Po strništi bos
Zdeněk Svěrák
„Není to kronika mého dětství ani naší rodiny, chtěl jsem, aby to byla krásná literatura. Autoři takové literatury nejen vzpomínají na to, co viděli a slyšeli, ale také si vymýšlejí a fantazírují, aby jejich příběh stál za řeč. V knížce vyprávím o tom, jak byl malý kluk přesazen z města na venkov a co to udělalo s jeho duší. Jsem to já a nejsem to já. Je to mozaika, v níž jsou některé kamínky pravé a jiné přidané. Ale vy byste neměli poznat, který je který.“ Zdeněk Svěrák... celý text
Přidat komentář
Tato knížka je pro deštivé odpoledne či podvečer u lampičky jako stvořená. Když jsem ji četla, připadalo mi, že ty kratičké povídky mi snad vypráví sám pan Svěrák a stránky neměly ani tu šanci se poznat se záložkou. Mezitím jsem se v představách nechala unést a prožívala všechny příhody spolu s malým Zdeňkem.
Kratochvilná rychlovka, která potěší. Svět očima kluka, který umí koukat, pozorovat a vyprávět.
Příjemné a poetické vzpomínání na vlastní dětství je psáno lehce a velmi laskavě. Úplně jsem si vzpomněl na film Obecná škola. Dokážu si představit film natočený podle tohoto vyprávění, který by vyzněl velmi podobně. Krásná literatura v doslovném slova smyslu.
SPOILER
Králičí oči obalené pískem, rozdrcená psí hlava,.... umírání a smrt k životu prostě patří a i tyhle drsnější momenty jsou v knize přiblíženy takovým nevinným dětským pohledem, že nevyznívají ani tak dramaticky.
To samozřejmě není jediné, co mě na knize zaujalo, ale v předchozích komentářích už byla řečena spousta věcí, s nimiž souhlasím.
Moje první kniha od Svěráka, nevím, proč ale dlouho jsem se jeho knihám vyhýbala. Přitom to ale byla velmi příjemná oddechovka. I když se povídky odehrávaly za války, nebylo to jen o ní. I ve za války si kluci stavěli bunkry a lidé žili svůj život.
Konec druhé světové války z pohledu malého kluka. Moc pěkné. Líbilo se mi, jakým způsobem vnímal události, o tolik jinak než dospělí, v tolika různých aspektech. A taky ten kontrast města a venkova. Krásně napsáno. Jenom mě moc nezaujaly ilustrace, ani by tam nemusely být.
Někdy k pláči, někdy k smíchu, ale každopádně výborné. Nezbývá, než se pana Svěráka zeptat: "A víc si toho, mistře, nepamatujete?"
Typická svěrákovská kniha, psaná o neklidném období našich dějin a navíc očima dítěte. Líbila se mi, ale někdy mám už té "laskavé roztomilosti" dost... Nicméně ano, příjemné a nenáročné čtení, které svou skupinu čtenářů nezklame.
Pan Svěrák jak má být. Co dodat, snad jen bylo to skvělé, ale krátké. Určitě se k ní ještě vrátím.
Příjemná povedená kniha, která v mnohém připomíná Obecnou školu. Sice nedosahuje takových příběhových kvalit, ale i tak se jedná o velmi hodnotné dílo. Navíc i velmi čtivé...
Moc krásná knížka, čte se jedním dechem, obzvláště pokud si člověk představuje postavy z Obecné školy. Jediné mínus je, že je tak krátká :-)
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) zfilmováno vzpomínky kluci Magnesia Litera
Autorovy další knížky
2013 | Po strništi bos |
2000 | Dobytí severního pólu |
2008 | Povídky |
2011 | Nové povídky |
2009 | České nebe |
Zdeněk Svěrák je moje srdeční záležitost. Vtipné, milé, lidské pohlazení po duši. Děkuji pane Svěráku...