Portrét umělce jako štěněte

16.07.2024

Pokud máte načtené alespoň stěžejní básně Dylana Thomase, budete rozumět i jeho povídkám, hlavně těm z období jeho dospívání. (Slavného Hrbáče v parku složil jako teenager – mladí jsou často fascinování starými.) Vždyť je psal v šest a dvaceti letech, tak si na tu dobu jasně vzpomínal. Na frajeřiny, klukoviny, které vystřídal mladistvý spleen. Tak už to bývá. Jasně cítíme návrat do 30.-40. let, snad není ani potřeba modernizovat překlad. Jistá archaičnost patří k době. A některé povídky se odehrávají v hospodách, kam rád chodil.
I když se tento Welšan nakonec uchlastal, jeho povídky mají svěží atmosféru. Rozhodně jsou lepší než Greenovy výtvory ze sbírky Suterén (ale jsou ze stejné doby). Zvlášť skvělá je Rvačka. Ale třeba se vám bude líbit jiná… (Hledali jsme, jak vypadalo takové kolovadlo, dnes už ho neuvidíte. Je v jedné z povídek zmíněno, že si na něm hrají děti.)
Je to milá sbírka povídek, pokud jste sto naladit se na správnou vlnu porozumění a máte smysl pro mládí.

28.10.2023

Tu více, tu méně zábavné povídky z dětství a mládí Dylana Thomase, které bohužel trpí zastaralým překladem, který se v původní podobě nejspíš z ekonomických důvodů (čti: lakoty) rozhodlo v reedici vydat nakladatelství Hynek.
V paměti moc neutkví, ale velšské literatury je v češtině tak málo, že i tak díky i za tuhle rybu.

19.08.2020

(vydání od Hynka, 2000) Dost mi vadilo počešťování osobních jmen (Jirka Hooping, Jindřich Vilém Hughes, Jirka Gray, Tomáš O'Connor apod.), přišlo mi to rušivé, ta jména do toho prostředí nepatří. Ale samozřejmě výborná kniha.