Pod sněhem
Petra Soukupová
https://www.databazeknih.cz/img/books/24_/248713/bmid_pod-snehem-248713.jpg
4
1403
1403
Zdánlivě běžná situace: Tři sestry nasedají jednoho zimního dne do auta a vyrážejí k rodičům na oslavu narozenin svého otce. Blanka se dvěma dcerami, miminem a psem, Olina se synem a tabletem, Kristýna s kocovinou. V jednom autě se však spolu s nimi ocitají i jejich životní příběhy, vzpomínky na dětství, nenaplněné sny a frustrace a sedmimístné Volvo XC se tak už po několika kilometrech jízdy mění v napěchovaný papiňák, který každou chvíli hrozí výbuchem. A to ještě žádná ze sester netuší, že další drama je čeká v domě rodičů. V rodinných vztazích a na první pohled obyčejných událostech dokáže Soukupová zachytit otisky spletitých osudů, dávných zážitků a frustrací s takovou bravurou, že před čtenářem vyvstávají jako jedinečná životní dramata. Autorčin typický způsob vyprávění s předstíranou ledabylostí a neokázale podtrhuje autenticitu příběhu a vtahuje do něj čtenáře natolik, že se sám stává jedním z pasažérů auta jedoucího na rodinnou oslavu.... celý text
Přidat komentář
Našla jsem si nového nejoblíbenějšího autora :-) Moje druhá kniha od Petry Soukupové a opět přečteno na jeden zátah. Styl psaní mi vyhovuje. Fascinuje mě, že se popisují běžné až banální situace, a přesto to není nudné. Soukupová umí výtečně vystihnout vnitřní svět člověka.
Opravdu vtažení do děje.. ta autentičnost až neuvěřitelná.. zajímavý čtivý román
Nelehké čtení o konfrontaci blízkých příbuzných na úzkém prostoru, nejdříve v autě, pak v domě rodičů. Měla jsem problém někomu z těchto hašteřivých osob fandit, ať už jde o dospělé nebo o děti. Povahy jednotlivých osob jsou popsány velmi šťavnatě, člověk by s nimi nejraději pořádně zatřepal, ať se konečně vzpamatují. Ale ono by to stejně nepomohlo.
Proto je příběh vlastně bez konce. Všem postavám chybí sebereflexe a empatie, takže se nezmění a budou se dál chovat svým obvyklým způsobem.
Příběh ze života, to je asi to nejvýstižnější, co k němu mohu napsat. Autorka je dobrá psycholožka a podařilo se jí tak realisticky vystihnout rodinné a milostné vztahy, mateřství a starosti všedního dne, až mi někdy bylo vlastně nepříjemné knihu číst. V tomhle se snad musí poznat každý a někdy není takové nastavení zrcadla zrovna příjemné, i když to může být užitečné.
Čtení mě moc bavilo, přestože se příběh odehrává během pár dnů a v několika málo lokacích, tak mi to mnohdy přišlo napínavé a zvědavost mě nutila otáčet stránky dál a dál.
Největší předností této knihy je ta uvěřitelnost a každodennost. Až takhle realistické syrové knihy se buď napíšou, anebo já jsem se s tím setkala prvně, takže mě kniha vyrazila dech. Nejspíš o ní budu ještě dlouho přemýšlet, protože těch scén, které mi z ní uvízly v hlavě nebo se mnou nějak rezonovaly, je celá řada.
Petra Soukupová je pro mě jednoznačně objev, líbí se mi jednoduchost a lehkost jejího psaní a témata, která si vybírá.
Nevadí mi detaily, popisy a nepotřebuji v knihách dramatický děj. U kapitol typu ,,Kdo kde sedí", detailní popisování toho, jak se jednotliví členové rodiny soukají do auta a rozhodují se, kam si kdo sedne, jsem si říkala, jestli té popisnosti a každodennosti není už příliš... a ono není! Soukupová dokáže popsat i ty nejobyčejnější nejnudnější situace naprosto bravurně a jazykem, jakým by to přesně člověk/dítě v určitém věku řekli. U tolika situací jsem se zasmála - přesně tohle jsem zažila stokrát! Ve chvíli, kdy sestry píchnou pneumatiku, jsem čekala, že přijde drama a - a vlastně jsem žádné drama nechtěla. Chtěla jsem se dál kolíbat v té obyčejnosti a hašteření mezi sestrami, které ale ukazují tolik pod povrchem, jdou přímo do hlubin mezilidských vztahů. Stejně tak mě nezklamal ani konec - opět bez dramatů. Bylo by to hrozně nudné, kdyby to nebylo tak výborně napsané. Jsem nadšená, něco takového jsem ještě nečetla.
Opět skvělá Petra Soukupová.
Děj, prostředí a hlavně naprosto uvěřitelné hlavní postavy. Nemám co vytknout.
U této autorky mám kolikrát chuť vlézt do knihy a někomu už něco říct :))
Moc jsem si čtení užila.
Příjemné čtení, i když postavy nezažívají nic 2x pozitivního… Ale vyprávění je uvěřitelné, doopravdy "ze života". Moc jsem si to užila
Neuvěřitelný jak autorka dokaže vystihnout monology, myšlení postav o tom co si sourozenci o sobě myslí a jak spolu jednají..
Určitě zvolte audioknihu.. tam je to zajimavější poslouchat jak je to namluveno...
Tahle autorka mě prostě baví. Tak uvěřitelné postavy, jejich osudy a následné rozhovory. Žádná vyumělkovaná stylizace, ale prostě normální život rozdílných lidí a jejich snaha v něm proplout s co nejmenšími šrámy.
