Podbrdské ženy
Jana Poncarová
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/546383/bmid_podbrdske-zeny.jpg
4
1217
1217
Příběh o nelehkých lidských osudech v podhůří Brd na pozadí událostí minulého století. Emílie zažije bolesti války i nástup komunismu – ale možná ještě horší jsou pro ni samota a odcizení, které pociťuje v manželském životě. Také její dcera Jana se cítí zavržená, rodičovské lásky zažila málo a sama ji neumí předat dál. Dokáže poslední z podbrdských žen Johanka zlomit rodinnou kletbu a zbavit se tíže samoty?... celý text
Přidat komentář
Že moje bývalá kolegyně vydala knihu, mi řekl současný kolega. Nebylo divu, že jsem ji jednoduše musela přečíst :) Předností Podbrdských žen je jejich neskutečná čtivost, na "jeden zátah" jsem přečetla skoro 300 stran. Autorka umí zaujmout i dojmout a kniha rozhodně stojí za přečtení.
Podbrdské ženy jsou kronikou jednoho statku a tří generací žen, které v něm žily. V každodenní povinnosti a těžké dřině kolem zvířat, polí, chalupy, dětí a manžela v ubíjejícím necitelném stereotypu. Všechny tyto ženy jako mladé samozřejmě snily o úplně jiném životě, ale nakonec skončí v rezignované oddanosti stejně jako jejich rodiče a prarodiče. Autorku jsem neznala a mile mne překvapila.
Čím déle jsem četla, tím více se mi kniha líbila. Popisované osudy rozhodně nejsou šťastné, ale nejspíš to tak opravdu v některých rodinách chodilo a chodí. Název i obálka navozují dojem, že se jedná o čtení pro ženy, ale je to spíše román o ženách.
V knize jsem našla dětství mé, mojí maminky které znám z vyprávění i život mé babičky když se vdala, je napsaná tak jako by autorka poznala na vlastní kůži, ráda bych věděla co je na základě historických pramenů a pravdivosti a co pouze fikce, pokud někdo víte jak ji kontaktovat, prosím poraďte. Je to velmi dobře popsané, každodenní dřina, časté potkávání ale i pomoc od sourozenců a příbuzných. Ten kdo alespoň něco z toho nepoznal na vlastní kůži jen těžko může negativně hodnotit. S komentářem od Nelly se však částečně ztotožňuji, ale pouze jen částečně - časové úseky jsou zde ne moc jasné a ten konec mě také příliš neoslovil nebo jsem ho nepochopila, k těm předešlým životům obrat o 180 stupňů a skoro výsměch, třeba to byl záměr, doufám že já toto nezažiju...Zato příběh byl pro mě pro mě zajímavý víc než dost a bez plochých postav - zřejmě díky osobnímu zainteresování. :-) prosím prosím pište dále takto dobré knihy.
Krása. Kniha Vás vtáhne a nepustí a ještě dlouho ve vás rezonuje. Doporučuju všem, kdo rád romány na pozadí nelehkého 20. století. Generace žen, podobné osudy - dokáže někdo vyjít z rodinných traumat?
Knížka se mě líbila a pěkně se četla.Tři ženy,tři generace,jedno místo-hodně zajímavé téma.
Přečtla jsem jedním dechem. Pro mě kniha (příběh) jako terapie - na některé události se najednou mohu podívat i jinak. Velký obdiv všem hrdinkám tohoto příběhu.
Myslím, že se nám rodí nová literární hvězda! Přečteno jedním dechem. Dlouho ve mně rezonovalo, jak krásně a věrohodně Jana Poncarová zpracovala pohnutky lidských duší, zvláště těch ženských, zpátky až k našim prababičkám...
Opravdu velký obdiv před spisovatelkou! Podbrdské ženy jsou její prvotina a přitom její styl je lehký a zralý. Kniha se "čte sama" - popisy událostí, prostředí i vykreslení jednotlivých charakterů běží při čtení před očima jako film.
Je to kniha neveselá. Tři generace žen a na pozadí jejich osudů se odehrávají velké mezníky našich dějin, druhá světová válka, nástup komunismu i okupace v 68. roce. Jen chvilková euforie z osvobození a konce války a pak na hlavní hrdiny padne deprese a realita 50. let jako těžká deka. Jsou uzavřeni do svých koloběhů, životních stereotypů, s jen malou možností se z nich vymanit. Na konci sice svitne naděje, ale kdoví?
Mám ráda knížky Jiřího Hájíčka a Petry Soukupové a Janu Poncarovou si velmi ráda zařadím vedle nich. Určitě doporučuji a další její knihu budu netrpělivě vyhlížet.
Podbrdská chalupa s hospodářstvím, po celé století se tam střídají nové generace. Začínají naplněni láskou a nadějí, plni snů a očekávání. Jsou pracovití, starostliví, mají děti.
