Pod sněhem
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/248713/bmid_pod-snehem-248713.jpg
4
1402
1402
Zdánlivě běžná situace: Tři sestry nasedají jednoho zimního dne do auta a vyrážejí k rodičům na oslavu narozenin svého otce. Blanka se dvěma dcerami, miminem a psem, Olina se synem a tabletem, Kristýna s kocovinou. V jednom autě se však spolu s nimi ocitají i jejich životní příběhy, vzpomínky na dětství, nenaplněné sny a frustrace a sedmimístné Volvo XC se tak už po několika kilometrech jízdy mění v napěchovaný papiňák, který každou chvíli hrozí výbuchem. A to ještě žádná ze sester netuší, že další drama je čeká v domě rodičů. V rodinných vztazích a na první pohled obyčejných událostech dokáže Soukupová zachytit otisky spletitých osudů, dávných zážitků a frustrací s takovou bravurou, že před čtenářem vyvstávají jako jedinečná životní dramata. Autorčin typický způsob vyprávění s předstíranou ledabylostí a neokázale podtrhuje autenticitu příběhu a vtahuje do něj čtenáře natolik, že se sám stává jedním z pasažérů auta jedoucího na rodinnou oslavu.... celý text
Přidat komentář
Skvelým spôsobom opísané myslenie, cítenie, prežívanie a v konečnom dôsledku aj konanie postáv, to čo sa tak pekne volá psychológia postáv je v tejto knihe pre mňa to, kvôli čomu sa táto kniha oplatí prečítať!
Autorka umí psát, její knihy přímo hltáte, nemůžete je odložit... ale pro mě jsou o protivných hrdinkách, které žijí v stereotypech, jsou neschopné něco změnit a prostě žít... Na facku jsou zde snad všichni, děti jsou chudáci, matky neschopné, o chlapech radši nemluvit... Nebudu už další knihy autorky zkoušet, prostě to nemám zapotřebí. Mám zcela jiný přístup k životu a hrdinky Petry Soukupové mě akorát otravují a rozčilují. Pokud se Vám líbí R. Třeštíková, tohle přečtete s chutí také, pokud ne, tak vynechte, nic se nestane...
Jak jiz psali ostatni, kniha se mi cetla velmi dobre. Autorka psala pasaze tak akorat, jeji styl se mi zalibil, ze zkusim i jinou knihu. Pravda je, ze pribeh v podstate nema happy end, zadna z postav neni stastna.. Libi se mi v knize poukazani na to, jak casto vsichni neco delame pro druhe, kvuli nim a nedokazeme prezentovat to, co sami chceme. Je zde videt slozitost vztahu a sdeleni prani a ziti zivota dle svych predstav..
Na knihu Pod sněhem české, velmi oblíbené a na sociálních sítích sdílené autorky Petry Soukupové jsem se chystala bezmála rok. Čekala jsem na tu správnou chvíli. Letos nás na nějakou dobu ještě navštívily silné mrazy, sníh nevyjímaje, a proto jsem se rozhodla, že je načase vyndat ji z knihovny...
Mohlo by se zdát, že téma knihy není nijak zvlášť pozoruhodné. Tři sestry se vydávají na cestu, aby v rodinném kruhu oslavily narozeniny svého otce. Mimo nich se do auta naskládají čtyři děti a pes, z čehož lze předpokládat, že právě tito pasažéři budou mít částečně podíl na tom, jak se bude celá výprava odvíjet.
Během jízdy se stanete účastníkem různých situací, ovlivněných vzájemnými vztahy mezi sestrami, prostorem, ve kterém se tato početná skupina nalézá i drobnými sourozeneckými křivdami, které byly součástí dětství a každá ze sester je v sobě nevyřčené po dlouhá léta uchovávala. A dětské rozmary jim na náladě rozhodně nepřidají. Ani jedna z nich však netuší, že největší překvapení je teprve čeká v domě jejich rodičů...
Knihu Pod sněhem vydalo nakladatelství Host, což je samo o sobě předpokladem, že půjde o kvalitní literární kousek. Už název napovídá, že se v knize setkáme s nejedním tajemstvím, která budeme prostřednictvím krátkých kapitolek pozvolna rozklíčovávat.
Během čtení proniknete hluboko do charakterů jednotlivých postav. Každá ze tří sester je jak typově, tak charakterově jiná. Blanka je mírná, ztělesňuje ideál dokonalé rodiny a nepřipouští si, že by tomu mohlo být někdy jinak. O poznání ráznější Olga neměla v lásce zrovna štěstí a svoje dítě vychovává sama. Respektive s dopomocí slečny na hlídání, což mnohdy přináší nejedno výchovné úskalí. A sebe samotnou často přesvědčuje, že muže ke svému životu rozhodně nepotřebuje. Kristýna zápasí se vztahy o sto šest. Jinak to ani v případě, že si najdete partnera již zadaného vlastně nejde. Nic jiného jí v životě starost prakticky nedělá, což mnohdy jejím sestrám bývá trnem v oku.
