Plyšákokalypsa
Carlton Mellick III
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/452393/bmid_plysakokalypsa-k9J-452393.jpg
4
135
135
Nedávno skončila válka, kterou hračky rozpoutaly proti lidstvu. A hračky v ní zvítězily… Plyšáci, panenky, roboti, ale i malí plastoví vojáčci už měli plné zuby toho, že s nimi rozmazlené děti zacházely jako s pouhými věcmi. A i když nové „chytré“ generace hraček dokázaly myslet a cítit, neměly žádná práva, žádnou naději na smysluplný život. Nezbývalo jim než se vzbouřit a s lidskou rasou zatočit… Po konfliktu se poslední lidé stáhli do podzemních bunkrů. V jedné z těchto tajných enkláv přežívá i Julie, podstupující bolestivé operace a přerod v plyšovou pandu. Hračkám nemůže zapomenout, jak naložily s jejími rodiči. Pokud ví, dosud jsou zadržováni v jednom z vyhlazovacích táborů. Podaří se jí díky své transformaci dosáhnout vytčeného cíle a zachrání je? Vyzraje na všehoschopné hračky a jejich kruté plyšové velitele?... celý text
Literatura světová Novely Sci-fi
Vydáno:
2020
,
Carcosa
Originální název:
Cuddly Holocaust, 2013
více info...
Přidat komentář
Hlavní hrdinkou tohoto millitary postapa drsná, pomstychtivá a po zuby ozbrojená panda. Nebo něco na ten způsob... hele, je to bizarro, takže celá věc je o chlup komplikovanější. Atmosférou mi děj knihy místy připomněl řadu jiných známých příběhů (některé s hračkami, jiné zase postapo, další z ranku horror), ale hozených do úplně jiné polohy a hrajících dle vlastních pravidel. Ta koneckonců determinuje už i sám fakt, že svět ovládly naštvané inteligentní hračky, pořádající lovy na lidi.
Byť úvodní i střední (nejdelší) část celé anabáze hýří nápady, stále se relativně drží při zemi. Mám dojem, že Mellick se často doopravdy utrhne z řetězu až ke konci příběhu - a tady se mi to jen potvrdilo. Finální katarze je solidní masakr... po kterém se vyprávění zvrhne v cosi poklidného a potenciálně zvráceného, co nejspíš nečekáte. Jelikož celý román údajně měl původně být jen povídka, docela chápu, že zde byla na místě snaha o ne úplně hloupý konec. Za mě autor relativně uspěl a tu poslední otázku mi odpověděl v originálně pojatém doslovu.
Plyšákokalypsa potěší čtenáře temnějších příběhů, postapa a bizarra.
Zkuste si představit, že jste opět malým dítětem. Spíte v posteli, se svým oblíbeným plyšákem, a zdá se vám hrozná noční můra. O tom, že se hračky proti lidem vzbouřily. Vyhlásily nám válku a nepřestanou, dokud lidstvo nevyhladí. Pak se ale vzbudíte. Uvidíte nad sebou stát svého plyšového medvěda, který vám s velkým úsměvem a nožem v ruce říká: ,,Půjdeme si hrát?" A vám začne vše docházet. Noční můra se stala skutečností. Na nic nečekejte, vemte nohy na ramena a utíkejte dokud můžete. Protože tohle není hra, kterou můžete vyhrát.
A tohle se stalo i naši hlavní hrdince Julii. Ačkoli ona sama se zachránila, nechala doma své rodiče a známé, které chytré hračky odvedly do vyhlazovacího tábora. Julie se chce ale pomstít a rodiče zachránit. Infiltrovat se mezi nepřítele však není jen tak. Proto podstupuje náročné operace a stává se plyšovou pandou.
Podaří se jí rodiče zachránit?
Postapokalyptický horor s neobyčejným příběhem. U většiny Mellickových knih jen valím oči a otevírám hubu. Jak tohle může někdo vymyslet? Navíc tak dokonale. Někdy bych chtěla být v jeho hlavě, ale pak dojde na určité, až moc ujeté pasáže a já hnedka otáčím. Ne do jeho hlavy bych se asi vážně netoužila dostat.
