Planéta opíc
Pierre Boulle
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/120053/bmid_planeta-opic-NC4-120053.jpg
4
509
509
Kozmická výprava pánov tvorstva zo Zeme sa premení v kruté poznanie: človek nie je vrcholom evolúcie ani stvorenia. Na planéte Soror síce žijú ľudia, ale vyvinuli sa len na úroveň divokých zvierat. Pánmi planéty, ovládajúci rozvinutú technológiu, sú opice. Dobrodružný dej tejto sci klasiky ženie čitateľa k šokujúcemu rozuzleniu.
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 1991 , DLX SlovakiaOriginální název:
La Planète des singes, 1963
více info...
Přidat komentář
Oddechová kniha, co vede k zamyšlení. Považuji to za klasiku ve scifi. Starší film ji dobře zfilmovala, nové jsou ale totálně nesouvisející. Bavila mě, doporučuji.
Slyšeno jako audiokniha
Při čtení Planety opic mne zprvu zneklidnil začátek, kdy jsem si říkal, že není úplně dobrý nápad mít takhle odosobněný příběh. Cestovatelé vesmírem totiž objeví zprávu a my jakožto čtenáři jim ji víceméně čteme přes rameno. Pak se ale rozjede ono vyprávění "vzkazu v lahvi" a musím říct, že ona pasáže, kdy opice testují hlavního hrdinu nebo dochází k jazykové bariéře, mě hodně bavily. Twist je pochopitelně lépe udělaný ve filmu, kniha má takovou zvláštní kličku a nemá takovou sílu... i když odhalení identity cestovatelů bylo zase krásně hořkosladké.
(SPOILER)
75-80 procent
No ...jsem z tohohle čtenářského zážitku ještě malinko v rozpacích. A ano, je to opět taková divnoknížka, která určitě nesedne každému, navíc ještě sci-žánru...A za sebe můžu říct, že se mi to vlastně líbilo. Od té chvíle, kdy poprvé vstoupili na Soror mě to opravdu strašně chytlo a nepustilo. Sedl mi i autorův styl, který podle mě dokázal zachytit jemné či více zřejmé nuance lidského charakteru a jednání, díky čemuž se člověk dokázal s postavami sžít a vnímal je jako skutečně žijící bytosti.
Příběh byl napínavý, vcelku jednoduchý a vlastně i dost univerzální, jelikož na stejné téma by se dalo naroubovat mnoho jiných věcí, které by vypovídaly o rozdílech dvou odlišných kultur a jejich zvyků, stejně tak by kniha mohla být o mimozemštanech a lidech, lidech a jiném zvířecím druhu než jsou opice, lidech a robotech. Jak můžeme vědět, že jsme jediní živočichové, kteří dokáží cítit a myslet? Jak se máme chovat k někomu komu nerozumíme? Máme odsoudit cizí kultury za jejich rituály, které my považujeme za barbarské? A co je vlastně barbarské? Kdo to určuje? Je správné využívat lidské oběti k pokroku vědy? Vlastně se jedná o velmi fascinující antropologické otázky, které dokáží být univerzální v jakékoli době, protože mnohé věci se prostě nemění, jen se mohou měnit její aktéři. Proto si troufám říct, že je kniha nadčasová a co je nejdůležitější vede k zamyšlení, které ve vás ostatní knihy tohoto druhu třeba ani neotevřou...a navíc je velmi krátká, a další film franšízy bude za měsíc v kině...
(SPOILER)
Momentálně za největší slabinu knížky považuji to, že se o ní nemluvilo v seriálu přátelé, protože jsem si myslel že jo, když tam někdo nějaký čas bydlel s opicí. Nevadí, přečtu si Králíčka Smetáčka.
Ale k věci.
U těch klasik tak nějak člověk tuší co dostane, filmy všichni známe, i proto mě překvapilo, že je knížka vlastně docela jiná. A je třeba si to přiznat, oproti filmu ze šedesátých let vlastně o dost slabší.
