Podivuhodný život osamělého pošťáka
Denis Thériault
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/462216/bmid_podivuhodny-zivot-osameleho-postaka-MCr-462216.jpeg
4
550
550
Pošťák Bilodo série
1. díl >
Kdo jiný by měl ctít poštovní tajemství než pošťáci? Jenže mladý pošťák Bilodo je natolik ostýchavý, že si povídá leda se svou zlatou rybkou. Aby se dostal k lidem blíž, potají otevírá jejich dopisy. Vše se pro něj změní, když si přečte první dopis psaný v haiku. Milostné korespondenci mezi dívkou Ségolene a výstředním intelektuálem Gastonem propadne natolik, že i sám začne s touto tradiční japonskou básnickou formou experimentovat... Když po čase přímo před jeho očima Gastona srazí auto ve chvíli, kdy se chystá odeslat další dopis, rozhodne se, že se jej pokusí nahradit... S každým dalším haiku, které dívce svých snů pošle, je Ségolene blíž a blíž, ale zároveň jako by přicházel o kousek své vlastní identity a stával se někým jiným... „Podivný život osamělého pošťáka je podmanivý filozofický příběh, plný fantazie. Denis Thériault prokazuje, že je báječný vypravěč.“ – LE DEVOIR „Je to Amélie z Montmarteru s nečekaným zvratem Cyrana z Bergeracu. Okouzlující příběh o lásce, osamělosti a moderním světě, kde všichni, i ti neostřílenější čtenáři, propadnou vzrušení a smutku z této poetické epistolární romance.“ – THE INDEPENDENT... celý text
Literatura světová Novely
Vydáno:
2018
,
Plus
Originální název:
Le facteur émotif, 2005
více info...
Přidat komentář
Zvláštní knížka, poetický příběh, kam až člověka může dohnat samota.
Autor svou knížku popisuje (v rozhovoru, který je součástí anglického vydání) jako "intimní příběh na téma osamělosti, snů a fantazie", což je myslím výstižně vyjádřeno.
Veľmi milá kniha, ale vizuál predčil obsah. Kniha vložená do obálky s krásnymi ilustráciami, jedna nádhera. Aj originálny príbeh ma bavil, ale pokiaľ nie ste vyslovene fanúšikmi haiku, tak po čase omrzí. Príjemná oddychovka na jedno otvorenie.
Moc hezký, jemný, text. Je to taková odlehčená jednohubka vhodná do chvil, kdy jste přetížení.
Přečetla jsem velmi rychle, takové oddechové čtení, jeden podivínský pošťák a moc hezké haiku. Ale dojem zenového buddhismu si z toho neodnáším.
Útlá knížka s kouzelnou obálkou, vše laděno do odstínů růžové barvy ve stylu wabi-sabi. Četla jsem za slunečného příjemně teplého dne v rozkvetlém jabloňovém sadu. Jemná vůně květů, bzučení včel, stará dřevěná dubová lavička, výhled do svěží jarní zeleně lužních lesů pod sadem. Vše ladí do posledního detailu, nic vás neruší a nemáte potřebu vůbec nic měnit. Přejete si, aby to trvalo, když ne věčně, tak aspoň dlouho.
Přesně tak na vás zapůsobí tato kniha, tento příběh. Je prostě dokonalá, dokonalý.
„Ani jedna z básní uznávaných japonských básníků nevyvolávala takový účinek jako ty Ségolèniny: žádná ho neodnášela tak daleko ani mu neumožňovala cítit a vidět věci tak pronikavě.
