Po strništi bos
Zdeněk Svěrák
„Není to kronika mého dětství ani naší rodiny, chtěl jsem, aby to byla krásná literatura. Autoři takové literatury nejen vzpomínají na to, co viděli a slyšeli, ale také si vymýšlejí a fantazírují, aby jejich příběh stál za řeč. V knížce vyprávím o tom, jak byl malý kluk přesazen z města na venkov a co to udělalo s jeho duší. Jsem to já a nejsem to já. Je to mozaika, v níž jsou některé kamínky pravé a jiné přidané. Ale vy byste neměli poznat, který je který.“ Zdeněk Svěrák... celý text
Přidat komentář
Kniha se mi moc líbila. Dokázala mě rozveselit, zavzpomínala jsem na své dětství a došlo i na slzy.
Dle mě má pan Svěrák skvělý talent vyprávět. A to, že je kniha z pohledu malého chlapce... úžasné!
Po knize jsem sáhla jen z toho důvodu, že se mi hodila do knižní výzvy 2018 a nelituji. Vybrala jsem si ji proto, že byla krátká, ale čím více jsem se do ní začetla, tím více mě mrzelo, že brzy skončí. Krátké kapitoly mě nenechali odtrhnout a kdyby bylo více času knihu stihnu přečíst za jedno odpoledne.
Svěrákovy knížky jsou pro mě nečím, co se podobá pohlazení dědečka. Milé, nezaměnitelné a lákavé. A vždycky stojí za to!
Nemůžu si pomoc, ale mám pocot, že byla cena Magnesia litera udělena jen proto, že knihu napsal Zdeněk Svěrák.
Čtivé to je, milé taktéž, ale nenadchlo mě to
Neřekla bych že to bylo něco extra k čemu bych se v budoucnu chtěla vracet, ale fajn se to četlo, kratičké kapitoly měli své výhody a příběh byl pěkný... Řekla bych zlatý střed.
Musím pana Svěráka obdivovat, že byl schopný napsat knihu z pohledu sedmiletého chlapce, tak že to opravdu vypadalo, jako by to vyprávělo malé dítě. Hrůza doby, ve které se kniha odehrává, na mě dopadla o to víc, jak to dítě vidí "jednoduše". I nějaká ta slzička ukápla.
Bez výzvy bych se ke knize nedostala a nakonec byla jediná, která mě dokázala z dané kategorie opravdu zaujmout natolik, abych ji dočetla.
Nebýt Čtenářské výzvy 2018, tak po této knize asi nesáhnu. A byla by to škoda. Líbila se mi lehkost, s jakou je příběh vyprávěn a dětský pohled na svět. I film se moc povedl.
Milé, úsměvné, čtivé a zároveň na Vás dopadá tíha doby. Vřele doporučuji.... A já konečně mohu jít shlédnout film.
Milý příběh lehce podobný knize Bylo nás pět (parta mladých kluků a jejich dobrodružství, včetně citlivého hlavního hrdiny) nebo filmu Pelíšky (zasazení do dobového kontextu, Rusové, Němci, válka a názory rodiny na ni/ně). Svěrák se krásně umí vžít do klukovských let a stylu myšlení mladíka. Ve výsledku je to pohlazení po duši.
Mám raději souvislejší povídání než tyto kratičké historky. Ale bylo to docela fajn a milé. :-) Přiznám, že bez výzvy 2018 bych tuto knihu do ruky nevzala. Svěrák mě nelákal. Teď jsem tomu ráda. :-)
Je zajímavý, že ke knize jsem se dostala přesně po roce, kdy jsem viděla film v kině. Svěrák je Svěrák. Jeho knihy i filmy jsou zárukou kvality. Doporučuju.
Úžasná kniha. U pasáže s leteckým palivem si vždy vzpomenu na otevřeného a zavřeného hroznýše. Lehkost se kterou je kniha napsaná, průnik do hlavy malého kluka, pro kterého je svět místo plné nových dobrodružství, je pro mě místo k zamyšlení, jak se dospělák kouká na spoustu věcí šedě a bez zájmu. Pan Svěrák je neuvěřitelný člověk. Jeho tvorbu si hluboko v sobě uchová nejeden čtenář.
Krásná oddychovka, četlo se rychle, příjemně, i jsem se zasmála. Už se těším až si pustím film :o). Doporučuji
Obdivuji pana Svěráka za jeho vypravěčský talent. Za jeho jazykový cit a lehkost všech jeho písní, filmů a knih. Dokáže pohladit a navodit lehký úsměv na tváři. Byť jde mnohdy o ne zcela humorný příběh. To vše jsem v této knížce našel. Pan Svěrák mě znovu nezklamal.
Nostalgická, půvabná, dojemná knížka. Je to autor a zároveň jakékoliv dítě, které hledá v kterékoliv době a na jakémkoliv místě své strniště, které by přešlo, aby se dostalo na další stupeň. Krásné čtení na deštivé odpoledne...
Milá knížečka o dětství, rodičích, prarodičích a jedné klukovské partě, vyprávěná vytříbeným jazykem pana Zdeňka Svěráka.
Kratičké příběhy odehrávající se na sklonku války, vás vezmou za srdce.
Laskavé i smutné.. pohlazení po duši..
Kniha se mi četla dobře, už jsem viděla předtím film, takže to pro mě nebylo překvapení, jen škoda, že je tak krátká :-)
Milé a osobité stejně jako autor. Pohled dítěte mi připomněl, jak jsem také vnímala svět černobíle a vždy se chtěla chovat jedině čestně a správně. A ono se to ne vždy daří..
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) zfilmováno vzpomínky kluci Magnesia Litera
Autorovy další knížky
2013 | Po strništi bos |
2000 | Dobytí severního pólu |
2008 | Povídky |
2011 | Nové povídky |
2009 | České nebe |
Krásně napsáno, lehce čtivé. Knížky p.Svěráka mě vždycky pohladí po duši...