Pod sněhem
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/248713/bmid_pod-snehem-248713.jpg
4
1403
1403
Zdánlivě běžná situace: Tři sestry nasedají jednoho zimního dne do auta a vyrážejí k rodičům na oslavu narozenin svého otce. Blanka se dvěma dcerami, miminem a psem, Olina se synem a tabletem, Kristýna s kocovinou. V jednom autě se však spolu s nimi ocitají i jejich životní příběhy, vzpomínky na dětství, nenaplněné sny a frustrace a sedmimístné Volvo XC se tak už po několika kilometrech jízdy mění v napěchovaný papiňák, který každou chvíli hrozí výbuchem. A to ještě žádná ze sester netuší, že další drama je čeká v domě rodičů. V rodinných vztazích a na první pohled obyčejných událostech dokáže Soukupová zachytit otisky spletitých osudů, dávných zážitků a frustrací s takovou bravurou, že před čtenářem vyvstávají jako jedinečná životní dramata. Autorčin typický způsob vyprávění s předstíranou ledabylostí a neokázale podtrhuje autenticitu příběhu a vtahuje do něj čtenáře natolik, že se sám stává jedním z pasažérů auta jedoucího na rodinnou oslavu.... celý text
Přidat komentář
Zpočátku se kniha zdála velice zajimavá, tolik povah, tolik osobností. Člověka zajímá jak si která povaha v životních situacích povede. Ale nedošlo k žádnému rozuzlení, k žádnénu závěru. Místy byl příběh zdlouhavý. Kniha celkově je čtivá.
Zajímavý náhled do hlav lidí s různými/protichůdnými náhledy na svět. Jen mi rozovory místy připadly už moc zdlouhavé/zbytečné a nikam nevedoucí. Závěr jsem nečekala, ty se u Soukupové moc nevyskytují :), ale i tak by mně vyústění situace u některých hrdinů zajímal :-)
Knihy od Soukupový vyhledávám, protože miluju, jak si u nich oddechnu. Ideálně její knihy čtu po náročnější beletrii nebo odborné literatuře. Neuvěřitelná čtivost, knihu vždy zhltnu a odpočinu si u ní. Stejně tak s "Pod sněhem".
já teda nevím..kniha mě moc nezaujala, ba místy nudila a měla jsem tendence přeskakovat text...
v poslední době nějak nemám štěstí na sympatické hlavní hrdin..podobně i tady - squadra vhodná na rodinnou psychoterapii...komunikace v rodině těžce defektní, odrážející se ve "spokojených" životech hlavních hrdinek (a místy i jejich mužů)...a co pak vyroste z další generace ?? Fany, Bětka, Oliver, Filípek ??
mno, za mě...dávám jen dobré 3*..ba možná i 2,5* by bylo poctivější a víckrát ne...
jo a teda absence přímé řeči mě taky nějak neoslovila...jsou romány, novely, povídky, kam to sedne jako "zadek na nočník" jak se řiká, ale Pod sněhem k nim rozhodně nepatří....
a jdeme s dětmi na "Kdo zabil Snížka ?" , a jsem zvědavá na jejich hodnocení...
Dávám bohužel jen dvě hvězdy. Kniha bez většího děje, na můj vkus příliš dlouhá... Nemám moc ráda knihy, kde je děj mnohem kratší, než doba po kterou ji čtu. Vyzdvihla bych autorčin talent podrobného popisu všeho, ale nějak mi tam chyběl náboj, něco co by mě chytlo. Konec byl zklamáním, čekala jsem nějakou akci, nebo drama, ale ničeho jsem se nedočkala.
V knize nejde tolik o děj, jako spíš o vhled do duší aktérek. Čtivá kniha v mnohém se asi našel každý.