Co se ale jeho knihám nedá upřít je velká čtivost. Tuhle jednohubku máte za jeden, max dva dny sfouklou jako nic. Skvělá ujetá pohádka pro dospělé. Plná násilí, zvráceností, vulgarismů, stříkající krve, ale i vtipu.
Mellick mne opět přesvědčil, že zkrátka umí.
Co na jeho knihách miluji je obrovský přesah. V každém jeho díle můžeme najít hlubší smysl všech těch nesmyslů. Nějaké moudro, ponaučení. A musím říct, že to na něm úplně miluji.
Budu se opakovat když řeknu: ,,Rozhodně to není čtení pro každého. Ani já bych jeho knihy nemohla číst pořád. Ale jednou za měsíc, dva, je to super poctení.,,
Hodnotím: , 5/5
PS: Autor si mne získal i tím, že v knize zmínil plemeno psa, které vlastním. Skotský jelení pes totiž rozhodně není plemeno vzpomínané v mnoha knihách
Začalo to jako velmi zajímavý příběh, ale pak to začalo být opravdu hodně divné. Mám Mellickovi knihy ráda, ale tato mezi mé oblíbené skutečně patřit nebude. A ten závěr, je tak blbej, že se mu diví i sám autor v dovětku ke knize.
Od Mellicka jsem za krátký čas přečetl víc knih, než se mi někdy povede za celý půlrok, takže ať už si o jeho stylu psaní myslím cokoli, ten chlap ví, jak získat zájem čtenářů. Už z ukázek online mě to naprosto nadchlo a chtěl jsem za každou cenu vědět, co bude dál, tak jsem si to pořídili a vlastně si nemám na co stěžovat. Přečetl jsem to jedním dechem, neměl jsem ani problém s delšími akčními pasážemi a z konce, byť se dal svým způsobem čekat, mi spadla huba. Pak tu je teda ještě úplně poslední kapitola, která mi přijde jako záměrně provokativní epilog, ale on to sám autor v závěrečném komiksu, který se snaží "odpovědět" na dotazy naštvaných čtenářů, vysvětluje celkem jasně. Je to o přístupu na Mellickovu hru plnou bizarností, těžko uchopitelné výstavby ujetého světa a drsných brutalit. Buď vás už na začátku chytne, nebo vás znechutí a dáte od ní ruce pryč. A když ji, aspoň ze setrvačnosti, dočtete, čeká na vás finále s tolik zvraty a detailními nechutnostmi, že jen těžko říct, co na to řeknete pak. Nápad je to ale originální, gradovaný je čtivě, napínavě a s přistoupením na pravidla svého světa uvěřitelně a pokud vyhledáváte bizarnosti, mohlo by vám to sednout. Já bizarnosti rád a ze všech tří knih, které jsem od Mellicka zatím přečetl, mi tahle přišla nejsilnější, nejucelenější a nejzajímavější. Dojde i na černočerný humor, ale tam zase záleží na hranicích každého čtenáře - on se i ten epilog dá brát jako černočerný fór, ale přece jenom... Slabých 5*
No nevím, co si o této knize myslet. Četl jsem už Dům na tekutých píscích a ten byl úžasné, ale zároveň zvláštní sci-fi. Tohle bylo jen zvláštní.
Děj a vše co se v knize děje je hodně přehnané a nereálné. Je to taková pohádka dá se říct, ale rozhodně ne pro děti.
Je to psané celkem čtivě, ale prostě mě to nějak nenadchlo. Konec knihy mi přijde divný a jakoby autor nevěděl, jak to ukončit.
