Pod sněhem
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/248713/bmid_pod-snehem-248713.jpg
4
1402
1402
Zdánlivě běžná situace: Tři sestry nasedají jednoho zimního dne do auta a vyrážejí k rodičům na oslavu narozenin svého otce. Blanka se dvěma dcerami, miminem a psem, Olina se synem a tabletem, Kristýna s kocovinou. V jednom autě se však spolu s nimi ocitají i jejich životní příběhy, vzpomínky na dětství, nenaplněné sny a frustrace a sedmimístné Volvo XC se tak už po několika kilometrech jízdy mění v napěchovaný papiňák, který každou chvíli hrozí výbuchem. A to ještě žádná ze sester netuší, že další drama je čeká v domě rodičů. V rodinných vztazích a na první pohled obyčejných událostech dokáže Soukupová zachytit otisky spletitých osudů, dávných zážitků a frustrací s takovou bravurou, že před čtenářem vyvstávají jako jedinečná životní dramata. Autorčin typický způsob vyprávění s předstíranou ledabylostí a neokázale podtrhuje autenticitu příběhu a vtahuje do něj čtenáře natolik, že se sám stává jedním z pasažérů auta jedoucího na rodinnou oslavu.... celý text
Přidat komentář
Měla jsem vyšší očekávání. Z konce jsem měla pocit jakési nehotovosti, i když jeho vyústění logicky chápu. Na knihu jsem se těšila, protože mám sama několik sester a tyhle ty předsudky, škatulky a nevyslovené nebo se opakující "křivdy" k tomu tak nějak patří. Na mě to bylo ale málo, lehké klouzání pod povrchem, snesla bych jít víc na "dřeň", ale nejspíš to nebyl ani účel.
Tak nevím, nevzpomínám si, že by s námi autorka někdy jela auten kamkoli, nebo seděla na rodinném srazu, ale asi ano, protože jinak si neumím představit, jak je možné, že jsem měla pocit, že každý druhý dialog už jsem někdy prožila, že tohle už jsem taky cítila... prostě skvělý a autentický zápis dobrých úmyslů, různorodých pocitů, vzájemného nepochpení... Po přečtení jsem si řekla, že příště na setkání se svými blízkými budu pozitivnější a zkusím je víc chápat. Výborná kniha, ačkoli jsem od paní Soukupová přečetla snad všechno, tahle kniha je mi asi nejbližší.
Jak už bylo napsáno, i mně nesedl autorčin tok psaní – myšlenky, vyprávění, dialogy – všechno jako proudem semleto dohromady, avšak časem si zvyknete. Dalším mínusem, i když nevelkým, byly nadpisy kapitol. Název má být stručný, jasný a nedělat dojem věty. Takže příkladem kapitola nazvaná „Zastaví u první benzínky, která bude“, nebylo by zkrátka lepší nazvat ji jen „Benzínka“ a nebo prostě kapitoly popisovat číselně? Mně to celý náhled na knihu jako takovou dost zošklivý. Ale třeba i tohle patří k autorčinu svéráznému stylu, takže to tak musím brát.
Příběh nebyl špatný, vlastně moc dobře vystihoval spoustu situací ze života, které se nám všem dějou, ale chybělo mi tam to málo (nebo hodně), co příběh posouvá někam dál a stane se tak Vaším příběhem. Mile mě zahřála vzpomínka na barevný cukr bridž - cukr ve tvaru srdce, piky, kříže, kára - v jemně pastelovém zbarvení.
Chystám se přečíst si román Zmizet, kterým jsem možná měla začít, ale pak zas budu třeba příjemně překvapená. A to já ráda!
