Město páry
Carlos Ruiz Zafón
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/508939/bmid_mesto-pary-XG2-508939.jpeg
4
90
90
Pohřebiště zapomenutých knih série
< 5. díl
Kolekce povídek od autora bestsellerové série Stín větru se naposledy vrací do magického světa Barcelony a tajemného prostoru známého jako Pohřebiště zapomenutých knih. Sbírka příběhů sestavená samotným Zafónem a vydaná krátce po jeho náhlé smrti přináší nové informace o známých postavách a objasňuje historii stavby bájné knihovny. Přitom si však zachovává neopakovatelnou atmosféru dobrodružného, napínavého i vášnivého příběhu, který se vryl do paměti i srdcí milionů čtenářů po celém světě.... celý text
Literatura světová Povídky
Vydáno:
2023
,
Kalibr
Originální název:
La ciudad de vapor, 2020
více info...
Přidat komentář
vypadá to jako lehkým perem napsané povídačky, ale je to krásné. krásné tím, jak autor pracuje s něklika fakty a fantazií. krásné atmosférou, kterou vytvořil. radost číst.
Nádherné povídky, poslední kniha z rukou mistra Zafóna.Není k nim co dodat.Atmosféra zachycena skvěle i na malém rozsahu.Za každou povídkou můžete tušit mnohem vrstevnatější tajemný příběh.Gaudí
na Manhattanu to je velká krása a pokud jste byli v jeho chrámu,tak tahle povídka vám zaručeně umocní zážitek .
Já prostě nemám ráda povídky. Když se začtu tak hned končí. Ale je to krásné rozloučení s dokonalým autem a tajemnou Barcelonou.
Temné a většinou špatně končící povídky z magického světa Barcelony, navazující na sérii Pohřebiště zapomenutých knih.
Bylo to moc pěkné, a ve stylu C.R. Zafóna, jen mi trošku vadilo, že povídka po svém začátku brzy končila a někdy nebylo ani jasné, jak to dopadlo.
Město páry od Carlose Ruize Zafóna je pomyslným završením autorovy série Pohřebiště zapomenutých knih, jež je vysoce ceněnou pro skvělé jazykové, tématické i dějové zpracování. Osobně jsem z této série četla Stín větru a moc se mi to líbilo. Když jsem v knihovně zahlédla tuto na Zafóna nezvykle útlou publikaci, rozhodla jsem si ji vypůjčit a musím říci, že se mi výběr vyplatil, protože ta kniha se četla velmi dobře a bavila mě od začátku do konce. Obsahuje 11 povídek, které se vzájemně prolínají. Vždy obsahují nějaký prvek, jenž příběhy propojuje. Ať už jde o postavu, či dějový zvrat. Knihu mohu vřele doporučit všem milovníkům postmodernistických románů a Zafónovým příznivcům.
Já prostě povídky nemám moc ráda, vždy když mě to začne bavit, tak to skončí .
Každopádně krásné rozloučení s tímto úžasným autorem .
Moc ráda jsem se vrátila mezi řádky psané tímto autorem, ačkoliv se nejednalo o román, ale pouze povídky. Ale i z nich je rukopis autora znatelný a já si každou jednotlivou povídku užila.
Sbírka povídek, která v prvé řadě osloví fanoušky autorovy tvorby. Jedenáct krátkých příběhů apeluje na čtenářovu touhu po magii v kulisách všedního dne, potřebu nedívat se na svět očima cynického pragmatika, ale nostalgického snílka. Postupně nás autor provází ulicemi Barcelony, hlavním dějištěm většiny jeho dramat, od středověku po současnost a buď pracuje se jmény slovutných mistrů, nebo obyčejných lidí, jimž osud do vínku vložil schopnost vnímat neviděné.
Pravdou je, že málokterá povídka obstojí samostatně. Nedáte-li si vyprávění do kontextu s událostmi a odkazy na Zafónovy romány, s největší pravděpodobností jen ledabyle mávnete rukou nad vzletným slohem, jenž vzhledem k obsahu a drobnému rozsahu působí možná až přehnaně. Čte se to nádherně, podobně jako krátké práce Borgese nebo Márqueze, ale pointu aby jeden pohledal. Ta však nespočívá v odhalení či zvratu, ale v radosti z textu, kdy slova působí jako balzám na duši. Ne kvůli významovému přesahu, ale pro krásu slohu samotného.