To zvláštní kouzlo bezpochyby značně umocňoval Ségolènin rukopis, neboť se vyjadřovala prostřednictvím toho nejpůvabnějšího a nejjemnějšího psacího písma, jaké měl kdy Bilodo možnost obdivovat. Skvostné a kreativní písmo s dlouhými nožičkami a nebeskými dotahy zdobily bohaté smyčky a přesné tečky. Písmo svěží a vřelé, obdivuhodně pravidelní, s důsledně dodržovaným třicetistupňovým sklonem a bezchybným napojením písmen. Ségolènin rukopis byl parfém pro oči, elixír, óda, grafická symfonie, apoteóza; byl zkrátka krásný až k pláči. Bilodo kdesi četl, že písmo je odrazem duše, bez zaváhání usoudil, že ta Ségolènina se musí vyznačovat nedostižnou čistotou. Kdyby andělé psali, pak jistě právě takto.“
Něžná, milá, krátká novela, krásná nejen obsahem, ale i grafickým zpracováním, kterou jsem si přečetla díky doporučení čtenářů. Poprvé jsem se setkala s haiku a tangou a byl to nádherný zážitek. Okouzlující příběh o osamělosti a o lásce a celé čtení je velmi poetické, nostalgické, příjemné, snové, originální, překvapivé a po přečtení posledních řádek mám chuť začít číst od začátku. Kouzelný příběh.
"Vidět přes obzor
proniknout za krajinu
políbit tam Smrt"
Podivuhodně zajímavé. Neobvyklé, něžné, místy vtipné, jindy nostalgické... Je krásné, jak rozmanitá dokáže literatura být a že i v dnešní době si tato poetická kniha nachází mnoho čtenářů
zpočatku je jeho chování zarážející, pak si zvyknete... je celkem roztomilý svojí ujetostí, všudy přítomná japonská kultura, psáno v haiku, velmi překvapující závěr, magičnost, zasněnost, nevšimnutí si šance na změnu svého života, velmi poetické, příjemné, milé a hrozně smutné. asi nejzajímavější kniha z mého měsíčního čtení, rozhodně ve vás něco zanechá.
... scéna na toaletě mohla být také "poetičtější"
Ponoření se na jedno odpoledne... Těsně před vynořením vás to uhodí a vy nikdy nezapomenete.
A protože chci, aby tohle byl konec, nebudu číst druhý díl. Nechci zjistit, že to nakonec pokračovalo. Takhle samostatné je to dokonalé.
"Tkanivo vaší kůže
klouže po té mé
Kéž bych je mohla sešít
v nekonečném doteku
všech míst najednou"
Už jen pro ta překrásná haiku stojí za to knihu otevřít a příběh pošťáka a Segolene objevit... A nádhernou obálku prsty hladit.
Nedostatečně barevné, perifrázovité a zaměřené na pocitovost, přičemž vyprávění v třetí osobě hodně ponižuje jeho správnou emocionálost, která by novele slušela.
Snaha o kontrastní kompoziční princip se mi zdál na této malé ploše až zbytečně zvýrazněný.
Jednání hlavního hrdiny je navíc zkratkovité a nevěrohodné, i když se snaží zaujmout svými odlišnostmi a nečekaným tajemstvím. Posléze je ovšem ono tajemství spíše na obtíž a závěrečné scény působí spíše tragikomicky, až omšele.
Nemám pocit okouzlení tvarem příběhu, jenž se nabízí. Pro mě celkem povrchní text psaný se snahou vtěsnat co nejvíce do krátkého obsahu, čímž vzniká zbytečná arytmičnost v pointě.
Avšak každá kniha něčím zaujme, i když nejste úplně ohromeni a zpacifikováni jejím obsahem. Pro mě byla oním kouzlem nepřímá ženská postava Ségolene. Autorovi se ovšem nepodařilo dát ji skutečnou hodnotu a udělat příběh více podmanivým.
Novela je pro mě zklamáním...
Nic není horšího než čekání spojené s nejistotou.
Básničky byly zajímavé a konec mě dost dostal. Těším se na další díl.
Krásné, poetické, originální, po mnoha stránkách japonské. A vlastně to ani nemohlo skončit jinak.
V první řadě nutno říct, že knížka je to po grafické stránce krásná a nápaditá a už to ji odděluje od průměru. Při jejím čtení jsem zpočátku byla rozpačitá, přece jen to bylo mé první setkání s haiku a musela jsem mu přijít na chuť. Knížku jsem tedy na několik dní odložila a ona sama si našla vhodné rozpoložení, kdy se ke mně vrátit. A už dlouho mě nic tak neoslovilo. Ještě je možná moc brzy na hodnocení, ale rozhodně se k ní budu vracet.
