Po strništi bos
Zdeněk Svěrák
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/219678/bmid_po-strnisti-bos-219678.jpg
4
1123
1123
„Není to kronika mého dětství ani naší rodiny, chtěl jsem, aby to byla krásná literatura. Autoři takové literatury nejen vzpomínají na to, co viděli a slyšeli, ale také si vymýšlejí a fantazírují, aby jejich příběh stál za řeč. V knížce vyprávím o tom, jak byl malý kluk přesazen z města na venkov a co to udělalo s jeho duší. Jsem to já a nejsem to já. Je to mozaika, v níž jsou některé kamínky pravé a jiné přidané. Ale vy byste neměli poznat, který je který.“ Zdeněk Svěrák... celý text
Přidat komentář
špecifický štýl , ktorý k svojmu naplneniu potrebuje interakcie s publikom. Už ma to ničím neprekvapilo, ako 10 film s Bud Spencrom, a to som ho ako dieťa miloval...
Nadherne vypraveni z pohledu maleho kluka. Precteno za jedno dopoledne, ale v hlave zustane dlouho. Pana Sveraka mam moc rada, jeho vypraveni je pro mne mile a uprimne.
Nádherná knížka - jednak svoji jednoduchostí, krásným jazykem a hlavně samotnými povídkami. U některých jsem se nepřestávala usmívat a některé mě velmi dojaly. Krásné čtení v jakémkoliv věku.
Zbierka poviedok, príbehov o malom chlapcovi z mesta, ktorému vojna zasiahla do života. Smutno veselé rozprávanie, ktoré chytí za srdce. Doporučujem.
Je to jednoduché vyprávění plné emocí ve stylu deníčku jednoho chlapce a jeho rodiny za války.
Je to milé, svěrákovské, člověk to úplně vidí díky Obecné škole... A že to čte pan Svěrák osobně, to ty snad ani jinak nešlo, to musí být. Jediné, co mě štvalo, byla knížka rozsypaná do 80 jedno- až dvouminutových kapitol, což je při poslechu na mobilu bez automatického přehrávání fakt pruda. Ale to je asi výtka na režiséra, ne na autora.
Pána Svěráka mám neskutočne rada a táto zbierka jeho príbehov - spomienok ma potešila a veľmi bavila. Odporúčam knihu ako audioknihu. Ak vám ju číta sám autor, je to neskutočný zážitok. Ocenenie Magnesia Litera si naozaj zaslúžila :)
Popravdě je to můj první Svěrák.. dosud jsem od něj nic nečetla, ale asi to napravím. Čte se moc dobře. Takové povídkové vyprávění, spíš vzpomínkování na dobu, která v dnešní době vyznívá romanticky, ale nebyl to med. Zjistila jsem, že jeho typický humor umí stejně dobře ve filmu i v knize. Těšila jsem se na každou cestu z/do práce, kdy mám jediný čas vyhrazený k čtení a jak jsem se začetla, svět okolo mne se ztratil a já běhala s klukem bosky po strništi. Kdo nečetl a váhá, nechť už neváhá.
Takové hodně, inu, svěrákovské. Včetně opakujícího se motivu tatínka elektrikáře, výrazné postavy učitele, fascinace mladými děvčaty a osudovou postavou maminky s občasným chlapeckým vzdorovitě hravým zvoláním "hovno".
Potěšilo mě, že film byl v nabídce letecké společnosti Fly Emirates v kategorii současné evropské kinematografie. Bohužel pouhý anglický překlad bez divákovy znalosti prostředí nedokáže vystihnout atmosféru, a tak se obávám, že bude vnímán jako další "divný" film z "východní" Evropy.
Každopádně jak knižní, tak filmová verze jsou si docela podobné, tudíž můžete směle sáhnout po kterékoli z nich.
Jak sám autor říká v úvodu:"...chtěl jsem, aby to byla krásná literatura." A to se mu, myslím, povedlo. Už ta předmluva mě připravila na to, co mě v knize čeká:
"Dědek klečí v krajině a prosí, aby se mu vrátil chlapecký věk. Ale tak to vlastně je."
Četl jsem s chutí vyprávění o krátkém úseku dětství, podané
s typickým laskavým humorem. Což se ostatně od pana Svěráka čeká, ne? Pro vygradování pointy se ovšem autor nebojí použít i "hustší" vyjádření. Jedna povídka, ve které malý kluk projde poněkud dramatickou, či napínavou situací, je uzavřena suchým konstatováním jeho tetičky: "Tak on se nám chudák posral..." Nepohorší to, je to autentické a přímé.
