Podbrdské ženy
Jana Poncarová
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/546383/bmid_podbrdske-zeny.jpg
4
1217
1217
Příběh o nelehkých lidských osudech v podhůří Brd na pozadí událostí minulého století. Emílie zažije bolesti války i nástup komunismu – ale možná ještě horší jsou pro ni samota a odcizení, které pociťuje v manželském životě. Také její dcera Jana se cítí zavržená, rodičovské lásky zažila málo a sama ji neumí předat dál. Dokáže poslední z podbrdských žen Johanka zlomit rodinnou kletbu a zbavit se tíže samoty?... celý text
Přidat komentář
V současnosti se vydalo hodně podobných příběhů. Tento je zasazen do nelehkých podmínek v podhůří Brd. Hlavní postavou je svým způsobem Mirek, který je spojen se všemi generacemi žen v příběhu s manželkou Emilií , dcerou Janou i vnučkou Johankou. Příběh začíná v období po první světové válce a končí v současnosti. Bylo hrozné, jak se muži v rodině chovali ke svým ženám a těm asi opravdu nezbývalo nic jiného než takový život žít. Myslím, ale že takový život nebyl ani tenkrát pravidlem a v mnoha jiných rodinách to bylo lepší, to je vidět i z vedlejších postav v této knize. Příběh je dost smutný a depresivní. A muži z něj nevychází zrovna v dobrém světle.
Krásná kniha počínající v době po první světové válce až do současnosti. Popisuje krutý život na venkově, hlavně žen, který pokračoval z generace na generaci, příběh plný smutku, bolesti a beznaděje. I přesto doporučuji si knihu přečíst.
Podle recenzí jsem si představovala trošku něco jiného, ale nakonec se mi četla pěkně. Hodně toho znám z vyprávění z druhé strany kopců. Po mnohých detektivkách přišel roman vhod.
Pěkně čtivé, ale smutné čtení. Hodně vás to vtáhne do vesnického života, jen je škoda, že ani jedna z postav, tam nebyla šťastná.
Nedokázala jsem překonat pocit, že se hodně mladá autorka snaží být pamětnicí a bez vlastních zkušeností to pak dopadá takhle. Falešně. Nedočetla jsem to. Prostě to nemá vůbec žádný náboj, je to lepší slohová práce.
Bohužel budu muset rozseknout tu dosavadní řadu pětihvězdičkových hodnocení, protože mě to zas až tolik neoslovilo. Příběh se po prvních několika desítkách stránek začal neskutečně táhnout, postavy mi splývaly a lišily se jen tím, v jaké době žily. Ani historické pozadí nebylo tolik rozpracováno a po jazykové nebo stylistické stránce jsem taky nenašla nic překvapujícího. Autorka vypráví obyčejný příběh, o obyčejných ženách se všedními starostmi. Musím ale uznat, že na prvotinu to nebylo úplně špatné.
Krásná kniha, ze které mi bylo smutno. V první polovině nad tím, co vše ženy musely v nedávné minulosti v rodině vystát. V druhé polovině nad tím, jak se odrazí nedostatek času dávat lásku dětem, které v dalším životě lásku předávat neumějí, protože ji samy nepoznaly. Nejvíc mě chytl za srdce osud Jany.
Tahle knížka mne velmi oslovila, protože miluji historii a rodinné příběhy. Bavila mě celá kniha od začátku do konce, neproběhl moment, že bych se v některé její části nudila.
Krásná kniha, která vykresluje generaci tří žen se kterými se život nemazlil. Do toho prožívají válečné, poválečné i okupační období, takže nečekejte nic veselého. Kniha se ale dobře četla, i když mi konec přišel takový uspěchaný.
Nádherná knížka!! Smekám před autorkou!Dokázat tak věrohodně vykreslit různá politická období, to umí v jejím věku málokdo... Život Emilky byl smutný. Přiznávám, že jsem se neubránila slzám.Nikdy bych nechtěla zažívat její pocity, vědět, že nestihnu vychovat dceru. Prožívat fyzickou bolest a zároveň i duševní. Život Jany bez maminky byl pak krušný. Nedostávalo se jí od otce tolik lásky, že se nelze divit, že ji nebyla schopna tolik pak projevovat své dceři. Zakončení bylo takové zvláštní, ale kráse to na příběhu neubírá. Jsem ráda, ze jsem si knížku pořídila do své knihovny, protože si ji rozhodně ještě jednou časem přečtu. Jana Poncarová se po právu řadí mezi mé oblíbené české spisovatelky a já budu doufat, že zase brzy něco napíše.
Kniha o nelehkých dobách odvíjejících se po první světové válce. Nechtěla bych být v kůži nikoho z hlavních hrdinů. Aspoň už teď vím, podle jakého vzorce se člověk chová. Máme to v sobě zakořeněno, generace po generaci.
No, nevím co napsat. Četla se dobře to jo, ale příběh byl hrozně depresivní. Vůbec si nevzpomínám jestli tam bylo něco pozitivního, škoda. Tento druh literatury čtu poslední dobou asi moc často. A to je asi ta chyba :)
Do poloviny byla kniha velmi čtivá a zajímavá, že bych jí určitě ohodnotila 5* Bohužel v druhé části už celý příběh začal být více než zdlouhavý. Sice má vyústěný konec, bohužel celkově hodnotím jako průměr.
Na knize oceňuji, že ukazuje zdánlivě obyčejné životy lidí, kterých se doba dotkla "pouze okrajově" a při tom dokázala zanechat rány i na příštích generací.
Přesto, že nás kniha provází nejtěžší dobou, kterou tato republika zažila, nikdo z hlavních postav neválčí, nikdo neskončí v koncentračním táboře ani na vyšetřovací lavičce STB . Hlavním tématem je tu všudypřítomný strach, úzkost, bezmoc se svým životem cokoliv udělat a především i úloha žen v této době.
Příběh Emilky se mě silně dotkl, kapitoly dcery a vnučky mě již tolik nezaujali, ale jsem ráda, že měla kniha nějaké smysluplné ukončení. :)
První polovina knihy se mi celkem líbila,ale proč se ty chladné neosobní vztahy předávají přes generace .Myslela jsem ,že už Jana bude štastnější,když její vztah s manželem byl vřelejší a zastával se jí proti otci,tak nevím kde byla chyba.Celkem depresívní čtení.
Štítky knihy
rodina české ženy rodinné vztahy psychologické romány ságy rodiče a děti rodinná historie, dějiny rodu
Autorovy další knížky
| 2019 |  Eugenie: Příběh české hoteliérky |
| 2020 |  Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky |
| 2021 | Cyklistka: Osud poslední baronky |
| 2020 | Děvčata první republiky |
| 2022 | Herečka: Múza první republiky |
Jana Poncarová umí nádherně psát. Jednotlivá slova dovede umně skládat do vět, ty často zní jako symfonie, slovní spojení příjemně vibrují čtenáři před očima a dovedou v něm rozechvět každičkou strunu.
Až na to pnutí v kalhotách. To mě fakt štvalo. A taky byla škoda, že se autorce zhruba v polovině příběhu splašily koně. Detailní a pozvolné vyprávění začínaly střídat střemhlavé epizody dalších generací a než jsem se nadála, byl konec knihy. Až na pár detailů kniha ale může směle konkurovat příběhům známější Mornštajnové.