Líbila se mi trochu odlišná pointa, vyprávění postavené tak, že vesmírná loď zachytí "láhev" se vzkazem a pak si ho čte, divně naopak bylo to, jak cizí planeta v cizí galaxii vypadá vlastně jako úplná země s jediným rozdílem a to jsou ty opice. A většinu času jsem při čtení (poslechu, mimochodem geniálně načteno Davidem Novotným) přemýšlel "no jasně, oni jsou vlastně na zemi jak to bylo ve filmu", ale ne, mýlil jsem se. Kniha Planeta Opic se skutečně odehrává na Planetě opic. Co mi přišlo úplně mimo, to bylo seznámení s historií prostřednictvím "rozmluvení člověka v laboratoři", protože když už si každý z nás nese v genech nějaké zkušenosti, které se projevují jako instinktivní chování ve vypjatých situacích, proč by nebylo možné z něčího mozku vytáhnout 7000 let starý deníkový zápis slovo od slova, že ano, vždyť je to úplně logické.
No nic, přistupuju ke knize jako ke klasice, která byla mnohokrát použita v dalším rozvíjení tématu, takže rozhodně nebudu mluvit o zklamání, jsem rád, že jsem si na stará kolena doplnil vzdělání, ale zůstanu v tomhle případě u filmů. A nebo u muzikálu co byl v Simpsnech (Dr. Zeus Dr.Zeus, oo, Dr. Zeus.)
Jako dítě jsem vyrůstala na filmech jako jsou Krotitelé duchů, Číslo 5 žije nebo Planeta opic. Když jsem zjistila, že se jedná o příběh, který vyšel knižně, tak jsem byla natěšená...pak jsem narazila na audioknihu, kterou navíc četl David Novotný...za mě značka ideál. Natěšená nemohlo být větší a k tomu přišlo úměrně velké zklamání. Po dlouhé době se jednalo o poslech, kdy jsem se hodně přemáhala, abych se nepustila do něčeho jiného. Zkrátka to už nefunguje.
Skvělý příběh. Napadalo mě, a dodnes mě napadá při každé návštěvě ZOO, jak hrozné je, když se to otočí a lidoopi strčí člověka do klece jako zvíře. No a my to stále děláme.
Pôvodný film som vlastne nikdy nevidel, čiže som ním nebol nejak ovplyvnený, o to viac sa mi asi kniha páčila. Príbeh bol v celku zaujímavý, a musím povedať že záver ma celkom prekvapil a páčil sa mi.
Příběh člověka potažmo lidské civilizace, jejíž sebevědomí dostane po návštěvě planety, kde vládnou opice celkem na frak. Děj knihy, který začíná nabírat na intenzitě v druhé polovině, vykresluje zajímavě nastíněné střetnutí lidí a myslících opic. Ironie osudu má volné ruce.
Byl jsem dost překvapený, jak moc se ta kniha liší od filmu. Ne zas tolik dějem, ale vyzněním. Nejvíc jsem si při čtení vzpomínal na Gulliverovy cesty a konkrétně do Země mluvících koní Hvajninimů. Boulle tohle spojení umocňuje vyprávěcí situací (zpráva nalezená v „lahvi“ v moři/vesmíru) i používáním ryze námořnických termínů (plachetnice pro kosmickou loď, šalupa pro raketoplán). Děj mu slouží vlastně jen jako kritika společnosti, nic víc. Přišlo mi to hodně špatné. Také „finální“ odhalení pomocí extrakce kolektivní paměti z primitiva a pak ten dvojí konec… Fakt slabé, divím se, jaký výborný film z toho vytřískali. Přitom očividně nebylo třeba moc. A rozhodně nečekejte Sochu svobody.
