Pod sněhem
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/248713/bmid_pod-snehem-248713.jpg
4
1403
1403
Zdánlivě běžná situace: Tři sestry nasedají jednoho zimního dne do auta a vyrážejí k rodičům na oslavu narozenin svého otce. Blanka se dvěma dcerami, miminem a psem, Olina se synem a tabletem, Kristýna s kocovinou. V jednom autě se však spolu s nimi ocitají i jejich životní příběhy, vzpomínky na dětství, nenaplněné sny a frustrace a sedmimístné Volvo XC se tak už po několika kilometrech jízdy mění v napěchovaný papiňák, který každou chvíli hrozí výbuchem. A to ještě žádná ze sester netuší, že další drama je čeká v domě rodičů. V rodinných vztazích a na první pohled obyčejných událostech dokáže Soukupová zachytit otisky spletitých osudů, dávných zážitků a frustrací s takovou bravurou, že před čtenářem vyvstávají jako jedinečná životní dramata. Autorčin typický způsob vyprávění s předstíranou ledabylostí a neokázale podtrhuje autenticitu příběhu a vtahuje do něj čtenáře natolik, že se sám stává jedním z pasažérů auta jedoucího na rodinnou oslavu.... celý text
Přidat komentář
Trochu mě mrzí, že tahle kniha zde nemá vyšší hodnocení. Pro mě představuje první setkání se Soukupovou a naprosté nadšení. Úplně obyčejní lidé prožívají naprosto všední situaci. A Soukupová to podává tak lehce a samozřejmě, že dojem z knížky je nezapomenutelný (aspoň pro mě). Líbí se mi její styl psaní, trochu mi v něčem připomíná Třeštíkovou. Mně osobně je ale Soukupová bližší.
Měla jsem co dělat, abych knihu dočetla.
Hodně mi vadil styl psaní, samé souvětí. I přes půl stránky. Děj nic moc, nebylo tam nic, co by čtenáře mělo u knihy udržet.
Navíc jsou tam i spletená jména, např. u píchlé gumy zůstala Oli s Kristýnou, ne s Blankou.....trochu chaos.
Na začátku čtení jsme měla obavy jaké to bude, když jsem si dopředu přečetla některé komentáře, ale za mě naprostá spokojenost!
Zpětně naprosto nerozumím síle, která se ve mně musela vzedmout, abych tu knihu dočetla. S odstupem jediný dojem, který si z četby pamatuji, je nekonečná banalita totálně všedních situací, ve kterých jednají naprosto zapomenutelné postavy v šablonovitě načrtnuté partii s předem jasným výsledkem. Přijde mi, že autorka už vyčerpala téma "rozvrácená rodina", ale hodlá ho ždímat dál a dál. Vlastně opakuje geniální K moři, ale stejného efektu nedocílí. Moc brzy vykládá karty, moc pozdě se snaží uzavřít, a tak končí zkratkovitě a pocitem nehotového. Asi to mohl být mimořádně působivý román, ale prostě není.
První kniha,kterou jsem po hodně dlouhé době prostě nedočetla.Do čtení jsem se musela vyloženě nutit.Po přečtení její třetiny jsem ji odložila.Vadila mi všudypřítomná negativní atmosféra.
Jako se rozpadá jedna narozeninová oslava, rozpadla se i celá rodina. Všichni se snaží, ale marně...
Čtivá, místy humorná, místy smutná, ale pro mě bohužel jednorázová kniha.
Na začátku to vypadalo na pět hvězd, pak mé nadšení po půlce knihy trochu opadalo. Už mi to přišlo zdlouhavé. Ale to neznamená, že byh titul nedoporučila :-). Autorka je originální jak tématem, stylem psaní, popisem myšlenek. Právě ony myšlenky jsou realistické, neučesané!!! To oceňuji!! :-) Postavy vybrané jako "dokonalé sociologické vzorky" :-), tři sestry: svobodná samostatná matka, pak matka, manželka na plný úvazek, svobodná mladá bezstarostná a k tomu jejich matka. Ač mi žádná ze sester nebyla úplně sympatická, tak uznávám, že v každé z nich jsem se poznávala :-).. (až jsem si říkala, že by to chtělo ještě dvě sestry a byla bych to celá já :))).. . a na příběh jejich matky jsem se dívala s lítostí. .:-(((
Takže doporučuji, na takovéto domácí ženské počtení :-)
I když se nacházím ve zcela jiné situaci než hrdinky knih Petry Soukupové, vždy mám pocit, že čtu tak trochu o sobě a o svém životě.
Vadilo mi moc, jak se k sobě sestry chovaly. Nicméně skvěle vykreslené postavy, dialogy, myšlenkové pochody neuvěřitelně uvěřitelné. V každé z postav jsem v něčem se tolik viděla! Autorka opět nezklamala!
Zábavná knížka, ale od autorky už jsem četla i lepší. Určitě ale stojí za přečtení a zachycuje opravdu reálné situace, občas i velice vtipné.
Hodně zvláštní kniha. Chybí zajímavý děj, je to spíše taková depresivní analýza rodinných vztahů. Konec otevřený. Možná na to navazuje další autorčina kniha, ale já už si jí rozhodně nepřečtu.
