Po strništi bos
Zdeněk Svěrák
https://www.databazeknih.cz/img/books/21_/219678/bmid_po-strnisti-bos-219678.jpg
4
1134
1134
„Není to kronika mého dětství ani naší rodiny, chtěl jsem, aby to byla krásná literatura. Autoři takové literatury nejen vzpomínají na to, co viděli a slyšeli, ale také si vymýšlejí a fantazírují, aby jejich příběh stál za řeč. V knížce vyprávím o tom, jak byl malý kluk přesazen z města na venkov a co to udělalo s jeho duší. Jsem to já a nejsem to já. Je to mozaika, v níž jsou některé kamínky pravé a jiné přidané. Ale vy byste neměli poznat, který je který.“ Zdeněk Svěrák... celý text
Přidat komentář
Krásná knížka, krásný film. Jako vždy pohlazení po duši - poetická vzpomínka na dětství.
Napřed jsem viděla výborný film a těšila se na knížku. A kdybych napřed četla knížku, také bych ji shledala jako výbornou a těšila bych se na film.
Trochu mě udivilo, že maminka není na konci děje v jiném stavu, když v Obecné škole má hned po válce už holčičku. Ale to tak nějak patří ke klukovskému ladění knížky a filmu, že pro spoustu jiných dojmů něco takového zůstává v pozadí...
Četla jsem vzpomínku pana Svěráka, která v knížce myslím není, ale krásně se k ní hodí: protože se jako malý před venkovskými kluky styděl, že neumí pískat na prsty, vyluzoval zvuk hlasivkami a předstíral, že jde o hvízdání. Od toho prý má po celý život svůj typický zastřený hlas : o)
Vetsinou si prectu nejdrive knihu, nez zhlednu film. U teto to bylo naopak.Ja se zacetla, a i presto, ze jsem vedela o cem budu cist, jsem se od knihy nemohla odtrhnout.Ba co vic.Nadchla mne tak, ze si poridim i mluvenou verzi, protoze pribeh maleho Edy a jeho kamaradu proste potrebuji slyset z ust pana Sveraka. A myslim si, ze to bude takova tresnicka na dortu, nebo jak se rika do tretice vseho dobreho. I pres dobu , ve ktere se vse odehrava, jsem se usmivala a vychutnavala si jazyk a styl, ktery proste neni treba ani komentovat. A castokrat jsem se i ja v mysli prenasela do doby meho detstvi, kdy jsme kazde letni prazdniny jezdili k babicce a dedovi na vesnici, a tesili se na nase kamarady a na ruzna dobrodruzstvi. Uzila jsem si s knihou, diky panu Sverakovi, prijemne nedelni odpoledne :-)
Sonda do duše čtenářky
Kupodivu jsem věřila všemu, až do momentu, kdy se děj knihy začal odehrávat na pozadí velkých dějinných událostí. Jako kdyby právě ty se netýkaly lidí. Jako kdyby to byly jen kapitoly v učebnicích dějepisu.
„A že nejdeš ven? Hrát si s klucima.“
„Pojď. Nemůžeš tady bejt celý dny zalezlej.“
Příběhy plné klukovské „poezie“ :-), pro mě jeden z důvodů, proč po knížkách pana Svěráka pravidelně sahám a proč je tak ráda čtu. Příběh Edy se ale malinko odlišuje, je totiž daleko víc subjektivní, výrazně autobiografický. Prostřednictvím Edy nás pan Svěrák zavedl do svého dětství, aby nám ukázal neprůbojného, plachého městského kluka, kterému se podaří začlenit se mezi místní „otrlé“ kluky, a tak dostat svou šanci, vyrůst v „pořádného“ ... nebo řádného? .... muže :-).
Příběh je od počátku uvažovaný jako filmová povídka, pan Svěrák ho psal už s tím, že bude příběh zfilmovaný, což může mít své výhody, před očima vám v podstatě poběží film – jednotlivé „scény“ – pečlivě vybrané epizody z dětství sestavené do příběhu se silnou pointou. Eda je v příběhu malý kluk, a tak i vypravuje a popisuje, bez příkras mluví o tom, co prožívá, klukovsky popisuje situace, tak, jak mu je vysvětlili dospělí, výsledkem pak je ... láskyplný text.
On totiž nelíčí jenom historii jedné rodiny, venkova a života za Protektorátu, v tom příběhu je ještě další rovina (našla jsem jich tam víc, ale tahle se mně osobně moc líbila), Eda svým klukovským způsobem tak krásně hovoří o ženách :-). Jeho ideálem ženské krásy je samozřejmě jeho maminka, tatínek tak obdivován není :-) ... Eda k ní vzhlíží, což asi bude částečně dáno i tím, že on prostě krásným, klukovsky milým a poetickým způsobem popisuje a pozoruje všechny ženy :-)
... ve vztahu k mužům:
„Moji rodiče se k sobě moc nehodí, ale mají se rádi. Tatínek je o dva centimetry menší než maminka, a když jdou někam spolu, nosí klobouk, aby byl větší… Maminka má krásné vlasy a tatínek má pleš. A na té pleši má hrbol od úrazu.“
... ve vztahu k dalším ženám:
„Teta má větší prsa než maminka, při práci se jí vlní a zapocený žlábek mezi nimi se odkrývá a zakrývá, což se mi líbí.“
... ve vztahu k potenciální ... lásce:
„Míle je asi šestnáct. Je krásná. Pod tričkem se jí při dýchání zvedají bochánky prsů ...“.