Za začátku jsem tomu moc nadějí nedával. V úvodní kapitole čtenář tápe, divná sluneční plachetnice, divní lidé na palubě, naivní popisy, podivné chování a podivný nález vzkazu. Teprve potom se autor pouští do samotného příběhu. Alespoň to tak vypadá. Samotný děj zpočátku nedává smysl a s tímto pocitem jsem bojoval dvě třetiny knihy. Nemám ve zvyku příliš zkoumat reálnost sci-fi, obvykle si prostě jen užívám příběh, tady mi to nedalo a nedokázal nevidět všemožné nelogičnosti – zejména v hlavní nosné premise příběhu. Přesto přese všechno se to nečte špatně. Pocit „tohle je strašná blbost“ se náhle změní někde ke konci druhé třetiny. Najednou si říkáte „počkat, tohle jde hlouběji“. A ono opravdu jde. Poslední třetina knihy překvapivě nabírá na obrátkách a posouvá příběh výrazně jiným směrem. Najednou to začíná zapadat, najednou to začíná dávat jakýsi smysl, byť s jedním detailem mám stále problém a tento byl mnohem elegantněji vyřešen ve filmovém zpracování z roku 1968. Autor dává čtenáři prostor k úvahám o vývoji a úpadku lidstva, o budoucnosti, o klíčové roli řeči. K protagonistovi si čtenář cestu najde, se zájmem sleduje jeho cestu, jeho interakce s okolím. Popis opičího světa je zajímavý, zapadá do celkového příběhu, některé detaily – popisy pokusů na lidech v encefalickém oddělení – jsou téměř hororové. Závěrečná pointa je svým vzkazem poměrně silná, byť, jak jsem již psal, ve filmovém zpracování je, myslím, vyřešena elegantněji. Přes lehkou kritiku a počáteční nedůvěru jde o solidní příspěvek k žánru sci-fi, zájemcům doporučuji.
Film jsem viděla několikrát, knihu jsem však vzala do ruky poprvé. A byla jsem potěšena, že není svou filmovou kopií. Základní myšlenka zůstala zachována, film je nicméně významně zdramatizovaný a v některých částech se dokonce o dost liší. Přesto jsem se knižní podoby trochu obávala, vždyť jde o sci-fi z počátku druhé poloviny minulého století, nicméně slavné. Sláva mu dle mého právem náleží především za originalitu, už méně řekla bych za literární zpracování či jistou zjednodušenost zápletky. A taky naivitu kosmonautů po přistání na planetě obývané inteligentními šimpanzi, orangutany a gorilami, přičemž každá rasa se specializuje na jinou oblast působení. Lidský druh v očích Boulieho nedopadá ve srovnání s tím opičím nijak oslnivě a nabádá k zamyšlení nad postoji, předsudky a mechanismy lidské společnosti. Spousta detailů Bouliemu jednoduše nedělá hlavu, soustředí se právě na onu myšlenku nadřazenosti druhu, tady zosobněné v postavě novináře Ulyxese Méroua, a její možné dopady. Když pominu zmíněné nelogismy, jde o ideální, odpočinkové čtení.
Zábavná knížka na max dva večery. Rozhodně nedoporučuji srovnávat s filmem(vlastně celou řadou filmů s tématem planety opic), ten jde v mnoha ohledech úplně jinou cestou. A také je dobré spíše přejít s nadhledem celou řadu náhod a poměrně rychlých rozuzlení řady zápletek. Autorovi šlo zcela očividně o poselství a nikoliv o realismus. Možná by tomu slušelo delší a propracovanější zpracování, protože těch nadčasových myšlenek je tam i na tak malém prostoru docela dost. Příjemně překvapilo a pobavilo.
Kniha zajímavě promyšlená a taky k zamyšlení, nemá tak úderou pointu jako film, ale zase má nenafilmovatlné zarámování do meta příběhu. Pěkné, klasické dílo.
Člověk je při čtení samozřejmě ovlivněn oním nejstarším a nejznámějším filmem, obě díla od sebe nejde už po tolika letech a jisté kultovnosti oddělit, ale přesto přichází pár překvapení...
+ Jsem moc rád, že kniha dává v otázce času i lokace větší smysl než film (vždy mi to vrtalo hlavou), i když pravda, není to tak efektní (přebal audioknihy proto mate a láká na něco, co - naštěstí - nepřijde).
+ Baví mě zarámování příběhem z vesmírné plachetnice. Takový příjemný autorský vtípek.
- Připadá mi, že si autor načetl až moc textů o výzkumu chování zvířat a prostě se z toho musel vypsat. Až natolik, že dlouhé odstavce o experimentech (a vychytralosti hlavní postavy) jsou na tak krátkou knihu poněkud ubíjející.
- Chápu, že je kniha jakýmsi zamyšlením/alegorií ve fantasy hávu, ale těch náhod a souher okolností je trochu moc.
...každopádně jde o klasiku, která si své místo v poličce zaslouží. Už jen samotným (evolučně-devolučním) základem celého příběhu.
