Poplach v Kovářské uličce
Václav Řezáč (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/12_/123970/poplach-v-kovarske-ulicce-123970.jpg
4
331
331
Příběh z první republiky o nepoctivém obchodníkovi, který připisoval svým zákazníkům dluhy.
Přidat komentář
Knihu Poplach v Kovářské uličce jsem kdysi našla v knihobudce. Dlouho mi tu ležela a nyní na ni konečně přišel čas. Nejdřív mě potěšil krásný jazyk, který je podle mě poměrně dobře přístupný i dnešnímu dětskému čtenáři, poté mě naplno pohltil příběh s mnoha humornými situacemi i morálním poselstvím. Viděla jsem se jako ta malá Boženka, která si se zaujetím četla o záhadném cizinci v černém plášti a s maskou na tváři, jenž trestá darebáky a pomáhá chudým lidem. Jen ta náhoda se psem Césarem mi přišla až moc okatá, ale tak je to knížka pro děti od 7 let. :)
U nás v obchodě prodavačka taky okrádá a má k tomu zajímavou metodu: markuje občas věci dvakrát. S chutí to dělá cizím. Málokdo si toho všimne, zejména ti, co u obchodu jenom přibrzdí a pak jedou dál. A když se ozvete, prodavačka se dušuje, že to je omyl a okamžitě částku vrací :). S mnoha kamarády vyzkoušeno.
Od komunisty jsem nečekala mnoho, ale tohle je ještě předválečná literatura a příběh o klukovi, který se snaží vyzrát na hokynáře-šmelináře mě příjemně překvapil. Myslím, že z pohledu dnešního čtenáře tam ani žádná politická agitace pořádně není. V každé době se najdou lidé, kteří se snaží vydělat na neštěstí druhých. Kniha zůstane dobrá, i když se autor 15 let po jejím napsání vybarví.
Četl jsem jako dítě a tehdy jsem tuto knihu zbožňoval. Frantík byl pro mne hrdina a podle toho jsem také k němu vzhlížel. Dnes jsem knihu četl z nostalgie ale pořád je moc pěkná. K těmto knihám z dětských let se hodně rád vracím, jsou to krásné vzpomínky.
Reálie už zastaralé, ale proč nenahlédnout do začátků republiky? Detektivka stále přitažlivá.
Četla jsem v dětství a vím, že se mi líbila. Později jsem poslouchala i rozhlasové zpracování, které bylo také pěkné
Dobré čtení tak akorát pro šestiletou dceru, s níž jsme Kovářskou uličku četli. Vnímala, co je špatné a co je dobré, i to, že konat za každou cenu dobro po svém taky nemusí být ta nejlepší cesta. Za ni i za mě spokojenost.
Krásný příběh, který jsem milovala jako dítě a i teď, po mnoha desetiletích, pro mě neztratil svoje kouzlo. Určitě se k ní ještě někdy vrátím. Příjemné pohlazení po duši a návrat do dětských let.
Vždycky, když si vzpomenu na tuto knížku, vidím obrázek Josefa Čapka z obálky (ve stejném stylu jak z Devatera pohádek). Krásná vzpomínka, která dneska zůstala zasunutá někde v zadu v knihovně. Přinesla s sebou zvláštní kouzlo doby stejně jako Bosí rytíři od Oty Šafránka, které jsem četl v ten samý čas, coby třeťáček, v té době stále zápasící s krasopisem a plnicím perem...
Srozumitelnost ale klesá s časem, a dnešní děti už asi nic z příběhu nedocení, pokud mu vůbec porozumí.
Pana Řezáče jsem od seznámení se s jeho knížkami pro děti považoval za mistra vypravěče a dodnes na Frantíka a pana Bočana rád vzpomínám. Autor uměl příběhu skvěle vtisknout punc velkého dobrodružství.
Vypravěčské mistrovství se nezměnilo ani u jeho knih pro dospělé, ale to už je jiná kapitola.
Knížku jsem četla naposledy jako dítě. Nyní znovu v dospělosti, díky čtenářské výzvě. Hezký příběh, krásná čeština.
Doma jsme měli úžasně namluvenou gramofonovou desku, která tuto komunistickou agitku činila daleko dobrodružnější a romantičtější. Zlý a zákeřný hokynář Bočan, přísný a spravedlivý strážmistr Brejcha, vykořisťovaný syn proletariátu Franta Severýn a honba za zelenou knížkou.
Milý příběh z třicátých let. Zápletka o nepoctivém obchodníkovi nepůsobí naštěstí nějak agitačně (ne všichni obchodníci v příběhu jsou nepoctiví), jen by celý příběh už asi nebyl pro dnešní děti úplně srozumitelný.
Knihu jsem četla jako povinnou četbu na ZŠ (3. nebo 4. třída) a moc se mi líbila, tehdy jsem autor přiovnávala k panu Poláčkovi .
Autorovy další knížky
| 1968 |  Poplach v Kovářské uličce |
| 1940 |  Černé světlo |
| 1951 | Nástup |
| 1934 | Kluci, hurá za ním! |
| 1942 | Svědek |
Tak jako dasa6360, i já objevila tuto knihu v knihobudce, a protože jsem ji nikdy jako dítě nečetla, tak jsem se rozhodla to napravit. Příběh byl pro děti velice srozumitelný a také poučný v tom, že co ti nepatří ani nechtěj, viz. jak Frantík dodatečně, byť nepřímo, zaplatil hrst lusek, které si při odchodu z obchodu strčil do kapsy. Vracím zpět do knihobudky, možná kniha potěší zase někoho jiného.