na vodítku, jako mi vodíme naše psi. Co když nás budou zkoumat a dělat na nás vědecké testy, tak jako mi je zkoumáme a testujeme. Šílená představa, ale k té stačilo, aby se evoluční vývoj vydal jiným směrem a v ZOO mohla být dnes směrovka "pavilon lidí".
Styl autora mi nesedí. Je to jedna z mála knih kterou předčilo její zfilmování, konkrétně konec byl ve filmu lepší.
Ten nápad by mohl vyznít i směšně,vždyť kolik se nadělalo vtipů o teoriích jak a z čeho vznikl člověk...Kdo to řekl- "člověk,to zní hrdě"- Gorkij?,no to je jedno..Znělo by to hrdě,pokud by se člověk choval tak,aby mohl být hrdý.Zase blbost-vždyť člověk je hrdý na to,že je člověk a myslí si,že už jen to mu dává moc dělat cokoli. Naproti tomu nižší tvorové- milují a nenávidí čistě. Zákeřní jsou jen když loví, když jsou nemocní a nebo když jim někdo ublížil natolik,že změnili své přirozené chování.
Kdyby to tak šlo- vyměnit si role..třeba bychom pak víc věcí pochopili.
Sci-Fi žáner je celkom zaujímavý. Toto je asi moje prvé stretnutie tohto žánru pri knihách. Je to ozaj zvláštna kniha. Nápad, že opice sú na vzdialenej planéte vrchol evolúcie je tak trochu... výborný! Opice majú modernú technológiu, štáty, správu, jednoducho všetko čo je na planéte Zem. A zase u opíc, sme my, ľudia v takom štádiu ako u nás opice. To sa mi trochu znepáčilo - tie klietky... Zaujímavé boli vzťahy medzi hlavnou a vedľajšími postavami. ČLOVEKU sa podarilo "presvedčiť" opicu, že aj ľudia majú DUŠU. Presným opakom bola jedna z vedľajších postáv. Začala patriť do "opičej" kultúry, aj napriek snahe jeho spoločníka zabrániť mu v tom. Avšak najlepšia časť knihy bol koniec - zvrat, ktorý by podľa mňa nikdy nikto nečakal. Verte mi.
Tato kniha na mě z knihovny koukala poměrně dlouho. A jelikož jsem se nikdy ani moc nezaměřila na filmy o planetě opic, tak jsem neměla důvod ji číst. Ovšem nedávno jsou viděla poslední film, který byl na toto téma a líbil se mi. Tak jsem dala šanci i knize. Nakonec mě to opravdu hrozně moc bavilo. Dokázala jsem si to představit a opravdu mě to děsilo, jak skvěle to bylo popsané. Našla jsem další oblast zájmu a pochopila jsem, co lidé na tématu Planety opic vidí.
Já sci-fi moc neprožívám,ale tuto knihu jsem dočetla. A zdá se mi, že by se tohle mohlo stát. Copak lidstvo už dlouho nespěje ke sebezničení?
Po přečtení Mostu přes řeku Kwai od stejného autora jsem se Planety opic neskutečně obával. Půjde taky o rasistickou, tupou nudu? S klidným srdcem můžu říct, že ne. Film jsem viděl asi před dvaceti lety, takže nemohu úplně srovnávat, ale co si pamatuji, jde o naprosto něco jiného. Planeta opic je staromilské sci-fi s plynulým dějem, lehce očekávaným (a bohužel značně useknutým) koncem a zajímavou premisou. Nečekejte divokou akci, spíše zamyšlení nad lidskostí člověka a co to vůbec znamená "být člověk".
Původně jsem hodnotil třemi hvězdičkami, avšak po opětovném shlédnutí filmů (Planeta opic a Úsvit planety opic), nemohu než změnit hodnocení na čtyři z pěti.
