Podivuhodný život osamělého pošťáka
Denis Thériault
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/462216/bmid_podivuhodny-zivot-osameleho-postaka-MCr-462216.jpeg
4
550
550
Pošťák Bilodo série
1. díl >
Kdo jiný by měl ctít poštovní tajemství než pošťáci? Jenže mladý pošťák Bilodo je natolik ostýchavý, že si povídá leda se svou zlatou rybkou. Aby se dostal k lidem blíž, potají otevírá jejich dopisy. Vše se pro něj změní, když si přečte první dopis psaný v haiku. Milostné korespondenci mezi dívkou Ségolene a výstředním intelektuálem Gastonem propadne natolik, že i sám začne s touto tradiční japonskou básnickou formou experimentovat... Když po čase přímo před jeho očima Gastona srazí auto ve chvíli, kdy se chystá odeslat další dopis, rozhodne se, že se jej pokusí nahradit... S každým dalším haiku, které dívce svých snů pošle, je Ségolene blíž a blíž, ale zároveň jako by přicházel o kousek své vlastní identity a stával se někým jiným... „Podivný život osamělého pošťáka je podmanivý filozofický příběh, plný fantazie. Denis Thériault prokazuje, že je báječný vypravěč.“ – LE DEVOIR „Je to Amélie z Montmarteru s nečekaným zvratem Cyrana z Bergeracu. Okouzlující příběh o lásce, osamělosti a moderním světě, kde všichni, i ti neostřílenější čtenáři, propadnou vzrušení a smutku z této poetické epistolární romance.“ – THE INDEPENDENT... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno:
2018
,
Plus
Originální název:
Le facteur émotif, 2005
více info...
Přidat komentář
kniha mně moc lákala... ovšem nakonec jsem zjistila, že básní haiku i tanka tam na mně bylo až moc. Pošťák Bilodo byl takový podivín a vše bylo tak křehké, jemné a citlivé, až jsem byla nakonec ráda, že zazvonil zvonec a příběhu byl konec.
Knížce hodně přidává krásné a pečlivé zpracování. Kdyby to byl laciný paperback s fotkou lascivní dívky špulící rty na obálce, skončilo by to pro mnohé jednoduchým hodnocením: brak. My ale máme štěstí na krásné vydání, tudíž můžeme snít o vysoké literatuře s přesahem. A proč se takhle hloupě rozepisuju? Protože tak přesně na mě knížka působí – pořád nějak nevím, jestli opravdu je, nebo není dobrá. Výsledek hodně určuje právě konkrétní podoba. A samozřejmě taky použití haiku. Přece jen, když někdo založí román na japonské starobylé formě poezie, tak to musí být kvalitní... Nebo ne? :-)
Každopádně se to čte dobře a rychle, označení román je poněkud přehnané, spíš taková novelka. Pošťák se zamiluje do pisatelky cizích dopisů a využije příležitost dostat se k ní blíž. Haiku tu hraje velkou roli, ale po pravdě někdy, hlavně tedy později, jsem měla pocit, že už to správná haiku ani nejsou, rozhodně už v nich nešlo o přírodu a život, ale jen o prvoplánové vyjádření erotických tužeb (prostě si to chtěli rozdat), čili tak trochu zpronevěra formě. Co je na příběhu povedené, je jeho zacyklenost, na konci se to všechno tak pěkně uzavře-otevře, jenže je to na mě zase až moc uměle vykonstruované. Navíc dost nerealisticky. Zkrátka čistě na efekt. Přečtení nelituji, ale pokračování už mě nezajímá, a tuhle knížku dám dál jako dárek. Ještě že je na pohled tak hezká.
Dodatek: Prosím vás, jestli vás pohoršuje nebo dokonce děsí, že hlavní postava čte cizí dopisy, tak si to snad ani nekupujte. Máte to napsané už v anotaci, čili žádné překvapení.
Ostatně jako většinu čtenářů, mě tato kniha zaujala svou obálkou. Poprvé jsem se setkala s haiku a byl to nadherny zážitek. Miluji japonskou kulturu a nechápu, jak mi mohla japonska poezie takto doposud unikat. Opravdu to pohladilo mou dušičku. A po tom konci mě opravdu zajímá druhy díl.
Knížka mě zaujala svou obálkou, pak jsem ale zjistila, že to je o haiku. Poezii moc nemám ráda, ani haiku mi nic moc neříká.
Nakonec jsem si Pošťáka poslechla jako četbu na pokračování z Vltavy, ale tato verze je značně osekaná. Chybí např. už na začátku informace, že Bilodo žije ve svém bytě jen se zlatou rybkou (je to třeba blbost, ale pro dokreslení atmosféry dost podstatná, řekla bych)... Ani třeba už první dávka haiku od Ségolene není v této verzi nahraná. Ale pro mě, díky této snížené dávce poetičnosti, bylo audio stravitelnější.