Tyto povídky jsou pro mě moc krátké. Nestihnu se správně naladit na zafónovskou notu.
Postava Andrease Correlliho je pro mě jedna z nejvíc fascinujících literárních postav. Kdykoli se u Zafóna objeví, vtáhne mě to naplno do atmosféry i příběhu.
Jsem ráda, že jsem se mohla s Correllim opět setkat, i když už mě dovydaná sbírka neokozloulila stejně jako samotná série pohřebiště.
Zvláštní, originální, imaginární.....prostě zafónovské :-)
Nejvíce se mi líbila povídka Gaudí na Manhattanu :-)
Avšak, bohužel pro mne, do většiny povídek se mi nepodařilo "vplout". Proto dávám slabší hodnocení a zkusím příště s plným soustředěním.
Naposledy jsem se ponořila do temného vyprávění z Barcelony. Nepochybuji o tom, že i tato matička má také pěkně ostré drápy a člověka nepustí.
Povídky mají tradiční atributy Zafónových příběhů. Gotické zápletky, padlí andělé, bledé, krásné ženy umírají na zlomené srdce a mají záhadnou minulost, muži, kteří jsou zoufalí a dělají zoufalé věci, ať z lásky či nenávisti.
Škoda, že pan Zafón už nic dalšího nenapíše.
Opět parádní knížka a tajemné příběhy. Přidávám do své knihovny k tetralogii :-)
Povídka Básník v pekle je moc pěkný....
Poslední kniha... vychutnávala jsem si každou stránku a snažila jsem se číst knihu pomalu, ale to u Zafónových knih prostě nejde. Knihu dávám na čestné místo v knihovně vedle celé série Pohřebiště zapomenutých knih.
Poviedky nie sú mojou šálkou kávy, ale kvôli Zafónovi som do knihy musela ísť. Kniha je napísaná typickým zafónovským štýlom ja som sa rada ponorila do príbehov tajomnej a magickej Barcelony a pripomenula som si pocity z čítania pôvodnej tetralógie. Len mi je ľúto, že už si od autora nikdy neprečítame.
Nádherná kniha a v mém případě i první kniha povídek, kterou hodnotím plným počtem hvězd (povídky opravdu nejsou můj šálek kávy) a hodnotil bych ještě lépe, kdyby to šlo.
Jde o střípky, které dotvářejí mozaiku velkolepého Zafónova díla, ale které jsou do určité míry čitelné i samostatně, byť pouze jako celek se může Pohřebiště zapomenutých knih vyjevit v celém svém smyslu a své kráse.
Ach pane Zafóne, po dvou letech jsem opět propadla Vašim řádkům. Na pár hodin jsem se ztratila v příbězích, které jste stvořil a ve kterých jsem se mohla, byť jen na krátkou chvíli setkat s těmi, které už znám a jsou mému srdci drazí.
Kniha obsahuje pouhé povídky, které na sebe sice nenavazují, ale přesto mají něco společného. Co to je ale neprozradím. Přečtěte si ji. Nechte se již po několikáté zlákat tajemnem nejen Barcelonských uliček a jejích obyvatel. Nic neočekávejte a dostanete vše.
Já se slzou v oku zavírám tuto knihu a přikládám ji ke čtyřem dílům Pohřebiště zapomenutých knih. Teskno na duši mi je při pomyšlení, že tento PAN spisovatel už další povídky nenapíše, ale šťastná jsem naopak za to, že ne všechny jsem zatím přečetla a ne všechny byly předloženy do našeho jazyka. Ovšem už navždy pro mě bude Pohřebiště zapomenutých knih srdeční záležitostí.
"Člověk nezrazuje ty, již ho chtějí zničit, ale ty, kteří mu podávají pomocnou ruku, třebas už jen proto, aby nemusel připustit vděk, jímž je jim zavázán." (s. 56)
Autorovy další knížky
| 2018 |  Stín větru |
| 2012 | Marina |
| 2019 | Labyrint duchů |
| 2018 | Andělská hra |
| 2013 |  Kníže z mlhy |
Po přečtení série Pohřebiště zapomenutých knih jsem se ještě jednou vydal s autorem do staré Barcelony. Znovu na mě dýchlo to autorem krásně popsané specifické prostředí páry, zapadlých uliček i zajímavých lidí. Některé povídky jsou vynikající, jedna nebo dvě mě tak úplně neoslovily. Celkově ale 4*. Škoda, že už autor nic nového nenapíše.