Po strništi bos
Zdeněk Svěrák
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/219678/bmid_po-strnisti-bos-219678.jpg
4
1124
1124
„Není to kronika mého dětství ani naší rodiny, chtěl jsem, aby to byla krásná literatura. Autoři takové literatury nejen vzpomínají na to, co viděli a slyšeli, ale také si vymýšlejí a fantazírují, aby jejich příběh stál za řeč. V knížce vyprávím o tom, jak byl malý kluk přesazen z města na venkov a co to udělalo s jeho duší. Jsem to já a nejsem to já. Je to mozaika, v níž jsou některé kamínky pravé a jiné přidané. Ale vy byste neměli poznat, který je který.“ Zdeněk Svěrák... celý text
Přidat komentář
Jemný a kultivovaný "svěrákovský" humor, milá oddychová četba, určitě doporučuji!
Jemná, procítěná, líbivá kniha s trochou nostalgie a velkou dávkou uhlazeného humoru.
Čtení, které pohladí po duši. Hodně mi přípomíná svým vypravěčem film Obecná škola. Některé povídky mě rozesmály, jiné dojaly. Určitě stojí za přečtení.
Neuveriteľne jednoducho vyrozprávaná mladosť autora cez oči a hlavne ducha mladého klučiny. Jemne, citlivo a nenásilne ale pritom o ťažkých vojnových časoch vám Zdeněk SVĚRÁK podáva príbehy určite odžité, možno odpočuté, ale hlavne plné reálnych charakterov svojich hrdinov. Bez zbytočných jazykových kudrliniek a zložitých metafor sa autor dostane do vášho srdca rovnako rýchlo ako jeho filmy s ktorými zdieľa rovnako dojemnú nostalgiu a patinu (najviac asi Obecná škola)
ODPORÚČAM: sentimentálnym častiam vášho ja, ľudskejšej stránke tvojho ty a znalcom českého jazyka a histórie ako on ;) 83%
Nádhera. Myslím, že toto slovo nejvíc vystihuje krátké příběhy, které tvoří tuto knihu. Zkoušel jsem ji číst i skautům a vlčatům na táboře k doplnění atmosféry naší etapové hry (2. sv. válka) a byl jsem příjemně překvapen jejich reakcemi a zájmem o další a další příběhy.
Pokud jste ji ještě nečetli, tak si ji hned sežeňte. Tuto knihu prostě nesmíte přehlédnout.
Knížku jsem si vychutnal v "audioprovedení" – a (nestydím se to přiznat), to na první pohled obyčejné a jednoduché povídání mě fakt dostalo. Jedním slovem: nádhera. A velká poklona autorovi!
Taková kniha je pro čtenáře pohlazení,lahodná jednohubka.Klukem budu až do smrti,proto mám takovéto příběhy moc rád.100%.
Takové to milé, laskavé české pohlazení...Je to dar umět se na svět dívat s takovým nadhledem a humorem...Ajaj, podobnou frázi už sem někdo napsal, ale je to tak, určitě zas po nějaké té svěrákovině sáhnu, až se budu cítit smutně nebo osaměle. Ve Svěrákově světě se cítím doma, rozumím mu, poznávám v něm samu sebe, v jiné době a v jiném čase, ale přeci. Jak důvěryhodně umí vylíčit rozmanité charaktery, jak jednoduše a přeci výstižně řekne vše podstatné. Žádný přebytečný pathos, žádné fráze. Tímto způsobem lze na zlou dobu nahlížet asi až s větším časovým odstupem. Tak i já až dnes dokážu vidět dobu před revolucí jako strašnou i strašně krásnou zároveň. Svěrák vzpomíná a dává čtenáři možnost vzpomínat také. Krajina, do které nás zve, je nám totiž důvěrně známá.
Z knihy by určitě bylo výborné pokračování filmu Obecná škola.Takhle psát v našich končinách umí málokdo, protože popsat zajímavě třeba jen bouřku a dát do ní příběh, to umí opravdu jen pan S. Jen jednu malou chybičku kniha má , že je tak strašně kráááátká.
Takové milé pohlazení po duši a navíc přišla ve chvíli, kdy jsem to vyloženě potřebovala.
To bylo takové české pohlazení po duši, taková jemná smetanka. Občas prostě sáhnu po Svěrákovi a vím, že mě nikdy nezklame. Trošku jsem přemýšlela, že bych chtěla, aby jednou takhle vyrůstaly i moje děti. Koně, seno, včely, vůně hlíny, pleskot holubích křídel, hry v písku, u potoka, na poli. Koncentrované Česko, vlastenectví, láska k vlasti, pravá česká vesnička. Svěrák je prostě Čech jak poleno a jenom kroutím hlavu nad jeho krásnou češtinou a úžasnou volbou slov. Pro mě je to učitel národa dnešní doby.
Dozvídáme se o části života malého,z části fiktivního Svěráka za druhé světové války.Ten se s rodiči přestěhuje na venkov.Začíná tedy proces socializace s místní partou,se kterou se nakonec spřátelí.Během toho je svědkem několika nepříjemných situací (rozdrcení hlavy psíka,jak tatínek dostal žihadly do rozkroku a další).Po strastech přicházejí slasti jako když spatří svou vysněnou dívku z bankovky,Mílu Košťálovou v kalhotkách.Vcelku milé vyprávění.
Bohužel jsem neschroustal knížku během pár hodin,raději sem si ji rozložil do několika týdnů, a tak jsem se s oním "pohlazením po duši",o kterém tady ostatní básní,příliš nesetkal.Ale i tak mě kniha moc nenadchla.
Milé, vtipné, půvabné čtení vzpomínek Zdeňka Svěráka. A až dočtete, jděte do lesa a klekněte si, možná po přečtení těch krásných řádek, uvidíte svět jinak. Tak jako kdysi...
Milé a skrz na skrz dobrosrdečné vyprávění, podané s nevtíravou laskavostí, která je vlastní snad jen Zdeňku Svěrákovi. Atmosférou mi připomínalo film Obecná škola.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) zfilmováno vzpomínky kluci Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2013 |  Po strništi bos |
| 2000 | Dobytí severního pólu |
| 2008 | Povídky |
| 2011 | Nové povídky |
| 2009 | České nebe |
Zprvu mi nesedly krátké fragmenty vzpomínek bez pointy. Netušil jsem, o co jde. Po chvíli jsem pochopil. „Po strništi bos“ je souvislá skládanka vzpomínek, která tvoří ucelený obraz mládí Edy Součka & Zdeňka Svěráka. Jde o předobraz scénáře, podle kterého vznikne film. Pokud bude stejně dobrý jako například Obecná škola, pak má předem mé sympatie. Kniha je totiž výborná a jako vždy velmi dobře napsaná. Bývám semtimentální ve vztahu ke starým českým časům a zejména k dobře napsaným knihám, které pojednávají o době dávno minulé. Kdyby to šlo, udělím dvakrát pět bodů.