Knížka, která má super drajv - úplně mě ten styl dostal a pohltil. Jasně, je to úplně o obyčejnosti života se všemi svými stereotypy, frustracemi, zajetostmi a klišé, ale ten způsob zachycení má opravdu grády a vážně to fungovalo a podněcovalo to v člověku nutkání číst dál, i když úplně kvůli něčemu jinému než je u románů člověk zvyklý :) Petra Soukupová to tentokrát jednoduše vzala za úplně jiný konec než všichni ostatní, pohrála si skvěle s lačností čtenáře a nakrásně si ho povodila kudy sama chtěla - perfektní! :)
Ze začátku mě bavilo, jak je kniha psaná trochu jinak, než jsem v české literatuře zvyklá. Na konci jsem ale přemýšlela, proč nemohla být kratší. Na 150 stránek by se v pohodě vešlo to, co autorka rozvláčně popisovala na celých 360 stranách. Dočetla jsem to jen proto, že jsem očekávala, že to dopadne nějak nečekaně. No, bohužel. Dopadlo to tak, jak jsem už asi od 50. stránky tušila...
Pod sněhem se mi pletlo již nějaký rok před oči v regálu knihovny, konečně jsem je dala za dvě noci. Nějak jsem se nemohla odtrhnout. Je to moje třetí kniha Petry Soukupové, její styl ve mně vyvolá vždy moc smíšené emoce, moc dobře napsané, ale depka jako blázen.
Na první pohled může působit jako román pro ženy, čímž myslím pouze ženou čtenářkou pochopitelný... k tomu je o třech ženách, které nezvládají své životy, vztahy a děti. A jako vedlejší postavy tu potkáme pár sebestředných, bezohledných a přitom neschopných, nesamostatných a nudných chlapů... Na druhý pohled výborná psychologická sonda do hlav třech sester (a jejich matky) o nemožnosti vzájemného pochopení, snad ve všech aspektech. Místy tam je možná až zbytečně detailů o dětech, které se opakují (možná to některé čtenáře odradí coby čtení o dětech pro matky s podělaným životem), ale na druhou stranu to k daným postavám patří... Celkově tu čteme až modelovou situaci, která se dá aplikovat na rodinu jakéhokoli složení, jakékoli sourozence (nejen tedy sestry, ale i bratry nebo bratry a sestry). Kniha o tom, jak život nevychází podle plánů a perspektiva každého je neslučitelná s perspektivou kohokoli jiného. Kdo má vyhrocené rodinné vztahy, asi román ocení a pochopí lépe než jiní čtenáři. Vlastně žádný velký příběh, ale o ten vůbec nejde. Děj by se dal shrnout do pár vět, jenže o ten taky nejde. Tohle je o vnitřním světě několika postav a jejich vzájemném neřešitelném konfliktu. A v tom je Petra Soukupová brilantní. Přidejme ještě tíživou atmosféru několika nepovedených (a bohužel běžných) životů, ze kterých se prostě už nelze vyvléknout, stejně jako nelze uspokojivě vyřešit z nich plynoucí konflikty (nejen sesterské, ale i manželské a nejknec i ty s dětmi a mezi dětmi samotnými). Výsledek je vlastně dost depresivní, Petra Soukupová tohle prostě umí vykreslit sakra věrohodně... Musím přiznat, že její (v něčem podobný) debut "K moři" mi přišel ještě o kus lepší (už delší dobu se chystám přečíst si ho znovu), ale i "Pod sněhem" je zkrátka výborné rodinné psychologické drama.
Kniha se mi vlastně líbila, ale po jejím přečtení už skoro nevím, o čem byla. Rozhodně nečekejte příběh pointou, vyvrcholením, rozuzlením a závěrem.
všechny postavy mi lezly na nervy, chápu, že je to v mnoha rodinách smutná realita, ale číst o tom, jak málo pochopení a tolerance mezi sestrami je, mě fakt štvalo
Moje první kniha od autorky, byla mi doporučena knihovnicí. No úplně nevím, co si myslet. Jako námět dobrý, prolínání dějů, postav a tak taky fajn. Jen si teda říkám, ze napsat tak tlustou knihu celkem o ničem nebo spis o 12ti hodinách času je asi taky umění. Závěr mě přišel takový nedokončený, to nemám ráda. A co mě teda neskutečné štvalo byl styl psaní. Jako jsem asi “konzerva”, ale používání uvozovek, když někdo něco říká mi přijde normální, tady jsem se v tom často dost ztrácela. Pokud je to ovšem autorčin styl, tak to byla asi i poslední knih, kterou jsem od ni četla. Shodou okolností má aspoň červený název, tak jsem splnila i knihu z výzvy.