Velmi překvapující! Zpočátku mi vadil ten styl psaní, ala “neřeším přímou řeč, odstavce, kdo z postav co říká - všechno to smíchám dohromady a čtenář se s tím nějak popere,” ale... Jakmile si na to zvyknete a necháte se unášet sněhovou vánicí dál na cestě příběhem, tak to za to stojí! S mnoha myšlenkami a konflikty jsem se ztotožnil, další díky knize pochopil. Líbily se mi protiklady postav, jejich propracovanost a celková reálnost. Známé hlášky z českého prostředí a myšlenky každého z nás. Např. část se zamyšlením se nad okurkou v Mc burgru byla skvělá. Po dlouhé době kniha, kterou se nebojím doporučit každému ve svém okolí. Díky za ní! :-)
Největší hodnota příběhu bude v tom, že v každé ženě i holčičce lze najít kousek sama sebe.
Mou v mnohém klučičí duši provázely četbou oba póly pocitů. Nadšení z lehkého pera, vhledu do sester a vztahů a až precizních vykreslovacích schopností autorky. Bavila jsem se a zároveň trpěla mnohými stereotypy i bezmocí všech v poněkud patové rodinné situaci, které zažíváme dnes a denně. Líbil se mi v prvních kapitolách vztah Blanky k dcerám a Kristy k otci. V něčem mi byla blízká Fany. Styl psaní mi vyhovoval, nijak jsem se ve větách neztrácela. Postupně převážila úzkost ze vzájemného posuzování a nesnášenlivosti, nezralosti, sebezahleděnosti, ukřivděnosti, hašteření........
Možná se mýlím, ale pro mě převážila marnost a vnitřní prázdnota nad čímkoli přívětivým a konstruktivním. Nejvíc mě štvala asi Blanka. A učebnicový vztahový vzorec matka dcera v přístupu k mužům i sama k sobě.
Název Pod sněhem je zcela geniální.
Nepatrné jiskřičky naděje, něžnosti, vstřícnosti, laskavosti zůstávají často pod ledem sebelásky. Nebo jen nezralosti?
Pro mě naprosto nepochopitelný vztah k mužům, kteří přichází víc na scénu až v závěru. Jejich popis málem jako zdroje všeho zla a neštěstí na jedné straně. Postava rezignovaného otce, smířeného se vším na straně druhé je to, co mě od autorky odrazuje nejvíc.
Pokud je to její úmysl, abychom se jako ženy chytly za nos, bylo by to na čtvrtou hvězdu, ale na mne to nefungovalo :o)
Další zdařilá sonda do vztahu, tentokrát 3 sester. Prostě tahle autorka mě baví, i když se nejedná o příběhy veselé.
Tak tohle asi nebyla knížka pro mě...k dočtení jsem se musela skoro až nutit. Žádná postava mi nepřirostla k srdci (snad jen babička), vykreslení postav mi přišlo ploché, nešlo to vůbec do hloubky a pořád dokola se opakovaly jedny a ty samé problémy...myslela jsem, že aspoň konec by to mohl zachránit, ale nestalo se tak...
Kniha se mi moc dobře četla. Protože to není první od této autorky, tak jsem si na její styl psaní zvykla. Krásně vykreslený vztah mezi sestrami a jejich rodiči. Jistě je mnoho rodin, ve kterých to takto vypadá. Doporučuji
Plasticky vykreslené postavy tří sester s jejich povahami , vše shrnuto do jednoho dne. Kniha mne upoutala. Trochu jsem se ztrácela ve stylu psaní, v těch dlouhých souvětích. Několikrát jsem se musela vracet na začátek věty, abych pochopila její smysl a souvislost děje. Přesto mne příběh oslovil a líbil se mi .
Jeden den v 367 strankach. Tak tahle kniha me fakt bavila, ze zacatku mi trochu vadil styl psani, ale pak jsem si zvykla a cetla se dobre. :)
Skoda jen otevreneho konce.
Osobně se mi zdála lepší jak kniha Nejlepší pro všechny. V jednom dní tolik emocí, křivd a otazníků. Za mě velmi pěkný literární zážitek. Po přečtení jsem byla vděčná za svou komunikativní rodinu.
