Podbrdské ženy
Jana Poncarová
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/546383/bmid_podbrdske-zeny.jpg
4
1228
1228
Příběh o nelehkých lidských osudech v podhůří Brd na pozadí událostí minulého století. Emílie zažije bolesti války i nástup komunismu – ale možná ještě horší jsou pro ni samota a odcizení, které pociťuje v manželském životě. Také její dcera Jana se cítí zavržená, rodičovské lásky zažila málo a sama ji neumí předat dál. Dokáže poslední z podbrdských žen Johanka zlomit rodinnou kletbu a zbavit se tíže samoty?... celý text
Přidat komentář
Kniha se četla dobře, ale na můj vkus je tam moc politiky. Za to ubírám jednu hvězdičku.
Ten příběh jedné neveselé rodiny mě vtáhl. Je v něm vlastně několik podpříběhů a každý je svým způsobem poučný, závěr pak i trochu motivační. Jen je to smutek od začátku do konce, život v této knize zrovna pozitivně vykreslen není.
Čtivě napsaný příběh tří žen,tři generace a jedno místo.Ženy to v dřívější době neměli lehké hlavně na venkově kde se neskutečně nadřeli a ještě jim chyběla láska jak rodičovská tak partnerská.Ubírám hvězdu za zvláštní konec a moc napsáno deprimujícím způsobem.
Knížka, která bude ještě několik dní doznívat. Čtení o generaci tří žen, které tolik chtěly život “žít”, radovat se a vědět, že nejsou na světě samy. Samy na lásku, dřinu, bolest i nemoc. O rodině, partnerství a také o lásce mateřské. V tomto případě nepoznané nebo spíše nevyřčené. Emilka, Jana i Johanka. Všechny tři toužící po zdánlivě obyčejných věcech a přesto pro ně nedostižných. O tom, že druzí mají neobyčejnou moc pozměnit osudy nejen své, ale zejména těch se kterými kráčí po společné cestě životem. Jak v dobrém i zlém. O nevyřčených slovech, nedokonaných činech a snech, které z valné většiny zůstaly jen sny.
Zatím moje nejoblíbenější přečtená kniha v roce 2020. Mělo to vše a ještě jako prvotina mladé české autorky.
Musím dát 5*...dokonale napsáno , drsné ,ale tak pravdivé.Nedostatek lásky si neseme celý život......nejhorší je , že už v dětství a od vlastních rodičů. Moc tuto knihu doporučuji, milujme a projevujme lásku Svým dětem.....
(SPOILER)
Silná kniha!
Taková ta, kdy vám po přečtení není zrovna moc lehko na duši a sedá na vás depka...
Bily se ve mně pocity, na jednu stranu jsem měla chuť si rvát vlasy nad odevzdaností hrdinek, nad jejich smířením se se životem, který je ubíjel a ničil a zabíjel. Přitom, jak si samy uvědomovaly, "přece ještě není pozdě začít znovu".
Ale čtenář zároveň chápe, jak těžké to tehdy ženy měly.
Co se týče chlapů, z těch mi bylo zle, hlavně z těch z linie Kucmanů.
Překvapil mě vztah Jany k Johance. Jasné, lásku vlastní matky prakticky nepoznala, ale čekala bych, že o to spíš se bude snažit aby se Johana nikdy necítila tak sama, opuštěná a bezradná, jako kdysi ona...
"Zavřete na chvíli oči a představte si linii žen, vašich předkyň... Můžete se o ně opřít? Co cítíte?"
"Ne, opřít se o ně nemůžu, ale ony se opírají o mě."
Věta, která je na začátku knihy, se zhmotňovala s dalším a dalším čtením. Příběhy 3 generací žen, které každá jinak, ale přesto stejně uvnitř, touží po jakémkoli teplém slovu... Celou knihou také prostupuje velká skromnost. Žádná z žen netoužila po nějakých velkých a nereálných "zbytečnostech", ale pouze jen po naplnění základních lidských potřeb.