Možná by byla lepší audiokniha od Pulsu. Ale určitě je v tomto případě dobré sáhnout si na papírovou knihu a prolistovat. Ta grafika je do audioverze nepřenosná.
Jo, a pokud jde o příběh samotný, zaujal mě, líbil se mi nápad i zpracování.
Tato kniha mě okouzlila jednak nádherným estetickým zpracováním, kdy je samotná kniha vložena do krabičky vzhledově zpracované jako obálka s krásným jemným minimalistickým zdobením, a pak dle anotace poutavým příběhem. Po přečtení jsem měla ale rozporuplné pocity. Nevím, zda to bylo vysokým očekáváním nebo jinou představou, kterou jsem o knize měla... Na jedné straně jsem byla okouzlena nádhernou japonskou poezií haiku a tanka, která má svůj řád a podobu, a každý pak vloží do jejího obsahu své pocity a vyjádření tedy sám sebe, byť dodržujíc striktně stanovené náležitosti této formy básnického vyjádření. Zároveň bylo zajímavé i nezvyklé poštovní prostředí, ve kterém se příběh odehrával, prostě děj byl dobře rozehraný... Ale, měla jsem opravdu velký problém s hlavní postavou mladého pošťáka Biloda a jeho pohnutkami, které by se daly tak trochu pochopit i přes veškerý morální nesouhlas v rámci otvírání, čtení a focení cizí pošty zakládajíc si ji do složek, možná se zavřenýma očima i to vydávání se za někoho jiného, aby si mohl psát se svou Ségolene, do které se během svého slídění v její korespondenci zamiloval... kdyby to pak ovšem nedošlo až do tak neuvěřitelných rozměrů jako něco mezi posedlostí se slušně se rozvíjející psychickou poruchou a šíleným stalkerstvím spojeným s totální změnou osobnosti a převzetím cizí identity... což mělo tedy do něžné poezie a čisté lásky daleko. Navíc mě rozčilovala neměnnost osudu a bezmoc vymanit se z neustále se opakující časové smyčky. Nemohu, ale říci, že by kniha byla špatná, četla se velmi rychle a lehce, protože je dobře napsána, ale prostě nedokázala jsem se zbavit představy Biloda jako úchyla sedícího nad upřímnými dopisy chudinky Ségolene, která netuší kdo je na druhé straně a co se odehrává v jeho už posléze dosti psychicky narušené hlavě... Přesto knihu doporučuji jako zase úplně jiné a zajímavé čtení, jednak kvůli kráse výjimečné japonské poezie, ale i jako exkurz kam až může posedlost člověka zavést... opravdu dosti podivuhodné, a to nejen život pošťáka jak hlásá název, ale i celá tato kniha.
Knihu jsem si koupila především kvůli nádherné grafické úpravě a nápaditému přebalu. Díky Tereze Králové je Bilodův příběh jednou z vizuálně nejkrásnějších knih, jaké jsem kdy viděla. Děj mě zpočátku moc nezaujal, měla jsem problém uvěřit, že Bilodovi je teprve dvacet sedm let (a stále si myslím, že uvěřitelnější by bylo, kdyby byla postava o deset let starší). Ani příliš sympatický není. Autor se o to ani moc nesnaží, svého hrdinu neomlouvá, naopak jej vykresluje v přímém světle, které je zřídkakdy lichotivé. Jak jsem zjistila, náklonnost k Bilodovi necítili ani jiní čtenáři. Snad že připomíná něco z nás? Kolikrát už jsme pošilhávali po někom, kdo má zdánlivě všechno, co jsme sami chtěli? Bilodo to získal. Se vším všudy. PRÁVĚ, ŽE se vším všudy.
Knížku jsem vybrala, protože jsem zažila diskuzi s autorem na Světě knihy :-) Je krásně graficky zpracovaná a i když nejsem fanoušek haiku a moc toho nevím o japonské literatuře, ráda jsem se začetla do zajímavého příběhu, plus jsem získala spoustu informací, a to nikdy neuškodí :-)
Za mě dokonalost! Nádherný, hluboký a citlivý příběh, úchvatná obálka i grafické provedení. Kniha ve mně navíc probudila zájem o haiku. Přestože poezii běžně nečtu, tady měla každá básnička své místo a význam. Rozhodně doporučuji!
Knihu jsem dostala jako dárek a ačkoliv vizuálně se mi moc líbila, moc se mi do ní nechtělo, založila jsem ji a až teď znovuobjevila. A musím říct, že jsem za to moc ráda. Je krásná! Oku ladící a navíc s působivým příběhem. Za mě doporučuji.
Já musím napsat do čtení této knížky se mi vůbec nechtělo.A nakonec jsem z ni příjemně překvapená.Pohlazení na duši.Utíkám si co nejdříve do knihovny pro druhý díl.