Tak trochu zklamání. Sice se to pěkně čte, postavy jsou psychologicky pěkně prokreslené, stírá se rozdíl mezi vypravěčem a postavou, což působí zajímavě, ale čekala jsem víc. Je pravda, že se kniha nesešla s náladou čtenáře - číst toto v depresi není to pravé - ale i tak, krásně rozehraný příběh vyvolává očekávání. Já jsem se těšila na katarzi v závěru, na NĚCO, co vrhne nové světlo na pohled na vztahy všech 4 žen. Takže nejspíš pohled otce, který se konečně projeví a otřese názory na vtahy všech čtyř. Tady ale linie Blanky vyznívá doztracena, Olina sice ve výchově začíná být ráznější, ale čtenář neví, jestli to nebude jen přechodný stav, protože k tomu dospěla jakoby náhodou. A Kristýna? Tam by se mohlo blýskat na nové časy, ale ono se spíš blýskne, ale je to blesk osmocený.
Tři sestry, čtyři děti, jedna maminka, jeden tatínek, jeden manžel, jeden milenec a jedna oslava. Sonda do životů žen tří generací, surová, syrová, deprimující, odhalující, potvrzující - stejně jako K moři. Můžeme autorce vyčítat modelové opakování postav (tlustá zamindrákovaná holčička, která se snaží svůj - ve svých očích - nedostatečný vzhled kompenzovat snaživostí, odtažití otcové, matky trpitelky, podvádějící ženáči atd.), ale my to dělat nebudeme, protože to, co Petra Soukupová píše, je mnohem důležitější než všechny případné výtky.
Absence uvozovek (nikoli přímé řeči, jak tu poznamenal jeden uživatel, to je rozdíl!) vtahuje čtenáře do děje - dostáváte se postavám blíž, nečtete je, vy je skutečně posloucháte. Postavy vám nebudou příjemné, on by asi nikdo, koho byste otočili naruby a podívali se mu do hlavy ve chvílích, kdy by se ocitl ve stresové situaci rodinného setkání, moc příjemný nebyl. Dynamika rodinných vztahů (matka-syn-snacha; matka-otec; matka-dcery; nejstarší-prostřední-nejmladší; žena-muž) je vykreslena spíše z té odvrácené strany jako mikrosvět křivd, boje o lásku a pozornost, neustálého posuzování a nepochopení. Je jasně vidět, jak moc se na nás podepisuje výchova, jak moc se neustále vymezujeme a definujeme proti těm nejbližším a zůstáváme bez ohledu na to, kolik nám je, ve vztahu k rodičům dětmi.
Jestliže chcete knížku nenáročnou, lehkou, oddychovou, Soukupovou prostě nečtěte, ona taková není, ač se tak kvůli lehkému stylu a spádu, který její knihy mají, může jevit.
Pro každého, kdo nebude po sněhu jen klouzat, ale zaboří se do něj a dovolí mu, aby nastavil zrcadlo jemu samému a jeho rodinným vztahům, to nebude snadné čtení (kdo z nás se nebojí, že se mu jeho děti odcizí, že jim nebude rozumět, že nebude vědět, jak žijí a hlavně, že v životě nebudou šťastné možná i naší vinou, i když jsme udělali všechno, i když jsme se obětovali?), ale trocha sebereflexe nemusí být vůbec na škodu. Obzvlášť, když si uvědomíme, že nakonec vlastně toho druhého nikdy pořádně ne(po)známe.
Přiznávám, že jsem nedočetl žádnou předchozí knihu od Soukupové a měl jsem velký problém, aby Sníh nedopadl stejně.
Problémů bylo víc: absence přímé řeči (u mě způsobovala zmatení, často nebylo možné rozeznat vnitřní pochody od řeči), rychlé přeskakování z hlavního vypravěče scény, ale i věčné hádky a až na maminku nepříjemné postavy. Zavřel jsem knihu a osud všech postav mi byl úplně ukradený, nikdo si mě nezískal natolik, aby mi ho bylo líto.
Kniha se snaží být sondou do mezigeneračních vztahů, ale vůbec nenahlíží optikou mužů nebo dětí, místy až feminizuje veškeré dění a to příběh trochu devalvuje. Na děsivé líné tempo jsem si zvykl až téměř ke konci, kdy jsem četl tak rychle, jak jen to šlo. Na druhou stranu, autorka umí dobře zachytit psychologii postav a celkem výstižně popsat i jejich historii.
Text se čte celkem snadno, ale nemohl jsem se zbavit pocitu, že občas kloužu po slovech, aniž by se mi odrážel jejich význam v mé hlavě. Do budoucna už Soukupovou přenechám někomu, kdo její styl ocení víc.
No...tak jsem to teda přečetla...hlavně proto, že jsem ji měla půjčenou a trošku jsem cítila závazek ji přečíst...obsahově mě nijak nenadchla...chování sester mi přišlo, jako by nikdy nevyrostly a byly pořád děti, které se neumí chovat dospěle, navzájem si pomoct a to co si o sobě navzájem myslely, mi taky přišlo docela hrozný...zajímavé mi přišly pasáže matky...asi je to zaměřené na ženy, ale já bych docela ocenila i pohled otce a manžela jedné ze sester...takže sečteno a podtrženo...asi bude chvilku trvat, než dám autorce zase šanci :-)
Díky této knize u mě propukla silná alergie na jméno "Filípek". Blanka, která má místo mozku mateřský mlíko, byla fakt nesnesitelná. Nejsympatičtější mi byla Kristýna.
Knížka mě ale zklamala, čekala jsem něco jiného, neboť jsem četla samou chválu. Kdyby alespoň konec u té Kristýny nebyl tak otevřený, dala bych o hvězdičku víc.
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Kniha, plná příběhů a pocitů, které tak moc všichni známe, kdo máme větší rodinu. Hezky popsané myšlenky. Ale chyběl mi nějaký smysl nebo závěr... Rodinná oslava skončila, nikdo nic nedořešil, nikdo nic moc neřekl a skončila i kniha. Přesto přečtení knihy neberu jako úplně ztracený čas, i já se v tom dost našla.