Druhá kniha od Mellicka a zatím na první příčce zůstávají Lidožrouti. Plyšákokalypsa měla sice pár dobrých nápadů a momentů (a taky boží doslov ve formě komiksu, který mě pobavil snad víc, než celá kniha), ale docela jsem se nudila u akčních scén (i když žraví Starostliví medvídci neměli chybu) a pozornost mi u nich ochabovala. Nevím proč, ale na začátku čtení jsem si vzpomněla na povídku Instant od Kulhánka, v lecčem mi ji to připomnělo :) A taky samozřejmě Toy Story, konkrétně zahořklého Mazla, třeba se autor inspiroval :)
"Pouhej fakt,
že mě místo masa a krve
tvoří vycpávka a drátky,
přece neznamená,
že jsem míň živej než ty."
"Jestli se mezi ně mám infiltrovat, musím vypadat opravdově."
Upozornění: Příběh je plný vojenských zvěrstev a sprostých hraček i slov. Tohle je opravdu jen pro jistý zaměřený okruh čtenářů. Prosím také, pokud vám náhodou vnutí číst knihu v rámci "Čtenářské výzvy" nedělejte to, pokud se na to necítíte! Nejen, že pokazíte hodnocení knihy samotné, ale z obsahu se možná i poblijete. Například scény z masokombinátu jsou opravdu jen pro otrlé. Pokud tu najdete nějaké divné nebo sprosté slovo, prosím nepropadejte panice a CITUJI "Sundej si ty brýle." Poznáte pak, že žít v opravdovém světě není procházka růžovou zahradou s plyšovou hračkou v ruce. I když je to pinda. Pardóón, panda.
Citát: Někdy nejlíp zapadnete, když vyčníváte.
Po nepříliš přesvědčivém příběhu Lidožrouti z Lízátkova jsem se trochu bál, přečíst si další příběh od Bizzarreho CM3. Ale dal jsem to a jsem tomu rád. Plyšákokalypsa je krvavý masakr, plný vraždění, znásilňování a hanobení rasy plyšáků. Tedy až do tý doby, než se hračky vzbouří a začnou s lidstvem vyhlazovací válku. Pak naopak znásilňují, hanobí a vraždí plyšáci. Tak že o zábavu a krev a orgány tu není nouze. Kdo si v bizzarru libuje, bude si to užívat jako plyšová panda se samopalem.
Malá ochutnávka:
Nepřítel scházel po schodišti do chodby v čele se zuřivě vrčícím tygrem s abnormálně velkou hlavou z froté látky. Těsně před tím, než za sebou Julie zavřela, se střetla s tygrem pohledem. Byl to více než dvoumetrový na zadních se pohybující plyšák, ďábelský Tygr z knížek o Medvídkovi Pů, jemuž z korálkových černých očí sršel krvežíznivý výraz.
Musím opravdu vychválit celý koncept příběhu. Nejen, že se zde vracíme do minulosti malé Julie, která se zamiluje do plyšové pandy se jménem Poro, ale prožíváme s ní i pohnutky, které jí v budoucnu dovedou až k několika operacím, aby se z ní panda stala. V příběhu je plno zvratů a překvapení. Čím blíže jsem se dostával ke konci příběhu, tím více jsem žasnul nad tím, jak obrovskou má Carlton Mellick III. představivost a hlavně jsem z hrůzou pochopil, že tak by to asi bylo, kdyby se to stalo. Když se pak dostanete k pointě celého příběhu, zemřete smíchy. A když cestou potkáte oživlé Barbie a Keny, umřete dvakrát.
Citát: Pojďme domů dělat děti.
Pravda je, že jsem už od jedenácté kapitoly nechtěl číst dál. Je tam totiž ještě kapitola dvanáctá. Zdálo se mi, že jedenáctá kapitola je přesně to, jak bych chtěl, aby příběh skončil. Jenže jsem si přečetl dvanáctou kapitolu a řval jsem "co to byl sakra za debilní konec!!!" Tu samou reakci měl fanoušek, čitatel, v komiksovém BONUSU na konci knihy. Nakreslil ho sám CM3 jako doslov ke svému příběhu. Nazval ten komiks jednoduše BONUS. Bonus je o tom, jaké asi jsou reakce čtenářů na konec příběhu. Některé reakce se ani nedají citovat. Kdo chce pěkný klasický konec, přestane číst po jedenácté kapitole. Plyšákokalypsa za to rozhodně stojí. Je to dojemný příběh plný porozumění a lásky . . . krom toho výše jmenovaného ostatního zvěrstva.
