Pod sněhem
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/248713/bmid_pod-snehem-248713.jpg
4
1402
1402
Zdánlivě běžná situace: Tři sestry nasedají jednoho zimního dne do auta a vyrážejí k rodičům na oslavu narozenin svého otce. Blanka se dvěma dcerami, miminem a psem, Olina se synem a tabletem, Kristýna s kocovinou. V jednom autě se však spolu s nimi ocitají i jejich životní příběhy, vzpomínky na dětství, nenaplněné sny a frustrace a sedmimístné Volvo XC se tak už po několika kilometrech jízdy mění v napěchovaný papiňák, který každou chvíli hrozí výbuchem. A to ještě žádná ze sester netuší, že další drama je čeká v domě rodičů. V rodinných vztazích a na první pohled obyčejných událostech dokáže Soukupová zachytit otisky spletitých osudů, dávných zážitků a frustrací s takovou bravurou, že před čtenářem vyvstávají jako jedinečná životní dramata. Autorčin typický způsob vyprávění s předstíranou ledabylostí a neokázale podtrhuje autenticitu příběhu a vtahuje do něj čtenáře natolik, že se sám stává jedním z pasažérů auta jedoucího na rodinnou oslavu.... celý text
Přidat komentář
Ano, je to styl Petry Soukupové. Ne, opravdu to nemá příběh. Nicméně myšlenkové pochody ženských hrdinek jsou vykresleny skvostně. Docela by mě zajímalo, co si myslí mužská strana v této knize, ale to se asi nikdy nedozvíme...
Zase kniha autorky, která jde asi až za hranu. V textu je i vše, co si lidé navzájem neřeknou, ale prostě se podle toho chovají. Postavy (až na matku) jsou neúprosné, hodnotí se, porovnávají. Člověk si říká: "Mají se vůbec rády ty sestry? Nebo jsou jen spolu, protože se do té rodiny narodily a patří k sobě?"
Vzala jsem si knihu jako oddychovou mezi dvěma detektivkami, ale to jsem se spletla. Oddychovka to fakt není, ale napsaná je skvěle.
Smutná. Padala na mě tíha a vztek po celou dobu čtení, jako vlna. Nemohla jsem se rozhodnout, jestli postavy nesnášet, nebo Soukupové gratulovat, jak neuvěřitelně jsou... lidské. Mariina část příběhu mě upřímně zasáhla, jako kopanec na přivítanou. Tolik nevyřčeného v tolika slovech.
Hrozně mě to bavilo. Všechny charaktery, všechny situace, všechny "osoby a obsazení" (od dospěláků po ty nejmenší včetně psa). Všechny z odlišných pohledů vyplývající reakce, každá k pláči i smíchu autentická věta, neúprosně logické plahočení se v neporozumění a komunikační hluchotě. Všechno to křehké mezi rodiči a dětmi. Všechna vztahová klišé. Všechna ta ramenatá sebejistota. A přes všechno - to neúnavné trmácení se směrem k nadějím... V celistvém gradujícím příběhu bez hluchého místa. Jojo, hrozně mě to bavilo...
Zajímavá kniha, která ovšem nesedne každému, někomu příběhem, někomu stylem psaní. Já se řadím do cílové skupiny čtenářů a obdivuji paní Soukupovou, jak bravurně staví věty, ze kterých dokáže poskládat skvělý, uvěřitelný příběh jednoho dne.
Tak si nejsem jistá, jestli šlo ještě o rodinné vztahy, nebo už o horor líčící proměnu žen v krávodlaky...
Nevím přesně o čem tahle kniha byla.....snad o tom,že ničí život není takový jaký se na první pohled zdá. každopádně kniha byla dost průměrná a ten konec zvláštní...
Sedí mi styl psaní Petry Soukupové, píše prostě a jednoduše o životě. V několika větách dokáže perfektně vykreslit pocity a charakteristiku dané osoby. Děkuji Děkuji Děkuji za další super knížku
Jedna z mých nejoblíbenějších od této autorky. Naprosto jsem se našla v komplikovaných rodinných vztazích, naprosto přesně byl pro mě vykreslen onen společně strávený čas, kdy nikdo z nich nemůže uniknout a kdy je každý zavřen ve své vlastní hlavě, kde si "mele" tu svou :)
Knížka je velmi čtivá, psaná charakteristickým stylem autorky. A právě proto jen 4 hvězdy, protože mi za chvilku splyne s jinými jejími knížkami a nebudu si pamatovat, o čem že to vlastně bylo. 4 hvězdy ale i za nádherný popis vnitřních stavů člověka a jak mohou stejné situace lidé vidět různě... a přitom pro sebe opravdově.