Tohle bylo hodně ze života. V podstatě 4 hlavní ženské postavy (počítám i babičku a svým způsobem bych mohla započítat i její vnučky) daly autorce spoustu prostoru k tomu, aby vystihla co nejvíce variant ženského trápení - od kil navíc, přes matku samoživitelku až po poměr se ženáčem. Spousta čtenářek se tak v příběhu najde, mnohdy to není úplně příjemné setkání. Mě ale Soukupová opravdu baví a i když do mě kolikrát taky dloubne, jsem za to ráda.
Zpočátku mi připadalo, že půjde o takové "lehké" čtení na dovolenou, přesně to, co jsem původně očekávala ... Ale postupně jsem názor musela změnit, protože autorka vystihla to, co ve skutečnosti často platí, že "v každé rodině je něco" a bohužel i smutný postoj mnoha žen, že "ženská sukně schová všechno". Celý příběh - návštěva dcer u rodičů - je vlastně takovou sondou do běžného života rodiny, kdy autorka velmi uvěřitelně předkládá komunikaci, postoje, myšlenky i chování několika členů jedné rodiny. A za sebe musím říct, že mě většina postav zaujala a dokonce jsem se s některými i ztotožnila, bohužel, nejen v tom příjemném... Takže souhlas se spisovatelkou - takový může být život.
Bavil mě styl vyprávění i tempo, hezky se to čte. Nesouhlasím s názorem, že je to depka ( větší depka od Soukupové je pro mě Zmizet ). Je to prostě život. Nikdo neni úplně šťastný ani kladný hrdina,ale také ne v nějaké hodně zoufalé situaci či stavu.
S žádným z hrdinů se ani neztotoznuju,ale každého vlastně chápu a nacházím v něm něco ze sebe nebo svého okolí.
Děti jsou občas "na zabití ",stejně jako všichni ostatní,ale kdo z nás rodičů v nich sem tam nezahlédne i svou vlastní ratolest nebo sebe jako dítě .
Pro mě tedy žádná "velká literatura" ale příjemné čtení na léto
Pod sněhem mě chytlo hned od začátku. Libí se mi střídaní, postav ve vyprávění. Je zajímavé, co vše se dá zažít za jednu cestu :-)
Sny, iluze, na očích páska.
A byla to láska, co prolétla srdcem jak kometa?
Zmizela pod sněhem rozumu a povinností?
Darovala aspoň jiskřičku naděje, co umírá poslední?
Zažehla plamínek jistoty, aby sníh tál...?
Tonoucí stébla se chytá.
A koloběh života se točí dál a sobec chce stále jen brát.
Kočka se choulí tátovi u nohou, co stane se, to má se stát.
,, A venku potichu sněží do žlutého světla pouliční lampy..."
Psychologická sonda do života rodičů a jejich dětí. Nastavení zrcadel jejich životům a možná i kterémukoli z nás.
A Petra Soukupová umí opravdu virtuózně rozebrat přímočarým způsobem komplikované rodinné vztahy. Co na tom, že si v určitém okamžiku popletla jména.
Příběh k zamyšlení, poučení. Možná trochu depresivní. Ale to záleží na pohledu každého z nás.
P.S.: Nejen mince má dvě strany.
Audiokniha: čtou Anna Fixová informativně nestranně, Veronika Freimanová rezignovaně, ostatní kolektivně splývavě.
Kdybych neměla v úmyslu přidat knihu do výzvy, pravděpodobně bych nedočetla. Přišlo mi to jako takové zbytečné a depresivní čtení.
Kniha na téma co může způsobit neplánované těhotenství a sňatek dvou lidí, kteří se k sobě nehodí. Ne, že bych, obzvlášť ve starší generaci, takové případy neznala, ale knížce tak nějak chybí naděje, že se to dá nějak změnit, že je z toho cesta ven aspoň pro další generaci...
A co mně hodně vadilo, byla absence sympatických postav, pokud nepočítám Filípka a epizodního Lumíra :-) Ano, s někým jsem v určitých situacích soucítila nebo je i chápala, ale pak to zase něčím totálně zabili. V tomhle a depresivním vyznění mi to připomínalo mé pocity po dočtení Třeštíkové Bábovek. Ale rozhodně styl psaní Petry Soukupové mně sedl o dost víc, takže od ní možná ještě něco zkusím. Třeba tam bude o trochu míň cigaret a domácích mazlíčků, to pro mě osobně na sympatiích hrdinům taky moc nepřidalo. A ano, kniha vlastně nemá žádný konec.
Rodinné drama. O ženských, jejich dětech a rodičích.žádný zbytečný patos ani pokus o břitký humor, je to dosti vyvážené, vyspěle napsané, nenabubřelé. Je to jedna z mých nejoblíbenějších knížek této autorky.
Je obdivuhodné, jak autorka dokázala na pozadí děje během jednoho dne vystihnout všechny postavy, jejich vztahy a chování.
Soukupová opět skvělá, zas jen takové obyčejné téma dovedené k dokonalosti perfektními dialogy, pro mě znovu skvěle zachycené myšlení a chování dětí, takové ty klasické rodinné problémky.
Autorovy další knížky
| 2020 |  Věci, na které nastal čas |
| 2009 | Zmizet |
| 2017 | Nejlepší pro všechny |
| 2015 |  Pod sněhem |
| 2022 | Nikdo není sám |
Konečně splněná čtenářská výzva. Uff.