Po strništi bos
Zdeněk Svěrák
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/219678/bmid_po-strnisti-bos-219678.jpg
4
1123
1123
„Není to kronika mého dětství ani naší rodiny, chtěl jsem, aby to byla krásná literatura. Autoři takové literatury nejen vzpomínají na to, co viděli a slyšeli, ale také si vymýšlejí a fantazírují, aby jejich příběh stál za řeč. V knížce vyprávím o tom, jak byl malý kluk přesazen z města na venkov a co to udělalo s jeho duší. Jsem to já a nejsem to já. Je to mozaika, v níž jsou některé kamínky pravé a jiné přidané. Ale vy byste neměli poznat, který je který.“ Zdeněk Svěrák... celý text
Přidat komentář
Krásné esence páně Svěráka. Návrat do dětství. Krátká knížka s ještě kratšími kapitolami. Stačí přivřít oči... je to tam!
Krátká kniha, ale hrozně rkrásná. Sáhla jsem po ní v knihovně ani vlastně nevím proč a pak jsem se nedokázala od ní odtrhnout. Začátek je trochu pomalý, ale pak už je to radost pro oči.
Tato kniha obsahuje trochu vtipu a hodně dětských pohledů na svět. Za začátku jsem si nemohl zvyknout na dělení knihy, ale postupem času je to lepší a lepší. Jazyk se čte hezky, 4/5.
Krásná poetická kniha vzpomínek na dětství. Rozhodně se k ní ještě vrátím.
Moc milé čtení, pohlazení po duši. Líbí se mi, jak se pan Svěrák mazlí s jazykem. Přečíst si pár stránek bylo potěšení před usnutím.
Klasický styl Zdeňka Svěráka, s nádhernou češtinou, lehkým humorem, ze kterého ale někdy, vzhledem k době, kdy se děj odehrává, mrazí.
Přesto je vidět, že jde spíš o scénář, takže mnohé epizody jsou spíš vizuálně nastíněné a nerozvinuté, což je trochu škoda.
Milá knížka, ale číst podruhé ji nejspíš nebudu. Vlastně mě nejvíc oslovil odstavec z úvodu:
"Abych se do toho vpravil, včera při procházce liduprázdným podzimním krajem jsem si na polní cestě klekl. Měl jsem přece ve svých sedmi osmi letech ty oči, co mám teď, akorát byly níž. V kolenou mi zapraskalo a stromy podél cesty rázem vyrostly. Cesta se rozšířila, a co bylo přede mnou na zemi, listí, větvičky, štěrk, stopy pneumatik traktoru, bylo blíž a chtělo se mi vzít to do ruky nebo si na to sáhnout. Připadal jsem si trochu směšně. Dědek klečí v krajině a prosí, aby se mu vrátil chlapecký věk. Ale tak to vlastně je."
V knize jsou zachycena klukovská dobrodružství, která rámuje období konce druhé světové války. Je to příjemně naivní vyprávění, které, díky své struktuře, rychle ubíhá. Jako jednohubka na nedělní dopoledne posloužila skvěle.
Tahle knížka je sice malá svým rozsahem, ale přesto se dokáže člověka svým způsobem dotknout. Trocha melancholie, hodně lidství. Zdeňka Svěráka má řada z nás spojeného s humorem, ale faktem je, že tato kniha vlastně není humorná. Je však hodně dojemná a laskavá, milá. Kniha je hodně fragmentovaná, ale dohromady to skládá zajímavou mozaiku vzpomínek. Přitom se to čte dost dobře, je to napsané hodně přístupně, širokému čtenářskému publiku.
Prostě Svěrák, v každé větě je (tak tedy alespoň pro mě) zkoncentrované lidství, něha a láska.
Totální pohlazení po duši a poetika. Více takových autorů.
První mnou ohodnocená kniha tady, kterou jsem nepřečetl... ale kterou jsem poslouchal, jako audioknihu načtenou přímo pánem autorem. A vůbec nelituji, že jsem si Po strništi bos jako první nepřečetl sám, protože Zdeněk Svěrák svůj příběh čte s neuvěřitelným zapálením, ta intonace hlasu ("Ty sis přišel pro přesdržku!"), to je prostě pohlazení po duši. Už teď vím, že tuhle knížku budu "číst" aspoň dvacetkrát :-)
Poetické vyprávění malého Edy jako vzpomínka na autorovo dětství z období konce 2. světové války. Chlapec, který je zvyklý na městský život a ruch se najednou vynuceně životními okolnostmi ocitá i s rodiči na vesnici a spolu s dalšími kamarády prožívá konec války v prostředí, které nezná a které se na jistý čas, v nejisté době a neznámém prostředí stalo jeho domovem.
Útlá knížka o dětství prožitém v nelehké době války. Rozhodně to nebyla bezstarostná doba, ale viděno dětskýma očima je svět tak trochu veselejší.
mně ta knížka připadá dojemná a moc krásná. I ten film je krásný. Mám ráda Svěrákovu poetiku.
Knížka, která dokáže i ze zachmuřeného dne vytvořit vzpomínky zalité sluncem. Moc hezké povídání ze života na venkově a autorova dětství. Ráda se k ní jednou vrátím.
Syn ji četl v rámci doporučené školní literatury a nedalo mi, abych ji taky nepřečetla. Probrali jsme pak společné názory na knihu a to bylo pro mě to NEJ! Každopádně pan Svěrák svým stylem umí vždy vykouzlit úsměv na tváři.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) zfilmováno vzpomínky kluci Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2013 |  Po strništi bos |
| 2000 | Dobytí severního pólu |
| 2008 | Povídky |
| 2011 | Nové povídky |
| 2009 | České nebe |
Audiokniha
Úsměvné i smutné, ale hlavně hodně laskavé vyprávění, načtené samotným autorem.