Tuto knihu absolutně miluji. Postavy tří hlavních hrdinek - sester - jsou napsané famózně. Ačkoliv v knize na první pohled až tak o moc nejde (cesta sester na návštěvu k rodičům a průběh této návštěvy), je v ní ukryt nemilosrdný pohled na život všech zúčastněných. Okouzlilo mě i to, jak na mě kniha zapůsobila v osobní rovině. Dokázala jsem se částečně identifikovat se všemi třemi hrdinkami, ačkoliv jsou napsané jako poměrně dost rozdílné osobnosti (usedlá obtloustlá mamina, hledající se studentka zmítaná neuspokojivými partnerskými vztahy a moderní žena - matka samoživitelka) a já nejsem v pozici ani jedné z nich :-) Současně jsou mi však všechny poměrně nesympatické, neboť autorka nemilosrdně odkrývá i to hnusné, co se obvykle v ženách nachází. Knihu hodnotím jako velmi upřímnou, ukazuje ženy takové, jaké jsou (a jak jsem měla možnost je poznat). Bohužel, byla bych mnohem raději, kdyby životní realita a lidské povahy byly jiné. Čest výjimkám.
Neumím si to vysvětlit, tak banální dějová linka, chybějící zápletka a přesto se mi kniha dostala hodně pod kůži. Vykreslení postav, nahlédnutí do jejich hlav, rodinné vztahy...obdivovala jsem, co autorka s tak jednoduchým námětem dokázala. Často si na ni vzpomenu u mnohem komplikovanějších knih, je umění vymáčknout z mála tolik dobrého a zaujmout. U mě se to povedlo na jedničku.
Co všechno se dá obsáhnout do příběhu jednoho dne.... Dost mě to vytáčelo, ta nesnášenlivost mezi sestrami a vůbec trpké,nepřející či odevzdané chování všech - i dětí, rodičů, partnerů. Vadila mi absence uvozovek u přímé řeči a taky ten konec... no happyend bych mít nemusela, ale aspoň nějaké zakončení by bylo fajn. Na druhé straně chápu, že se jedná o popis jednoho dne a ten prostě skončil, jde se spát, tečka.
Knížka, hlavně pro dámy, pánové jí asi moc neocení, neboť jejich myšlenkové pochody nejsou zřejmě tak komplikované :) Styl psaní mi velmi vyhovoval, kratší kapitoly o momentálním dění i myšlenkové pochody matky tří dcer, každé jinak zralé a obroušené jak výchovou, tak životem.
Moc zajímavě pojatá sonda do jedné rodiny napříč generacemi, aneb geny prostě nevyčůráte :)
Druhá knížka od P.Soukupové - asi si začínám zvykat. Líbila se víc než Nejlepší pro všechny. Hezky propracované vztahy mezi sestrami, jejich dětmi, partnery a rodiči. No jak je asi zvykem spisovatelky - vztahy to nejsou nijak radostné, dobrého aby člověk pohledal. Co mi trochu chybí je nějaký závěr.
Moje první kniha od Petry Soukupové a dost dlouho mi trvalo, než jsem se začetla. Osobitý styl psaní mi moc nevyhovoval a musela jsem si na něj zvykat - dlouhé věty, nebo spíš jen kusé informace oddělené čárkami, přímá řeč bez uvozovek... a asi nejvíc mi vadily výrazy v hovorové češtině (přemejšlí, otevřený dveře, zelenej svetr, praktickej...). To mě opravdu vytáčelo, úplně mě to bilo do očí a nedovolovalo mi to soustředit se na obsah textu. No, postupně jsem si zvykla a pak jsem se začetla. Vlastně žádný závratný příběh, ale z knihy mám nakonec docela dobrý pocit. V mnohých situacích člověk vidí sám sebe nebo své okolí, prostě takové momenty z běžného života většiny lidí. Všechny situace naprosto uvěřitelné, až jsem si říkala, proč tohle vlastně čtu, vždyť to je úplně obyčejný život, který je všude kolem nás. I ten konec - většina situací nedořešených, žádný happy end se nekoná.
Možná si přečtu i další knihy autorky.
Je to jenom jediný den, jedna cesta, jedno ráno, odpoledne a večer.... A stane se toho tolik. Co si myslíme o druhých, co si myslí oni o nás, co zůstane nevyřčené, jaký vliv na nás mají rodiče... Nestane se tu vlastně nic tak přelomového, přesto se příběh čte neuvěřitelně snadno a lehce. U Petry Soukupové mě fakt hrozně baví, jak nádherně umí vykreslit všechny postavy.
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Kniha mi byla nekolikrat doporucovana,ale popravde nevim proc. Kniha me spis rozcilovala,popis jednoho dne nefungujici rodiny...