Reakce, ke kterým během cestován dochází v rámci vzniklých situací, v sobě ukrývají řadu drobných nesrovnalostí i averzí, pocházejících již z dětství, přesto dosud nevyslovených zcela nahlas. Hlavní linku doplňuje vyprávění jejich matky, která nás seznamuje s vlastním životním osudem, studentskými sny počínaje a skutečnou realitou svého osobního života konče.
Kniha Petry Soukupové je z mého pohledu velmi propracovanou záležitostí, kdy se vše točí kolem tématu, které se dotýká především podstaty rodiny, jejích typech, postavení a funkčnosti nejen v soudobé společnosti. Zároveň poukazuje na proměnlivost jednotlivých reakcí v závislosti na konkrétní situaci, odkrývá různé lidské nešvary a taktéž drobné radosti, které život jako takový pro změnu pozitivně obohacují.
Pro mě osobně byl tento příběh příjemným literárním zážitkem a k přečtení vám ho velice ráda doporučuji.
Vím, že Pod sněhem není zrovna nejlépe hodnocená kniha Petry Soukupové, ale mně se líbila snad nejvíc z celé její tvorby. Možná ani jedna ze sester nevyvolává čtenářovy sympatie, ale já jsem měla pocit, že každá z nich měla nějakou vlastnost nebo příběh, ve kterých jsem se našla. I přes naprosto komorní a zdánlivě banální příběh mě kniha neuvěřitelně bavila. Vytkla bych pouze otevřený konec, toužila jsem se dozvědět víc o osudech každé ze sester. Ale jinak za mě velké nadšení!
Byla to moje první knižka od této spisovatelky. Nemůžu si pomoct, ale měla jsem pocit, ze čtu knížku od R. Třeštíkové. Pod sněhem je trpký příběh. Chvílemi mi bylo smutno ze vztahů, které k sobě postavy mají. I mi přišlo, že některé pasáže jsou zbytečně dlouhé. Nicméně autorka umí zajimavě pracovat s psychologií hrdinů. Za mě takový lepší průměr.
Knížka se mi moc líbila, líbil se mi i konec, i když nemám ráda otevřené konce, ale sem se mi to hodilo. Líbily se mi odlišné povahy všech tří sester, jejich neshody, sváry i malá porozumění, prostě sourozenecké rozepře v dospělém věku. Nechyběl mi ani mužský pohled na věci, jen by to ještě více komplikoval. Knížku doporučuji.
Všechny mezilidské vztahy byly shrnuty do této jedné knihy. Láska, nenávist, nejistota, odpor, touha, znechucení... je to tam. Většina těch pocitů je bohužel negativních a na konci knihy se toho moc nedozvíme. Nikdy jsem moc nebyla na otevřené konce, mám ráda, když autor dokončí, co začal, i když nám to dává prostor pro vymýšlení vlastních konců...
Ještě se mi nestalo, aby mi všechny postavy z knihy byly nesympatické. Pesimistická kniha a otřesné rodinné vztahy a totálně nudný příběh bez jakékoliv menší zápletky.
Četla jsem jedním dechem, místy mě až zarážely autorčiny trefné poznatky o úplných drobnostech. Tři sestry mi byly všechny svým způsobem blízké a sympatické, pořadí oblíbenosti se měnilo v průběhu čtení, ale něco jsem si našla v každé z nich. Jejich místy až přehnaná radikálnost a jednostranný pohled pěkně kontrastovaly s moudrostí vyklidněné matky. Vytkla bych pouze zbytečné pasáže, kde se moc řešilo, co si které dítě dá k večeři, a chvílemi se autorka neubránila jisté schematičnosti postav, které sváděly iracionální a zbytečné hádky mezi sebou. Každopádně příjemná záležitost a určitě ne moje poslední knížka od Petry Soukopové
Bezvadne pocteni. Me vadil jen ten konec nekonec. Mam radsi ukoncene knihy, aspon trochu. Tohle jakoby se na posledni strance utlo a smitec.
Tak mi rok 2018 začal z čtenářského hlediska nejlépe jak mohl. Pod sněhem je první kniha od Petry Soukupové, kterou jsem měl možnost přečíst a od první do poslední stránky jsem byl nadšený. Mám rád knihy a filmy o mezilidských vztazích, zvláště těch rodinných, kdy si autor dává záležet, aby čtenář pochopil jednání jednotlivých postav postupným odkrýváním jejich minulosti. Velmi čtivá a hořkosladká záležitost, nicméně se domnívám, že nemusí řadě čtenářů sednout autorčin styl a detailní popis jednoho dne jedné rodiny, de facto jedné cesty autem a jedné oslavy-neoslavy.