Nádherná a skvostná obálka s neskutečným příběhem. Nic víc k tomu nemohu dodat, snad jedině haiku, které miluji, ale v tom nejsem ani žákem, co by se k mistrovi, byť jen na dosah, přiblížil...
Ve sladkém květu
vašeho těla
čeká ukrytá perla
Po dočtení tohoto kratšího příběhu jsem měla trochu smíšené pocity. Ani moc nevím, jak tuto knihu vlastně hodnotit. Bylo to pro mě totiž něco úplně nového, žádnou podobnou knihu jsem ještě nečetla. Knížka je opravdu zvláštní a originální. Co je potřeba vyzdvihnout je vzhled. Kniha je opravdu nádherná. Samotný příběh je o osamělém pošťákovi, který se rozhodne žít život někoho jiného. Zároveň se v průběhu čtení čtenář dozví něco o japonském druhu poezie - haiku. Je potřeba počítat s tím, že je kniha opravdu hodně poetická. Při čtení jsem narazila na pasáže, které byly zajímavé a líbily se mi. Občas se ale objevily i pasáže, které mi nějak nesedly. Proto hodnotím jako průměr. Konec mě ale hodně překvapil. Myslím si, že knížka stojí za přečtení. Už jen proto, že se jedná opravdu o neobvyklý a zajímavý styl.
Podivuhodný život osamělého pošťáka je jedna z mála knih, která si mě získala svým jednoduchým a grafickým zpracováním. To je velmi dobře a něžně provedené a krásně tak korespondovalo s celým obsahem knihy a Japonskem, kterým je celý příběh inspirován. Autorův popis japonské kultury je i pro lidi nepolíbené tímto stylem žití velmi obohacující. Obecně nejsem velkým fanouškem básní, ale styl jejich psaní haiku si mě rychle získal a já si je moc oblíbila. Je to možná i díky překladatelce, která tyto básně přeložila opravdu precizně (a oceňuji, že je její jméno také uvedeno na titulní straně). Jazyk celé knihy je díky ní květnatý a donutí vás číst dál a dál, společně s příběhem, který plynul opravdu rychle. Nenazývala bych však tuto knihu románem, jako je uvedeno v anotaci, nýbrž spíše novelou. Celá kniha je taková trochu praštěná, ale v dobrém slova smyslu, i přesto, že někomu může Bilodův podivínský život a zlozvyk čtení cizích dopisů připadat absurdním. Já jsem si ji zamilovala a patří mezi mé oblíbené právem...
Nádherná, poeticky zenová literární lahůdka.
Okouzlující příběh o lásce a osamělosti.
A také o haiku.
A o životech, které se pohybují ve smyčkách.
Ensó...
Hvězdičky dávám za nápaditost, grafickou podobu knihy (to je opravdu krásné- uvnitř, i z venku!)..
Ale jinak mě příběh úplně neoslovil.
O japonské kultuře jsem četla po prvé, o haiko, jak by mělo vypadat a tak.. nálada je kolísavá, jednou jsme na vrcholu, potom úplně dole..
Líbilo se mi akorát zakončení a to, jak jde život ve smyčkách. Zajímá mě pokračování, ale asi to nebude kniha, která by se v mé paměti usídlila na déle, jak pár chvil..
Štítky knihy
dopisy láska pro ženy kanadská literatura japonská poezie haiku poštovnictví, pošta rozhlasové zpracováníAutorovy další knížky
| 2017 |  Podivuhodný život osamělého pošťáka |
| 2018 |  Pošťákova snoubenka |
| 2019 | Chlapec, ktorý patril moru |
V první řadě musím vyzdvihnout grafické zpracování.. přebal knihy je prostě nádherný.. ale.. ale jinak mě kniha nijak neoslovila, zpočátku mi bylo pošťáka líto kvůli jeho osamělosti, ale posléze mi spíše začal lézt na nervy.. vsuvky v podobě haiku a nebo tanka veršů byly zvláštní a poetické, dozvědět se něco o jejich významu jsem uvítala, ale poetický příběh pošťáka - slídila mi tentokrát prostě nesedl..