Podbrdské ženy
Jana Poncarová
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/546383/bmid_podbrdske-zeny.jpg
4
1228
1228
Příběh o nelehkých lidských osudech v podhůří Brd na pozadí událostí minulého století. Emílie zažije bolesti války i nástup komunismu – ale možná ještě horší jsou pro ni samota a odcizení, které pociťuje v manželském životě. Také její dcera Jana se cítí zavržená, rodičovské lásky zažila málo a sama ji neumí předat dál. Dokáže poslední z podbrdských žen Johanka zlomit rodinnou kletbu a zbavit se tíže samoty?... celý text
Přidat komentář
Knihu jsem kupovala celá natěšená. O to zklamanější jsem jí po necelé polovině odkládala. Jen málo knih jsem nedočetla.
Příběh mě nezaujal, popisy zbytečně zdlouhavé, celkově místy nudné, stylisticky nijak vynikající.. Věřím ale, že si kniha nadšené čtenáře najde. Já to bohužel nejsem.
Velice smutná a dojemná kniha popisující těžký život na venkově. Chybělo mi více se rozepsat o Johance a vysvětlení vztahu Johanky s Janou. Konec byl příliš rychlý. Za mě 4,5 hvězdičky. Ráda si přečtu další podobnou knihu.
Ráda čtu příběhy ze života, které se prolínají generacemi. Tato knížka mi ze začátku připadala jako když čtu od pí Mornštajnové nebo pí Körnerové a hltala jsem ji, ale potom mi přišly některé pasáže příliš zdlouhavé a zbytečné. Mrzelo mě, že ač knížka pojednává o životě tří žen, bylo třičtvrtě knihy věnováno jen Emilce. Pak jsem moc nepochopila chladné chování Jany k Johance a ani její zdravotní potíže. To mohlo být rozvinuto víc. Každopádně celkový dojem z knížky byl dobrý a líbila se mi.
Nebolo to zle, ale nebolo to ani genialne. Pacila sa mi myslienka, prva a posledna kapitola, nie je to vsak to take whaw, znova citat nebudem.
Nevyšla náhodou někde nějaká "kuchařka úspěšných spisovatelek"...? Tohle mi připadá jak podle nějakého receptu. Dej tam padesátá léta, ta dojímají a zaberou vždycky, přidej domácí násilí a dolaď to těžkou nemocí. Jako třešničku na dort přidej trochu mysteriózního fantasy - podbrdská vlčice. Vybavila se mi Helena Růžičková, jak říká: Na těžkej osud jsem já pes. Kniha cíleně ždímá další a další emoce, nenechá odpočinout, ubíjí. Přitlač, utáhni šrouby, doraž. Čím víc pruhů, tím víc adidas.
A je velký rozdíl mezi pykat a pikat, to bolelo.
Je to odpočinková četba, ale líbí se mi vykreslení postav, místo a čas, kam je děj zasazen, těším se na další autorčiny počiny.
Dočetla jsem silné příběhy žen jednoho rodu od začátku 20. století. Život na venkově nebyl jednoduchý. Ženy tohoto rodu se netěšily dobrému zdraví a většina mužů těžkou práci v hospodářství jim neusnadnila. Nebylo to veselé čtení, ale autorka Vás nenechá v klidu, musíte číst dál a dál poutavé vyprávění. Krásně popsaná příroda, vykreslené životy prostých lidí, přechody režimů před válkou i po válce, nástup komunismu, okupaci vojsk Varšavské smlouvy až do doby kdy poslední žena z popisovaného z rodu dostala odvahu a odjela „za velkou louži“, kde se snad bude mít lépe. Dávám 5 hvězd a doporučuji k přečtení.
Knížka se mi líbila i přes některé zdlouhavé pasáže. Hezky popsané myšlenkové pochody a běžný život žen tak, jak my si dnes už nedovedeme představit. 100% podřízenost svému muži, potlačování deprese, tutlané zdravotní problémy..
I když se sílícími touhami po zpomalení životního stylu a vracení se ke kořenům se třeba někdy do takových chaloupek v krajině vrátíme.. :) možná je trochu škoda, že autorka více nepracovala s pověstí o brdské vlčici. Konec byl za mě už moc překombinovaný.
Autorka je evidentně hodne zacyklená v pro někoho podivné nostalgii po dobách minulých, které nezažila, nicméně jako ženě, se mi kniha moc líbila, líbí se mi spisovatelčin styl psaní i obraty. Hezké odpočinkové čtení.