Soukupová má obrovský talent vidět některým lidem do hlavy. A zachytit rodinné vztahy, pocity, nálady. Až je to vlastně únavné, ten neustálý příliv problémů a problémků, křivd a křivdiček, střetů povah. Mnoho čtenářů bude při čtení doufat, že to není jejich případ, že mají myšlenky ušlechtilejší, méně zpruzelé. Jenže všichni známe ten každodenní boj... Velmi dobrá beletrie.
Je to dobrá kniha s výborným psychologickým vhledem. Co dokáže způsobit nekomunikace, neupřímnost, pocit "co by si o mně druzí mysleli".
Na jedné straně snahy matky o to, aby svými problémy své dcery nezatěžovala, na druhé straně z této falešné snahy o jejich ochranu vyrůstají problémy daleko větší. Nevřelost, nesrdečnost, pocity odcizení. Ani jeden člen rodiny si s těmi ostatními nemá co říci. Je to oslava z povinnosti, aby nikoho neurazili a jako taková nemůže dopadnout dobře. Vzájemně se vlastně neznají a ani po tom netouží.
Hluboká psychologická sonda. Nejde tady o žádné násilí, o nic velkého. Přesto je to schíza. Nečetlo se mi to dobře. Padala na mě tíseň, protože jsem se v lecčems našla…
už od začátku jsem si říkala, že snad autorce napíšu a poprosím, zda by tuhle knihu s ní nenapsal ještě nějaký chlap (Landsman, Hartl...)strašně by mě totiž zajímalo myšlení těch mužských postav, od zmetka Olivera po Libora a dědy...prostě Soukupová natvrdo napsala to, co si obvykle některé z nás opravdu myslí a nikdy neřeknou nahlas!až je to smutný, tak jsem se vyděsila, jak upřímné to je...bohužel a doufám, že takových lidí kolem sebe moc nemám...podle mne byly všechny sobecké mrchy.naštval mě konec, asi jsem se trošku těšila na to, že Blanka vleze manželovi do počítače, ale budiž ji zachována čest.Přesně takové Oliny s Oliverem znám dvě a jak kdyby je znala i autorka, to není možné, že se chovají úplně stejně!!!bravurně popsané, tak to totiž opravdu je...bohužel.Nikoho nesoudím, to by nikdo z nás, kdo jsme nikdy nebyl ve stejné situaci, neměl, ale průser s výchovou to je určitě!
Během knížky mě pořád napadalo jedno slovo - upřímnost. Usnadnili bychom si život, kdybychom byli k lidem okolo sebe i sami k sobě skutečně upřímní? Nevím, ale mám chuť to zkusit:) Každopádně, skvěle vystižené ženské uvažování, trochu jsem se (bohužel) našla skoro ve všech ženských hrdinkách. A asi je to tak správně. Teď jen to nějak vybalancovat:) Skvělá a přesná kniha, jen mě trochu mrzelo, že čím víc jsem se blížila ke konci, tím víc mi bylo jasné, jak to celé skončí.
Spíš než Pod sněhem by se to mělo jmenovat Tři pizdy jedou domů. Fakt nevím, jestli je k něčemu psát o rodině, kde jsou komplet všichni na pěst (snad kromě té jejich matky, ale to je spíš z nouze). Že to nijak neskončilo mi ani nijak zvlášt nevadí, spíš to podle mě ani nemuselo začít... Jo, taky jsem se v tom blbě orientoval, tenhle způsob psaní je hrozně náročný na soustředění. A pletly se mi ty dvě starší sestry
Velmi dobře napsaná kniha zobrazující životy povahově rozdílných sester a jejich vztah k matce a otci. Líbila se mi hovorová čeština, jen mi trochu vadila nepřítomnost uvozovek u přímých řečí. Pro mě kniha splnila to, co jsem od ní očekávala. Přečtu si určitě i další autorčiny prózy.
Mám pocit, že knize snad chybělo posledních pár stran. Celou dobu jsem čekala na velké finále, rozuzlení, ke kterému se pomalu schylovalo od začátku, nicméně jsem se nedočkala. Místo toho zbyl jen pocit tří nesympatických sester, každá byla jiná, každá stejně protivná, což by ani tak nevadilo, kdyby se všechny osudy nějak protkly. Nejvíce mě snad zajímal osud matky a babičky, na které se vůbec nedostalo...
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Tri sestry idú autom na oslavu k rodičom. Idú, idú, stoja na pumpe, jedia, majú defekt, chytajú psa, zase idú....až kým nedôjdu. Takto to vyzerá na poriadnu banalitu, však? Napriek jednoduchosti deja a minimalistickej ploche rozohrala autorka 4 živé príbehy, čo zaliezajú pod kožu a nechávajú trocha nepríjemný pocit. Hlavne z toho, že je vo mne trocha z každej sestry. Odporúčam prečítať, čaro tejto knihy sa vysvetliť nedá, musí sa len prežiť.