Knížka se dobře čte, krátké uzavřené povídky mi vyhovují.
Po Soukromé vichřici jako pohlazení...
Milujem film a milujem aj knihu, je v nej toľko človečenstva až slzia oči, chvíľku dojatím chvíľku smiechom. Dakujem.
Knížka je útlounká, přesto překrásně napsaná. Svěrák svým stylem vyprávění prostě nezklame. Jak už zde bylo napsáno, knížka na mě působila jako knížka pro děti, při čtení jsem si často vybavovala Poláčkův příběh Bylo nás pět, i když se tato kniha odehrává v poněkud smutnější době. Musím dodat, že mnoha autorům se nevyvede popsat příběh, kde by hlavní dětská postava vyznívala tak realisticky. Panu Svěrákovi se to však povedlo. Kniha byla nabitá emocemi a docela mě navnadila na zhlédnutí filmu. Jediné, co mě trochu zamrzelo byla rychlost děje, než čtenář stihne nasát válečnou atmosféru, už je po válce. Nicméně, zřejmě to tak ve skutečnosti bylo, že na venkově byl relativní klid a člověk se akorát sžíval s přírodou a učil se znovu starému způsobu života. Opravdu se při té nostalgické atmosféře přistihnete při myšlenkách na takovýto život.Tato knížka čtenáře chytí za srdce a pohladí po duši a ukáže jinou stránku války.
Knížku jsem měla v audio čtení pana Svěráka a já bych ho mohla poslouchat do nekonečna. Myslím, že i film se povedl a také doporučuji.
Poslouchal jsem audioknihu načtenou autorem a byla prostě skvělá. Pan Svěrák dokáže, jako málokdo, v nás opět vyvolat tu dobu, kdy jsme ještě byli dětmi a to ne tak, že jen vzpomínáme, ale tak, že vlastně zjistíme, že v sobě pořád něco z toho dětství máme. Jen je to někde vzadu, potlačené, překryté tím dospěláctvím, ale je to tam. Vždyť já myslím, že se snad každý s nějakou tou částí, kapitolkou alespoň na chvilku ztotožní a pozná se v ní. A nezáleží na tom, kdy to dětství bylo. Jsou to sice vzpomínky autora, ale vzpomínáme při nich všichni na ta svá dětství, zážitky a vůbec na ten svět, který byl úúúplně jiný a barevnější a ačkoliv jsme málo čemu ještě rozuměli, tak jsme měli v hodně věcech naprosto jasno a pak jsem vyrostli a dospěli a je to přesně obráceně.
Kniha se mi moc líbila.I film jsem viděla....no za mě kniha lepší :-) Zdeněk Svěrák je prostě záruka kvality.Doporučuji si přečíst.....stojí to za to :-)
Toto nejsou knihy, které bych vyhledávala, ale na doporučení kamarádky jsem se dnes do ní pustila a nepustila jsem ji, dokud nebylo dočteno. Takže za mě úspěch, kniha je velmi čtivá, zábavná i občas smutná.
Poslechnuto jako audiokniha, kterou namluvil sám Zdeněk Svěrák. Vypráví o svém dětství, a to co o knize v anotaci zmiňuje: "Je to mozaika, v níž jsou některé kamínky pravé a jiné přidané. Ale vy byste neměli poznat, který je který", přesně vystihuje pocity, které jsem z knihy měla.
Pan Svěrák je pro mě Pan Umělec, jsem velkým fanouškem Járy Cimrmana, a i z této knihy na mě tento jeho známý a laskavý humor dolehl. Navíc doplněný o hořkosladkou příchuť útrap druhé světové války i útrap rodinných.
Asi budu pár lidem na obtíž, ale jsem docela zklamán. Kniha mi byla doporučována, že je to výborné čtení, tak jsem se na ní opravdu těšil a se zájmem začal číst. Celkově mě moc nezaujala, příliš krátké kapitoly a děje by se tam vešlo taky víc. Ale zase bylo to nenásilné a oddychové čtení.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) zfilmováno vzpomínky kluci Magnesia Litera
Autorovy další knížky
| 2013 |  Po strništi bos |
| 2000 | Dobytí severního pólu |
| 2008 | Povídky |
| 2011 | Nové povídky |
| 2009 | České nebe |
Krásná kniha. Přečtena jedním dechem, humorná, místy smutná až mrazivá. Až mi při tom čtení bylo líto, že je to dětství už pryč....