Citát: Rozveselovat děti byla skvělá zábava . . . ale nakonec mi vždycky umřely.
Zatím nejlepší dílo z pera CM3, které jsem četl. Opět se jedná o oddechové čtení, které průměrného čtenáře zabaví na 2-3 dny. Opět jsou stanovena určitá pravidla, která musí čtenář pro plný požitek přijmout a příliš se nad nimi nezamýšlet. A opět jde o úderný a rychlý příběh doprovázený nejrůznějšími bizarnostmi a zvrácenostmi. Na rozdíl od předchozích knih od autora tu ale chybí "hluchá" místa, která nemají v knize s takovým počtem stran co dělat.
Pořadí knih od autora, podle toho, jak se mi líbily: 1. Plyšákokalypsa; 2. Dům na tekutých píscích; 3. Magořina; 4. Zbouchnul jsem Satanovu dceru; 5. Orgie v chomoutu; 6. Strašidelná vagina; 7. Lidožrouti z Lízátkova
Začala jsem Plyšákokalypsu číst spíš ze zvědavosti. Navzdory předvídatelnosti poslední čtvrtiny knihy mě bavila a čtení jsem si užila. Až jsem byla sama ze sebe překvapená. Autorovi dám ještě další šanci. :) A rozhodně bych tohle chtěla vidět jako film.
Drsné čtení, na mě místy až moc.
Někdy před rokem jsem četla 'Zbouchnul jsem Satanovu dceru', to mě bavilo mnohem víc.
Začátek byl zajímavý, nápad s transformací na plyšáka velmi neotřelý... Říkala jsem si, jo, to bude dobré čtení. Prostřední část, kde se vyloženě válčí, zuří bitva, kapitán Krá se snaží dovézt generála do tábora živého mě nebavila, nejsem na válečné čtení. A ten konec, to mi spadla brada.
Jo, název v originále je Cuddly holocaust... Ale toto jsem nečekala. Takže 5 hvězd za vyražený dech a šokování čtenáře.
A úplný závěr, poslední kapitola, ta už asi jen dovršila absurditu všeho.
Fakt by mě zajímalo, na čem autor jede. To musí být kvalitní matroš.
A obdivuji český překlad.
Teď, jak to tak píšu, asi změním hodnocení z 3* na 4*... Fakt je, že ve svém žánru jde evidentně o dost dobrý kus.
Já už si Cuddly Holocaust ale nepřečtu, bylo mi z toho až moc ouzko.
Vždyť lidé přeci hračkám zas tolik neubližují, ne?
Poprvé jsem od Carltona Mellicka III. četla Lidožrouty z Lízátkova.
Čekala jsem, že to opět bude úlet – šílené, bizarní, až směšné.
No, Plyšákokalypsa byla něco jiného.
•
Když se nad tím člověk hlouběji zamyslí, dojde mu, že vlastně do světa mluvících a žijících hraček nemáme zase tak daleko.
O to je to děsivější.
•
Mellick III. nás přenáší do postapokalyptické budoucnosti, kde hračky ovládly téměř celý svět a mstí se lidem za jejich chování k nim.
V originále skutečně název holocaust sedí – při čtení pochopíte proč.
•
Zároveň nám postupně odkrývá příběh dívky Julie ve dvou časových rovinách.
Dětství, kdy poznáváme její rodinu a hlavně vztah, který si buduje s plyšovým medvídkem jménem Poro. A přítomnost, kdy sledujeme náročnou přeměnu Julie v plyšovou pandu.
•
Nemůžete od Mellickových knih čekat nic logického, příliš hlubokomyslného.
Já jsem v nich ale našla oddych od stereotypu, odpočinek, uvolnění a změnu.
•
Asi to nebude úplně pro každého.
Věřím, že právě bizár je spíše pro okrajové publikum.
