Pomalá voda
Jiří Raichl
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/479347/bmid_pomala-voda-NG5-479347.jpg
4
20
20
Rok 1927... Klára, mladá dědička rodinné továrny, řeší po otcově smrti budoucnost svou i svého podniku. Donucena okolnostmi najímá ředitele, schopného manažera jménem Tadeáš, z nějž se vyklube atraktivní a charismatický muž optimálního věku. Aniž si to Klára uvědomuje, spustí angažováním Tadeáše řetězec záhadných událostí, jež rozčísnou pomalu plynoucí vodu klidného života. Roztomile ztřeštěná atmosféra se rychle mění v napínavé drama až thrillerového ladění. Klára s překvapením zjišťuje, jak málo zná svou minulost. A brzy pochopí, že se ve svých vzpomínkách musí co nejrychleji zorientovat, chce-li uniknout záludným šípům rozkacené sudby. Ještě ke všemu se jí do cesty přimotá další zajímavý chlapík, který (možná jen zdánlivě) nabízí pomoc. Ale jak to vlastně je? Komu může Klára věřit? A existuje vůbec někdo takový? Příběh je napsán svižným, čtivým stylem, v němž nechybí štiplavě sarkastický humor, ale i něžná romantika či emocionální introspekce. Zápletka se klube ve strhujícím rytmu, který v závěru graduje do velkoryse načrtnutého rozuzlení. Zase jedna knížka, od níž se neodtrhnete, dokud neotočíte poslední stránku...... celý text
Přidat komentář
Já jsem nadšená! Můj nový objev na nebi současné české literatury.
Pomalá voda se nejen dobře čte, ale dost se u ní čtenář nasměje. Dialogy panny Klárky a její komentáře vedené v duchu jsou zdrojem velkého obveselení a místy vskutku nezapomenutelné.
Tímto děkuji Databázi a jejím čtenářkám, protože tady někde jsem existenci Jiřího Raichla vyštrachala.
Když jsem se dověděla, že tenhle člověk zamýšlí nazvat svou novou knihu Pomalá voda, napadlo mě, jestli nezešílel, protože jeho dosavadní tvorba se vyznačuje nevídaně svižným vypravěčským stylem, jemuž je cokoli pomalého vizí. Po přečtení prvních pár stránek jsem však tento rafinovaný titul pochopila. A musela uznat, že Raichl udělal zase pořádný krok směrem vzhůru. Pomalá voda je brilantně vystavěný a žánrově těžko zařaditelný příběh. Čtenář(ka) v tom najde všechno: humor (sarkastický, ironický, roztomilý), romantiku, napětí, lahůdkové dialogy, zašmodrchanou detektivní zápletku, thrillerové vyústění, překvapivé zvraty. Až se k tomu dokopu, určitě napíšu recenzi...
Kniha byla čtivě napsána, ale děj mne nezaujal. Hodně jsem se v polovině knihy musela nutit do jejího dočtení. Zejména z toho důvodu, abych věděla oč v knize šlo a jak to s hlavní hrdinkou Klárou vlastně dopadlo.
Absolutně skvělé. Moc mě bavilo spojení doby před sto lety a dnešní hovorový jazyk, včetně dnešního myšlení. Chvílemi jsem se smála nahlas, třeba situace při zpovědi byla fakt náramně vydařená. U téhle knihy člověk lituje, že je to taková jednohubka, kterou navíc musí zhltnout na posezení.
Musím říct, že Jiří Raichl mě fakt baví.
Román Pomalá voda je opravdu lahodným koktejlem oddechového románu, kde naleznete milostné zápletky, detektivní drama (nijak krvelačné, pouze jemné, korespondující s dvacátými lety minulého století, kdy se příběh odehrává) a to vše proložené vtipnými úvahami hlavní hrdinky Kláry, dědičky rodinné továrny.
Velice nápaditý příběh neskutečně odsýpá díky své dynamice: autor se nijak nezdržuje zdlouhavými popisy, nechává pracovat spíš naší fantazii a více péče věnuje ději samotnému a dialogům. Knihu mohu vřele doporučit.
Nebezpečně čtivá kniha, napsaná originálním, neotřelým způsobem. Ženskej příběh z pohledu muže-autora je vždycky sázka do loterie, ale tohle má rozhodně zajímavý nápady a postřehy. Taky se mi líbí, jak je ten děj vystavěnej, začíná to jako úryvky z legračního deníku, ale pak to nabere úplně jinej směr a tempo jako blázen. A přitom to pořád působí přirozeně, nenásilně, na vypravěčskym stylu se nic nemění. Napínavý je to až do konce a o překvapivý zvraty neni nouze.
Tahle kniha asi není úplně pro mě, je to spíš holčičí čtení. Musím však ocenit velice dobrou práci autora, jehož tvorbu už nějakou dobu sleduju. Syžet je precizně vystavěn, vyprávění je svěží, strhující, prostě hezky se to čte. Takže jsem to nakonec dojel až do konce, ani jsem nevěděl jak. Čili dobrý, s čím přijde Raichl příště?
Další lahůdka z pera Jiřího Raichla psaná jeho typickým vtipným a originálním stylem, zároveň ale zase něco úplně nového. Jelikož dávám přednost spíše delšímu čtení před povídkami (abych si mohla svých oblíbených postav více užít), oceňuji téměř dvousetstránkový román, jehož děj člověka strhne ze zdánlivě pomalé vody do prudkého víru událostí. Skvělá kombinace humoru, romantiky a napětí, nezbývá než hltat stránku za stránkou. A ještě k tomu opravdu povedená obálka. Čtenář si vrní blahem…
Pěkné, pěkné. Místy jsem se v Kláře poznávala. Některé pasáži šly hodně na dřeň, takové knihy mám ráda, kde se můžu identifikovat s hrdinkou a její prožitky nějak souzní s těmi mými. Gradace napětí až do fakt hustého závěru byla taky dobrá.
Kniha je určena primárně pro ženy, což mě nepatrně odrazovalo, ovšem po přečtení prvních pár stránek se na mě přilepila a ostatní svět zmizel. Je to nesmírně čtivě napsaný příběh vyprávěný s humorným nadhledem, přičemž se dějová atmosféra mění z počáteční selanky ve strhující psychothriller plný napětí a záhadných událostí vrcholících překvapivým vyústěním.
Autor si navíc nesmírně zajímavě pohrál s formální stavbou vyprávění, čímž to celé skvěle oživil. Dle mého názoru udělal zase pořádný krok kupředu...
Autorovy další knížky
| 2021 |  Pomalá voda |
| 2018 | Zítra už bylo |
| 2019 | Tenčí než vlákno pavučiny |
| 2020 | Mám se dobře, ale špatně to snáším |
| 2018 | Poblíž nebe |
Takové oddychové čtení. Ani vlastně nevím - romantika, historický román, detektivka, humor? Každopádně zajímavé to bylo. Kniha je plná humorných i romantických scének a také napětí. Prostě jednohubka na dovolenou.