Autorka velmi věrohodně vykreslila, jak to bylo dál. Jak se to (ne)dařilo.Nejen vlivem historických událostí. Donutí vás zamyslet se nad způsobem života. Nad hledáním rovnováhy mezi povinností, morálkou, odevzdaností, oddaností, sebeobětováním a plněním svých tužeb. Nad způsobem a potřebou komunikace, nad rodinnými vztahy, nad potřebou lásku nejen cítit, ale i projevovat. Poutavé čtení plné moudrosti, stručně vyjádřené podbrdskou vlčicí v závěru knihy.
Hmm, tak tuto knížku stavím na stejně vysokou laťku jako např. Hana, Mlýn a podobně. Je pravda, že většina knížky byla věnována spíše Emílii, kdežto třeba Johana nedostala moc prostoru, ale vyhovovalo mi to i tak. Velmi slušné dílko, doporučuji.
Důležité dějinné události proběhly kolem hlavních hrdinek jen v náznacích, což mělo nejspíš umocnit dojem jednotvárnosti běžného venkovského života. Pro mě byla absence nějakých časových mantinelů v generačním románu trochu matoucí. U něčeho autorka prodlévala až příliš dlouho, jinde skákala rychlostí blesku. Kniha byla určitě čtivá, ale jako by se snažila ukázat jen to negativní. Ta konečnost a jednotvárnost mě ubíjela i při čtení, takže skutečný život musel být opravdu těžký, ale opravdu neexistovaly i světlé chvilky? Každopádně autorka pěkně poukázala na to, že každý člověk sní o něčem jiném a každá generace má jiné požadavky. Co pro jednu bylo celoživotním nesplněným snem, pro druhou bylo odtržení od jediné životní jistoty.
Knihu jsem přečetla jedním dechem. U intermezza jsem si hodně poplakala. Smutná, ale zároveň krásná a poutavá kniha .
Velmi pěkná knížka, přesně můj styl, kdy je vykreslený život "obyčejných" lidí v několika generacích. Jak je vidět, život nikdy nebyl lehký, ať jde o jakoukoliv dobu.
Velmi krásná a zajímavá kniha,autorka popisuje jednotvárnost všedních dnů takovým způsobem,že vám nedovolí přestat číst. Podbrdské ženy měli těžký život,odnikud nikam,od krav ke sporáku a na pole, člověk si uvědomí jak snadně se nám ženám teď žije,jak nejsme přehlíženy, nemáme shrbená záda od třiceti, můžeme cvičit jógu,věnovat se sami sobě,rozvíjet se i během manželství,tak mě napadá proč je spoustu žen teď tak nespokojených,asi by si měli přečíst tuhle knihu aby dokázali porovnat že žijí krásný život. Na prvotinu spisovatelky je to krásné čtení a pokud bude i nadále takhle barvitě vyprávět příběhy máme se na co těšit.
Velmi povedená kniha. Všechno vlastně vyslovila v intermezzu vlčice. Lidé zapomínají, že žijí proto, aby žili. Ano všechny ženy v rodině byly lapeny ve svých pocitech, kterým nerozuměly. I muži vlastně na tom byli velmi podobně. Mírek prožil stejný, téměř na vlas podrobný život jako jeho otec. Tak jako Jana a Emilka a před Emilkou Mírkova matka. Jistě to bylo i tím, že všichni žili v jiné době, ve válkách, za socialismu a neměli možnosti, jak své životy výrazně změnit. Nešlo prostě jen koupit letenku a utéct se osvobodit. A přes to všechno si člověk přece jen uvědomí, že krev není voda.
Kniha popisuje nelehký život tří generací žen. V knize je krásně vykresleno prostředí lidské charaktery. Kniha se četla velmi dobře a plynule.
Tohle je emancipační román jako blázen! Neskutečný svědectví o životě a vlastně mi přijdete, že i o celý naší, zatím hodně nepochopený generaci, která prostě říká dost. V tomhle románu je proč. Jana má dar vykreslit životní útrapy ve zdánlivě banálních situacích, který když se ale kupí, tak vytváří život, kterej není snesitelej. Čte se to samo a na člověka z toho dýchá opravdovost lidskýho osudu.
Štítky knihy
rodina české ženy rodinné vztahy psychologické romány ságy rodiče a děti rodinná historie, dějiny rodu
Autorovy další knížky
| 2019 |  Eugenie: Příběh české hoteliérky |
| 2020 |  Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky |
| 2021 | Cyklistka: Osud poslední baronky |
| 2020 | Děvčata první republiky |
| 2022 | Herečka: Múza první republiky |
"Ach, což ta láska mateřská, přes časy, přes hrob hoří, neuhasíš ji na horách, neumrazíš ji v moři."
Pro mě strhující román, který nelze k ničemu přirovnat. Naprosto mě to pohltilo, natolik, že jsem jela na místo kde se kniha odehrává, lesy tam jsou nádherné a vím, že je to autorčina představivost, přesto jsem Emílii na místě cítila. Byla tam. Příběh žen, které byly zlomené a zároveň bojovaly, příběh, který se čte sám a přitom tolik bolí. Díky za tuhle knihu..