Ale pokud vás to nějakým způsobem láká, zkuste to.
(SPOILER)
musím říct, že tentokrát mi cmIII připravil opravdu těžkou půdu pro hodnocení této knihy.... už od začátku mi bylo bizaro blízké, tak nějak srdeční, protože napsat podobná dílka vyžaduje tak brutální míru fantazie, že snad běžně uvažující tvor toto nemůže zvládnout :-D naprosto si tyhle ztřeštěné nápady užívám, je to něco za hranicí konvencí na tolik, že už jen samotná myšlenka na něco takového zasluhuje metál....
abych to zkrátila - celý příběh, ač se to zdá nemožné, měl hlavu až patu - až na ten konec, kdy sem si říkala, wtf, co se to s tou holkou stalo?! oni ji snad v té nemocnici přeprogramovali! dočítala sem knihu mírně zoufalá z toho, jak tu knihu s tak pitomým koncem ohodnotím, protože do toho momentu to byla psychojízda se vším všudy.... jenže - pak nadešel komixový doslov a ten to vystřelil absolutně do nebes :-D protože carlton nám všem nakopal zadky - je mu úplně jedno, co si o tom, co napsal, myslíte, on si prostě jen hraje se svou fantazií a převádí ji na papír.... nedává to smysl? no a? já to tak napsal, tak se tím udavte :-D let's play the game, dear readers!
a o tom to je, nehledejte v tom moc smyslu, prostě si užívejte vlnu fantazie a podivnosti :-D vlastně - bráno zpětně mi připadá, jakoby naschvál ten konec "zprasil", aby si mohl užít ten komixový doslov :-D prostě bezchybné :-D
ps: zdá mi, jako by se autor dokázal strefovat dobře do dětských můr a podivných strachů, které si z dětství odnesl ne jeden z nás.... např. mně osobně přišli (a ještě furt přijdou) celkem odporní mončičáci a úplně sem je v těch brutálních hračkách viděla.... fobie z klaunů je taky hodně rozšířená.... tak by se dalo asi pokračovat dál.... nevím, jak to autor dělá, ale celkem se mu daří tohle hezky-nehezky zhmotňovat.... prosím, doufám, že ty hračky nikdy neobživnou!
Moje první zkušenost nejen s tímto fascinujícím autorem, hlavně však s tímto žánrem jako takovým. Normálně bych po něčem takovém asi nesáhla, ale ten název mě zaujal fakt hodně. Dost mě zajímalo, co to bude za blábol. Akorát jsem měla trochu obavy, aby to na mě nebylo moc strašidelné... :-)
Musím však říct, že jsem velmi mile překvapená jak moc mě kniha bavila. Bylo to čtivé, napínavé a fakt praštěné. Tak trochu hororový byl jen krátký úsek, takže dobré :-D Hlavně ten konec byl pro mě dost šokující (nejsem zvyklá). I když vlastně se k tomu všemu náramně hodí.
Akorát by mě dost zajímalo, jak to samotný autor vlastně vidí... Podle autorovy poznámky bych se totiž ani nedivila, kdyby tomu všemu skutečně sám věřil. Prozatím mi tento příběh bohatě stačí a ráda se vrátím k "normální" beletrii. Nicméně hodnocení je celkem vysoké, jelikož jsem fakt mile překvapená jak mě to chytlo a také za originalitu. A za doslov!
Trošku slabší, než předchozí knihy. Přesto ulét jako prase, kdy se v jednom příběhu setkávají postavy z mého dětství a to hračky proti lidem, Transformeři a jako koruna kanibalové ve formě Carebears... masakr... jednohubka a nic složitějšího by v tom čtenář neměl hledat. Prostě jako vždy...
můj první Mellick a musím říct, že jsem spokojená - námět originální, pojetí trošku drsnější, ale rychle jsem se začetla, děj odsýpal, nebylo tam žádné hluché místo, neustálá akce. Jen ten úplně úplný konec - hrdinka mě svým posledním rozhodnutím trošku zklamala, ale to už je na autorovi. Komiksový doslov - super :-)
Podobně jako u Satanovy dcery mě zajímá, zda je román pouhou paranoidní vizí šíleného spisovatele ujíždějícího na lysohlávkách, kterého pronásledují hračky, jimž v dětství ubližoval, nebo je kříženec člověka a pandy nastaveným zrcadlem aktuálním 40 druhům pohlaví? Nebo snad kritikou pokusů s genetickými úpravami lidí, zvířat, potravin?
