Přidat komentář
Samotné pohádky mi jsou některé bližší, jiné méně, mají v sobě ponaučení i kouzlo orientu. Můžu se díky nim dozvědět i o životu, společnosti a náboženství arabského světa 7. až 16.st.
Četla jsem v různých zpracování a vydání. Zjednodušené a obrázkové pro menší děti až po dospělejší čtenáře, od známějších až po méně známé příhody, už méně znám ty cestopisné, milostné, bajky nebo anekdoty. Budu si muset zase připomenout, už jsem do nich delší čas nenahlížela.
Nejvíc je na tom ovšem zajímavá samotná Šahrazáda, její důvtip jak zaujmout a přežít. (Taralcielle to řekla za mě a krásně výstižně.) To nevyslovené napětí mezí ní a nevyzpytatelným, krutým králem Šahrijárem! Jeden člověk bojuje o přežití beze zbraně, jen pomocí slov a charismatu. Druhý, zatrpklejší a zbabělejší se chce mstít ženám a bavit se bez závazků, všemu vládnout, mít vše pevně v rukou, i své vlastní srdce.
Jak řekl jeden spisovatel: "Miluju příběhy, já bych Šahrazádu taky nikdy nezabil." Jak velkou moc má vypravování a správně zvolené a dávkované historky!
Za sebe dodávám, že lituju, že o těch dvou (Š+Š) nevznikl širší příběh rodícího se vztahu a zároveň jejich běžného denního života, který mě fascinuje. Kdysi se mi dostala do rukou asi čtyřdílná kniha, ale ten skvělej rámec, do kterého jsou pohádky zasazené, tam je zmiňovaný pokaždé jen okrajově pomocí pár vět. Přitom se domnívám, že to je jeden z důvodů, proč zrovna tato sbírka dosáhla takového celosvětového ohlasu a utkvěla čtenářům v paměti.
Boj o život jen pomocí fantazie, nedopovězených příběhů a odkládaných point, na něž se vladař celý den těší a musí o nich a tím i o jejich vypravěčce chtě nechtě přemýšlet... Geniální. S chlapem se to prostě musí umět a vědět, co na něj platí. :-)
Není to naše typická kultura, takže se mi trochu pletla jména. Jinak mě příběhy nezaujaly, možná je to tím, že jsem znala, jak kniha dopadne. Přesto jsem ráda, že jsem si tuhle klasiku přečetla.
Klasické pohádky. Čtu je ráda, mají v sobě laskavost i poučení. Líbí se mi příběh, do kterého jsou všechny zasazené. Příběh o krásné a chytré Šahrazád, která umí tak poutavě vyprávět, že zaujme krále, který lační po každém příběhu, chce je slyšet do konce a ona si tak vybojuje právo zůstat naživu.
Autorovy další knížky
| 2001 |  Bible |
| 1997 |  Epos o Gilgamešovi |
| 2013 |  Z rodinné kroniky Lady Fuckingham |
| 1986 | Píseň o Rolandovi |
| 2003 | Béowulf |
Kdyby se mě někdo zeptal, jaké ženské knižní postavy patří mezi moje nejoblíbenější, zcela určitě bych mezi nimi zmínila i Šahrazád. A to nejen proto, že příběh Tisíce a jedné noci mám odjakživa ráda, ale především díky odvaze a moudrosti této dívky. Postava Šahrazád je důkazem, že i se zlem se dá bojovat bez použití zbraně. Že někdy stačí do hry zapojit to, co máme na krku, než hned tasit meč.
Ono „zlo“ v tomto příběhu představuje král Šahriár, který byl oklamán svou manželkou. Ta ho v době jeho nepřítomnosti podváděla s jinými muži. Když to král zjistil, nechal ji i ony muže popravit a krom toho i zanevřel na ženy, jelikož nabyl dojmu, že žádná nedokáže být v manželství věrná. Každý den se proto oženil s pannou, strávil s ní noc a ráno ji nechal popravit. Tak to šlo až do doby, kdy se dobrovolně na místo jeho manželky přihlásila Šahrazád. Její otec s tím nesouhlasil, ale ona se od svého záměru nedala odradit. Večer po svatbě svého manžela požádala, zda mu může vyprávět příběh. Šahriár s tím souhlasil. A tak mu Šahrazád večer co večer po dobu tisíce a jedné noci vyprávěla příběhy, které byly tak dlouhé, že nikdy nekončily s východem slunce, přičemž král byl vždy zvědavý na pokračování. Když po této době své vyprávění dokončila, král ji pro její věrnost, moudrost a lásku k němu nechal žít.
Pokud jste Pohádky tisíce a jedné noci četli, pak víte, že téměř každá z nich obsahuje nějakou radu či ponaučení. Samotným ponaučením se stává i postava krále, který díky Šahrazád zjišťuje, že pro něčí chybu se nemají „házet do jednoho pytle“ i všichni ostatní. Mimo to dostáváme díky těmto příběhům zajímavý náhled na společenské poměry, zvyklosti a mravy tehdejšího arabského světa.
Ať už jsou tedy postavy Šahrazád a krále Šahriára čistě fiktivní anebo mají základ ve skutečných osobnostech z dob dávno minulých, nelze jim upřít, že mohou svým příběhem zaujmout a poučit i dnešní čtenáře. Alespoň v mém případě tomu tak bylo.
P.S. Pokud stejně jako já milujete příběhy z orientálního prostředí, pak moc doporučuji duologii od Renée Ahdieh - Pomsta & rozbřesk, což je retelling právě na Tisíc a jednu noc a dále určitě stojí za přečtení Zakázané přání od Jessicy Khoury - to je zase převyprávění na Aladina a kouzelnou lampu.