Překvapilo mě to. Knížka je celkem krátká, ale zapůsobila na mě zápletkou. V ději se objevuje především haiku, obecně tedy poezie do které jsem dříve moc neproniknul, tyto básně mě však oslovily, pěkně provázejí dějem.
Stojí určitě za přečtení!
Dlouho jsem necítila k hlavnímu hrdinovi takové antipatie jako k Bilodovi. Co jsem v knize postrádala nejvíc, tak morální stanovisko či nějaký smysl toho všeho. Vzápětí jsem přečetla Pošťákovu snoubenku a čekala nějaké vyústění zde, což se však (za mě) také nekonalo. Škoda.
Docela mi trvalo než jsem se začetla. Problém u mě byly básně, protože to vlastně vůbec není můj žánr. Jak už jsme se ale dostali od trojverší k pětiverší, tak se mi ale kniha začala číst lépe a já jsem nakonec opravdu ocenila ten kouzelný příběh.
Snad právě proto, že je tato knížka tak útlá, vám nesmírně pohladí duši. Mohli byste ji mít přečtenou za chviličku, ale to, jak je poetická, snová, je třeba si pomsloučku vychutnávat. Se čtením mi přibývala chuť ponořit se do příběhu a nad haiku, kterému jsem na prvních stránkách nerozuměla, jsem se víc a víc rozplývala. Je to dokonalé. Připomnělo mi to drobet i film Amelie z Montmartru. A ke kráse obáĺky i toho, co je uvnitř, myslím, nemusím nic dodávat.
1) Knížka má neuvěřitelně krásnou obálku
2) Knížka má neuvěřitelně krásnou celkovou grafiku a provedení
3) Krásné provedení a grafiku oceníte ještě víc v průběhu čtení.
Vzala jsem si knížku do vany a musím se přiznat - během prvních 5 kapitol jsem to chtěla položit a radši si vzít něco jiného. Hrozně mě hlavní postava rozčilovala, jeho chování..
I teď, zpětně mě vlastně některé jeho chování rozčiluje, mělo to působit asi romanticky a poeticky, ale já si prostě představovala čtyřicetiletého, umaštěného Honimíra, který je stále ještě panic a jeho největší rajc, je číst si cizí dopisy.
Takže jen kvůli tomu dávám 4* místo 5... Čistě kvůli antipatiím k hlavní postavě.
Ale co se týče příběhu, myšlenky, celkovému provedení... Moc moc moc hezké. Celou knížku jsem měla přečtenou za 2 a půl hoďky ve vaně. :)
Útlá knížka, kde jsem se dozvěděla něco o japonském stylu básně haiku a tanka. Čtení bylo nenáročné a pouze jsem se nechala unášet příběhem pošťáka Biloda. Byla to velmi milá oddychová četba. Hodnotím kladně, i když konec byl malinko nečekaný a spíš bych si přála vetší propracování. Obálka knihy je naprosto nádherná a krásně ladí s názvem knihy :-)
Dálný východ a já se tak nějak míjíme. Obrazy, filmy i knihy jsou pro mě sice pěkné a dokonale vycizelované, ale také tak nějak sešněrované a chladné, což platí i pro tuto knihu Východem inspirovanou (a to i navzdory žhavě erotickým básním). Prostě to tak nějak prošumělo vedle mě. Navíc, jako maniakovi na dopisy mi vůbec nedělala dobře představa, že je někdo cestou čte, takže jsem k Bilodovi nemohla nají velké sympatie. Jeho rezignace na vlastní život (a mé racionální já se ptá: z čeho táhl ty dva nájmy, když přestal pracovat) mi také neseděla... Byly tam i hezké momenty a kniha se četla snadno, ale pro mě patří mezi ty snadno zapomenutelné - a to i navzdory originálnímu námětu.
Nejvíc mě na knize zaujala obálka s názvem.
Díky knize jsem se dozvěděla něco o japonském haiku. Určitě můžu doporučit.
Štítky knihy
dopisy láska pro ženy kanadská literatura japonská poezie haiku poštovnictví, pošta rozhlasové zpracováníAutorovy další knížky
| 2017 |  Podivuhodný život osamělého pošťáka |
| 2018 |  Pošťákova snoubenka |
| 2019 | Chlapec, ktorý patril moru |
Posloucháno jako audiokniha. Poutavé jako přímý přenos z poslanecké sněmovny. Ironické a humorné jako parte. Příběh předvídatelný asi po minutě poslechu. Podbarveno hudbou, která mi místy připomínala houkání vlaků projíždějícich na trati asi dvěstě metrů od mého domu.
"Mezi jednotlivými kapitolami jsem se probouzel,abych žil.
Labutě nad hlavou, pes na zemi.
Další bod ve výzvě splněn."
:-)