Každopádně celé je to masakr, a závěr s nečekaným odhalením, to už je hodně silný matroš!
Za mňa fajnová bizar oddychovka.
.
Kniha mi dala vlastne presne to, čo som očakávala a v daný moment potrebovala.
.
Nenáročné čtivo s originálnym námetom, kde príbeh ubieha veľmi rýchlo.
.
Síce na mňa bolo v prvej časti knihy trošku veľa akcie a cítila som sa, akoby som si čítala “bizar scenár” k nejakému veľmi akčnému filmu a teda tej krvi, guliek, granátov a stratégií tam bolo na mňa miestami viac, ako by som čakala... (preto dostala menej ako Satanova dcera - to je moja srdcovka :) )
.
Postava Júlie bola zaujímavé osvieženie a Panda Poro a ten koniec...no vlastne bol dosť hororový a psycho.
Ono to k tomu vlastne celú knihu smerovalo, aj keď som trošku dúfala, že pár postáv postretne iný osud.
.
Mellick je “blázon” v tom dobrom a bizarnom zmysle slova. Ja takú fantáziu veru nemám :D .
.
A aj keď kniha - Strašidelná vagina bola mnou asi neocenená (tá bola niektorými poviedkami pre mňa už cez moju pomyselnú čiaru toho, čo unesiem), som rada, že ju mám doma v zbierke.
.
Jednoducho, keď už po autorových knihách siaham, čakám úlet a šialenstvo. S tým musíte počítať.
Bez toho jeho knihy nečítajte.
.
Dej v jeho knihách sa nevlečie a aj keď viete, že je to občas celé “na hlavu” , tak vás to strhne a ani neviete ako a kniha je dočítaná...
Komiks na konci tejto pobavil ;)
.
Ja som spokojná a ďakujem vydavateľstvu Carcosa za pravidelnú dávku bizaru u nás.
Síce nečítam tieto knihy ako na bežiacom páse - musím mať na ne chuť, náladu a správne načasovanie, no vždy je to fajn relax. ;)
Štítky knihy
hračky plyšoví medvídci bizarro fiction postapokalyptická sci-fi
Autorovy další knížky
| 2018 |  Strašidelná vagina |
| 2019 | Zbouchnul jsem Satanovu dceru |
| 2020 | Plyšákokalypsa |
| 2020 | Lidožrouti z Lízátkova |
| 2022 | Magořina |
To byla zase chujovina! Ale dobrá chujovina . Ač teda musím říct, že po Magořině (ne, recenze nebude. Po tom co ig zablokoval jeden profil za název jedné knihy se maličko bojím, co by řekl na tuhle obálku) je to nejslabší kousek.
Mellick ve svých dílech, která jsou zkrátka psycho, vždy ukáže nějakou hloubku. Neříkám, že tady nebyla vůbec - odkazy na umělou inteligenci apod., to je super - ale za mě rozhodně nejméně. Což mi přišlo trošku škoda.
Oprsklého plyšáka Julie jsem si docela zamilovala. To jsem se smála, jak ho autor podal a co někdy tento úžasný plyšáček dokázal vypustit.
Samotná zápletka je plná akce, je hodně čtivá a myslím, že by se asi dala nazvat docela brutální. Ale kdo Mellicka čte, tak ví, že on tam nějaké tyhle nechutnosti lupne víceméně vždy.
Nevím, co víc říct. Tohle jsou zkrátka super oddychové blbůstky geniálního autora, který mě vždy dostane. Až na Magořinu.
Celkově knihu doporučuji, ale má lepší kousky.