Jak už jsem řekla, vyrůstá z malého kluka ... v muže :-), a nejenom ve vztahu k ženám, v příběhu budete sledovat taky další Edovu „iniciační“ cestu ... k tomu mít, nejen po klukovsku „pro strach uděláno“ :-) ...
„Tyhle řeči by si ženský mohly odpustit, nedělají mi dobře… ‚Kluk se celej třese,‘ zjistí maminka. ‚Netřese!‘ bouchne mě teta do zad. ‚Ten má pro strach uděláno, viď?‘ Přikývnu, ale že bych měl pro strach něco uděláno, to teda nemám.“
...
„Umiňuji si, že nebudu dělat našemu jménu ostudu. Budu tvrdý. V žádném případě mi nesmí koukat z očí, že chci přes držku.“
...
„Jenže pak přijde další perná zkouška: strniště. Všichni po něm jdou, jako by nepíchalo. Udělám pár kroků a zakvičím a vzpomenu si, že můj bratr umřel na otravu krve, protože si vrazil do chodidla rezavý hřebík. Rychle si nazuju boty. ‚Vojíne Součku, zuj se,‘ řekne přísně generál Ota. ‚Jinak budeš furt blbej Pražák.‘ Tak si zase boty zuju a opatrně vykročím. ‚Já už si na to moc nevzpomínám,‘ řekne z tříkolky beznohý Vlastík, ‚ale šoupej nohama, nezvedej je.‘ A tak jdu, jako když bruslím. Nepíchá to. Vůbec to nepíchá! Umím chodit po strništi bos.“
Nejprve jsem knihu přečetl a moc se mi líbila. Příjemně protkaná hezkými emocemi v nedobré době. Pak jsem viděl film, trochu zklamání, ale také velmí dobrý počin. A teď jsem knihu poslechl v podání Zdeňka Svěráka a to je neskutečný zážitek! Skvělý přednes, za kterým je znát, že to tak skutečně bylo. Jedním dechem posloucháno!
S obrovskou úctou a pokorou hodnotím knihu, která je laskavá, milá, pravdivá a s každou stránkou dokonalá.
Hodně lidí si stěžuje, že příběh nemá pointu, napětí a vlastně ani nejde o ucelený příběh. Důležité je si ale uvědomit, že Po strništi bos je vzpomínání starého pána na jeho dětství v době okupace, se vší tou Svěrákovou laskavostí, lyrikou a humanismem. Pohled malého kluka na velké věci, které prostě nemohl chápat, v hřejivé atmosféře vzpomínek na časy, které jsou už pryč a nikdy se nevrátí. Za mě to bylo takové pohlazení, malý oddech ve světě plném cynismu a násilí. Neříkám, že to bylo bezchybné, ale to není skoro nic.
PS. DĚKUJI ZA DÁREK ÁJO!
Po zhlédnutí filmu jsem si knihu musela prostě přečíst,zajímala mě hlavně postava Vlka,ale nic jsem se nedozvěděla, dokonce měl v knize daleko menší prostor než filmu. Ale jinak moc milá kniha, přečtená za odpoledne.
Tahle kniha je prostě neuvěřitelně milá. Mám takový pocit, že pan Svěrák mě ani nedokáže zklamat.
Naprosto dokonalé po všech směrech. Krásný a moc milý styl psaní Zdeňka Svěráka je nenapodobitelný. Mnoho milých příhod, čtenář se dozví něco o životě na venkově. Shlédla jsem i filmové zpracování, moc se mi líbilo. SKVĚLÝ :)
Tahle knížka byla kouzelná. Četla se strašně dobře a chtěla jsem, aby byla delší. Byla to moje 1. knížka od autora. Přišlo mi, jak kdybych všechno prožila s hrdinou a knížka mě hodně dojímala. Na film se určitě podívám. :)
Kniha je krásně napsaná a čte se sama. Viděla jsem nejdříve film a v knize jsem se vlastně nedozvěděla nic nového. Film byl obsahově bravurní a byla v něm obsažená celá kniha.
Humorné a dojemné příběhy z pohledu sedmiletého kluka, který objevuje svět na vesnici. Vzpomínky na dětství bývají ty nejkrásnější. Když toto téma použije takový mistr slova jako je pan Svěrák, je z toho poetické milé vyprávění, které zahřeje na duši.
Už vím jak chodit po strništi bosá a nepopíchat si přitom nohy. :-)
Pan Svěrák mě opět svým moudrým vyprávěním vtáhl do dětství a bosých nohou a na venkov a mezi kamarády a mezi situace viděné očima malého kluka. Krásná čeština, hezky jsem se "prošla" po naší české vesnici na konci války.
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) přátelství, kamarádství zfilmováno česká literatura vzpomínky rodina dětství kluci autobiografie Magnesia Litera Zdeněk Svěrák, 1936–Autorovy další knížky
| 2013 |  Po strništi bos |
| 2000 | Dobytí severního pólu |
| 2008 | Povídky |
| 2011 | Nové povídky |
| 2009 | České nebe |
Kniha skvělá a vtipná od začátku do konce. Přečetla jsem ji téměř jedním dechem.