Knize výrazně ublížilo, že její pointa je pevně zakotvená v širokém podvědomí potenciálních čtenářů. Jedná se tedy o stejné nepřekvapivé překvapení jako ono známé odhalení, že Darth Vader je otcem Luca Skywalkera. Budu však hodnotit nápad jako takový, a právě díky dobrému nápadu jsem ochoten přimhouřit obě oči nad jednoduchostí provedení.
Krasa. Az mi je luto, ze som ako prve videl filmy, lebo skoro kazdy film si vzal z knihy nieco ine. Napriek tomu som si ale knihu uzil, opisy opicieho sveta su premyslene a paralely s nasim svetom nie su nahodne. Spoved zeny ku koncu knihy je mraziva.
Kniha aj filmy patria pravom do klasik sci-fi zanru. Mozem len odporucit kazdemu, kto ma rad sci-fi s dorazom na vedu, vyskum a "sense of wonder".
Sci-fi klasika mého dětství a přitom kniha působí na člověka odlišně než filmové zpracování. Příběh hlavního hrdiny provází místy hutná a místy fascinující atmosféra, které ani tolik neubírá znalost filmové verze, protože je (jak to zpravidla bývá) rozsáhlejší a květnatější. Postoj hlavního hrdiny by se dal rozdělit na fáze údivu, strachu, poznávání a pochopení, což v knize skvěle navazuje. Jsou zde krásné vědecké chvilky, které čtenář snadno pochopí, i když zrovna chyběl na hodinách teoretické fyziky, biologie i kognitivní psychologie. Rozkastovaná opičí společnost nabízí hned několik odkazů na společnost lidskou-reálnou. Samotné rozuzlení je uspokojivě šokující a pointa skvělá, v dnešní době až děsivá. Po dočtení je pro mě Planeta opic nejen sci-fi klasikou filmovou, ale i knižní.
Svižná a čtivá jednohubka, která však zanechá v člověku solidní dojezd.
Hlavní pointa příběhu se skrývá právě v onom "nudném" středu knihy - resp. ve zpovědi ženy, která v hypnóze (při speciální operaci) odkrývá tajemství toho, "co" na planetě opic bylo před 10 tisíci lety, tedy před "opičí" dynastií. Autor knihy (hlavní hrdina) jde ve svých úvahách ještě dál - jak se na Soror dostali myslící lidé? Z planety Země? A jak se potom na Zemi objevili inteligentní lidé? - nicméně nechává toto téma otevřené, na úvaze a fantazii čtenáře.
Jedna z mála kníh pri ktorej mi uškodilo, že som videl prvý film. Tak už potom koniec ale aj postupné jeho odhaľovanie nemá takú silu. Ale na tú dobu, kedy vyšla to muselo byť veľmi prekvapivé. Boulle dával pekne do paralely správanie opíc na Sore a ľudí na Zemi, kde porovnával zamestnania a správanie. Nezaškodilo ani trocha sebareflexie, hlavne pri návšteve ústavu, kde si určite veľa z nás hovorilo, aké nehumánne pokusy robia opice na ľudoch, ale niečo také podobné robíme aj my na Zemi. Jediné čo mi viac vadilo na knihe bol štýl jej písania, snaženie sa o denníkovú formu, kde veľa pasáži bolo napísaných skokovo a neriešili sa tam dosť veľké detaily, čo je ale zas výhodou, že kniha nieje dlhá a tempo neupadáva. A taktiež občasné správanie hlavnej postavy, kedy bol veľakrát súťaživý ku ostatným ľudom a ľahko sa podriaďoval primitivizmu, autor asi chcel ukázať, že kultivovanému človeku stačí malo na to aby odhalil svoje primitívne korene, ale neverím že takto málo :)
cekal jsem jen prepsany film. ale v knize byly veci co me ve filmu chybeli... ten konec je fakt prekvapujici. super!