Nutí mě to k přemýšlení, jestli naše děti budou moci říct - mohly jsme a můžeme se tebe opřít...
Obsáhlá historie jednoho rodu, která nás provede celým staletím. A ukazuje, že i když žijeme v různých dobách, stále toužíme po stejné věci - spokojeném životě.
Kniha se mi líbila.. ačkoliv byla poměrně větší část knihy hodně smutná.. Tři ženy, tři generace, trpěly všechny, jen každá trochu jinak.. Na pozadí dějin od první světové války dodnes.. malé vesničky pod Brdy, staré chaloupky, louky a pastviny, bylinkami vonící půdy, německé tanky, ruské tanky, nesvoboda a vysvobození.. Moc doporučuji
Depresivní příběhy žen jedné rodové linie. Úplně mi to připomnělo Heřmánkové údolí. Trpké odevzdání nést svůj úděl. Ale velmi dobře se čte, od knížky se nedá odejít. Asi se nebude líbit každému, tahle literatura je spíše pro starší čtenářky.
Po dlouhé době kniha,kterou po dočtení nechávám "doznít".....Přečetla jsem na jeden nádech.Nedala se odložit a dávkovat.Pro mě zážitek.
Kniha se mi moc líbila,byla smutná,ale byla v ní i naděje... když jsem knihu četla,jako kdybych byla součástí.
V podstatě dobře, čtivě napsané. Ale alespoň pro mě neskutečně depresivní. Plus jsem asi kvůli názvu čekala, že z knihy bude víc cítit Brdske "genius loci", což se bohužel nestalo.
Krásná a čtivá kniha.Mám moc ráda takovéhle přiběhy.Ženy to dříve opravdu neměli lehké.
Dost deprimující čtení. Přes generace jdoucí stejný typ uzavřené poddajné ženy s minimálním sebevědomím, utápějící se bez špetky radosti v trpkém životě a postrádající lásku, kterou sama neumí dávat. Osudy jednotlivých hrdinek dost splývají. Zapracování obecných historických události do děje se příliš nezdařilo. Největší emoce tak vzbuzují zbytečně vypjaté pohřební scény, při kterých čtenářovo oko nezůstane suché.
Kniha je velmi čtivá, má poutavý děj, věrně vykreslené postavy, které si buď zamilujete, nebo je nenávidíte. Silný příběh o ženském údělu, který byl a je často hodně tvrdý a beznadějný.
Štítky knihy
rodina české ženy rodinné vztahy psychologické romány ságy rodiče a děti rodinná historie, dějiny rodu
Autorovy další knížky
| 2019 |  Eugenie: Příběh české hoteliérky |
| 2020 |  Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky |
| 2021 | Cyklistka: Osud poslední baronky |
| 2020 | Děvčata první republiky |
| 2022 | Herečka: Múza první republiky |
Příběh se dobře rozjíždí, čtenáře , spíše čtenářku, bere za srdce neb osudy postav nejsou lehké. Jak ale přibývá stránek, něco drhne. Příběh Milky je zdlouhavý,co hůř- vždy když čtenář čeká vygradování situace, vše se rozplyne a zase dny a myšlenky zoufale stejné. Děj opět chytne dech, protože zhoubná nemoc je vždy silné téma, ale nádor bující 15 let?! Prázdný a stále stejný život Jany zpočátku budí soucit a lítost, ale s počtem stránek se mění v nudu.Dále nesrovnalosti v časové rovině, předrevoluční děti hrající si s legem a Barbínou, starý otec stále potentní jako za mlada, no....ještě to asi chtělo propracovat. Oceňuji historickou linku o časech, o kterých se dnes nerado slýchá nebo dovídá, protože jak říkal Mírek, komunisti jsou kurvy. To je fakt, ale proč měl nakonec jejich knížku v šuplíku?...Možná měla mít kniha o 200 stran méně a bylo by to na lepší hodnocení.