Autorka má takový dost úsporný styl psaní, na který jsem si musela trochu zvykat. Nicméně Pod sněhem je velmi zajímavá sonda do psychologie jedné rodiny - autorce stačí pár stručně, ale výstižně napsaných vět, aby dokázala skvěle popsat momentální rozpoložení jednotlivých postav. Přiznám se, že mi někdy jednotlivé sestry, o kterých autorka vypráví, lezly trochu na nervy. Ale jinak musím říct, že se mi kniha dost líbila. Rozhodně je to zajímavá zkušenost. Závěrem snad jediné: jsem ráda, že nemám žádnou sestru, asi by to nedopadlo dobře. :-D
Dávám bohužel jen dvě hvězdičky. Ačkoliv mám Soukupovou ráda, první dvě knihy, které jsem četla, mě uchvátily, tak Pod sněhem pro mě bylo asi moc depresivní, pochmurné, což byl určitě i cíl autorky. Ale nelíbil se mi ten vzájemný vztah mezi všemi postavami, i mezi dětmi vládla divná atmosféra. Ve finále ani závěr nebyl nijak zvláštní, sice jsem knihu chtěla několikrát odložit, ale říkala jsem si, že třeba konec mě něčím překvapí, ale prostě nic. Takže jediné, co jsem si z knihy odnesla, byla depresivní nálada. Ale rozhodně to neznamená, že Soukupové už nedám šanci.
Styl psaní mi moc nesedl, ale po pár kapitolách jsem si zvykla. Autorka dokázala dobře vykreslit myšlenky i jiné výlevy všech sester - to se jí musí nechat. Na mě byly ovšem příliš hysterické, sobecké a nevyspělé. Asi ve třetině jsem doufala, že se to časem zlepší, v půlce jsem si říkala, že už to přece dočtu a na stránce 300 jsem se proklínala, proč jsem knihu neodložila dřív. Držela mě u čtení pouze dějová linka jejich maminky, která ovšem nedostala tolik prostoru, kolik by si zasloužila.
Pro mě to byl trochu horor bez krve, kdy autorka poměrně drsně odkrývá všechny možné lidské omluvy, výmluvy a přivírání očí, se kterými jsem se díky ní musela chtě nechtě konfrontovat, a někdy to nebylo úplně příjemné. Postavy mi občas lezly strašně na nervy, jindy mi jich bylo líto nebo jsem jim i rozuměla, což rovněž považuji za klad knihy. Snad jen tempo bylo občas už trochu moc rozvláčné. Mužský pohled mi tolik nechyběl, přece jen při větším počtu postav je potřeba si vybrat, na které se autorka zaměří, aby to nebylo až příliš zmatené, ale nějaké další "výlety do minulosti" by možná byly osvěžující. Scéna v závěru, kdy Olga sleduje za oknem otce, pak přinesla aspoň trochu naděje, že by k sobě postavy mohly najít někdy cestu.
No, dočetla jsem to. Je z toho cítit taková marnost.., asi pro někoho hodně realisticky vykreslené rodinné vztahy, pro mě to je však málo. Ubrala bych planého plkání a podrobného popisu, co kdy kdo přesně řekl, udělal.. Spíš bych uvítala (jak už zmínil někdo níže) pohled z mužské strany.
Celkem dobře se četla. Je tedy dost pochmurná a v základu negativní... a s otevřeným koncem, to jsem si zrovna nepřála :)
Kniha sa mi pacila velmi. Ten spad, az priam prud reci (priama rec bez uvodzoviek), hovorila som si ze ak tento neustaly tok myslienok ma denne autorka v hlave, tak z toho sa da jedine vypisat :) Bezne situacie, opis jedneho dna, ale tak fantasticky podane, ze ... viac takychto knih prosim!
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Tak pro mne nezazivna kniha. 360 stran popisujicich cestu autem třech sester za rodicema a jeden večer u nich strávený. Stále jsem čekala, že něco přijde, ale nepřišlo nic.