Filmu se musí nechat, že dokázal v knize nudnější prostřední pasáž pojmout daleko lépe. Nicméně alespoň se zde dozvíme, jak k onomu převratu ve vztahu člověk-opice došlo, a ta koncovka (vysvětlení důvodů, kvůli nimž lidstvo nakonec dopadlo, jak dopadlo, finální scéna)... paráda. Hlavně kvůli těmto aspektům jsem nakonec ochoten Boullemu právě nudnější střed odpustit a s čistým svědomím udělit 4*.
Nevytýkám tomu krátkost, neboť je jedním ze znaků tvorby tohoto píšícího inženýra, a na jednu stranu to má v té stručnosti své velké kouzlo. Taková hodně malá jednohubka, úžasně čtivá, s originálním námětem, vskutku překvapivou závěrečnou pointou, nenapadá mě, co bych měl na této sci-fi legendě kritizovat. Přesto asi ale souhlasím s tím, že s větším množstvím vaty by to mohlo být ještě o opičí chlup lepší, a kdyby se do podobné tématiky pustil nějaký současný autor, určitě by to mělo aspoň pět set stran, přičemž bychom se dozvěděli spoustu pikantností navíc, například JAK TO TŘEBA MĚLY TY OPICE SE SEXEM a jestli se běžně stávalo, že si vrznul orangutan se šimpanzem. A tak.
Volná filmová adaptace z roku 1968, která je vážně VELMI, VELMI, VELMI volnou adaptací, je jedním z mých nejoblíbenějších filmů.
Počáteční nešvar při cestování světelnou rychlostí, kdy posádka letí k Betelgeuze vzdálené 300 světelných let od Země, jsem těžko pobíral i vzhledem k tomu, co do roku vydání originálu vyprodukovali ostatní za mistrovská díla plná víceméně přesných technických pasáží. Letí 99,9999... rychlosti světla a přitom jim trvá cesta pouhé 2 roky, kdežto na Zemi uběhne cca 300 let?
Nicméně na tuhle chybku jsem rychle zapomněl díky strhujícímu ději a spoustě informací ze světa biologie, převážně různých testů apod. Nesouhlasím s komentáři, které této knize vyčítají její krátkost atd. Je pravda, že to odsejpalo hrozně rychle, že spoustu věcí bych chtěl vědět nebo se o ně zajímat déle. Jenže to by z toho mohla vzejít 2000 stránková vatová fantasy břečka a pak by se tu brečelo, že to mělo být krátký. Tuhle nabušenost beru i v potaz k formě, jakou to bylo psané a to jako zápisky, resp. dopis v láhvi. Bral jsem to jako vzpomínky na to nejdůležitější.
Nejlepší byly ovšem pasáže, kdy se snažil chovat inteligentněji než tamní lidé. Avšak při mnoha příležitostech se ukázalo zvíře ukryté v každém z nás - začal se chovat jako tupé zvíře. Konfrontace s opicemi byla taky skvělá. Přemýšlel jsem, jak bych sám v podobné situaci postupoval. A konečné srovnání napodobujících opic s dnešními manažery, politiky a Wall Streetem mě již definitivně odrovnal. Už se na tyhle "povolání" asi nepodívám jinak než na tupé cvičené opičky. Bohužel závěr jsem měl vyspoilerovaný tím, co jsem o tom věděl, takže jsem nezažil tak skvělý šok, ale i přesto jsem byl překvapen úplně poslední kapitolou...
Jedná se tedy o jednohubku, která stojí za to.
Štítky knihy
alternativní historie zfilmováno francouzská literatura opice kosmonauti, astronauti sci-fi
Autorovy další knížky
| 2000 |  Most přes řeku Kwai |
| 1970 | Planeta opic |
| 1982 |  Fotograf |
| 1998 |  Neštěstí těch druhých |
| 1970 | Dokonalý robot a jiné povídky |
Kniha, kterou člověk přečte jedním dechem za jedno odpoledne, je velmi svižným čtením o mrazivé budoucnosti, ke které lidstvo (možná) směřuje. Závěr knihy člověk díky filmům poměrně snadno uhodne, ale na působivosti mu to nic neubírá.