Knihu jsem si poslechl jako audioknihu a můžu říci ,že jsem rád , že jsem zvolil tuhle variantu. Kdybych knihu četl klasicky ,asi bych to nedotáhl do konce. Hodně depresivní a často nudné čtení, které se ale vůbec nikam neposouvá a děj se natahuje úplně zbytečnými popisy ,a když se děj konečně posune ,tak je to o velký skok. Konec příběhu mi přišel už takový narychlo sesmolený. Za mě velké zklamání.
Moje první kniha od této spisovatelky a wow moc se mi líbila, i přesto jak moc je syrová a velmi smutná.Již několikrát jsem psala,že jsem ráda za to,že žiji v této době.Vůbec si nedovedu představit co všechno si ženy musely vytrpět,strašná dřina na poli pak obstarat domácnost a to podotýkám vše ručně ( voda vesměs studená, kartáč a ruce, okopávat pole, nakrmit dobytek,zašít, zatopit atd, záda je bolely, postarat se o děti,postěžovat si pořádně nemohly, a takhle od rána do večera a znova každý den) a to jak se vlastně k nim jejich manželé chovali vulgárně, nebylo hezké. Dávám právem 5*.
Kniha je moc hezky napsaná, ale je hodně smutná a depresivní. Příběh několika generací žen v jedné rodině. Jejich těžký život... Knížka se mi líbila a doporučuji k přečtení.
Syrový, přesto hluboce lidský příběh několika generací žen, jejichž život rozhodně nepřipomínal pohádku,přesto se snažili jej žít a přežít..
Moje první přečtená kniha od autorky je moc hezky napsaná, i když líčí smutné příběhy tří žen, Emilky, Jany a Johany, které to neměly v životě lehké. Rozhodně jsem zvědavá na další knihy od autorky. Určitě doporučuji přečíst.
Kniha psaná krásným jazykem o těžkém životě několika generací žen jedné rodiny. Moc hezké čtení.
Velice smutná knížka, ale pěkně napsaná. Emilka měla velice těžký život plný dřiny a byla léta hodně nemocná. Jana brzo přišla o maminku, vyrůstat bez otce pro ní muselo být velice kruté. Možná ale už proto měla být v dospělosti silnější, vymanit se z vlivu rodiny a zahrnovat svoje děti láskou. Nechápu, proč Jana neměla ráda svoji dceru Johanu? V téhle části je knížka taková nevysvětlená, nepochopila jsem, co se dělo kolem Jany a Ivana. Konec vypadá optimističtěji, snad najde Johana lepší život v jiné zemi... Je tu hodně otázek na přemýšlení, ale je tu vidět jak jeden despota dokáže ovlivnit další generace. Myslím, že knížka mi v paměti chvíli zůstane.
Autorka Eugenie opět nezklamala.
Příběhy podbrdských žen jsou mnohem syrovější, tragičtější, přesto se mi zdály opravdovější než příběh Eugenie.
Klobouk dolů, Jana Poncarová psát umí a chytne vás za srdce příběhy obyčejných lidí v dobách ne tak dávno minulých. Už se těším na její nový román.
Vřele doporučuji.
Hodně smutné a místy až depresivní čtení. Tudíž mě příběh podbrdských žen pěkně dostal. Kniha na mě působila dost negativně, nebylo v ní příliš hezkých momentů, které bych si mohla zpětně vybavit. Zároveň jsem si pořád opakovala, jaké mám neskutečne štěstí, že žiju, s kým žiju, protože lépe by to už ani nešlo, a ta naše doba, byť občas stojí za zlámanou grešli, je v mnoha oblastech pokroková. Ale teď zpět k příběhu - jako kdyby v něm fungovala časová smyčka a hlavní protagonisté se z ní ne a ne vymanit. A jde to vůbec? To se dozvíte na konci. Bohužel, bylo to na mě příliš rozvleklé a někdy mě až obtěžovalo si o některých postavách číst. Některé se objevily, a pak najednou zmizely, a zase se objevily. Ale nebylo vysvětleno proč a nač. A pak najednou konec. Zničehonic autorka utnula příběhovou linku a napsala jakési završení. Takže jsem byla trochu zklamaná a moje očekávání nebyla přiliš naplněna.
Štítky knihy
rodina české ženy rodinné vztahy psychologické romány ságy rodiče a děti rodinná historie, dějiny rodu
Autorovy další knížky
| 2019 |  Eugenie: Příběh české hoteliérky |
| 2020 |  Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky |
| 2021 | Cyklistka: Osud poslední baronky |
| 2020 | Děvčata první republiky |
| 2022 | Herečka: Múza první republiky |
Skvělá kniha, kterou doporučuji především v audio formátu. Patří mezi top knihy, které jsem ve zvuku slyšela. Výborná výprava i herecké obsazení.
Samotná kniha je velmi citlivě napsaná a řadím ji mezi ty, co se mi v posledních letech líbily nejvíc.