Tohle jste už viděli. Ano viděli. Ono to totiž je jako byste vzali některou z road movies Alice Nellis, některý z Hollywoodských filmů o setkání několika sester s rodiči nebo některý ze severských filmů jako je třeba Kurz negativního myšlení a přepsali ho do knihy. Jen tohle je na rozdíl od posledně jmenovaného filmu myšleno vážně. Tak moc vážně, až si budete říkat, že takhle se přece normální lidi v rodině, kteří se mají rádi a prožili část života spolu, nechovají. Je to zjednodušené, chování postav je nedospělé, východisko a závěr ze situace není. Vlastně si na konci řeknete, že kdyby ta kniha nevznikla, nic by se nestalo. A tak to i je. Kdyby ta kniha nebyla, nic by se nestalo. Jen by nezůstalo uspokojeno pár čtenářů, kteří tu knihu budou hltat a budou chtít vědět, jak to s postavami dopadlo, co udělaly. Stejně jako řada čtenářů hltá bulvár, jen aby se dozvěděli, jak to dopadlo, co se zase stalo, aby se pobavili. Ale o to přece jde. Máte se u čtení bavit, máte to hltat, má to být přesně takové, aby vás to nepustilo, dokud nedočtete co komu kdo řekl a co udělal. Nebo je to jinak?
Jak už jsem psala, styl Soukupové mi sedí, a tak trochu si na něm ujíždím. Jen si nevzpomínám, že by mě u některé z jejích knih tak dožral konec. Bohužel zůstalo mnoho otázek nezodpovězených, mnoho problémů nevyřešených. Já vím, je to kniha jak vystřižená z běžných životních situací, v nichž se ocitá každý z nás, a je pravdou, že se nezastavíme v určitém bodě, ve kterém jsme šťastní nebo nešťastní, ale jedeme pořád dál. A to je možná jedno z poselství knihy. Ke vztahu sester se raději nebudu vyjadřovat. Já sama jsem nejstarší ze tří, ale takhle se k sobě naštěstí nechováme. Autorka ovšem provedla úžasnou a sugestivní sondu do jejich myslí. Nebyla mi tedy příjemná ani jedna, sympatie jsem si schovala pro jejich maminku. Co dodat víc? Výborné čtení jako vždy.
Tato kniha byla pro mě zklamání. Těšila jsem se na první knihu od paní Soukupové, ale tato mě bohužel nechytla. Nicméně určitě zkusím jinou knihu od téže spisovatelky. Je to jednoduchý příběh - cesta na oslavu rodičů tří sester s dětmi. Nejzajímavější byl pro mne příběh maminky. Prostě jsem jen četla a četla, už jsem i přemýšlela že ji nedočtu, ale pak pokračovala a najednou konec - prostě nic mi tato kniha bohužel nedala. A docela mi chyběly uvozovky, takže ne vždy jsem si byla jistá, zda to co je napsáno si daná osoba jen myslí, nebo opravdu říká nahlas.
Díky této knize se Soukupová stala mojí oblíbenkyní. Ještě jsem se totiž nesetkala s jiným autorem, který by tak neskutečně výstižně a realisticky dokázal sepsat tyhlety vnitřní monology, kolotoče bez konce, proud neutuchajících myšlenek a toho všeho, co se nám všem honí hlavou. Takový je život, a proto je takhle kniha tak skvělá! I podruhé, potřetí. A ty rodinné frustrace, ukřivděnosti, nasranosti, bolístky, emoce a ne-emoce, to je mi bohužel taky blízké, až z toho -nejen pod sněhem- mrazí.
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Že začátku mě to celkem bavilo ale pak to bylo pořád dokola a konec nedořešený....,asi to nebude kniha kterou bych si chtěla přečíst znovu.