Předloha je vlastně úplně jiná a zároveň stejná jako slavný film z r. 1968 (který jako jediný ze série za něco stojí). Nápad je výborný. Ale když spisovatel potřebuje nějak odhalit, co se na planetě v dávné minulosti stalo, použije fakt divnou věc. Jedna z lidských postav vám prostě strčí pod nos tzv. "vzpomínky z druhové paměti" a fertig. Nemůžu se zbavit dojmu, že pan Boulle byl líný vymyslet něco lepšího.
Planetu opic měl vždycky moc rád můj taťka a já jsem se toho jako děcko strašně bála. Ty gorily byly fakt děsivé. Teď po letech jsem narazila na knižní předlohu, o které jsem ani nevěděla a je to bomba. Opravdu nadčasové, skvěle vykreslené, člověk může popustit uzdu fantazie. Film jsem neviděla mnoho mnoho let, takže se mi scény vybavovaly jen mlhavě, což je podle mně velká výhoda. Skvělý nápad a knize se asi nikdy žádný film nevyrovná (viděla jsem pak nějaký film s tím opičákem Ceasarem a za mně nic moc)
Klasika dobrodružné sci-fi, která dala vzniknout stejně kultovnímu filmu. Planeta opic je plná ironie, alegorie i humoru a Pierre Boulle v provokativním románu nastavuje lidstvu nekompromisně zrcadlo. Společenství primátů na vzdálené planetě Soror, kde autor otočil evoluci vzhůru nohama a člověk není pánem tvorstva, je přitom důsledkem lidské stagnace.
Příběh vypráví vesmírný cestovatel a reportér Ulyxes Mérou, člen tříčlenné posádky mířící k hvězdě Betelgeuse. Lidé jsou na planetě, kde loď přistane, primitivními divochy, primáti naopak technologicky vyspělou kulturou. Domorodce však loví pro zábavu, zavírají je do klecí a provádějí na nich vědecké experimenty. A nechávají je mezi sebou i souložit, což si hlavní hrdina celkem užívá.
Boulle do knihy promítá i své zkušenosti válečného zajatce, především frustraci z věznění a bezmoci, což zde Mérou vyřeší tak, že věznitelům prokáže svůj intelekt. A zároveň upozorňuje, že lidstvo nemá na planetě neotřesitelnou pozici a dominantním druhem se může stát za tisíce let klidně někdo jiný.
Filozofické a etické aspekty knihy a především odlišné vyznění mnoha situací, včetně jinak pojatého konce, dělají z Planety opic povinnost pro každého, kdo jen zavadil o parádní filmovou verzi. Zkuste klidně jako audioknihu, David Novotný ji načetl skvěle!
Filmy nemám ráda. Ani jeden jsem neviděla celý. Ale knížka je bomba. Přečetla jsem ji jedním dechem a jsem nadšená.
Štítky knihy
alternativní historie zfilmováno francouzská literatura opice kosmonauti, astronauti sci-fi
Autorovy další knížky
| 2000 |  Most přes řeku Kwai |
| 1970 | Planeta opic |
| 1982 |  Fotograf |
| 1998 |  Neštěstí těch druhých |
| 1970 | Dokonalý robot a jiné povídky |
Opäť jedna klasika žánru, na ktorej sa zub času ešte tak skoro nepodpíše.
Hanbím sa, no k Planéte opíc som sa dostal až vďaka novej filmovej sérii. Na knižku od kamaráta sadal prach a popravde som moc neveril, že ju niekedy otvorím. Čo by bola poriadna chyba.
Ťažko povedať, ktorá pasáž ma bavila najviac. Či naivná poetika prvého kontaktu s "divokými", horko-sladký vzťah hlavného hrdinu s dvomi odlišnými samicami, či báječné skúmanie rozdielov a spoločných čŕt dvoch odlišných svetov. A či azda ten báječný koniec s brutálnou dvojitou mystifikáciou.
Ťažko povedať.
Ale po počiatočnej neospravedlniteľnej nedôvere sa môžem hrdo prehlásiť za fanúšika Planéty opíc, a to ako knižnej, tak (pôvodnej) filmovej. A samozrejme sa k tejto útlej knihe určite zas znovu vrátim.